Jak poznat experta? Debatovali o tom vědci a novináři

„Světy vědy a médií jsou diametrálně odlišné. Média vyžadují rychlé, stručné a jednoznačné informace, ze kterých generují jasné zprávy. A takové informace očekávají od svých respondentů. Pokud je nedostávají, tak se je snaží do této podoby natlačit. Média mají v oblibě nekomplikované příběhy, kdy lze hlavní sdělení odvyprávět v několika větách. Naopak svět vědy bývá pomalý, komplikovaný a často poskytuje nejednoznačné a rozporuplné vědecké výsledky. Věda není lineární, často dochází k tomu, že poznatky jsou časem upraveny, či dokonce vyvráceny. Někdy proti sobě stojí několik různých alternativních hypotéz a může trvat i řadu let, než se vědecká obec shodne – pokud k tomu vůbec dojde, v sociálních vědách se často stává, že ke shodě nedojde vůbec,“‎ řekl v úvodu debaty Václav Štětka, který působí na Loughborough University a ve své vědecké práci se věnuje především vlivu médií na proces politické polarizace ve střední a východní Evropě.

Odlišné tempo i logiku vědy a médií potvrdil i „rozhlasák“‎ Filip Rambousek, který vyzdvihl, že oproti klasickému dennímu zpravodajství mají v publicistice ten „luxus“‎, že zpracovávají dvě až tři vědecká témata týdně. Mají tak na každé téma více času a mohou se věnovat i zajímavým tématům, která zatím nebyla tolik medializována.

„Někdy se to, co je skutečně zajímavé, ukáže až v průběhu rozhovoru. Při zpracování se vždy snažím, aby to pro posluchače bylo srozumitelné a zajímavé, a zároveň, aby mi vědci úplně nenadávali, že jsem to zjednodušil příliš. Jako novináři jsme někdy mezi mlýnskými kameny.“‎

Emoce vs. fakta

„Vědci mívají tendenci k racionálnímu typu argumentace prezentovat holá fakta. Média ale potřebují příběh a emoce. Dobří vědečtí komunikátoři jsou pak ti, kteří svůj příběh dokáží odvyprávět tak, aby publikum svým příběhem zaujali, a to se bez emocí nedá,“‎ míní Václav Štětka.

Komunikovat výsledky vědecké práce tak, aby byly fakticky správně a nedocházelo ke zkreslením a zároveň měly lidský rozměr a příběh, který zaujme i na té emocionální úrovni, je pro vědce podle viroložky Ruth Tachezy výzva: „Pro mě je od začátku stresující vysvětlovat vědecké výsledky jednoduše pro laickou veřejnost, ale zároveň tak, abych se zcela nediskreditovala před odbornou veřejností – stále o tom přemýšlím a snažím se to zlepšovat.“‎

Jak rozpoznat experta?

„Za normálních okolností je hledání vědecké pravdy poměrně snadná věc. Ve vědě existuje ‚vědecký mainstream‘ – ustálený převažující názor. My jako novináři pak komunikujeme až ten konečný výsledek, tu většinovou shodu. Za probíhající covidové pandemie, kde věda hraje zásadní roli, ale v přímém přenosu sledujeme, jak vědecký konsenzus vzniká. A pandemie probíhá ‚teprve‘ dva roky, což je na ustálení vědeckého názoru krátká doba. V tuto chvíli poznat, co je ‚správně‘ a ‚špatně‘ je sporné, sám v sobě nemám vyřešeno, jak k tomu správně přistupovat,“‎ sdílel novinář Petr Koubský, který v letošním roce spolu s Danielem Stachem získal za „dlouhodobou činnost v oblasti popularizace vědy“‎ prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

„Když jsem před třemi lety nastupoval do Deníku N na pozici vědeckého redaktora, myslel jsem si, že to bude nuda a že to bude klidná práce pro staršího pána před důchodem. V obou směrech jsem se šeredně spletl – není to nuda a je to neskutečná jízda. Vědecká komunikace je z hlediska etiky a novinářské práce neprobádaná stezka a stále má mnoho dilemat, která denně řeším,“ dodal Koubský.

Panelisté se shodli, že kromě odbornosti jsou důležité i lidské kvality, pokora a otevřenost komunikace, připustit, co věda ví a co ještě ne. „Ne každý, kdo má vědecký či lékařský titul, má stejnou kompetenci se k danému tématu vyjadřovat. Média by měla být ve výběru respondentů zodpovědnější, bohužel často vyhrává touha po kontroverzi a zapojení emocí, což zvyšuje čtenost,“‎ kritizoval Štětka. Na to Petr Koubský oponoval, že novináři mají podávat objektivní informace z ověřených zdrojů, ale nemohou být arbitry vědeckých sporů.

„Vědec se má vyjadřovat na základě vědeckých poznatků a vždy jednoznačně odlišit, zda prezentuje svůj osobní názor nebo fakta,“ ‎řekla Tachezy, která od počátku koronavirové pandemie v médiích často vystupuje. Média si pečlivě vybírá a vždy chce znát dopředu otázky či alespoň okruhy. A považuje za nefér, když pak během rozhovoru zaznívají jiné otázky a témata.

