Pro akademiky a vědce celosvětově platí fráze publish or perish neboli publikuj nebo zhyň. Na poli základního výzkumu se za vrchol činnosti stále považuje průlomový výzkum a jeho následná publikace v nejlepším oborovém časopise. V Česku sice máme hodně časopisů, ale často nemají mezinárodní přesah.
Zajímavou diskuzi ohledně vědeckého publikování v České republice rozpoutal seminář ke studii Martina Srholce a Víta Macháčka, který se konal před Vánoci 18. 12. 2017. Na portále Vědavýzkum.cz jsme o tématu psali například zde, věnoval se mu také Martin Rychlík ve svém článku.
Člověk, který publikuje, je díky tomu pozitivně vnímán ze strany oborové komunity. Publikování a vědecká práce jsou nezbytným předpokladem kariérního postupu – od doktoranda, přes docenta nebo profesora. „Jako vědec jsem nucen publikovat v podstatě za každou cenu. Při tom nám vznikají některé ne zcela etické nebo poctivé věci. Když totiž nemám na to, abych publikoval ve špičkových časopisech, tak publikuji v horších. Některé takzvané predátorské vznikly v podstatě pouze pro to, aby umožnily publikování,“ řekl ve včerejším pravidelném pořadu na rádiu Zet Aleš Vlk.
Za problém České republiky lze považovat skutečnost, že stále patříme do „východní“ Evropy. To znamená, že sice máme velké množství vědeckých časopisů, jde ovšem často o periodika, jež jsou lokální a nedosahují tak mezinárodní úrovně.
„Druhá věc je specifická – a to je tzv. „kafemlejnek“ – u nás se za výsledky publikování dávají body a za body dostávají instituce peníze. Takže snaha publikovat za každou cenu kdekoliv a vykázat cokoliv byla v Česku dohnána do maxima. Samozřejmě záleží na oborech a institucích, ale v podstatě se v České vědě každý honí za body,“ sdělil Aleš Vlk.
Celý záznam z pravidelného úterního pořadu na rádiu Zet si můžete pustit zde.
Zdroj: Rádio ZET
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
