Deset vědců získalo prestižní titul „doktor věd“

Vědecký titul „doktor věd“ představuje v České republice nejvyšší vědeckou kvalifikaci v profesní kariéře vědce. Vědecké osobnosti dostávají tento prestižní titul jako výraz jejich zvláště vysoké kvalifikace prokázané vytvořením závažných originálních prací důležitých pro rozvoj bádání v určitém oboru a charakterizujících vyhraněnou vědeckou osobnost.

Titul uděluje Akademie věd ČR na základě rozhodnutí Vědecké rady AV ČR, které je podloženo výsledky náročného řízení. Od roku 2003 do června 2021 udělila 203 těchto titulů. Akademie věd ČR usiluje o právní zakotvení tohoto vědeckého titulu v legislativě České republiky.

Komplexní posouzení osobnosti vědeckého pracovníka zabezpečují odborně vysoce kvalifikované komise, jejichž členy jsou specialisté z pracovišť AV ČR a vysokých škol a nejméně tři oponenti.

Pravidla udělování vědeckého titulu „doktor věd“ a další informace jsou umístěny na webových stránkách AV ČR zde.

Noví nositelé titulu „doktor věd“:

Dagmar Dreslerová je pracovnicí Archeologického ústavu AV ČR, Praha, která uspěla s disertací nazvanou Krajina a lidé v zemědělském pravěku. Práci obhájila před komisí Archeologie a získala vědecký titul „doktor historických věd“.

D. Dreslerová je významnou českou badatelkou v oboru archeologie krajiny, vývoje přírodního prostředí v pravěku, archaického zemědělství, paleoklimatu a environmentálních analýz ekofaktů. V posledních letech hraje významnou roli i v organizaci a podpoře České radiouhlíkové laboratoře, zaměřující se na radiokarbonové datování. Je trvalou a úspěšnou propagátorkou interdisciplinárního výzkumu spojujícího archeologii s širokým spektrem přírodních věd.

Martin Kalbáč pracovník Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, obhájil disertaci nazvanou Towards controlled functinalization of single-layer graphene před komisí Fyzikální chemie a získal vědecký titul „doktor chemických věd“.

M. Kalbáč je mezinárodním odborníkem v oboru uhlíkatých nanomateriálů. Zásadním způsobem přispěl k rozvoji Ramanské spektroelektrochemie uhlíkatých nanotrubic, fullerenů, fullerenových lusků a grafenu. V posledních letech se věnoval výzkumu grafenu a jeho funkcionalizace a tyto práce jsou logickým vyvrcholením jeho dosavadní odborné kariéry. M. Kalbáč je průkopníkem metody povrchem zesílené infračervené spektroskopie, která vhodně doplňuje běžnější povrchem zesílenou Ramanovu spektroskopii.

Stanislav Kamba pracovník Fyzikálního ústavu AV ČR, obhájil disertaci nazvanou Soft-mode spectroscopy of ferroelectrics and multiferroics před komisí Fyzika kondenzovaných systémů a získal vědecký titul „doktor fyzikálně-matematických věd“.

S. Kamba je špičkovým expertem v oblasti vysokofrekvenční dielektrické spektroskopie, zejména studia měkkých fononů ve feroelektrických a multiferoických materiálech. Zásadním způsobem přispěl k porozumění vlastností feroelektrik s vodíkovou vazbou, relaxorových materiálů na bázi olova a mechanismu fázových přechodů v multiferoických materiálech. Multiferoické materiály jsou velmi perspektivní pro praktické aplikace i navazující základní výzkum – od nových paměťových prvků až po studium raných fází vývoje vesmíru.

Jiří Kvaček je pracovníkem Národního muzea Praha. Obhájil disertaci nazvanou Studium diverzity křídových rostlin na základě anatomie jejich reproduktivních struktur. Práci obhájil před komisí Geologické vědy a získal vědecký titul „doktor geofyzikálně-geologických věd“.

J. Kvaček je světově uznávaným odborníkem na mezozoické fosilní rostliny, jejich názvosloví s důrazem na evoluci a paleoekologii křídových rostlinných fosilií především na základě výzkumu reproduktivních orgánů křídových rostlin a jejich interpretace. Zasloužil se o zavedení nových výzkumných metodik fosilních rostlin, zejména rentgenové mikroradiografie a neutronové CT metody, které přispěly k detailním rekonstrukcím fosilní flóry a k jejich podrobnějšímu taxonomickému zařazení. J. Kvaček je významnou a mezinárodně uznávanou vědeckou osobností, jejíž odborná činnost přispěla k rozvoji poznání v příslušné oblasti geologických věd.

