Na Praze 8 vznikl murál k poctě Heyrovského. Ten získal Nobelovu cenu přesně před 65 lety.

Dílo vzniklo za podpory Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR a Ústavu Jaroslava Heyrovského Akademie věd ČR. Autory díla jsou Josefína Jonášová a Štěpán Jílek, kteří ve své práci propojují vědu, historii a místní komunitu, a také šéfredaktorka portálu VědaVýzkum.cz Vladislava Vojtíšková, která je místní obyvatelkou na Praze 8 a také opoziční zastupitelkou (8žije a PRAHA SOBĚ). Malba obsahuje interaktivní prvek, díky němuž mohou kolemjdoucí křídou dopisovat jména osob, o nichž se domnívají, že by mohly v budoucnu získat Nobelovu cenu. „Lidé tam mohou napsat kohokoli – třeba sebe nebo seriózní tipy, například fyzika Tomáše Jungwirtha,“ říká Vojtíšková. 

Josefína Jonášová již dříve spolu s Vladislavou Vojtíškovou oživila podchod na Ládví malbami pand, které od roku 2015 přinášely kolemjdoucím úsměv. Malba obsahuje nápis „Hlavně žádnou pandemii“, který získal o čtyři roky později s nástupem skutečné pandemie covidu-19 nový význam. Doufejme, že i tentokrát malba předznamená události budoucí, tentokrát pozitivní.

Murál také připomíná historickou událost z roku 1870, kdy Alfred Nobel otevřel v Praze 8 továrnu na dynamit. Žertovný výrok namalovaný na murálu „Netušil jsem, že budu tak na roztrhání“ odkazuje na tuto událost a přidává nadhled do kontextu místní historie.

Na realizaci projektu se podílely dva ústavy z nedalekého kampusu Akademie věd ČR. Martin Hof, ředitel Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského, který v letošním roce získal čestné občanství Prahy 8, k tomu říká: „Svou vědeckou práci a vedení Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského vnímám jako poslání – být tu pro lidi. Proto mě těší, že tento murál přináší radost a barvu do života místních.“

Projekt také podpořil Fyzikální ústav AV ČR, který se v posledních letech aktivně podílí například na propojování částicové fyziky a umění a pořádá vlastní fotosoutěž, která je otevřena i veřejnosti. „Vědy je ve veřejném prostoru pořád málo, proto osobně velice vítám vznik tohoto příjemně poučného a zároveň pozoruhodného uměleckého díla a jsem rád, že Fyzikální ústav mohl tento projekt finančně podpořit,“ říká Michael Prouza, ředitel Fyzikálního ústavu AV ČR.

Díky této iniciativě ožilo další místo v blízkosti vědeckého kampusu Akademie věd ČR a může se stát inspirací pro další ústavy, které (nejen) na Ládví sídlí.

Osobní výpověď šéfredaktorky: Jak murál vznikl?

Výše uvedený text o vzniku murálu, tedy malby na zdi, která připomíná našeho (zatím) jediného vědního nobelistu Jaroslava Heyrovského, a také souvislost Alfreda Nobela s Prahou 8, je převzatou tiskovou zprávou, nicméně vzhledem k tomu, že jsem malbu iniciovala a návrh spoluvytvářela, tak k ní nemohu mít nezaujatý postoj a považuji za férové to přiznat. Připojuji tedy ještě svou osobní výpověď, proč a jak celá akce vznikla.

Jsem rodačka z Prahy 8 a mezi ústavy Akademie věd jsem trávila dětství. Tehdy zde ještě byla na pozemcích Akademie věd i dětská hřiště. Jedno bylo i u betonového válce, který dětem sloužil jako tabule.

Někdy v době kolem našeho vstupu do EU však Akademie věd ČR tato dětská hřiště odstranila, protože nesplňovala nové normy. Betonový válec zde zůstal jako jediná památka (asi AV ČR nechtěla na odstranění použít Nobelův dynamit).

Brzy se válec stal místem pro nelegální graffiti, následně nelegální reklamový polep. Kazil veřejný prostor, na němž mi záleží, neboť se po městě pohybuji převážně pěšky, na kole či MHD a nehezký veřejný prostor mně stejně jako mnohým dalším kazí náladu. Působím taktéž jedenáctým rokem jako opoziční zastupitelka Prahy 8 – proto za prostor okolo sebe cítím o to větší odpovědnost.

Obrátila jsem se tak s prosbou na Fyzikální ústav AV ČR, Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského a Středisko společných činností AV ČR, jestli by malbu mohly podpořit. Středisko společných činností vykonává nad pozemkem správu a s malbou souhlasilo, zmíněné ústavy AV ČR ji zase finančně podpořily. Velmi si toho vážím, neboť vím, že to rozhodně není samozřejmost a mnohé ústavy by se k takové otázce postavily jinak. Možná by se zeptaly: „Proč zrovna my?“ Lze na to odpovědět parafrází na studentské heslo z roku 1989: „Kdo jiný? Proč ne zrovna my?“

Spolu s autory Josefínou a Štěpánem jsme pak vymysleli několik alternativních návrhů. Nakonec jsme se přiklonili k návrhu, který kromě Jaroslava Heyrovského zobrazuje i medaili s Alfredem Nobelem, jemuž jsme přiřknuli humornou narážku na to, že Alfred Nobel je s Prahou 8 spojen – v roce 1870 zde otevřel továrnu na výrobu dynamitu, jedinou v tehdejším Rakousku-Uhersku. Dodnes je chátrající torzo této továrny v bohnickém údolí u Vltavy.

Jako podklad jsme zvolili tabulovou barvu, abychom válci navrátili i jeho původní funkci. Děti (malé i velké) jsou zvány k tomu, aby na válec psali své nápady, vzorečky a také návrhy, kdo by podle nich měl dostat Nobelovu cenu. Byla bych ráda, kdyby se nám v teplejších měsících ještě povedlo přidat k válci nějaké židle a stolky, aby místo vybízelo k setkání a třeba i k rozhovorům o vědě. Samotný proces malby byl nabíjející: v průběhu nás kolemjdoucí oslovovali, malbu chválili a říkali, že se díky ní dozvěděli věci, které doposud nevěděli.

Myslím si, že lidé takovéto intervence a gesta oceňují a podobná velkorysost, kdy se ústavy nestarají jen o sebe uvnitř, ale i o svět kolem nich, se v dlouhodobém horizontu ústavům vyplatí.

PR vědy není jen o zasílání tiskových zpráv do médií, ale i o kreativním procesu a zamýšlení se, co by mohlo mít zajímavý přínos – někdy to může být článek, jindy video, akce typu Noc vědců, nebo třeba právě malba, socha, hřiště nebo vymyšlení nějaké hry či hračky pro děti. Věda a umění mají totiž jedno společné – kreativitu.

 

Autor: Vladislava Vojtíšková 

Foto: René Volfík a VV