Jak vypadá koordinace projektů v programu Horizont Evropa?

Statistiky, které se týkají koordinace projektů, jsou jakýmsi evergreenem mnoha analýz, které se zabývají monitoringem účasti v RP. Některé z nich jsme již prezentovali prostřednictvím tohoto webového portálu. V příspěvku publikovaném v polovině prosince minulého roku s názvem „Kola se roztočila: Českým vysokým školám a univerzitám se daří koordinovat evropské RIA projekty“ jsme se věnovali úspěšnému působení českých vysokých škol v souvislosti s koordinací výzkumně inovačních projektů v prvních dvou letech trvání programu Horizont Evropa. V tomto článku se budeme zabývat strukturou koordinovaných projektů ze širší perspektivy a podíváme se, jak si ČR vede v porovnání s ostatními státy EU.

Analýzy TC Praha (dříve TC AV ČR) dlouhodobě uváděly v souvislosti s účastí ČR v RP malý počet českých koordinátorů, zejména koordinátorů konsorciálních projektů orientovaných na výzkum a inovace. Dle interních analýz TC Praha tvořili koordinátoři z ČR v 5. RP jen 9 % českých účastníků v projektech tohoto RP, v 6. RP dokonce jen 3 % účastníků. V 7. RP představovali čeští koordinátoři opět 9 % všech českých účastí, v programu H2020 to bylo 13 %. Ve všech případech se jednalo o jedny z nejnižších podílů mezi státy EU.

V prvních dvou letech programu Horizont Evropa se situace pro ČR zlepšila. Čeští koordinátoři představují necelou pětinu (19 %) všech českých účastníků a tento podíl zaručuje ČR mezi ostatními státy 5. místo. Čeští koordinátoři projektů tak tvoří významnou část celkové účasti ČR v programu Horizont Evropa. Vyšším podílem koordinátorů se ČR velmi odlišuje od ostatních nových členských států EU, ve kterých koordinátoři s výjimkou Malty a Slovinska netvoří ani 10 % účastníků z těchto zemí v tomto RP. Počtem koordinátorů se ČR řadí na 14. místo mezi členskými státy EU a na 1. místo mezi tzv. novými členskými státy EU. ČR v dosavadním průběhu programu Horizont Evropa zaznamenává cca poloviční počet koordinátorů než Rakousko, ale o třetinu vyšší počet koordinátorů než počtem obyvatel i výzkumníků mnohem větší Polsko. Za Řeckem a Portugalskem, které jsou stejně jako ČR zařazeny mezi tzv. „widening“ země, však ČR zatím poměrně výrazně zaostává. Podrobněji graf 1.

Graf 1: Počet koordinátorů v zemích EU, podíl počtu koordinátorů k počtu všech účastí v jednotlivých zemích EU

Projekty programu Horizont Evropa se svým charakterem, zaměřením, formou i účelem velmi liší. Některé typy projektů a grantů jsou určeny pro individuální řešitele, jiné jsou řešeny mnohačlennými mezinárodními řešitelskými konsorcii výzkumníků a institucí. Většina projektů se zaměřuje primárně na výzkum, ale mnohé projekty přispívají k dosahování cílů rámcového programu, zpravidla však neobsahují výzkumné ani inovační aktivity. Je zřejmé, že rozdílnost projektů vede také k rozdílným nárokům na jejich vedení a koordinaci. Z tohoto důvodu je pro podrobnější a přesnější analýzy vhodné projekty rozdělit z hlediska jejich míry orientace na výzkum a inovace či z hlediska samotného charakteru projektu na individuální granty (mono-beneficiary grants, projects) a konsorciální projekty (multi-beneficiary projects).