„Zpočátku jsem se vyjadřovala pouze k tématům z mé odbornosti. V poslední době někdy vystupuji i za iniciativu Sníh nebo expertní skupinu MeSES, kdy komunikuji i témata mimo moji přímou odbornost, ale vždy je to po předchozí domluvě a obsah vyjadřuje názory příslušných odborníků.“‎

Mění se to k lepšímu a o vědu je zájem

„Situaci v zahraničí si často idealizujeme, například média ve Velké Británii jsou velmi polarizovaná, ale ohledně komunikace vědy k veřejnosti se máme co učit. Situace v Česku se v posledních letech dramaticky mění k lepšímu, ale stále jsme o krok či dva pozadu,“‎ shrnul Václav Štětka, podle kterého chybí výuka na školách. „Měli bychom již na vysokých školách připravovat budoucí vědce, že komunikace poznatků veřejnosti je součástí jejich práce.“‎ Podle Rambouska by se vědci měli více zapojovat i do společenských diskuzí o problémech současnosti, jako je energetika, klimatická krize a mnoho dalších témat.

Optimismus sdílela Ruth Tachezy, která doufá, že se ze současné situace kolem koronavirové pandemie a související nepřehledné a někdy až dezinformační komunikace vědy v médiích poučíme: „Možná, že vše zlé je pro něco dobré. Odhalili jsme mezery, které máme, jak na straně vědecké komunity, tak i médií, a poučíme se, aby k takovým selháním do budoucna nedocházelo.“‎

Zájem veřejnosti vyvolala i samotná diskuze: „Na diskuzi se registrovalo téměř dvě stě zájemců, což nás utvrdilo v tom, že toto téma společností rezonuje a je aktuální. Těší nás, že o akci projevili zájem nejen vědci a novináři, ale i PR pracovníci různých vědeckých institucí či dokonce lidé, kteří pracují zcela mimo výše zmíněné obory,“‎ sdílí první dojmy organizátorky Eliška Koňaříková a Tereza Mašínová. Debata se uskutečnila za pomoci Inovační laboratoře a pod záštitou projektu Hyb4City v Kampusu Hybernská a Centra pro přenos poznatků a technologií Univerzity Karlovy (CPPT).

Organizátorky již teď plánují další aktivity týkající se komunikace vědy: „Na debatu bychom rády navázaly sérií praktických workshopů zaměřených nejen na komunikaci s médii, ale i propagaci vlastního výzkumu. Rády bychom propojily vědce s lidmi z praxe, například novináři nebo pracovníky PR oddělení a dali jim možnost osvojit si znalosti z oblasti komunikace vědy,“ ‎sdílí spolužačky z Biologie na Přírodovědecké fakultě UK, které ale až letos spojilo téma komunikace vědy.

Pusťte si celý záznam z diskuze: 

 

https://www.youtube.com/watch?v=p0k_5nw5uog

 

Autorka: Pavla Hubálková

Foto: archiv, Kampus Hybernská

Článek vyšel v online magazínu Univerzity Karlovy Forum.

 

 

---

Petr Koubský

Vystudoval chemii a kybernetiku, napsal a přeložil několik knih o IT, učí na VŠE a FF UK. Pracoval postupně jako programátor, pak v Softwarových novinách, byl šéfredaktorem časopisu Inside, ředitelem iCollege a vydavatelem webového magazínu 067. Nyní pracuje v Deníku N, je redaktorem pro vědu a technologie. Za svoji práci v popularizaci vědy obdržel Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2020.

Filip Rambousek

Je rozhlasový novinář a moderátor se zaměřením na vědu, výzkum a životní prostředí. Natočil desítky rozhovorů a reportáží s řadou renomovaných vědců z Česka i ze zahraničí, včetně čtyř laureátů Nobelovy ceny. Příležitostně moderuje panelové diskuze a kulturní akce. Vystudoval Německá a rakouská studia na Univerzitě Karlově v Praze a Nationalism Studies Program na Středoevropské univerzitě v Budapešti a Vídni.

Ruth Tachezy

Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor molekulární biologie a genetika. Od roku 1998 vede Národní referenční laboratoř pro papillomaviry a polyomaviry. Je členkou iniciativy Sníh a Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MeSES). Mimo to přednáší, recenzuje články a publikuje v zahraničních i domácích odborných a populárně naučných časopisech. Často vystupuje v médiích.

Václav Štětka

Vyučuje mediální studia a politickou komunikaci na britské Loughborough University. Během své akademické kariéry působil na Masarykově Univerzitě, University of Oxford a Univerzitě Karlově. Ve svém výzkumu se věnuje především vlivu médií na proces politické polarizace ve střední a východní Evropě. Je členem řady mezinárodních výzkumných projektů a sítí zabývajících se médii a komunikací. V roce 2019 obdržel Cenu Předsedkyně Grantové agentury ČR za vynikající vědecké výsledky.