Patnáct let sledovali hydrobiologové z Biologického centra AV ČR čtrnáct nádrží, aby upřesnili modely pro výpočet množství ryb v nádržích a jezerech. Výsledky z této rozsáhlé studie pomohou interpretovat údaje z tisíců evropských lokalit.
Otázka, kolik ryb je v jezeře, napadne při pohledu na vodní hladinu snad každého. O to více zaměstnává rybáře, ekology a kvantitativní vědce, kteří potřebují vyčíslit produktivitu vod a pochopit roli ryb ve vodních ekosystémech. Odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku však ve větších vodách není jednoduchá. Nesnáze nastávají u takových vod, které nemůžeme prolovit celé. Typickým příkladem jsou přehradní nádrže a jezera. V současné době je hlavní metodou studia množství a složení rybích společenstev použití mnohoočkových tenatových sítí podle evropského standardu EN/ČSN 14 757. Používají se téměř ve všech evropských zemích od Portugalska po Turecko a od Itálie po Norsko.
Tenatové sítě jsou typickým příkladem tzv. „pasivního“ lovného prostředku. Sítě se totiž nastraží a pasivně čekají na ryby, které do nich musí pro ulovení aktivně narazit. Hlavními výhodami tohoto přístupu, které vedly k jeho masovému používání, jsou relativní snadnost, robustnost, srovnatelnost a možnost použití prakticky ve všech typech jezerních stanovišť. Hlavními nevýhodami jsou destruktivnost (většina ryb vzorkování nepřežije) a nejistota ohledně kvantifikace prolovené plochy. Tenatové sítě tedy doposud poskytovaly relativní abundanci a biomasu ryb, o níž se tušilo, že odráží skutečné množství ryb. Vědci však dosud neměli k dispozici přepočet, jak z úlovků tenatových sítí odvodit skutečnou abundanci nebo biomasu ryb ve vzorkované lokalitě.
Inspekce úlovku tenatové sítě. Foto D. Procházková
Kromě tenatových sítí lze nádrže a jezera vzorkovat i tzv. aktivními vzorkovacími prostředky, tzn. takovými, které vzorkují ryby nezávisle na jejich vůli, aktivním prolovením či prohlédnutím známých objemů a ploch. Tyto prostředky tak poskytují potřebné údaje pro výpočet množství ryb v daném vodním tělese, avšak jejich použití je v mnoha směrech náročnější a má i větší limitace než v případě tenatových sítí.
Hydrobiologický ústav BC AV ČR se dlouhá léta věnuje zdokonalování aktivních i pasivních vzorkovacích metod (nejnovější přehled viz Kubečka a kol. 2022). Vědomi si limitací tenatových sítí a jejich velkého významu, prováděli na většině studovaných lokalit kombinovaná sledování, kdy byly odlovy tenatovými sítěmi doprovázeny aktivním vzorkováním zátahovými sítěmi a vědeckými echoloty. Experimenty byly prováděny tak, aby tenata i aktivní prostředky vzorkovaly vždy stejný typ stanoviště – příbřežní partie (litorál) v případě tenat a zátahových síti a volnou vodu (pelagiál) v případě tenat a vědeckých echolotů. Srovnávací sledování probíhala po 15 let na 14 českých nádržích. Srovnání mezi lovnými prostředky bylo provedeno moderními statistickými postupy ve spolupráci s Ústavem informatiky AV ČR. Tyto postupy umožnily zohlednit velkou variabilitu biologických dat a jasně demonstrovat, že mezi množstvím ryb v tenatových sítích a množstvím odhadnutým aktivním prostředkem existuje přímá úměra.
Aktivní odlov ryb zátahovou sítí. Foto S. Miranda.
Vypočtený charakter odvozené závislosti mezi tenaty a aktivními lovnými prostředky umožňuje řešit letitý problém, jak přepočítat například biomasu ryb ulovenou tenatovými sítěmi na skutečnou biomasu ryb, která se nejčastěji udává v kilogramech na hektar vodní plochy. Velmi povzbudivé je, že se tento přepočetní vztah neliší mezi volnou vodou a příbřežím. Tato shoda naznačuje, že vědci stanovili univerzálně platný převodní faktor, který může najít uplatnění v široké škále vnitrozemských vod. Zjištěný převodní faktor potvrzuje vysokou odlovnou účinnost tenatových sítí.
Používají-li tenatové sítě s dvanácti velikostmi síťových ok rozměrů 5,5-55 mm podle původního Evropského standardu, uloví 1 m2 tenatové síťě za jedinou noc rybí biomasu z 8 m2 zkoumané nádrže. Pokud použijeme původní konstrukci s tzv. velkookými tenaty (Šmejkal a kol. 2015), loví se širší velikostní spektrum včetně velkých ryb, kterých však ve vodách bývá mnohem méně (většina ryb je přirozeně malá), pak 1 m2 tenatní sítě uloví za noc ryby z 5 m2 zkoumané nádrže. Analýzou obrovského množství komplexních dat tak vznikly jednoduché převodní koeficienty, které umožní stanovit množství ryb v mnoha evropských vodách.
Výzkumné plavidlo s vysílači vědeckého echolotu. Foto J. Kubečka
Zdroj: Biologické centrum AV ČR
- Autor článku: ne
- Zdroj: Biologické centrum AV ČR
