Jubilejní 20. expedice Masarykovy univerzity se o víkendu vrátila po dvou měsících z Antarktidy. Na České vědecké stanici J. G. Mendela strávila kvůli logistickým a klimatickým potížím dosud nejkratší dobu.
Hlavní část české výpravy před pár dny při odletu z Punta Arenas do Santiaga de Chile.
Letošní expedici tvořilo celkem 24 členů rozdělených na dvě skupiny. Menší osmičlenná vyrazila už koncem loňského roku na základnu CZ*ECO Nelson na Nelsonově ostrově v souostroví Jižní Shetlandy. Hlavní šestnáctičlenná skupina mířící na Českou vědeckou stanici J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě odletěla letos 24. ledna. Celá výprava trvala 59 dní, na ostrově Jamese Rosse však pobyli polárníci vlivem logistických potíží a špatného počasí pouze 17 dní.
Dalších šest dní strávili na ostrově Krále Jiřího. To je dosud ze všech 20 expedic nejkratší doba strávená v antarktickém terénu. „Nejdříve řádila nad Drakeovým průlivem bouře, následně se řešila porucha lodi, která měla expedici přepravit na místo. Významné bylo také množství mořského ledu u ostrova Jamese Rosse, který komplikoval jak bezpečné vylodění, tak následný návrat expedice,“ popsal vedoucí výpravy Peter Váczi z Geografického ústavu a Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Dodal, že vylodění v obvyklé blízkosti stanice nebylo možné, a tak se expedice s veškerým materiálem musela přesunout na stanici z provizorního přístaviště pomocí terénních čtyřkolek. Odjezd z ostrova zase nastal přibližně o týden dříve oproti plánům kvůli nepříznivé předpovědi počasí a obavě Chilanů z mořského ledu.
Hlavní část výpravy tvořili 2 vědkyně, 7 vědců (jeden z nich z Univerzity Karlovy), lékař, 4 technici a 2 filmoví dokumentaristé. Těmi jsou cestovatel a dokumentarista Petr Horký, zkušený polárník, který má za sebou mimo jiné i expedici na tři zemské póly (severní, jižní a pól chladu), a kameraman Jan Šimánek. Oba na místě připravovali dokument pro Českou televizi o Českém antarktickém výzkumném programu.
Ohrožení tučňáci
Ve spolupráci s Chilským antarktickým institutem INACH výzkumníci potvrdili na místě výskyt vysoce infekčního viru ptačí chřipky. Virus pravděpodobně přenášejí migrující druhy ptáků, třeba chaluhy a buřňáci. Pro ptačí kolonie včetně tučňáků jde o značné riziko, v posledních týdnech podobných případů přibývá. Nelze vyloučit ani zdecimování některých populací tučňáků. „V blízkosti české stanice se žádná kolonie tučňáků nevyskytuje, nejsou tam k tomu vhodné podmínky. U stanice jsme ale zaznamenali úhyn pěti kusů chaluhy antarktické z celkem asi 50 hnízdících, tedy zhruba deseti procent populace těchto ptáků na odledněné části ostrova Jamese Rosse,“ uvedl biolog Miloš Barták z Přírodovědecké fakulty. Doplnil, že podezření na ptačí chřipku potvrdila i laboratoř na chilské stanici Escudero na ostrově Krále Jiřího. Jde o první zaznamenané úmrtí ptáků s virem H5N1 ve východní části Antarktického poloostrova.
Nejteplejší únor
I přes nedostatek času stihli polárníci na místě nejdůležitější naplánované aktivity. „Pokaždé máme v rámci expedice naplánováno více práce, než nám čas umožní. Je to osvědčená prevence ponorkové nemoci. I letos jsme přes všechny obtíže stihli to nejdůležitější, především zajištění dlouhodobých monitoringů přírodního prostředí a klimatu,“ uvedl vedoucí Českého antarktického výzkumného programu Daniel Nývlt z Přírodovědecké fakulty.
Cílem letošní expedice byl i monitoring polárních geosystémů a ekosystémů.
Cílem letošní expedice byl i monitoring polárních geosystémů a ekosystémů. Vědci sledují stav ledovců, dlouhodobě zmrzlé půdy a odledněného území, které umožňuje růst nižších rostlin. „Tempo oteplování Antarktidy je výrazně rychlejší, než jsme si ještě nedávno mysleli. Za naše dvacetileté pozorování jsme zaznamenali historicky čtvrté nejteplejší klima při expedici. Letošní únor byl vůbec nejteplejší, když několik dní bylo až kolem 10 stupňů Celsia, což je pro tuto oblast extrém. Kromě vysokých teplot jsou tam stále častější i prachové bouře, které urychlují proces ledovcového tání,“ přiblížil Kamil Láska z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Výzkumný tým pokračoval i v pětiletém projektu JUNIOR STAR, který se od roku 2022 zaměřuje na studium změny dlouhodobě zmrzlé půdy v oblasti Antarktického poloostrova. Současně jde také o medicínsko-psychologický výzkum vlivu stresu na zdraví pracovníků v polárních oblastech, který probíhá ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Ostrava, Fakultou sportovních studií MU a Akademií věd ČR.
Stanice J. G. Mendela slouží vědcům na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě od roku 2007.
Stanice J. G. Mendela slouží vědcům na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě od 22. února 2007, kdy byla slavnostně otevřena a pokřtěna tehdejším děkanem Přírodovědecké fakulty Milanem Gelnarem. Vybudování předcházela několikaletá snaha odborníků z Masarykovy univerzity, která je vlastníkem a provozovatelem stanice. Druhá základna, dříve známá jako Eco-Nelson, se nachází na Nelsonově ostrově v souostroví Jižní Shetlandy a nyní v rámci infrastruktury výzkumného programu slouží jako technicko-logistické refugium pod názvem CZ*ECO Nelson. Objekt získal od soukromého vlastníka Český antarktický nadační fond, který jej Masarykově univerzitě od roku 2018 na 99 let pronajímá.
Autorka: Lenka Kolegarová
Foto: archiv expedice a Petr Horký
Zdroj: Masarykova univerzita
- Autor článku: ne
- Zdroj: Masarykova univerzita v Brně
