Martin Kotora je na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy vedoucím skupiny katalýzy v organické syntéze. Za excelentní výsledky ve výzkumu, špičkové publikace a vysokou citovanost převzal letos v dubnu nejvyšší univerzitní ocenění – Donatio.
Prestižní ocenění Donatio Universitatis Carolinae, udělované opravdu výjimečným vědeckým osobnostem Univerzity Karlovy (UK), považuje chemik Martin Kotora za jedno z nejdůležitějších, které kdy obdržel. „Hodně si jej vážím, neuděluje se jich mnoho. Naposledy jsem se radoval z ceny před devíti lety, tehdy mě ocenila Česká společnost chemická,“ vzpomíná sympatický profesor, jenž v roce 2013 převzal Cenu Rudolfa Lukeše, jež je udělována za vynikající soubor původních prací z oboru organické, bioorganické a medicinální chemie. Ne přímo ceny, ale výjimečné pochvaly v podobě členství Chemistry Europe Fellow se mu dostalo též před pár lety od Evropské chemické společnosti, a to za zásadní přispění k rozvoji chemického poznání.
Na katedře organické chemie Přírodovědecké fakulty UK vede profesor Martin Kotora skupinu katalýzy v organické syntéze. Právě tam, do suterénního království „organiků“, jimž se dostalo světového uznání, nechal nahlédnout. A na zažitou představu o podobě roztržitého vědce - chemika, který těká v nějakém tom propáleném plášti po fantasticky vychytaných laboratořích, jak je známe třeba z filmů, jsme v mžiku zapomněli.
Český chemik a Nobelovka?
Martin Kotora pro magazín Forum loni v říjnu komentoval udělené Nobelovky v chemii. Tehdy mimo jiné uvedl, že ocenění za přínos v oboru organokatalýzy nebylo až takovým překvapením, o jejím udělení se již déle spekulovalo. Bylo by jistě chybou nezeptat se, jaký top počin vidí pro letošek: „Za organickou to zřejmě nebude. Viděl bych to spíše na fyzikální či anorganickou chemii, možná biochemii. Fakt je to tentokrát těžké,“ váhá chemik z Karlovky.
Ještě těžší je dle Kotory odhadovat, zda by Česká republika mohla v dohledné době mít druhého držitele Nobelovy ceny za chemii; profesor Jaroslav Heyrovský ji získal už v roce 1959. Je to podle něj běh na velice dlouhou trať. A jestliže si dosud držel vážnější tvář, na dotaz, zda by mohl mít šanci třeba i on sám, s úsměvem vyhrkl: „Na to nemám! Principy přírodních věd se za posledních sto let příliš nezměnily, objevit něco fundamentálně nového není nemožné, ale velice těžké. Je v tom i kus vědecké politiky a Nobelova cena je poslední dobou udělována za celoživotní dílo. Doufám, že mám ještě kus práce před sebou.“
6. dubna 2022 převzal Martin Kotora ocenění z rukou Mileny Králíčkové, rektorky UK
„Nakažení“ dobrou chemií
Svým nadšením pro chemii se však Martinu Kotorovi daří „infikovat“ i nastupující mladou generaci chemiků. V říjnu 2013 uspořádal na Albertově CRC International Symposium in Prague, na němž vystoupil i Eiči Negiši, nositel Nobelovy ceny za rok 2010. A v témže roce vznikl i pozoruhodný cyklus přednášek Quo Vadis Chemie, kde s nejnovějšími poznatky z chemie vystupují renomovaní vědci z celého světa. „Cyklus běží dodnes. Jen jsme si poslední dva roky museli dát kvůli covidu menší pauzu. Ale letos na jaře už dvě přednášky proběhly, takže se těším na další pokračování,“ komentuje profesor ve své laborce.
Ostatně pandemie na několik měsíců ochromila i výzkum v laboratořích, osiřely. A vlastně stále přetrvávají různá omezení, aktuálně způsobená zhoršenou ekonomickou situací v Evropě i ve světě. Na co naštěstí covid svými dopady nedosáhne, je nová možnost skupiny kolem Kotory věnovat se řízené syntéze specificky substituovaných aromatických sloučenin. Pro nechemiky těžko představitelné. Nač by byly? „Mohly by mít potenciál využití v organické elektronice – k výrobě ledek, zářičů s různou vlnovou délkou. Ale to je ještě daleko, čeká nás spousta práce a není jasné, zda se nám podaří dosáhnout plánovaných cílů,“ zamýšlí se.
