Čeští vědci mohou publikovat otevřeným způsobem bez dalších poplatků

V posledních letech se stále intenzivněji upouští od zažitého způsobu šíření vědeckých výsledků, ve kterém se zpoplatňuje čtení článků – například prostřednictvím institucionálního předplatného pro daný vědecký žurnál. Otevřený způsob publikování, tzv. „open access“, naproti tomu získává na popularitě. Jeho filozofie je přitom jednoduchá – proč by měli nakladatelé – tedy soukromé komerční subjekty – omezovat přístup k vědeckým poznatkům, které vznikly z veřejných peněz? Otevřený způsob publikování umožňuje číst vědecké články komukoliv, kdo má přístup na internet. Tuto transformační změnu rovněž intenzivně podporuje i Evropská unie.

Režim open access ovšem také není zadarmo. Pokud chce vědec či vědkyně publikovat svůj vědecký článek v prestižním vědeckém časopise, který umožňuje zveřejnění v režimu open access, vydavatelé chtějí po autorovi článku nezanedbatelný finanční obnos, který pokryje jejich náklady. Jako extrémní ukázku lze uvést poplatek (APC) ve výši 9 750 EUR v časopisu Nature Materials. Není to přitom osamocený příklad.

Kolektivní vyjednávání

Klíčovou strategii, již mají v tomto směru vědečtí pracovníci k dispozici, představuje kolektivní vyjednávání. To je i případ Národního centra CzechELib, které sdružuje přes 130 členských institucí z Česka. Konsorcium disponující portfoliem tolika institucí stojí vůči vydavatelům v mnohem silnějším postavení.

Jako účinný nástroj vyjednávání se jeví transformační smlouvy, které v sobě kombinují tradiční předplatné s publikační částí, v jejímž rámci mohou autoři a autorky publikovat v režimu open access bez dalších poplatků. Konsorcium má ku příkladu v rámci transformačních smluv k dispozici tzv. tokeny, díky nimž mohou členové konsorcia publikovat definovaný počet článků v režimu open access, aniž by museli investovat prostředky navíc. V ještě lepším případě se podaří dosáhnout dohody o neomezeném publikování v režimu open access v rámci fixní celkové platby, tedy že ani autoři, ani instituce se nemusí ohlížet na to, kolik článků se jim daný rok podaří publikovat.

„Jako velmi přijatelný výsledek je finančně neutrální transformační smlouva. Instituce to tedy nestojí víc než doposud. V mnoha případech mohou členové konsorcia číst všechny časopisy vydavatelů, s nimiž jsou uzavřeny smlouvy, což představuje značné vylepšení oproti minulosti – předtím byly k dispozici pouze zaplacené kolekce. Vydavatel totiž nezřídka v rámci optimalizace celého procesu nabídne „upgrade” na plnou kolekci, která je pro všechny zúčastněné výrazným zjednodušením. Klíčovým prvkem transformační smlouvy je tedy – za podobně vysokou platbu jako dosud – možnost nejen číst časopisy vydavatele, ale též publikovat v režimu open access. Ve výsledku tak zaplatíme stejný obnos a máme službu čtení a k tomu tokeny ve stejné hodnotě,” vysvětluje Jiří Jirát, vedoucí Národního centra CzechELib, které koordinuje Národní technická knihovna.

V praxi to například znamená to, že v rámci pořízení přístupu k časopisecké kolekci jednoho z největších vydavatelů za téměř 1,8 milionu eur jsou díky transformačním smlouvám navíc k dispozici tokeny v téže hodnotě („dalších” 1,8 milionu eur navíc). Pokud tedy vědci chtějí publikovat otevřeně, ať už kvůli etickým principům či z povinnosti, jak si to žádají například různé prestižní evropské granty, nemusí na otevřené publikování v rámci svých projektů vyčleňovat prostředky navíc. Stačí, když jsou jejich domovské instituce součástí konsorcia.

Transformační smlouvy pro nové období

Národní technická knihovna, jejíž Národní centrum CzechELib koordinuje pořizování elektronických zdrojů pro české vědecké instituce a aktuálně tytéž služby naplňuje v rámci projektu, na začátku roku 2023 oznámila, že se jí podařilo uzavřít nové transformační smlouvy s dalšími vydavateli.

„Za významný milník lze označit konec loňského roku, kdy nám v rámci konsorcia skončily všechny licenční smlouvy. Od ledna jsme ale zaznamenali ohromný nárůst počtu uzavřených transformačních smluv,” vysvětluje aktuální situaci Jiří Jirát. „Jedná se o nezanedbatelný posun, který se dotkne více než 70 institucí,” dodává.

