„Když trestáme, odebíráme lidem to nejcennější, co mají – svobodu. Proto mě rozčiluje, jaké problémy jsou v trestním právu,“ popisuje Jakub Drápal z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, co pohání jeho výzkum. Analýzou dat z řady institucí ukázal i to, jak zkušenost soudce ovlivňuje jeho rozhodování a že české soudy v ukládání sankcí nejsou tak konzistentní, jak bychom čekali.
Jeho zatím poslední studie zase ukazuje, že kvůli speciální trestní sazbě pro recidivisty končí ve vězení lidé i za krádeže pár housek, což přispívá k přelidnění věznic a daňové poplatníky to stojí miliony korun ročně. „Různým soudcům a státním zástupcům jsme dali k posouzení tentýž hypotetický případ – recidivista vyšel z vězení a první, co udělal, bylo, že v supermarketu ukradl dvě lahve becherovky – trestní sazba činí šest měsíců až tři roky odnětí svobody. Soudci by v takovém případě uložili trest od tří měsíců do tří let. Nejen tedy, že by využili celou trestní sazbu, ale šli by dokonce i mimo ni! To některé soudce tak zarazilo, že si uvědomili, že to není dobré a je třeba s tím něco dělat,“ vzpomíná doktor Drápal na jeden z experimentů, který podnikl.
Systémem ukládání trestů se jednatřicetiletý postdoktorand zabývá už od svého magisterského studia. Při svém výzkumu analyzuje četná data sesbíraná soudy, státními zastupitelstvími a ministerstvem spravedlnosti. Pracuje též s rejstříkem trestů a se statistikami vězeňské služby. Jak Drápal podotýká, ve sběru informací jsme na tom v České republice – ve srovnání se zahraničím – poměrně dobře. Horší už to ale je se zpracováním dat, a to i přesto, že v sobě nesou množství zásadních informací, jež se týkají fungování soudů či ukládání trestů.
Výše trestu? Záleží na místě soudu
Jedna skupina dat však českým badatelům přesto chybí, a to jsou plná znění trestních rozsudků, která si sice jednotlivé soudy shromažďují, centrálně je ovšem nikdo nesbírá a nezveřejňuje. Kdyby je měli vědci k mání a analyzovali, mohli by na základě toho přesně popsat, jaké činy tuzemské soudy stíhají, jaké ukládají tresty a proč. „Díky tomu bychom o trestním systému věděli daleko víc a mohli bychom ho funkčněji nastavit,“ akcentuje Jakub Drápal. Slovensko plná znění rozsudků zveřejňuje už deset let; u nás ale převládají obavy, že by se z nich i v případě anonymizace dalo „mezi řádky“ vyčíst, koho konkrétně se týkají.
V analytické práci mu pomáhá, že – ač se vydal studovat práva – maturoval z matematiky a programování. Analytický způsob myšlení si nese i z rodiny, vždyť jeho otec profesor Aleš Drápal přednáší algebru na Matematicko-fyzikální fakultě UK.
O vhodnosti speciálních trestních sazeb aneb Jak ušetřit miliardu ročně
Na trestání recidivistů se zaměřil Jakub Drápal i ve své poslední studii, kterou v červenci publikoval v rámci projektu PF UK Legal Data Hub. Ukazuje v ní, že speciální vyšší trestní sazba pro recidivisty přispívá k tomu, že Česká republika má jednu z největších vězeňských populací v Evropě. Ve vězeních kvůli tomu končí lidé i za bagatelní krádeže do tisíce korun (minimálně několik stovek lidí ročně). „Speciální trestní sazby jsou nevhodné, jelikož principem moderního trestního práva je trestat primárně za trestný čin, a nikoli za to, jaký život pachatel vedl. Byť je na místě recidivisty trestat o něco přísněji, stanovovat speciální trestní sazby pro recidivisty není ani spravedlivé, ani efektivní. I bez těchto sazeb zákon poskytuje dostatek možností k přísnějšímu trestání recidivistů,“ uvádí ve studii Drápal. Na základě analýz upozorňuje, že zrušením těchto sazeb by soudy ročně uložily o neuvěřitelných 1850 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně, vězeňská populace by se snížila zhruba o desetinu, a stát by tím ušetřil miliardu korun ročně.
