Každý, kdo dělá výzkum, jistě už zažil situaci, že v jeho organizaci současně probíhá několik kontrol řadou kontrolních orgánů, kterých máme v naší zemi dostatek. Práce stojí, závazné termíny mizí v nenávratnu, vše musí být obratem k dispozici. Kontroloři vše sepíší a činnost se postupně po několika pracovních víkendech dohánějících zameškané vrací k normálu.
To nejhorší ale teprve přijde a to jsou závěry kontrol s příslušným ponaučením a číslem účtů, kam se mají nezpůsobilé náklady, neoprávněně použité prostředky, odvody a sankce zaslat. Odůvodnění závěrů je často četba pro skutečně otrlé řídící pracovníky, neboť ze stejné věci každá kontrola vyvodí zcela odlišné a často protichůdné závěry. Ať organizace v dané věci udělala cokoliv, je to špatně a všem najednou vyhovět nelze.
V posledních letech je jednou z hlavních „zbraní“ kontrol Rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (2014/C 198/01), předpis Komise (EU), který vymezuje, jakou výzkumnou činnost a za jakých podmínek mohou výzkumné organizace a výzkumné infrastruktury dělat. Jako většina předpisů je poměrně komplikovaný, ale s tím se dá žít (co jiného nám zbývá). Platí už téměř čtyři roky a za tu dobu vydala řada ministerstev a dalších orgánů nejrůznější metodiky pro jeho použití (např. Metodika vykazování hospodářských činností z hlediska veřejné podpory v rámci OP VVV aj.). Problém je v tom, že tyto metodiky říkají, jak se jaká výzkumná i nevýzkumná činnost vykazuje, ale už neříkají, jak se pozná. To řeší odkazem na ustanovení Rámce. A to je pro výzkumné organizace zásadní problém – každý poskytovatel a každá kontrola si Rámec vykládá jinak a co jedni považují za nehospodářskou činnost, druzí označí za hospodářskou činnost a neoprávněné použití prostředků.
V úvodníku loňského jarního čísla Zpravodaje AVO č. 12 jsem psal o tom, že v sousedních zemích nedělá Rámec žádné problémy – výzkumné organizace a jejich centra získávají např. 55 % prostředků z neveřejných zdrojů a současně plní hlavní podmínku Rámce – maximálně 20 % jejich kapacity je vyčleněno na hospodářskou neboli ekonomickou činnost. Na rozdíl od naší země totiž už tamní ministerstva dávno zjistila, že existuje nejen smluvní výzkum jako hospodářská činnost, ale i kolaborativní výzkum jako nehospodářská činnost, kde na zdroji prostředků nezáleží. To, že u nás jde pro úředníky o dosud neznámou oblast, poznáte snadno – v drtivé většině případů (včetně hodnocení výsledků, indikátorů udržitelnosti, vykazování atd.) se sleduje jen smluvní výzkum a o kolaborativním výzkumu a vývoji není ve formulářích ani zmínka. Jakou vypovídací hodnotu pak mají analýzy (zpracované za veřejné prostředky), které se ohání údajně nízkou spoluprací výzkumných organizací a podniků, si každý dovede představit a strategické řízení výzkumu podle takovýchto dat rovněž.
Příklad kolaborativního a smluvního výzkumu je sice nejběžnější, ale je celá řada dalších činností, které výzkumné organizace dělají, a jde o nehospodářské činnosti. Těch činností je poměrně hodně a závisí vždy na zaměření dané výzkumné organizace, které jsou pro její činnost potřebné – některé své výsledky prodávají formou licencí, jiné pronajímají část svých kapacit, další využívají neveřejných zdrojů z nadací. Jednotlivé případy lze řešit individuálně, ale představa, že každému výzkumu musí předcházet podrobná (a drahá) právní analýza daného problému je prostě mimo realitu.
Když se vrátím k situaci před necelým rokem, ani úvodník samozřejmě nic nezměnil. Cílem státní správy v té době bylo zřízení nového Ministerstva pro výzkum a vývoj pomocí nového zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, který tento „drobný problém“ výzkumných organizací přitom vůbec neřešil a přes řadu připomínek nehospodářské činnosti zcela opomněl. Jak to dopadlo, víme všichni. Ale čekat na to, až se (po čtyřech letech) problém začne řešit, už dále nešlo – kontrolních závěrů přibývalo a stále přibývá.