Jiří Masojídek pracovník Mikrobiologického ústavu AV ČR, obhájil disertaci nazvanou Pěstování mikrořas: z laboratoře k velkým kultivačním jednotkám. Práci obhájil před komisí Botanika, experimentální a ekologická biologie a získal vědecký titul „doktor biologicko-ekologických věd“.

Disertační práce profesora Masojídka se věnuje výzkumu v oboru experimentální biologie rostlin se specializací na fyziologii fotosyntézy, zejména u řas. Profesor Masojídek s velkou technickou invencí a erudicí kombinuje tento výzkum s nejmodernějšími metodickými přístupy v oblasti experimentální biologie rostlin. Výsledky výzkumu J. Masojídka jsou jednoznačně originální a byly publikovány v prestižních mezinárodních časopisech s vysokým impakt faktorem.

Jaroslav Šebek pracovník Historického ústavu AV ČR, obhájil disertaci nazvanou Za Boha, národ, pořádek před komisí Obecné a české dějiny a získal vědecký titul „doktor historických věd“.

Práce se věnuje členité problematice stýkání a vzájemného ovlivňování nacionálních konceptů a antidemokratických prvků v českém katolickém prostředí mezi dvěma světovými válkami. Je to počin svého druhu v naší historiografii ojedinělý, jak co do volby tématu, tak do hloubky zpracování. Práce současně představuje zasvěcenou sondu do intelektuálního a politického prvorepublikového milieu s řadou exkurzů.

Martin Štefko pracovník Ústavu státu a práva AV ČR, obhájil disertaci nazvanou Lékařské posudky v pracovním právu před komisí Právní vědy a získal vědecký titul „doktor sociálních a humanitních věd“.

Docent Štefko je předním českým odborníkem v oblasti pracovního práva a práva sociálního zabezpečení. Jeho práce se zabývá problematikou adekvátní právní úpravy posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu práce v národním i unijním kontextu. Disertace analyzuje platnou právní úpravu, která je do určité míry vnitřně rozporná. Zákonodárce vychází z představ obecného a pracovního zdraví zaměstnance, jakož i z ideje poskytovatele pracovnělékařských služeb, který zná pracovní prostředí, v němž bude zaměstnanec nově či nadále pracovat. Ani jedno neodpovídá zcela realitě, na což právní úprava určitým způsobem reaguje.

Helena Štorchová pracovnice Ústavu experimentální botaniky AV ČR, obhájila disertaci nazvanou Mitochondrial genomes of the plant genus Silene in the context of the evolution of plant mitochondria před komisí Botanika, experimentální a ekologická biologie a získala vědecký titul „doktor biologicko-ekologických věd“.

H. Štorchová se věnuje výzkumu v oboru experimentální biologie rostlin se specializací na vznik, strukturu, evoluci a funkci mitochondriálních genomů rostlin. Výsledky výzkumu doktorky Štorchové byly publikovány v prestižních mezinárodních časopisech s vysokým impakt faktorem, nalezly výraznou odezvu ve vědecké komunitě a mají velký potenciál v oblasti botaniky, experimentální biologie rostlin i ekologie s širokými dopady v základním i aplikovaném výzkumu.

Marek Taševský pracovník Fyzikálního ústavu AV ČR, obhájil disertaci nazvanou High Energy Soft QCD and Diffraction před komisí Jaderná, subjaderná a matematická fyzika a získal vědecký titul „doktor fyzikálně-matematických věd“.

Disertace doktora Taševského se zabývá vysokoenergetickými srážkami hadronů vyšetřovanými v rámci široké mezinárodní spolupráce na Velkém hadronovém collideru (LHC) v CERNu se zaměřením na produkci Higgsova bosonu a stavů s top kvarky, vnitřní strukturu protonu a hledání temné hmoty. Práce kombinuje teoretické a experimentální techniky a její výsledky představují důležitý příspěvek k porozumění fyzikálním vlastnostem elementárních částic řídících se zákony kvantové chromodynamiky.

David Vališ je pracovníkem Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany. Obhájil disertaci nazvanou Metody modelování degradace ve spolehlivosti technických systémů před komisí Aplikovaná a teoretická mechanika a získal vědecký titul „doktor technických věd“.

Disertace profesora Vališe tematicky pokrývá oblast teorie spolehlivosti, degradace technických systémů a zjišťování jejich mezních stavů. Práce má interdisciplinární charakter a propojuje oblast techniky s matematikou používanou v teorii spolehlivosti. Vědecké výsledky uvedené v disertační práci představují ucelený, vzájemně se doplňující soubor s akademickým a praktickým významem ve všech inženýrských oblastech, zejména v elektronice, strojírenství, stavebnictví, jakož i v dopravním inženýrství, bioinženýrství či v jaderném průmyslu.

 

Zdroj: Akademie věd ČR