Středoškolská odborná činnost neboli SOČ – brána do světa vědy

Letos probíhá již 46. ročník Středoškolských odborných činností (SOČ). Ty jsou možností pro studenty středních škol vyzkoušet si skutečnou vědeckou práci. Nemálo z úspěšných studentů se potom rozhodne vydat na vědeckou dráhu, někdy i se stejným tématem a pod stejným školitelem, se kterým se díky SOČ seznámili. (Příběhy úspěšných „SOČkařů“ přineseme v následujícím díle našeho seriálu o podpoře nadaných dětí, pozn.red.)

Historie soutěže pro středoškoláky je u nás skutečně dlouhá. Předchůdcem SOČ byla přírodovědecká a ekologická soutěž Natura Semper Viva a odborně tematické technické konference – přehlídky. Tyto soutěže probíhaly na středních školách v celém Československu již v sedmdesátých letech. V roce 1978 byly sloučeny do nově vzniklé federální soutěže SOČ. Po rozdělení Československa se také SOČ (od školního roku 1993/94) rozdělila na dvě samostatné národní soutěže. V současnosti je v České republice vyhlašovatelem SOČ MŠMT a jeho garantem je Národní pedagogický institut České republiky (NPI ČR) (rozhovor se Zdeňkou Chocholouškovou z NPI ČR o podpoře nadaných dětí završí náš seriál, pozn.red.).

Celá SOČ je velký a dobře fungující kolos, na jehož realizaci se podílí ohromné množství lidí. Na zajištění národní přehlídky je to více než 120 osob. Další stovky pak v nižších kolech. Je ale nutné započítat i středoškolské učitelky a učitele, ředitelky a ředitele, kteří vyhledávají a podporují zájemce a jsou často vedle samotných zapálených studentů prvotními iniciátory jednotlivých prací. Důležitým článkem celého procesu jsou také členové a členky hodnoticích komisí v postupových kolech. Koordinaci a kvalitu hodnocení zajišťují krajští garanti a předsedové a předsedkyně krajských komisí. A nad celou soutěží dohlíží Ústřední komise SOČ, jejímž předsedou je Jakub Fischer, děkan Fakulty informatiky a statistiky na VŠE v Praze. A právě velká podpůrná síť, která se za ty roky kolem SOČ vybudovala, je základem úspěchu celého projektu.

Český unikát

Každoročně se počet studentů a studentek ve všech kolech soutěže od školních přes okresní, krajská až po národní, pohybuje mezi 1200–1300, přičemž v období covidové epidemie se počet účastníků snížil a po jejím skončení opět postupně narůstá. Národní přehlídky SOČ se v posledních letech účastní kolem 300 studentů v 18 oborech, které pokrývají vedle přírodních věd například strojírenství a dopravu, architekturu, didaktiku, ekonomiku, informatiku, ale také humanitní a společensko-vědní témata.

Účastníci se rekrutují z maturitních ročníků středních škol, tedy jak z gymnázií, tak např. technických, zdravotních nebo zemědělských škol. Přestože účast v SOČ není pro studenty povinná, střední školy mají často rozvinutý systém seminárních prací, z nichž některé mohou splňovat parametry práce SOČ a jsou zpětně nebo již v průběhu vypracovávání do soutěže přihlašovány.

Realizace každého ročníku začíná v prosinci jeho vyhlášením, během ledna se práce přihlašují a od února do dubna běží školní a okresní kola, následují krajská kola a celá soutěž je završena červnovou národní přehlídkou nejlepších prací. Nejúspěšnější studenti a studentky jsou se svými pracemi nominováni na prestižní zahraniční soutěže, jako např. ISEF (International Science and Engineering Fair) ve Spojených státech, kterou pořádá Society for Science pro středoškolské studenty. V loňském roce se odsud podařilo dvěma studentkám dovézt druhé a čtvrté místo ve svých kategoriích (druhé místo v kategorii Plant Science obsadila Adéla Uhrová z Gymnázia Botičská v Praze, 4. místo v kategorii Biomedical and Health Science obsadila Karolína Jeřábková z Gymnázia Brno Řečkovice).

