Náklady na projekty občanské vědy, jejichž těžištěm je práce s veřejností, umí vyšplhat vysoko. Přesto existují jen omezené možnosti, kde o finance na tyto projekty žádat. Třetí a poslední díl seriálu o občanské vědě se zaměřuje na zkušenosti třech vědců a vědkyň, kteří již několik let podobné projekty vedou a koordinují stovky dobrovolníků.
Spolupráce s dobrovolníky z řad veřejnosti a jejich zapojení do výzkumu může přinést řadu benefitů. Nejde jen o vědecky relevantní data, která mohou být díky svému rozsahu obtížně získatelná tradičními metodami, ale také o pomoc při jejich analýze nebo interpretaci. Stejně, jako jinde v životě, i ve vědě ovšem platí, že nic není zadarmo. Propagace projektu na webu, sociálních sítích a v médiích, komunikace s dobrovolníky a jejich motivace, cestovní náklady, doprava materiálu, čas odborníků věnovaný koordinaci projektu nebo analýza dat a publikace výsledků. To jsou jen některé z výdajů na projekty občanské vědy, které mohou snadno konkurovat tradičním vědeckým projektům. Ty mají ovšem tu výhodu, že jejich řešitelé alespoň teoreticky vědí, kde o finance na ně žádat.
„V době, kdy náš projekt běžel už šestým rokem a měli jsme robustní výsledky, jsme podali projekt TA ČR, který měl mít vědecké i aplikované výstupy. Jeden z oponentů ovšem nebyl občanské vědě nakloněn a měl pochybnosti o relevanci dat posbíraných dobrovolníky, takže jsme podporu nezískali.“ sdílí svou zkušenost Jiří Danihlík, který ve spolupráci s včelaři z celé České republiky mapuje úhyny včelstev a jejich příčiny. Jeho příběh naznačuje, že v České republice zatím není fenomén občanské vědy, její vědecké relevance a přínosů pro společnost, příliš zakořeněn.
„Granty orientované na vysoce kvalitní publikační výstupy občanské vědě nedávají takový prostor, protože sami hodnotitelé nemají povědomí o tom, že data od široké veřejnosti mohou mít tak vysokou vypovídací hodnotu. Ale věřím, že se to časem změní.“ dodává jeho kolega Jiří Skuhrovec, který stojí za projektem mapujícím invazní druhy bezobratlých NAJDI.JE. Jak by mohl budoucí vývoj vypadat, naznačuje například situace ve Velké Británii, kde má občanská věda zcela jiné postavení než v tuzemsku, a která je také inspirací nejen pro Skuhrovce. „Myslím, že každý vědec by měl umět představit výsledky svého výzkumu veřejnosti tak, aby mu lidé rozuměli, a pokud je to možné, tak je i do projektu zapojit. Veřejnost musí chápat, proč je výzkum financován ze státního sektoru. Pokud to nedokáže, tak ho nemá smysl významně podporovat. Náš projekt se snažíme i na základě tohoto přesvědčení ladit tak, aby veřejnost zaujal.“
Zábava na večery? Ano, ale jen na chvíli
Nedílnou součástí projektů, které stojí na principu občanské vědy, je veliká časová i finanční náročnost. „Na začátku jsme vše s kolegou dělali sami po večerech jako „zábavu“, což se ale dá zvládnout jen po omezenou dobu. V našem případě data vyžadovala hlubší analýzy a pokročilejší výstupy ve formě vědeckých článků, aplikací, infografik nebo videí, a proto jsme se rozhodli požádat o grantovou podporu,“ říká Jiří Danihlík. Velká část nákladů padne v případě jeho projektu také na cestování. Klade totiž důraz na osobní návštěvy nejen na školeních a přednáškách v rámci České republiky, ale také na pravidelných seminářích zaštiťující mezinárodní asociace COLOSS, které se konají po celé Evropě.
