Světelné znečištění je jedním z hlavních environmentálních problémů rozvinutých zemí a negativně působí na lidské zdraví i celé ekosystémy. Kvůli neustálému rozvoji sídel patří mezi faktory nejvíce ohrožující biodiverzitu hmyzu a jiných skupin živočichů. Naštěstí dnes kromě klasických sodíkových výbojek existuje celá řada alternativních druhů svítidel. Jejich vliv na noční živočichy však zatím nebyl řádně prostudován.
Speciální typy lapáků na hmyz přitahovaný k lampám vyvinuli vědci z Fakulty životního prostředí ČZU. Na základě dlouhodobého pozorování chtějí vytvořit metodiku, která povede k výběru pouličního osvětlení co nejméně ohrožujícího bezobratlé živočichy.
„Naším cílem je vytvořit metodiku, která pomůže obcím vybrat vhodné pouliční osvětlení tak, aby mělo co nejmenší negativní vliv na noční hmyz,“ říká hlavní řešitel projektu Martin Novák, který se specializuje na problematiku světlušek a jeho posledními významnými počiny jsou mapování „svatojánských mušek“ na území hlavního města Prahy nebo vyvrácení obecně přijímané hypotézy, že noční světlušky používají k hledání partnera výhradně jen světlo.
Při zkoumání škodlivosti světelného znečištění na bezobratlé vědci ČZU vyvinuli dva speciální typy lapáků; na hmyz přitahovaný k lampám a také na světlušky, které díky své světelné komunikaci vyžadují speciální přístup. „Tyto lapáky bude možné používat k odchytům světlušek a odběrům nočního hmyzu ze zdrojů světla. S jejich pomocí zjišťujeme, do jaké míry lampy ruší světlenou komunikaci světlušek, a ve spolupráci s ČVUT zjišťujeme, které typy světel mají na noční hmyz nejméně negativní vliv,“ vysvětluje Martin Novák.
Na jakém principu lapáky fungují?
Lapák na světlušky je modifikovaná padací zemní past se svíticí návnadou napodobující samičku světlušky. Tato nádoba se zakope do země s obráceným trychtýřem, jímž dovnitř padá nalákaný hmyz.
„Návnadou je radioaktivní zářič na bázi plynného tritia, které samovolně září bez potřeby vnějšího zdroje elektřiny. Lze ho sehnat v podobné vlnové délce a intenzitě, jakou vydávají naše druhy světlušek, takže je to velice praktické. A samozřejmě jsou bezpečné, využívají se například ke značení vybavení pro noční použití v armádě,“ popisuje Martin Novák a dodává: „Druhý lapák je modifikovaná nárazová past, která se připevní pod lampy. Sestává z průhledných desek, do nichž naráží hmyz lákaný ke světlu lampy a poté padá do sběrné nádoby s výpary uspávací kapaliny. Lapák je upevněný na speciálním ramenu, které lze pomocí systému modulů různě upravovat tak, aby lapák seděl na lampy různých velikostí.“
Jak konkrétně projekt probíhá?
Vědci z Fakulty životního prostředí zkoumají dva aspekty vlivu nočního osvětlení na noční hmyz. Jednak vliv na živočichy, kteří jsou světlem odpuzováni, ti jsou u nás zastoupeni světluškami, a vliv na hmyz lákaný ke světleným zdrojům, což je většina ostatního hmyzu. Projekt sestává z několika souběžných fází. Tou první je výzkum míry rušivosti pouličních lamp na rozmnožování světlušek za použití světluščích lapáků. Jde o jednoduchý princip. Tam, kde se světlušky chytí do pasti, je míra rušivosti lampy nízká, protože světlo návnady (samičky) již nebylo přehlušené světlem lampy. Ve druhé fázi vědci porovnávají za použití nárazových lapáků připevněných k lampám různé typy zdrojů světla v rámci toho, jak moc přitahují noční hmyz.
„Porovnáváme takzvaná biosvětla (světlo, které během noci mění intenzitu a barvu tak, aby to co nejméně narušovalo přirozené biorytmy člověka a plynule navazovalo na světelná spektra při západu a východu slunce, poz. red.) vůči běžným sodíkovým výbojkám v několika vybraných obcích a zároveň také v areálu ČZU, kde jsme několik takových biosvětel také nainstalovali před budovou MCEV2,“ přibližuje postup Martin Novák a doplňuje: „Ve třetí fázi ve spolupráci s ČVUT v jejich technologickém parku v Buštěhradě mezi sebou porovnáváme čtyři nejběžnější typy pouličních světel. Kromě již zmíněných biosvětel a sodíkových výbojek pak navíc studené a teplé LED.“
Který hmyz je světelným znečištěním ohrožen nejvíce?
