Britský vědecký novinář Edwin Colyer píše o vědě již téměř 25 let. Letošní říjen strávil na výzkumném institutu CEITEC, Masarykově univerzitě a dalších brněnských institucích jako historicky první novinář-stážista financovaný Evropskou výzkumnou radou (ERC). Cílem těchto ERC stáží je poskytnout vědeckým novinářům čas a svobodu objevit nové zajímavé příběhy.
„Odnáším si tři tlusté sešity plné poznámek,“ hodnotí Edwin Colyer pár dní před koncem svoji brněnskou stáž. „Je to báječné, ale zároveň velmi intenzivní a náročné. Potkal jsem mnoho vědců a vědkyň, navštívil jsem řadu institucí, ale třeba i firem vyrábějících mikroskopy. Svůj čas se zde snažím využít skutečně na maximum, poznat prostředí, nasát informace, setkávat se s lidmi. I to je důvod, proč si psaní článků nechám až na dobu po návratu domů.“
Co ho nejvíce překvapilo a jak hodnotí vědu v brněnském regionu? „Překvapilo mě, jak moc je Brno podobné Manchesteru, odkud pocházím,“ směje se. „Co jsem měl možnost poznat, dělá se tu skutečně velmi kvalitní mezinárodní věda. Nadchly mě i mikroskopy a další technologie, které se zde vyrábí. Bylo báječné více proniknout do celé sítě jednotlivých institucí a prozkoumat, jakou roli hraje Brno nejen v rámci České republiky, ale i mezinárodně,“ shrnuje vědecký novinář, který se účastnil pilotního programu novinářských stáží v rámci nově vzniklé ERC Science Journalism Initiative, jejímž cílem je financovat tří- až pětiměsíční pobyty vědeckých novinářů na špičkových vědeckých institucích.
„Hlavním benefitem je naprostá volnost – díky ERC podpoře získáte čas a prostor ponořit se do tématu a objevovat nové zajímavé náměty pro články. Instituce na oplátku získá větší mezinárodní mediální pokrytí,“ oceňuje Colyer. Uzávěrka první standardní výzvy pro instituce je 15. prosince.
Jediným „povinným výstupem“ celé stáže byly dvě přednášky, které proběhly 24. října na brněnském CEITEC. „První byla zaměřena na zkušenosti a poučení z pilotního běhu novinářského stážování. Druhá pak byla určena přímo vědcům a vědkyním a týkala se komunikace vědy,“ říká Ester Jarour, tisková mluvčí CEITEC MU. Jak tuto novinářskou stáž hodnotí z pohledu hostující instituce? „Je to báječná a vzájemně inspirativní zkušenost a možnost, jak mezinárodně zviditelnit vaši instituci a vědu. Jediné, co potřebujete, je chuť a čas. Jednoznačně můžeme tuto ERC výzvu doporučit.“
Hledejte zajímavé příběhy
Jak si Edwin Colyer vybírá témata, o kterých bude psát? „To úplně nezáleží na mně, ale na editorech. Na mně je, aby je můj pitch (návrh tématu) nadchnul – to znamená, že se jedná o téma aktuální, něčím nové a unikátní či celospolečensky relevantní.“
Přemýšlet o těchto otázkách radil i vědcům a vědkyním. „Při komunikaci vědy vždy poskytněte kontext, přemýšlejte, co by mohlo zajímat příjemce vašeho vyprávění. Především to ale dělejte – buďte odvážní, vystupte ze své komfortní zóny laboratoře a komunikujte a setkávejte se s lidmi mimo vaši vědeckou komunitu. Může to být nepříjemné, kritické, mohou vám pokládat hloupé otázky, ale vždy vám to dá jinou perspektivu vašich výzkumů a rozvíjí to soft skills. Možná někdy nevidíte přímé benefity komunikace vědy pro svůj výzkum, ale z dlouhodobého hlediska se to vyplatí, dejte tomu šanci.“
Dráha vědeckého novináře
„I ve vědecké novinařině se dělí novináři na zprávaře rychle reportující o nejnovějších objevech či probíhajících akcích a ty, kteří píšou delší texty a komplexnější témata. Já patřím do té druhé skupiny – baví mě pronikat do hloubky, kombinovat různé pohledy, objevovat nová témata,“ sdílí Colyer.
„Když jsem před 25 lety začínal, tak byla vědecká novinařina jako specializace ve Velké Británii v plenkách. Lidé teprve začínali tento pojem používat, na Imperial College London vznikl první magisterský program. Za tu dobu se z komunikace vědy stala etablovaná specializace. V poslední době ale některá média začínají mít pocit, že o vědě může psát každý, že stačí zprávař, který trochu pozmění tiskovku, že není potřeba znalost oboru – rozumět, jak funguje věda, jak vzniká vědecké poznání, či poznat, zda je výsledek kvalitní a zda předkládané závěry skutečně odpovídají výsledkům. To pak vede k naprosto zkresleným informacím – z experimentů na buňkách nemůžeme usuzovat nic o léčbě lidí,“ varuje vědecký novinář, který ale zároveň vnímá mnoho pozitivních změn, například možnost díky internetu sdílet vědecké příběhy skutečně celosvětově.
„Věřím v sílu networkingu a kontaktů. Pro úspěšné příběhy je důležité mít přehled a být ‚napřed‘ – nečekat jen na tiskové zprávy – takový příběh pak má každý. Vyplatí se aktivně hledat a dlouhodobě sledovat unikátní projekty a špičkové vědce a v ten pravý čas pak o nich napsat v kontextu. Když jdu na rozhovor, vždy mám připravené otázky, ale dost často se stává, že vejdu do laboratoře a začnu si povídat a přizpůsobím se momentální situaci. Nechám se v dobrém smyslu unést tím, o čem vědec vypráví – to je klíčem k dobrým příběhům a zajímavému obsahu.“
Autorka: Pavla Hubálková
Foto: Karolína Šupejová, CEITEC MU
Edwyn Colyer
Na Univerzitě v Manchesteru vystudoval bakalářský program biochemie, již během studia mu ale došlo, že nechce být vědcem v laboratoři, ale že ho spíše láká psaní o vědě. Proto na stejné univerzitě pokračoval na magisterském programu historie vědy, což jak říká: „Byl báječný způsob, jak ve vědě získat více sociálně-humanitní rozměr a kontext.“ V letech 1998–2016 působil jako nezávislý vědecký novinář a copywriter. Šest let (2016–2022) zastával pozici Impact and engagement manager na Manchester Metropolitan University. Od letošního července se plně věnuje vlastnímu projektu Scientia Scripta.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