Snaží se také českým včelařům představit zahraniční odborníky, a proto v minulosti jeho včelařský projekt významně podpořila Britská ambasáda v Praze, která pomohla pokrýt náklady spojené s návštěvou britských kolegů. Využili také program AKTION, který podporuje česko-rakouskou spolupráci a nyní čerpají podporu z Norských fondů na projekt BeeClim: úspěšné včelaření v době klimatické změny. „Nyní k tomu přistupujeme tak, že náklady rozpočítáváme do jiných projektů, kde data a výsledky od respondentů využíváme k rozšíření výzkumného záběru projektu nebo ke vzdělávání včelařů,“ shrnuje Danihlík, jak řeší financování svého projektu.
Stejnou cestu volí také Lenka Bartošová z projektu Intersucho, který v České republice mapuje zemědělské sucho. „Nikdy jsme nežádali přímo o finanční podporu občanské vědy. Spolupráce s respondenty je v našem případě vždy součástí běžných vědeckých projektů, které jsem získali například z evropských fondů pro regionální rozvoj, projektů MŠMT nebo GAČR,“ popisuje.
Platforma NAJDI.JE vznikla v roce 2019 v rámci grantu INTER-COST (Občanská věda – důležitý prostředek sledování šíření invazních druhů bezobratlých), který ve spojení s mezinárodní akcí COST CA17122 řešil výzkumné otázky s využitím občanské vědy. Od roku 2022 pak získal tým nový zdroj financí z Programu aplikovaného výzkumu Ministerstva zemědělství ZEMĚ, v rámci kterého se zabývají invazními škůdci v sadech. Navíc každá pátrací akce na platformě NAJDI.JE má svého odborného garanta, který se danému organismu delší dobu věnuje, a má své zdroje pro zpracování dat.
Nutno podotknout, že možnosti financování výzkumných projektů využívajících specificky občanské vědy nejsou běžné ani v evropském měřítku. Rozdíl je ovšem v tom, že například program Horizont Evropa počítá ve svých výzvách s občanskou vědou jako s relevantním zdrojem dat pro další výzkum, ale její využití nepřináší řešitelům žádné znevýhodnění, ale ani zvýhodnění. Jednou z mála výjimek je výzva projektu Impetus, která byla spuštěna začátkem roku a která nabízí podporu právě začínajícím nebo již etablovaným projektům občanské vědy. Výzva je otevřená až do 13. března.
Nebát se delegovat
Výzvou při realizaci projektů samozřejmě není jen koordinace zdrojů finančních, ale i lidských. Vezmeme-li v potaz, že občanská věda zdaleka nebývá jedinou výzkumnou aktivitou vědců, může být i dobrou zkouškou manažerských dovedností. „V nejužším týmu projektu NAJDI.JE jsou čtyři lidé. Přesto je nutné mít zvládnutý time management, a nebát se delegovat úkoly i kolegům mimo nejužší tým. Jinak by nestačilo ani 24/7", představuje s úsměvem Jiří Skuhrovec enormní úsilí, které on a jeho kolegové projektu věnují. Že jsou projekty občanské vědy časově velmi náročné, potvrzuje i Lenka Bartošová: „Čas, který projektu věnujeme, je v rámci týmu individuální. Na konci minulého roku mu například moji kolegové věnovali veškerou pozornost a na další aktivity, jako je výuka, analýza dat nebo příprava publikací, jim mnoho času nezbývalo.“
Občanská věda je v českém výzkumném prostředí zatím vidět a slyšet velmi málo, ale příklady z Evropy jasně naznačují, že její potenciál je veliký. Přímým zapojením veřejnosti do vědeckého procesu, který občanská věda umožňuje, dávají výzkumníci a výzkumnice veřejnosti možnost pochopit zákonitosti a principy vědecké metody efektivněji, než jakýmkoliv jiným způsobem. Z neznámého a uzavřeného akademického světa se stává svět, který je veřejnosti přístupný a nímž se vede otevřený, zajímavý dialog. Relevantní data, která projekty občanské vědy generují a na kterých mohou vědci stavět své další výzkumy, jsou pak už jen hodnotným bonusem.
Autorka: Vědavýzkum.cz (TM)
Tento text je volným pokračováním článků Vědcem na skok: Projekty občanské vědy a Vědcem na skok: Jak udržet zájem o občanskou vědu, ve kterém sdílíme zkušenosti s občanskou vědou agroekoložky Lenky Bartošové, biochemika Jiřího Danihlíka a entomologa Jiřího Skuhrovce.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