Jedna z prvních analýz, kterou Jakub zaujal odbornou i širokou veřejnost, byla ta, která popisuje rozdíly mezi jednotlivými českými okresními soudy při ukládání trestů za tři z nejčastějších trestných činů: opakovanou krádež, neplacení alimentů a řízení bez oprávnění. Jeho studie ukazuje, že desetina až pětina trestů záleží na tom, u kterého soudu případ skončí! Na této nechtěné kurióznosti českého trestního systému pak Jakub Drápal založil i svůj stand-up v rámci vědecko-popularizační soutěže Science slam, ve které se v roce 2017 probojoval až do celorepublikového finále.
Jedinečná monografie o vězeňství – i díky zkušenostem z Cambridge
Jakub Drápal je hlavním editorem rozsáhlé a v českém prostředí unikátní monografie České vězeňství (2021), kterou na přelomu roku vydal Wolters Kluwer. Vězeňství je tématem, jež zasahuje do mnoha vědních oblastí. Sestavit proto kvalitní dílo, které by se vězeňstvím zabývalo komplexně, znamenalo spojit nad tématem desítky lidí z různých oborů. Díky tomu vznikla jedinečná publikace, jež slouží všem pracovníkům ve vězeňství, studentům, sociálním pracovníkům, soudcům, státním zástupcům, advokátům i laické veřejnosti. Inspiraci pro její vznik Jakub načerpal během svého magisterského studia v Cambridge, kde patřil mezi studenty profesorky Alison Liebling, jedné z největších světových odbornic na vězeňství. „Snažili jsme se napsat něco podobného, co vydala se svými kolegy ve Velké Británii, ale v českém kontextu. Byla nadšená, že to, co mě před šesti lety učili, se zhmotnilo ve velkou knihu o vězeňství v češtině,“ usmívá se Jakub Drápal. Publikace nabízí nejen teorii, ale i praktické poznatky z oboru vězeňství a množství statistických dat. Popisuje české věznice a jejich režim, zaměřuje se na vězně i personál. A pochopitelně: nabízí i právní pohled na věc. Drápal se vydal do Británie studovat kriminologii mimo jiné proto, že v Česku se tento obor na žádné univerzitě nevyučuje. Kvůli svému tehdejšímu zájmu o vězeňství si vybral Cambridge.
Setkání s profesorkou Liebling bylo pro něj zásadní životní zkušeností. „Na seminář k ní a k jejímu zástupci nás chodilo asi deset. Ta chvíle, kdy se dva z největších odborníků na světě na vězeňství naplno věnují deseti studentům, to je opravdu zážitek! Možnost diskutovat s nimi, jejich ochota, vstřícnost a otevřenost byly velmi inspirativní,“ podotýká. Kriminologie jako multidisciplinární obor se v ČR nikde nevyučuje ani dnes. Nabízí se snad příležitost někde tento – pro dobře fungující společnost tak zásadní – obor otevřít? Na Univerzitě Karlově by se to mohlo i podařit, neboť pod jejími střechami působí odborníci ze všech oblastí, které se kriminologie dotýkají. „Musí se nad tím shodnout více lidí z různých oborů: sociologové, psychologové, právníci, adiktologové, sociální pracovníci, ekonomové… Podhoubí tady je. Uvidíme, jestli se toho někdo také ujme. Když se najdou dva až tři lidé, kteří za tím půjdou a podaří se jim najít i potřebné finance, vyjde to,“ doufá Jakub Drápal, jenž sám na právnické fakultě vede kurz kriminologie a je i spoluautorem publikace Kriminologie pro 21. století (2021).
Zkušení soudci jsou konzistentnější
A co zjistil během Ph.D. studia? V rámci své dizertace zkoumal rovněž to, jak se vyvíjí rozhodování soudců s jejich narůstající profesní zkušeností. „Byla to vůbec první studie svého druhu na světě. Zjistili jsme, že s narůstající zkušeností soudci rozhodují čím dál více konzistentně, jsou méně důvěřiví vůči obžalobě a méně vyřizují věci zrychleně. Zjednodušeně řečeno to vypadá, že dělají práci lépe,“ shrnuje své poznatky.
„V Evropě je každý rok uloženo okolo milionu podmínek; bylo by záhodno se jejich efektivitou zabývat,“ podotýká Jakub Drápal.
Ze zahraničí jsou známy studie, které ukazují, jak rozhodování soudců ovlivňují zdánlivě triviální okolnosti, jako to, zda jednání probíhá před obědem, nebo až po jídle, či to, jaké je zrovna počasí. Na příkladu práce pražských soudců to chtěl ověřit i Jakub spolu se svým britským kolegou Josem Pina-Sánchezem. „Zjistili jsme, že počasí ukládání trestů, alespoň tedy v Praze, neovlivňuje, respektive ovlivňuje, ale opravdu jen velmi málo,“ směje se dnes Jakub Drápal, když dodává, že jakožto výzkumníka jej výsledek téhle studie nepotěšil, ale jako občan České republiky si oddechl, že to s českými soudy není až tak zlé.