V následujících analýzách a statistických výstupech budeme z tohoto důvodu projekty dělit do následujících čtyř kategorií:

• projekty s menšími ambicemi v oblasti výzkumu a inovací určené zpravidla pro jednoho příjemce (mono-beneficiary less research and innovation ambition projects) – např. MSCA – COFUND
• projekty orientované převážně na výzkum, inovace a výzkumnou excelenci určené zpravidla pro jednoho příjemce (mono-beneficiary research and/or innovation-oriented projects, grants) – např. ERC granty
• méně ambiciózní projekty v oblasti výzkumu a inovací určené zpravidla pro více příjemců (multi-beneficiary less research and innovation ambition projects) - např. koordinační a podpůrné akce - CSA
• projekty orientované převážně na výzkum, inovace a vědeckou excelenci určené zpravidla pro více příjemců (multi-beneficiary research and/or innovation-oriented projects) – typicky RIA a IA projekty, projekty EIC

Měnící se podíl počtu českých koordinátorů lze porovnat ve dvou po sobě jdoucích RP – v programu H2020 a v programu Horizont Evropa. Tabulka 1 uvádí podíl počtu koordinátorů ve státech EU v obou zmíněných RP. První část tabulky se týká podílů celkového počtu koordinátorů bez rozlišení typu koordinovaných projektů. Prostřední část tabulky udává podíly počtu koordinátorů konsorciálních projektů s nižšími vědeckými a inovačními ambicemi a ve třetí části tabulky se podíly počtu koordinátorů vztahují ke konsorciálním projektům orientovaným na výzkum, inovace a vědeckou excelenci.

Ve všech třech případech je vidět, že se podíl českých koordinátorů mezi státy EU v programu Horizont Evropa zvýšil oproti stavu v programu H2020 poměrně výrazně. Zatímco v programu H2020 tvořil podíl počtu českých koordinátorů v rámci EU 0,8 %, v programu Horizont Evropa představuje podíl počtu koordinátorů 1,8 %. Obdobná situace se u ČR objevuje v případech, kdy porovnáváme podíly pouze u konsorciálních projektů, ať již více vědecké, či méně vědecké povahy. Příznivou skutečností je fakt, že se čeští koordinátoři mezi státy EU lépe prosadili zejména při vedení konsorciálních projektů, které mají blízko k tzv. „čisté vědě“.

Tabulka 1: Podíl počtu koordinátorů zemí EU v programech H2020 a Horizont Evropa. Pozn.: Země EU představují 100 %

Značný význam českých koordinátorů pro účast ČR v programu Horizont Evropa je patrný z rozložení distribuce finanční podpory pro koordinátory ve vztahu, celkové finanční podpoře jednotlivých unijních států (Graf 2). Finanční prostředky určené koordinátorům z ČR tvoří v dosavadním průběhu programu Horizont Evropa 44 % celkově alokovaných finančních prostředků pro ČR. ČR figuruje v tomto ukazateli na prvním místě mezi všemi státy EU. Většina nových členských států nedosahuje ani polovinu tohoto podílu.

Z grafů 2, 3 a 4 je rovněž zřejmé, že struktura projektů koordinovaných českými výzkumníky a institucemi se s ohledem na jejich charakter spíše podobá struktuře projektů, kterou nacházíme u starých členských států. Podstatnou roli zde hraje koordinace čistě výzkumně a inovačně zaměřených projektů, ať už individuálního, či konsorciálního rázu. U většiny, přesněji řečeno, u devíti nových členských států nedosahuje počet koordinátorů výzkumně a inovačně orientovaných projektů hranice 50 %. U Estonska, Slovenska a Bulharska je dokonce počet koordinátorů výzkumně a inovačně zaměřených projektů pod hranicí 30 %. Koordinátoři z Lotyšska dosud nekoordinují žádný projekt s vyšší vědeckou a inovační ambicí. U těchto států naopak výrazně převažuje koordinace projektů, jejichž náplní není samotná věda, ale spíše jiné s výzkumem související aktivity.