Nejlepší práce mohou uspět nejen v zahraničních soutěžích, ale od roku 2007 také v soutěži České hlavičky, kterou pořádá společnost Česká hlava, jako studentskou variantu tohoto nejprestižnějšího ocenění pro české vědce. „Cílem projektu České hlavičky je oslovit širokou veřejnost. Chceme, aby se vědělo, že jsou u nás takhle chytří mladí lidé, kteří si zaslouží naši pozornost a podporu. Chceme také vytvářet jejich vrstevníkům pozitivní vzory,“ vysvětluje záměry projektu Václav Marek, ředitel společnosti Česká hlava. Podle něj je velká část z cca 150 každoročně přihlášených prací do Českých hlaviček vypracovaných právě pod hlavičkou SOČ. V minulém roce bylo ze šesti vítězů v jednotlivých kategoriích pět, kteří zvítězili se svou SOČkou. A jak se v čase mění kvalita přihlášených prací? „Studenti a studentky jsou pořád stejně chytří, nicméně v poslední době je vidět velký posun v podmínkách, které vysoké školy studentům nabízejí. Ale práce, které uspějí v Českých hlavičkách, jsou špičkové tak jako tak,“ dodává Václav Marek.

Na Slovensku se podobná porevoluční transformace tolik nezdařila. „Chtěli jsme dělat i Československé hlavičky, kolegové ze Slovenska byli původně touto myšlenkou nadšení, následně však došli k závěru, že u nich není systém podpory zdaleka tak propracovaný jako u nás a obávali se, že by v porovnání s tuzemskými studenty byli absolutně nekonkurenceschopní,“ uvádí ředitel České hlavy Václav Marek. Propojení středoškolských studentů s vědou však není výjimečné jen v porovnání se Slovenskem, ale také s jinými zahraničními státy. To potvrzuje například Tereza Maxerová, která v současnosti studuje na britské Cambridge: „Když se bavím se zahraničními spolužáky, tak si uvědomuji, jak je české prostředí jedinečné, že dává mladým lidem bez univerzitního vzdělání šanci vyzkoušet si práci vědce. Ve většině jiných zemí mimo ČR to není běžné, což mi při přijímacím řízení poskytlo velkou výhodu,“ udáví Tereza (celý její příběh společně se třemi dalšími úspěšnými „SOČkaři“ si budete moci u nás také přečíst, pozn.red.).

Úspěch v SOČ jako vstupenka na univerzitu

SOČ je také úzce provázaná s tuzemskými univerzitami, které poskytují odborné garanty pro práce studentů, bez nichž by se soutěž jen těžko obešla. Většina univerzit a výzkumných institucí u nás nabízí konkrétní témata, ke kterým se mohou studenti hlásit. Často se jedná o velice atraktivní a aktuální témata současné vědy. Namátkou: na Matematicko-fyzikální fakultě UK letos vypisují práce na téma AI v částicové fyzice. Na Fakultě informatiky MU zase nabízejí SOČ s tématem Využití neuronových sítí pro zpracování obrazu, na Ekonomicko-správní fakultě MU se studenti mohou věnovat významu železniční dopravy v České republice pro plnění cílů Green Dealu. Zajímavá témata se nabízejí také ve společensko-vědních a humanitních oborech – na Institutu mezinárodních studií FSV UK se studenti mohou věnovat polarizaci společnosti v USA, na Historickém ústavu AV ČR kořenům Ruské expanze na Ukrajinu, a na Filozofické fakultě MU dětství a dospívání v „devadesátkách“. Svá témata pro SOČ vypisuje také například Česká společnost ornitologická, aktuálně mohou studenti zkoumat aktivitu rákosníků velkých v průběhu roku.

