Jakým směrem by se mělo ubírat energetické směřování České republiky? Možnou odpověď nabídla debata Budoucnost české energetiky, která proběhla ve čtvrtek 5. října 2023 v Národní technické knihovně pod vedením moderátorky Veroniky Sedláčkové. Jaké hlavní myšlenky v jejím průběhu zazněly?
V současné době pokrývá energie vyrobená spalováním uhlí 40 % naší energetické spotřeby. Vláda se v programovém prohlášení zavázala vytvářet podmínky pro to, abychom se mohli od uhlí odklonit a schválila strategický cíl zcela utlumit využití uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033. Stojíme tedy před klíčovou otázkou, čím tento důležitý zdroj v českém energetickém mixu do budoucna nahradíme.
Podle Reného Neděly, zástupce vrchního ředitele sekce energetiky a jaderných zdrojů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, je třeba budoucí energetický mix České republiky postavit na čtyřech pilířích. Prvním z nich by měla být jaderná energie, druhým obnovitelné zdroje v čele se solární a větrnou energií a bioplynovými stanicemi a třetím flexibilní zdroje v podobě plynových stanic, díky kterým budeme moci zajistit stabilitu sítě. Čtvrtou páteřní nohou by měly být nové a úsporné technologie.
Když nebude jádro?
Optimismus ohledně dostavby jaderného reaktoru v Dukovanech do roku 2033 a spásu v podobě jaderné energie ovšem ostatní diskutující nesdíleli. „I kdybychom stihli v Dukovanech postavit reaktor, tak to stejně nepokryje naši spotřebu. Pokud se budeme nyní soustředit na zdroje, které budou podle mého optimistického názoru někdy po roce 2040, tak se obávám, že to neřeší situaci po roce 2033,“ neskrýval svůj skepticismus Jaroslav Bican z hnutí Greenpeace.
„Celý systém je nesmírně složitý a stojíme před řadou výzev a úkolů. Ve veřejném prostoru hodně rezonuje debata o jaderné energii jako odpovědi na energetickou bezpečnost ČR. Nemyslím si, že to tak je a energetická soběstačnost České republiky je dle mého názoru jen chiméra. Jaderná energie může být ve výsledku jen koule na noze, protože je velmi drahá a nebude kvůli ceně konkurenceschopná,“ míní.
V každém případě ovšem bude potřeba do energetické sítě integrovat i další prvky pro to, aby výroba energie z obnovitelných zdrojů fungovala, ať už s jadernou energií nebo i bez ní. „Pokud mají být důležitou složkou našeho energetického mixu obnovitelné zdroje závislé na počasí, tak budeme muset umět balancovat její výkyvy a být flexibilní, což může mít několik podob. Tou první je regulace na straně výrobců a dodávka energie z velkých uhelných či plynových elektráren. Až uhelné elektrárny vyřadíme z provozu, tak budeme muset být flexibilní v jiných směrech,“ nastínil možnou budoucnost Jan Šefránek, ředitel Sekce regulatorních činností a mezinárodní spolupráce Energetického regulačního úřadu.
Novými směry mohou být například regulace odběru na straně spotřebitelů, kteří budou dostávat cenové impulzy v podobě levnějších cen energií, v jejichž důsledku budou elektřinu využívat ve správný čas. „Systém bude mnohem složitější než dnes, budou vznikat řídicí centra a budeme muset vynaložit značné investice na rozvoj chytrých sítí, což samozřejmě bude mít dopad na ceny elektřiny, které se budou pravděpodobně zvyšovat. Regulovaná část ceny elektřiny bude do budoucna růst. V cenách na tento rok byly výrazné garance a dotace ze státního rozpočtu ve výši 100 mld. Kč. Konkrétní růst cen bude ovšem samozřejmě záviset na diskusi na politické úrovni,“ shrnul Jan Šefránek.
Důležitou změnou, která nás v budoucnu čeká, je také decentralizace energetického systému, vstup nových hráčů na energetický trh a aktivní role občanů. Energetika už nebude jenom o jednotkách zdrojů, ale bude to komplexní a složitý systém, ve kterém bude hrát důležitou roli zákazník. „V roce 2020 bylo připojeno 10 000 střešních fotovoltaik o výkonu do 10 kW a jen za poslední rok se jich připojilo dalších 100 000. Tento trend bude díky dražší ceně elektřiny a dotačním titulům pokračovat, protože samovýroba bude stále atraktivnější možností. Bude si také možné posílat elektřinu do jiného odběrného místa,“ uzavřel Jan Šefránek diskusi o nutnosti modernizovat síť.
Další možnou cestou je akumulace energie, zejména v bateriových systémech, která je ovšem v České republice ještě v počátcích rozvoje. „V následujících 10-15 letech budou bateriová úložiště pořád ještě relativně drahá. Až baterie zlevní, tak si budeme v domácnostech i firmách sami kumulovat elektřinu z obnovitelných zdrojů, kterou nespotřebujeme. A v ten moment už nebudeme potřebovat velké elektrárny a můžeme plně přejít na obnovitelné zdroje. Jak dlouho to bude trvat, nikdo neví,“ nastínil další zlomový moment Stanislav Chvála, generální ředitel společnosti Nano Energies, která se specializuje na agregaci flexibility v regionu střední a východní Evropy.
Plán do nejisté doby
Vyladění energetického mixu je velmi složitý rébus. Jednak musíme vyřešit situaci, které budeme čelit v následujících letech, kdy ještě budeme využívat fosilní paliva, ale zároveň už teď se musí naše úvahy ubírat k dlouhodobému horizontu roku 2050, kdy bychom už neměli fosilní paliva využívat vůbec.
Přesto je podle zúčastněných panelistů dobře, že Česká republika nyní investuje i do rozvoje plynových zásobníků a plynovodů. „Krok státu je důsledkem omezeného času. Nyní je to jednodušší, než vybudovat celý systém regulovatelné sítě. Marže z uhelných elektáren klesá a je reálné riziko, že je majitelé zavřou a stát bude muset platit za jejich provoz, a nebo budovat ty plynové,“ popsal možná rizika Stanislav Chvála.
„Z bezpečnostních důvodů považuji vstup státu do takto strategicky důležitých odvětví za správný krok. Je velmi obtížné predikovat, co se stane v nejbližších letech a jak bude vypadat cena energií. Poučili jsme se ze zkušeností s covidem nebo válkou na Ukrajině a fakt, že ani v jednom případě nebyly přerušeny dodávky plynu a elektřiny, považuji za úspěch,“ uzavírá Jan Šefránek.
Autor: Vědavýzkum.cz (TM)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