Aktuálně má Národní technická knihovna v rámci Národního centra CzechELib uzavřené smlouvy s 15 vydavatelstvími. Jedná se o American Chemical Society (ACS), American Institute of Physics (AIP), Association for Computing Machinery (ACM), Cambridge University Press, De Gruyter, Emerald, IOPscience, Karger, LWW - Wolters Kluwer, Oxford University Press, Royal Society of Chemistry (RSC), Sage, Springer Nature, Taylor & Francis, Wiley.

Zájemci o otevřené publikování v časopisech a periodikách zmíněných vydavatelství se mohou na detailní podmínky podívat zde.

Budoucnost po transformaci?

Transformační smlouvy však mají své limity a přinášejí i nové obtíže, které je třeba vyřešit. Jedním z příkladů může být nerovnováha nákladů mezi jednotlivými členy konsorcia. Přestože úhrnná částka zůstává stále stejná, různé instituce v rámci transformačních smluv platí jiný finanční obnos, než na jaký byly dosud zvyklé. V praxi to tak například znamená, že velké univerzity musí zaplatit výrazně vyšší náklady než menší vysoké školy. „Nerovnováhy mezi jednotlivými institucemi, například mezi univerzitami a Akademií věd ČR, budeme muset v rámci transformačních smluv vyřešit,” upozorňuje Jiří Jirát.

Podle něj by se také nemělo zapomínat na to, že transformační smlouvy jsou pouze přechodným řešením. „Transformační smlouva je pouze dočasným řešením – jejím cílem je uskutečnit proces, při kterém systém open access kompletně nahradí byznysový model předplatného,” dodává Jiří Jirát.

Vyjednávání s vydavateli bývají však zdlouhavá a přechod na nový publikační model znamená zásadní mentální, institucionální i procesní změnu systému zveřejňování výsledků výzkumu. Do hry proto vstupují transformační smlouvy, které stabilizují onen přechodný stav a chrání vědce a vědecké instituce před tím, aby vydavatelstvím platili dvakrát – jednou za přístup k článkům v rámci tradičního předplatného a podruhé za publikování článku v režimu open access.

A co dál?

Co však přijde dál, to zatím není zcela jasné. V úvahu přichází celá řada možností. „Budoucí systém může vypadat různě. Variantou je to, že by byl založen na konstantní platbě bez ohledu na četnost publikací. Další možností je i model subscribe-to-open,” vysvětluje Jiří Jirát. Fungování tzv. modelu subscribe-to-open se zakládá na tom, že knihovny vydavatelstvím přispívají fixovanou částkou a ty na oplátku uveřejňují články ve svých časopisech v plně otevřeném režimu bez dalších poplatků pro autory.

„Zajímavým příkladem je Nizozemsko. Zde přešlo vydavatelství Elsevier v rámci spolupráce se svými předplatiteli na nový typ dohody, která subjektům nabízí nejen publikování v režimu open access, ale i celý servisní balík – od přístupu k databázi Scopus po redakční a jazykové služby,” dodává Jirát.

To, že budoucnost vědeckého publikování je v procesu zásadní proměny, v níž jsou transformační smlouvy pouze mezikrokem, potvrzují i zahraniční odborníci. „Jsme v procesu významné přeměny – prvním důležitým krokem v předchozích letech bylo, že jednotlivé země připustily nutnost změnit způsob publikování. Nyní se nacházíme v bodě, kdy se rozšiřuje množství článků publikovaných v režimu open access. A to je příležitost ptát se, jak posunout spravedlivý přístup k vědeckým poznatkům na ještě vyšší úroveň,” řekla pro Vědavýzkum.cz Colleen Campbell, která vede přechod na open access v Digitální knihovně Společnosti Maxe Plancka.

„Ocitáme se v digitální éře, kdy fyzická distribuce přestala být výzvou a nevyžaduje velké náklady. V odvětví publikace vědeckých poznatků, do kterého se investuje kolem 10 miliard dolarů ročně, stále převládá zastaralý obchodní model,” řekl pro Vědavýzkum.cz Ralf Schimmer, který v Digitální knihovně Maxe Plancka vede licenční strategie. „A tento obchodní model se v tomto odvětví – na rozdíl od všech ostatních odvětví, jako jsou cestovní ruch, pojišťovnictví, bankovnictví či hudební průmysl – téměř neinovuje. Vývoj je ale v tomto směru neúprosný a nevyhnou se mu ani vědečtí vydavatelé,” dodal Schimmer.

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Článek vznikl ve spolupráci s Národní technickou knihovnou.