AVO proto před tři čtvrtě rokem začala nejprve sama, potom s Akademií věd ČR dávat dohromady metodiku identifikace výzkumných činností z hlediska Rámce (plný název je Metodika identifikace hospodářských a nehospodářských činností výzkumných organizací a výzkumných infrastruktur). Na této spolupráci jsou pozoruhodné dvě věci. Přes všechny analýzy a deklarace se ukázalo, že stejné problémy trápí ústavy AV ČR i výzkumné organizace AVO (v řadě případů non profit soukromé instituce) a současně, že údajnou „propast“ mezi základním a aplikovaným výzkumem není tak obtížné přemostit, když se řeší skutečné problémy.
Na rozdíl od řady dalších metodik nejde o další předpis do již tak bohaté sbírky, ale tato metodika je psána pro praktické využití ve výzkumných organizacích. Jejím základem je schéma – rozhodovací algoritmus, jehož současná verze je uvedena dále. Ve druhé nejrozsáhlejší kapitole (20 stran) jsou jednotlivé kroky podrobně popsány, je vysvětleno o jakou činnost se jedná, jak se pozná, jaké podmínky musí splňovat a čím splnění těchto podmínek výzkumná organizace poskytovateli, kontrolám atd. prokáže. Současně jsou u každého kroku ilustrativní příklady volené tak, aby ilustrovaly způsob rozhodování v daném kroku, nikoliv aby postihly všechny možné případy a varianty jejich řešení. Teprve ve třetí kapitole je stručně trochu teorie – tou metodiky většinou začínají a proto je málokdo dočte dále než na druhou stranu. Další část se zabývá statistickým výkaznictvím a v poslední kapitole jsou právní odkazy formou vysvětlivek, zejména kvůli argumentaci při případných sporech.
V tomto stručném článku procházet celou metodiku, která má 30 stran, není možné a její princip je zřejmý z přiloženého schématu. Schéma bylo přitom uděláno tak, aby nejčastější případy byly v prvních krocích a méně časté pro většinu výzkumných organizací byly až na konci. Současně je třeba zdůraznit, že rozhodování v jednotlivých krocích algoritmu nemusí být jednoznačné – část činností naplňuje současně více bodů algoritmu. Typickým příkladem je transfer znalostí, který zahrnuje i činnosti uvedené před ním, ale explicitně samostatně vymezené v Rámci. Transferem znalostí je samozřejmě například i šíření výsledků VaV, ale může jím v některých případech být i nezávislý nebo kolaborativní VaV apod. Při rozhodování v jednotlivých krocích algoritmu je proto důležité vzít do úvahy nejen charakter dané činnosti, ale zejména způsob jejího prokázání, které výzkumná organizace může doložit.
Do metodiky byly zapracovány i odpovědi EK z prosince 2017 na otázky MŠMT k interpretaci Rámce. Tyto odpovědi výrazně upřesnily vnímání některých pojmů, např. transfer znalostí chápe EK výrazně úžeji, než bylo většinou v ČR dosud interpretováno.
Ambicí autorů metodiky je nejen poskytnout výzkumným organizacím návod, jak poznat nehospodářské a hospodářské činnosti, ale také vznik obecně platné metodiky identifikace výzkumných činností v ČR. V tomto směru již proběhlo mnoho jednání s řadou ministerstev, která byla po volbách přerušena, ale nyní se na ně navazuje. Po jednáních s MŠMT byla metodika dopracována podle odpovědí EK a nyní proběhne další kolo jednání. Věříme, že se tento ambiciózní cíl podaří splnit a všechny výzkumné organizace se konečně budou moci věnovat výzkumu a nikoliv kontrolám a vypořádávání se s jejich následky.
Autor: Libor Kraus
Zdroj: Asociace výzkumných organizací
Psáno pro zprAVOdaj 14.
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