Graf 2: Podíl finanční podpory určené pro koordinátory zemí EU v jednotlivých typech projektů programu Horizont Evropa vztažený k celkové alokované podpoře jednotlivých států EU v tomto RP

Graf 3: Počet koordinátorů zemí EU v jednotlivých typech projektů

Graf 4: Podíl počtu koordinátorů v jednotlivých typech projektů

Struktura projektů pod vedením českých koordinátorů se nepřibližuje starým členským státům pouze z hlediska typů projektů, ale také v rozložení koordinovaných projektů dle pilířů a priorit programu Horizont Evropa. Podobně jako ve starých členských státech je i u ČR alespoň 70 % finančních prostředků určeno na koordinaci projektů 2 pilíře programu Horizont Evropa, individuálních grantů ERC a projektů spadajících pod prioritu MSCA.

Naopak u většiny nových členských se států se koordinace projektů opírá výhradně nebo ze značné části o horizontální prioritu určenou pro země s nižší úrovní výzkumu a vývoje. Rozšiřování účasti a šíření excelence, která má teritoriální preference v tom smyslu, že výzkumně a inovačně vyspělé státy nemohou koordinovat projekty financované z rozpočtu této priority.

Graf 5: Distribuce finančních prostředků pro koordinátory projektů zemí EU dle jednotlivých pilířů a priorit programu Horizont Evropa

Graf 6: Podíl distribuce finančních prostředků pro koordinátory projektů zemí EU dle jednotlivých pilířů a priorit programu Horizont Evropa

Velikost řešitelského konsorcia projektu je v souvislosti s novými členskými státy velmi často uváděna jako jeden z limitujících faktorů, které negativně ovlivňují výsledný počet koordinátorů v těchto státech. Není pochyb o tom, že vedení mezinárodního projektu s mnoha partnery je pro koordinátora z mnoha důvodů věcí velmi náročnou. Instituce z nových členských států nemají v mnoha případech dostatečné personální a organizační zázemí, aby koordinaci náročných projektů RP zvládly. Pokud tyto státy koordinují projekty, jedná se zpravidla o projekty s menším počtem partnerů (viz Graf 7).

Naopak všechny staré členské státy patří mezi státy, které alespoň z jedné třetiny koordinují projekty s velkým počtem partnerů. Z nových členských států se tato skutečnost týká pouze čtyř zemí: Bulharska, ČR, Rumunska a Polska. Pouze u ČR se však jedná z větší části o projekty, ve kterých převažují výzkumné a inovační aktivity (RIA a IA projekty). U zbylých třech států se jedná o projekty, které jsou financovány z priority MSCA a jejich cílem je tvorba sítí podporujících mobilitu výzkumníků nebo zaměstnanců výzkumných institucí. Dodejme, že projekty určené pro více příjemců (řešitelů) jsou v programu Horizont Evropa v rámci EU z hlediska velikosti konsorcií rozděleny zhruba 1:1, tj. 50 % projektů s konsorcii s 3 až 12 partnery a 50 % projektů s konsorcii nad 12 partnerů.

Graf 7: Podíl koordinovaných projektů určených pro více příjemců dle velikosti řešitelského konsorcia

Shrnutí

Ze stručné analýzy, která se týká struktury koordinace projektů států EU, plyne, že dosavadní českou účast v programu Horizont Evropa do značné míry ovlivňuje vysoký podíl koordinátorů. Čeští koordinátoři všech typů projektů přispívají do národní bilance alokovaných finančních prostředků z rozpočtu programu Horizont Evropa největším podílem ze všech porovnávaných států EU. ČR je jedinou z tzv. „widening“ zemí, která se intenzitou koordinace, tj. podílem koordinátorů ke všem účastníkům, dokázala vklínit mezi výzkumně silné staré členské státy EU. Vysoký podíl koordinátorů k celkovému počtu účastníků je možné do určité míry chápat jako kvalitu účasti zemí v RP. ČR se v tomto ukazateli nejen přiblížila výzkumně a inovačně silným státům Evropy, ale některé dokonce i předstihla.