Od jádra až k organice
Jak se Martin Kotora ke svému oboru dostal? Pro chemii se rozhodl dle svých slov pozdě, až v sedmnácti. Ačkoliv původně vystudoval jadernou chemii, brzy se zcela oddal „svojí“ organické chemii. Zájem o organické sloučeniny zavál Kotoru, tehdy ještě jako postdoktoranda, na studijní pobyt do Japonska. V dálné Zemi vycházejícího slunce, jeho srdci tuze blízké, byl nejdříve dva roky postdoktorandem a pak téměř čtyři roky působil v Sapporu na univerzitě Hokkaidó Daigaku (Hokudai).
Z Nipponu si pak na dva roky „odskočil“ na renomovanou Purdue University do americké Indiany, když se ještě coby postdoktorand, přes svého školitele a na jeho doporučení, dostal k již zmíněnému vědci – k nobelistovi Negišimu.
„Šlo o vynikající zkušenosti, rád na ně vzpomínám. Získal jsem srovnání, jak to funguje v USA a Japonsku. Tam jsem se naučil i trochu japonsky,“ vzpomíná Kotora s nostalgií. A dodává: „Před pandemií, už jsou to vlastně dva roky, mělo proběhnout slavnostní rozloučení s mým bývalým japonským šéfem, profesorem Tamocuem Takahašim. Doufám, že se příští rok do Japonska zase podívám, protože mám k němu zvláštní osobní vztah.“
Chemik s licencí kapitána
Za část finančního ohodnocení, s nímž je udělené Donatio spjato, hodlá profesor Kotora mimo jiné přizvat k výzkumné spolupráci kolegy ze zahraničí. Další peníze pak spotřebuje pokračování běžícího výzkumu a „zbytek“ padne na odměny nejlepším spolupracovníkům: „Zvláště bez práce doktorů Davida Nečase a Timothéa Cadarta a bez zapojení studentů bych určitě nikdy Donatio nedostal,“ glosuje chemik, jehož mezinárodní tým čítá čtrnáct členů. Spolu s ním jsou to čtyři bakaláři, dva magistři, dva vědečtí pracovníci a pět doktorandů. S většinou z nich, když se naskytne výjimečná příležitost, si rád zajde na pivo.
Od vědeckého nasazení odpočívá rád v přírodě. Je vyznavačem horské turistiky, jeho oblíbenými místy jsou Český kras a Sedlčansko. Miluje vodu a s ní souvisí i Kotorova další vášeň – rád řídí plachetnici, již si pronajímá. A vypráví: „Mám kapitánskou licenci, nejčastěji brázdím moře u chorvatských břehů. Ale dvakrát jsem s lodí zamířil i do vod kolem Skotska a Irska. Tam to tak krásně fouká! Z lodi člověk svět vnímá zcela jinak než z pevniny.“
Autorka: Marcela Uhlíková
Foto: Hynek Glos, Vladimír Šigut
Článek vyšel v on-line magazínu Univerzity Karlovy Forum.
Kdo jsou držitelé výzkumné podpora Donatio Universitatis Carolinae za rok 2022?
- Jan Trka (2. lékařská fakulta UK)
- Martin Kotora (Přírodovědecká fakulta UK)
- Jitka Malečková (Filosofická fakulta UK)
- Jan Hajič (Matematicko-fyzikální fakulta UK)
- Dagmar Dzúrová (Přírodovědecká fakulta UK)
Martin Kotora
Po absolutoriu na PřF UK (magisterské – jaderná chemie) působil Martin Kotora v letech 1986 až 1993 v Ústavu chemických procesů AV ČR, kde získal doktorát. V roce 1993 odletěl za vědou do Japonska a USA: byl odborným asistentem v rámci stipendia Japanese Society for the Promotion of Science Fellowship u profesora Tamocua Takahašiho v Institute for Molecular Science (Okazaki) a pak v letech 1995 až 1996 u profesora Eičiho Negišiho na Purdue University. Od roku 1996 působil v japonském Sapporu na Hokkaidó Daigaku. Na Univerzitu Karlovu se vrátil v roce 2000, dnes je profesorem na Katedře organické chemie PřF UK.
Má dvě malé dcery, o jejichž profesionální budoucnosti se prý ještě nedá nic předvídat: „Jestli z nich budou chemičky, je ve hvězdách. A bude nakonec jejich rozhodnutí, čemu se budou chtít věnovat. Naštěstí to zatím vypadá, že mají jiné zájmy.“
- Autor článku: ne
- Zdroj: Univerzita Karlova