Hlavní téma, které však svou dizertací otevřel a stále ho rozvíjí, je problematika podmíněného odnětí svobody a s tím související trestání recidivistů a kumulace trestů. Podmínky u nás začali soudci ukládat již za první republiky, kdy tím nahrazovali tresty velmi krátkého odnětí svobody v řádu dnů či několika týdnů. V současnosti se však ukládá v rozsahu až tří let a končí tak dvě třetiny případů. Soudci dnes navíc ukládají podmínky za drobné přečiny i za závažné trestné činy, což je samo o sobě problematické, upozorňuje výzkumník.
Podmínka se zdá jako velmi mírný trest. Člověka v podstatě nezasáhne ani nijak zvlášť neomezuje, pokud si zrovna nehledá nové zaměstnání. Problém nastává v případě dalšího páchaní trestné činnosti, kdy si pachatel ještě neodpykal, co měl. Tresty se mu začnou kumulovat a nepřiměřeně činům se navýší. Pak už lze váhat, zda se jedná o spravedlivý trest. Na popud Drápalových výsledků přibyl v trestním zákoníku odstavec, který soudce nabádá, aby situaci zohledňovali při stanovování trestu. Přesto si téma zasluhuje další pozornost.
Fungují podmíněné tresty?
Podle Jakuba by se měla celá koncepce podmíněného trestu odnětí svobody promyslet a přepracovat, a to zvláště v době, kdy se objevují nové alternativní tresty, jako jsou obecně prospěšné práce či domácí vězení. „Základní myšlenka podmíněných trestů je, že odrazují pachatele od spáchání trestných činů hrozbou trestu. Nikdo se ale nikdy nepodíval, jestli to opravdu funguje. V Evropě je každý rok uloženo okolo milionu podmínek; bylo by záhodno se jejich efektivitou zabývat,“ podotýká Jakub Drápal s tím, že právě to by chtěl v dalších dvou letech řešit na univerzitě v Leidenu, kde je jedno z nejlepších kriminologických pracovišť Evropy. Na svůj výzkumný pobyt v Nizozemsku nyní shání peníze.
Cílem Drápalovy práce však není jen hledat chyby v systému, ale také nabízet možná řešení nebo nástroje. Jedním z nich je například aplikace JakTrestame.cz, již vyvinul s Michalem Šoltésem a Klárou Svitákovou z ústavu CERGE-EI a datovým žurnalistou Janem Cibulkou z portálu iRozhlas.cz. Aplikace má sloužit hlavně soudcům a státním zástupcům jako soubor snadno a rychle dostupných informací o trestech uložených v obdobných případech, jakými se právě sami zabývají. Jak autoři zdůrazňují, rozhodně se však nejedná o „trestní kalkulačku“. Každý čin je nutné posuzovat individuálně, což je i jeden z důvodů, proč je český trestní zákoník napsaný tak volně a soudcům nesvazuje ruce, ale naopak jim nechává dostatek prostoru, aby mohli trest uložit na míru spáchanému činu a pachateli podle okolností. Že to však někdy vede k velmi nekonzistentním výsledkům práce soudů a jejich soudců, pěkně ilustruje příklad z úvodu.
Autor: Helena Zdráhalová
Foto: Martin Pinkas
Článek vyšel v on-line magazínu Univerzity Karlovy Forum.
Jakub Drápal
Alumnus Právnické fakulty UK se zabývá empirickými právními výzkumy, ukládáním trestů a vězeňstvím. Vystudoval také magisterskou kriminologii v Cambridge, pobýval i na jiných evropských univerzitách. Na PF UK se podílel na vytvoření projektu Legal Data Hub, působí rovněž v Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Grantová agentura ČR opakovaně podpořila jeho výzkum zaměřený na problematiku ukládání trestů. Je autorem řady studií i publikací, které se věnují ukládání trestů a vězeňství. Ještě jako student napsal čtivou monografii Poslušen zákonů své země a svého stavu o advokátu Kamillu Reslerovi, jehož si historie pamatuje coby obhájce ex offo K. H. Franka. Stal se právním talentem roku, získal ceny děkana i rektora UK a Prémii Otto Wichterleho, již uděluje AV mladým vědcům.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Univerzita Karlova
