Předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová ocenila ve čtvrtek 18. ledna 2018 tři renomované vědce. Čestnou medaili Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách získal Jean-Luc Martin, medaili Františka Pošepného za zásluhy v geologických vědách převzal geolog Jozef Michalík a medaili G. J. Mendela za zásluhy v biologických vědách obdržel botanik František Krahulec.
Experimentální techniky v Lausanne
Jean-Luc Martin, rodák z francouzského Lyonu, patří k světově uznávaným osobnostem v oboru fyziky materiálů. Věnuje se zejména studiu vztahu mezi mikrostrukturou moderních slitin i modelových materiálů a jejich mechanické odezvě. Zasloužil se o navázání vztahů mezi českými kolegy a špičkovými světovými laboratořemi v oblasti materiálové fyziky.
Jako profesor na Švýcarském federálním technologickém institutu v Lausanne se Jean-Luc Martin věnoval mimo jiné tepelně aktivovaným procesům při plastické deformaci a podílel se na vývoji nových experimentálních technik. Na řadě experimentálních metod se podíleli i čeští vědci. Tato spolupráce vedla v posledních dvaceti letech k téměř padesáti publikacím, z nichž většina byla zveřejněna v prestižních mezinárodních časopisech, jako Philosophical Magazine, Acta Materialia či Intermetallics. V Praze převzal oborovou medaili Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách.
Pražská studia i popularizace geologie
Jozef Michalík je významnou světovou vědeckou osobností. Věnuje se sedimentologii, stratigrafii, paleogeografii a paleoekologii mezozoika se zaměřením na alpsko-karpatský oblouk. V letech 1996–2002 byl ředitelem v Ústavu vied o Zemi Slovenské akademie věd. Sestavil první slovenskou učebnici sekvenční stratigrafie i slovenský stratigrafický kód a je autorem či spoluautorem více než 245 vědeckých článků. Michalík byl oceněn medailí Františka Pošepného za zásluhy v geologických vědách.
Evoluce v akci
František Krahulec je jeden z našich nejvýznamnějších znalců rostlinstva, jeho dynamiky a mikroevoluce. Svoje objevy i encyklopedické znalosti neváhá použít mimo rámec úzce pojaté vědy. Je velmi úspěšným pedagogem, který vychoval řadu doktorských studentů. V letech 1995–2003 byl také ředitelem Botanického ústavu AV ČR.
Svou kariéru začínal studiem vegetace, kdy se zabýval strukturou společenstev luk. Pochopil přitom, že měnící se krajina současnosti, v níž trávníková společenstva tvoří podstatnou část, představuje unikátní laboratoř mikroevoluce. Vytváří totiž zcela nové prostředí, na něž rostliny musí reagovat. Jako jeden z prvních ukázal na důležitost genového toku v podmínkách změněných lidskou činností a na rizika, která tento genový tok představuje u cizích nebo geneticky modifikovaných druhů.
V obou případech se mu podařilo zachytit "evoluci v akci". Při tom dokázal využít celé škály metodologických přístupů a byl jeden z prvních, kdo nahlédl možnosti mnoha moderních postupů daleko dřív, než se staly vědeckým mainstreamem, a dokázal je spojit s dokonalou znalostí rostlin a vegetace v terénu. Za svou dloholetou vědeckou činnost obdržel medaili G. J. Mendela za zásluhy v biologických vědách.
Zdroj: Akademie věd ČR
- Autor článku: ne
- Zdroj: Akademie věd ČR