Obecně lze říct, že nejvíc je ohrožen noční hmyz používající k navigaci zářící nebeská tělesa. Ten pak zmateně lítá kolem lamp, aniž by se někam dostal, dokud se nevyčerpá a nezemře nebo ho nechytí nějaký predátor využívající tyto umělé zdroje světla ve svůj prospěch, například pavouk nebo netopýr. A pak samozřejmě noční světlušky, u nichž světlo narušuje světelné námluvy samic a samců a blokuje tak jejich rozmnožování.
Další z řešitelů projektu Tomáš Kadlec upřesňuje: „Dá se říct, že ohrožena je naprostá většina skupin hmyzu s noční aktivitou. Tam, kde nejsou přímo viditelné negativní efekty, spíš s ohledem na naprostý nedostatek vědomostí nevíme. Podařilo se nám ale prozkoumat, že žádná skupina hmyzu vysloveně neprofituje z umělého osvětlení. Většina skupin hmyzu je značně citlivá na umělé světlo a reaguje již na intenzitu rovnající se zlomkům luxu. U světel tak můžeme potkat řadu motýlů, brouků, dvoukřídlých, chrostíku a dalších.“
Co konkrétně nebezpečné osvětlení znamená pro světlušky?
Světlo narušuje světelné námluvy samic a samců a blokuje tak jejich rozmnožování. U nočních světlušek se dospělí jedinci vzájemně hledají za pomoci světlených signálů. Osvětleným plochám se světlušky zcela vyhýbají a světlo z lampy může i přesvítit světlo signalizujícího partnera.
„Světlušky jsou pak z dotčených lokalit vytlačované nebo se prostě nenajdou, nevznikne další generace potomků a populace vymře. Je to obzvlášť nebezpečné proto, že například naše světlušky se kvůli nelétavým samičkám jen pomalu a špatně šíří do nových míst. Jakmile tedy někde zanikne populace světlušek, je její návrat na dlouhé lokte a velmi nejistý,“ upozorňuje Martin Novák.
Jak je na tom Česká republika se zaváděním osvětlení šetrného vůči hmyzu?
Podle Tomáše Kadlece se v posledních letech spíše řešila otázka ekonomického provozu osvětlení a vlivu na lidské zdraví. To první pociťují zejména menší obce, které se stoupajícími náklady hledaly levnější alternativy v podobě LED osvětlení. Na základě studií o vlivech na lidské zdraví se víc a víc daří prosazovat světla s nižším podílem modré barvy, případně i s tlumenou intenzitou v době hluboké noci.
„Vliv na živočichy je akceptován v posledních letech, kdy se naštěstí ukazuje, že světla škodlivá pro lidské zdraví jsou nevyhovující i pro živočichy včetně hmyzu. Do pár let se snad dočkáme rozumně nastavených parametrů světel, která by tento vliv minimalizovala. Žel proti tomu jdou poměrně silné tlaky z jiných oborů, prosazujících naprosto nevhodná světla. Každopádně alespoň v chráněných územích a v takzvané volné krajině je vidět značný pokrok,“ podotýká vědec z Fakulty životního prostředí a připouští, že přístup k této problematice se liší region od regionu. Starostové, kteří by chtěli situaci v obci řešit, se mohou inspirovat v informační brožurce na stránkách Ministerstva životního prostředí. „Těch skutečně aktivních je naštěstí v poslední době víc a víc. Větší obce jsou pak úplně jiná kapitola. Tam se můžeme setkat s tím, že společenská poptávka spíš vyžaduje mnohem osvětlenější prostředí, jako je osvětlení historických center a budov, turisticky atraktivních míst a podobně. Potom hodně záleží na osvětě, aby obyvatelé pochopili, proč je to vlastně špatně,“ uzavírá Tomáš Kadlec, který společně s Martinem Novákem a dalšími spolupracovníky odstartoval tříletý projekt řešící omezení vlivu světelného znečištění na bezobratlé.
Autorka: Lenka Prokopová
Foto: Fakulta životního prostředí ČZU
Zdroj: Česká zemědělská univerzita v Praze
- Autor článku: ne
- Zdroj: Česká zemědělská univerzita v Praze
