Hana Polášek-Sedláčková patří mezi nejtalentovanější mladé vědce, kteří prošli Masarykovou univerzitou. Absolventka přírodovědecké fakulty, která aktuálně působí na Akademii věd ČR, začala v laboratořích Masarykovy univerzity pracovat už na střední škole a od podzimu tam povede závěrečné práce studentů.
Když byla ve třetím ročníku gymnázia, dostala se Hana Sedláčková poprvé do laboratoře MU vedené Lumírem Krejčím. Tam se věnovala výzkumu oprav DNA u vzácných nemocí. Na Masarykově univerzitě pak vystudovala biochemii a posbírala řadu ocenění za svou vědeckou práci.
Díky svému talentu a vytrvalé vědecké práci se jí podařilo dostat do prestižního PhD programu v Kodani, který poskytuje plnou finanční podporu studentům ve výzkumných centrech financovaných nadací Novo Nordisk Foundation.
„S tímto stipendiem jsem jako doktorandka nastoupila do laboratoře profesora Jiřího Lukáše, kde jsem studovala základy replikace lidské DNA, což je proces zajišťující přesné zkopírování genetické informace nezbytné pro dělení buněk a tedy dědičnost,“ popisuje mladá vědkyně svou výzkumnou dráhu.
V rámci doktorátu mimo jiné objevila novou roli pro takzvané spící replikační počátky v ochraně integrity genomu, což bylo pro vědce záhadou po několik desetiletí. „Zjednodušeně řečeno jsme odhalili mechanismus, jak spící replikační počátky zajišťují, aby kopírování DNA probíhalo správným tempem a předcházelo se zbytečným chybám, které mohou poškodit genom a způsobit závažná onemocnění včetně rakoviny,“ vysvětluje Sedláčková.
Tématu replikace DNA se věnovala i po doktorátu, kdy jako postdok zůstala v kodaňské laboratoři a zabývala se vizualizací tohoto zásadního procesu v lidských buňkách.
„Pětiletý pobyt v zahraničí byla pro mě naprosto klíčová zkušenost v několika aspektech. Vyzkoušela jsem si práci ve špičkové vědecké laboratoři a výzkumném centru. Pracovala jsem s nejmodernějšími technologiemi, které jsme navíc mohli rozvíjet dál a tím posouvat hranice vlastního bádání, ale i dané vědecké komunity. V kodaňském centru také kladli velký důraz na to, aby byli doktorandi nebo postdoci schopní samostatně rozpoznat základní otázky svého oboru, navrhovali originální výzkumné projekty vedoucí k jejich řešení a úspěšně je dovedli k publikování,“ říká Sedláčková a zdůrazňuje, že důležitou součástí byl také networking, kdy se díky prezentování vlastní práce a navazování přátelství otevírají nové možnosti spolupráce na dalších projektech.
Zpět do České republiky
Asi nejzásadnější však byl fakt, že se v zahraničí, jak říká, „bezmezně zamilovala“ do buněčné biologie a studia základních procesů v buňce, jako je buněčný cyklus, replikace DNA a její opravy. Svoboda bádání, jakou v Kodani měla, ji pak přivedla k dřívějšímu snu, založit si jednou vlastní laboratoř v České republice.
Její první školitel, Lumír Krejčí, jí doporučil různé grantové možnosti. „Byla jsem mile překvapená z nových grantů, které se za mé nepřítomnosti v Česku objevily. Jedním z nich byla i novinka Grantové agentury ČR Junior Star, který se mi podařilo získat,“ popisuje svůj návrat do Brna vědkyně.
Grant Junior Star je určený pro badatele, kteří dokončili doktorát maximálně před osmi lety, už publikovali v prestižních mezinárodních časopisech a mají za sebou významnou zahraniční zkušenost. Právě tento grant, který dává vědcům možnost financovat pět let vlastní výzkum, otevřel Sedláčkové možnost založit novou výzkumnou skupinu a plně se věnovat výzkumu replikace DNA a její regulaci během normálního vývoje tkání a rakovinného bujení.
Pro svůj výzkum si vybrala Biofyzikální ústav Akademie věd ČR, kde od února pracuje. A rozhodně má co dělat. „Byla jsem připravená, že na začátku budu mít mnoho různých úkolů, kromě přesunu zpět domů je to mimo jiné nákup materiálu a přístrojů do laboratoře, zavádění všech technik a metod v novém prostředí, hledání postdoků a studentů do týmu nebo plánování výzkumných projektů. Ale s každým novým dnem se posouvám vpřed.“
Jak Sedláčková říká, úkolů spojených se založením a chodem nové laboratoře je nespočet. Přesto se jí daří držet na prvním místě výzkumnou práci, a to hlavně díky pozitivnímu přístupu a podpoře ze strany vedení biofyzikálního ústavu.
Výzkum je jako puzzle
Výzkum ji totiž stále baví. „V další výzkumné práci mě motivují opravdové zázraky vědy pod mikroskopem – myslím, že mě neomrzí sledovat základní procesy života přímo v buňce. Buněčná biologie mě uchvátila, a navíc máte stále před sebou momenty překvapení, když objevíte něco naprosto neočekávaného a najednou několik dosud nevysvětlitelných experimentů do sebe přesně zapadne jako puzzle,“ svěřuje se Sedláčková.
I tohle nadšení by ráda předala svým budoucím studentům. Tak jako její první školitel by i ona ráda umožnila přístup do výzkumných laboratoří už studentům středních škol. V tom je podle ní MU a ČR obecně ve světě unikátní.
Z vlastní zkušenosti mladá bioložka ví, že získaná laboratorní praxe a znalosti jsou díky těmto možnostem u absolventů českých škol na velmi vysoké úrovni, někdy i o úroveň výš než v zahraničí. To jim otvírá dveře do těch nejšpičkovějších výzkumných laboratoří na světě.
„Po vzoru z Dánska bych pak chtěla být pro své studenty i postdoky v laboratoři spíše mentorem než školitelem. Rozvíjet s nimi společnou diskusi nad daným výzkumným projektem, společně navrhovat klíčové experimenty, krok po kroku sledovat postup řešení projektu, ale také podporovat jejich kariérní růst.“
V posledních letech se totiž perspektivním mladým vědcům otevírají i v Česku velké příležitosti. Granty typu Junior Star, Lumina quaeruntur Akademie věd nebo MUNI Award in Science and Humanities od MU jsou obrovskou výhodou pro začínající vědce.
„Vůbec si nedokážu představit založení vědecké skupiny bez možnosti získání některého z těchto grantů. Vzhledem k tomu, že tyto programy jsou záležitostí posledních pár let, tak to předchozí generace měly rozhodně složitější s vytvářením nových týmů. Doufám, že zůstanou tyto grantové programy zachovány a budou se dál rozvíjet tak, aby byla zajištěna kontinuita výzkumu vědců na všech úrovních,“ zdůrazňuje Sedláčková.
Oceňuje také změny, které i v České republice umožňují lépe skloubit náročnou vědeckou práci a osobní život. „Snažím se dodržovat takzvaný work-life balance, ale musím přiznat, že jsou období, kdy se mi to moc nedaří. To se ale snažím kompenzovat nějakou dovolenou – letos se třeba těším na výlety na kole po jižní Moravě,“ dodává úspěšná bioložka.
Autorka: Ema Marušáková
Foto: Martin Indruch
Zdroj: Masarykova univerzita
- Autor článku: ne
- Zdroj: Masarykova univerzita