Tuzemské univerzity často také zohledňují úspěch v SOČ při přijímacím řízení, ať už odpuštěním přijímaček nebo bonusovými body. Například na Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy jsou účastníci celostátní nebo krajské přehlídky SOČ přijímáni ke studiu bez přijímacích zkoušek. Přírodovědecká fakulta UK odpouští přijímací zkoušky účastníkům celostátního kola SOČ. Většina fakult MU zohledňuje úspěch v SOČ při přijímacím řízení. „Bonusové body uchazeči získají za umístění do desátého místa v krajském nebo celostátním kole soutěže SOČ zaměřené na matematiku, fyziku nebo jinou oblast vztahující se ke zvolenému studijnímu programu uchazeče na Fakultě elektrotechniky a informatiky,“ dodává Petra Halíková, tisková mluvčí VŠB – Technické univerzity Ostrava.

Úspěch v SOČ pomáhá také při přijímacím řízení na prestižní zahraniční univerzity. „Spousta našich laureátů se dostala například na Oxford nebo Princeton, pokud mají za sebou větší úspěch v SOČ nebo v Českých hlavičkách, tak je často berou i bez přijímaček, dostávají stipendia,“ uvádí Václav Marek.

Chybí finance na zahraniční soutěže

Financování SOČ je zajištěno jednak z veřejných institucí, ale sponzorsky také od soukromých subjektů. Na organizaci a zajištění nižších kol soutěže se podílí především MŠMT, kraje a střední školy. Národní přehlídku spolufinancuje zejména kraj, kde se zrovna v daném ročníku přehlídka koná, a NPI ČR – oba řádově vyššími stovkami tisíců korun. Dále např. hostitelské město, generální sponzor The Kellner Family Foundation a sponzoři, jako je Svaz českých vědeckotechnických společností, Česká nukleární společnost, vysoké školy aj.

Finanční motivace školitelů je v kompetenci vedení škol. Příkladem dobré praxe je centrum JCMM (Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu), které pomáhá v celém kraji SOČ koordinovat, propojovat školitele a studenty, pomáhat s administrativou. JCMM také vybrané práce, které projdou posouzením odbornou porotou, finančně podporuje, včetně odměny pro školitele. Příkladem takto podpořené práce je mezinárodně úspěšná SOČ výše zmíněné Karolíny Jeřábkové, která se týkala Alzheimerovy choroby a byla vypracována na Lékařské fakultě MU.

Podle Kamila Ubra, ředitele odboru kurikula z NPI, však prostředky vynaložené státem na národní kolo spíše stagnují a nepokrývají zvyšování nákladů na provozní výdaje nebo odměny. O to cennější je podle něj ochota školitelů, porotců, organizátorů, krajů a sponzorů podporovat mladé lidi na jejich první cestě k výzkumné práci.

Další kapitolou financování je zajištění účasti nejúspěšnějších studentů a studentek v zahraničních přehlídkách. Ty se sice částečně pokryjí ze státních prostředků NPI ČR, značný podíl je však tvořen finanční podporou The Kellner Family Foundation a Svazu českých vědeckotechnických společností. „Mladí čeští výzkumníci a výzkumnice často přivážejí z prestižních zahraničních přehlídek a soutěží top ocenění. Mohli bychom každý rok vyslat na zkušenou i několik dalších prací, avšak právě tato oblast je nejvíce vystavená rozpočtovým opatřením a jsme v ní závislí na podpoře sponzorů. Pomohly by i desítky tisíc korun. Věřím tak, že tento článek pomůže oslovit české podnikatele a nadace a vyvolat jejich zájem o podporu motivovaných studentů a studentek v krajském či národním kole unikátní přehlídky SOČ či v navazujících mezinárodních přehlídkách,“ vyzývá ke spolupráci Kamil Ubr.

 

Tento článek vznikl v rámci série textů o silných a slabých stránkách české vědy, kterou podpořil Nadační fond IOCB Tech.

 

Autorka: Vendula Lužná (Vědavýzkum.cz)

Zdroj: Národní pedagogický institut (1, 2), Česká hlava,  JCMM