Pro virologii jsem se rozhodla na konci studia „bílého bakaláře“ na přírodovědě, byla to docela láska na prvních pár přednášek. A všechno, co přišlo potom, ukázalo, že to velké rozhodnutí „co studovat“ vlastně moc neovlivnilo, co pak budu dělat.
Od diplomky zaměřené na imunologii a virologii jsem se dostala k neurodegenerativním chorobám, potom zpátky k imunologii, molekulární parazitologii, klinické mykologii a dokonce leukémiím. Jako postdok na vídeňském Children’s Cancer Research Institute, po velkém oblouku a s přispěním choroby postihující v roce 2020 celý svět, jsem se ale vrátila ke kořenům. Na rozdíl od samozvaných virologů ze sociálních sítí, jsem snad trochu znalostně vybavenější.
Když začal první lockdown, odebrala jsem se jako skoro všichni ostatní na home office. Měla jsem na stole několik nápadů na granty, a tak jsem jen z povzdálí držela palce všem, kteří vyráběli plicní ventilátory z PET lahví, dobrovolničili, kde se dalo, anebo rozbíhali testování na všech dostupných PCR mašinách.
Do kolotoče vědeckých snah s pandemií něco udělat jsem se dostala až v květnu a celkem kuriozním způsobem. Přišla mi zpráva na Facebooku od kamaráda, který mě neviděl dost dlouho, aby si mě pamatoval ještě jako viroložku „nevím, jestli znáš XY, ale shání virologa pro nějakou holku z VŠCHT, dal jsem jim tvůj kontakt“. Dostala jsem se do dobře rozjetého týmu, který vyvinul a tisknul obličejové masky na 3D tiskárnách a bylo potřeba vyzkoušet, jak se dají masky po kontaminaci viry vydezinfikovat. Za pár dnů jsem šla za šéfem s plánem a seznamem požadavků, za pár týdnů už jsem se školila do BSL3 laboratoře a organizovala převoz laboratorního kmene SARS-CoV-2 z Prahy do Vídně přes zavřené hranice.
Spolupráce u masek neskončila, a když rakouská grantová agentura FWF spolu s GAČRem otevřela urgentní výzvu na projekty zaměřené na pandemii covid, napsali jsme žádost. Společně v ní plánujeme používat nízkoteplotní plasma produkované přístroji vyvinutými na VŠCHT k dezinfekci předmětů kontaminovaných viry. Plasma je vlastně ionizovaný plyn. V našem systému se vzduch ionizuje elektrickým výbojem a vznikají různé aktivní částice z toho, co je po ruce, tedy hlavně z dusíku a kyslíku – reactive oxygen and nitrogen species, neboli RONS.
RONS jsou známé svým neblahým vlivem na živé věci, hlavně tedy na DNA, RNA, proteiny a lipidy. To je nebezpečné primárně pro jednodušší entity, jako jsou bakterie nebo viry, které svůj genom chrání jen proteinovou schránkou. „Chytré“ vyšší organismy, jako my lidé, mají spoustu obrannných systémů proti RONS. RONS jsou proto pro naše zdravé buňky relativně bezpečné a i náš imunitní systém je s oblibou používá jako zbraně.
Naše nízkoteplotní plasma je tedy vzduch plný RONS připravených zabíjet viry. Tím ale výhody nekončí, tento způsob dezinfekce se obejde bez namáčení (na rozdíl od dezinfekcí na bázi alkoholu), bez vysoké teploty (na rozdíl od autoklávování neboli sterilizace párou) a RONS si najdou cestu do všech škvír a pórů (na rozdíl od svícení UV světlem). Plasma by se tak mohlo hodit na dezinfekci doposud velmi problematických předmětů, například citlivé medicínské elektroniky nebo ochranných respirátorů. Jestli se opravdu hodí bychom měli vědět do tří let, tak nám držte palce. FWF a GAČR nám je drží, vybrali nás jako první rakousko-českou spolupráci pro financování.
A ještě trochu reklamy – bilatelární spolupráce jsou totiž poměrně výhodné a zajímavé příležitosti, jak získat finance na výzkum. Většina evropských agentur je provázána programy spolupráce, navíc se objevují i specializované výzvy (jako ta ohledně covidu, zmíněná výše). Většinou postačí napsat jednu společnou grantovou žádost, a pokud obě národní agentury projekt schválí, zaplatí každá z nich své straně vlastně celý grant. Přehled všech běžících spoluprací je na webu GAČRu pod mezinárodními granty.
Velké poděkování patří českým spolupracovníkům, které celý projekt napadl: Evě Vaňkové a Vlado Scholtzovi z Laboratoře nízkoteplotního plazmatu na VŠCHT, ale i dalším zúčastněným z několika českých ústavů, kteří se podíleli na studii o 3D tištěných respiračních maskách.
Autorka: Klára Obrová
Zdroj: Czexpats in Science
Klára Obrová
studovala molekulární biologii se zaměřením na virologii na Přírodovědecké fakultě UK. Poté rok působila na Ústavu živočišné fyziologie a genetiky v Liběchově, kde zkoumala Huntingtonovu chorobu, aby se pak vydala do Heidelbergu a svou PhD práci věnovala malárii, respektive jejímu parazitárnímu původci. V současné době působí na Children’s Cancer Research Institute ve Vídni, kde se věnuje různým aspektům leukémií a nově i vývoji metod pro inaktivaci virů.
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