ČR je jednou ze třech „widening“ zemí v EU, ve kterých je více než 70 % koordinovaných projektů zaměřeno převážně na výzkum a inovace. Z pohledu struktury programu Horizont Evropa se ČR blíží spíše ke starým členským státům s převažujícím zastoupením koordinátorů v těch částech programu Horizont Evropa, které mají největší rozpočet, tj. ERC, MSCA a Klastry druhého pilíře Horizontu Evropa – Globální výzvy a konkurenceschopnost evropského průmyslu. Je vidět, že některé české instituce mají potenciál řídit projekty s relativně velkým počtem partnerů ve větší míře, než je obvyklé u většiny nových členských států. To může naznačovat nejen odbornou připravenost českých koordinátorů, ale také zlepšující se administrativní a organizační zázemí v jejich mateřských institucích.

Definovat příčiny zlepšené situace ve vedení projektů RP českými výzkumníky, výzkumnými organizacemi a dalšími subjekty je zatím předčasné. Pozitivní změny lze hledat v zejména v relativně úspěšném získávaní některých typů ERC grantů v prvních výzvách programu Horizont Evropa, v úspěchu českých univerzit při koordinaci RIA projektů, velmi dobrou účastí v horizontální prioritě Rozšiřování účasti a šíření excelence (Widening participation and spreading excellence). V poslední době se věnuje velká pozornost podpoře koordinátorů na vysokých školách a prostřednictvím speciálních konzultačních činností, které pro koordinátory organizuje TC Praha a další organizace. Individuální žadatelé o ERC granty mohou spolupracovat s expertní skupinou na podporu žadatelů ve výzvách ERC apod.

Jestliže jsme v poslední zprávě o účasti ČR v programu H2020 konstatovali, že čeští výzkumníci, výzkumné instituce a další subjekty koordinují 4 x méně projektů než Rakousko, lze nyní říci v necelé první třetině programu Horizont Evropa, že čeští výzkumníci koordinují již „jen“ 2 x méně projektů než Rakousko. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s koordinací projektů (zejména těch konsorciálních) byl prokázán tzv. pull effect, tj. schopnost koordinátora přitáhnout, angažovat do projektu další národní účastníky a tím zvyšovat účast v RP, bylo by žádoucí, aby se počet koordinátorů ČR blížil i v absolutních hodnotách státům s obdobně velkým výzkumným potenciálem (dle počtu FTE výzkumníků), jako je např. již zmíněné Rakousko či vyspělé Dánsko. ČR by se měla v počtu koordinátorů přiblížit také dvěma státům, které jsou součástí skupiny tzv. „widening“ zemí, tj., Portugalsku a Řecku.

Nelze opomenout, že všechny statické výstupy monitorující účast států v programu Horizont Evropa zcela jistě ovlivňuje omezená účast Švýcarska a zejména Spojeného království. Obě země patřily v předchozím RP k lídrům evropského výzkumu. Vždyť jen Spojené království koordinovalo v programu H2020 přes 15,5 % financovaných projektů. To ale nesnižuje současnou pozici ČR z hlediska koordinace projektů mezi státy EU a její úsilí přibližovat se v RP výzkumně vyspělým evropským státům.

Autor: Daniel Frank

Zdroj: Technologické centrum Praha

Poznámka: „Widening“ země jsou země, které dosahují nižších výsledků v oblasti výzkumu a inovací (70 % průměru EU), To znamená, že organizace z těchto zemí se mohou stát koordinátory projektů financovaných prostřednictvím nástrojů ERA Chairs, Twinning a Teaming, které přispívají k budování výzkumných a inovačních kapacit v těchto zemích ve spolupráci se špičkovými partnery z výzkumně vyspělých zemí Evropy. Mezi „widening“ země patří i ČR.