V Austrálii vyvolalo rozhodnutí zamítnout přihlášky do prestižních grantových schémat značný odpor vědecké komunity. Důvodem zamítnutí projektů totiž bylo, že jejich autoři citovali články vydané na preprintových archivech.
Rozhodnutí jednoho z klíčových australských poskytovatelů finančních prostředků na vědu, výzkum a inovace, Australian Research Council (ARC), vyvolalo značné protesty v tamější vědecké komunitě. V aktuálním kole projektů zaměřených na mladé vědce, totiž organizace vyloučila více než 20 žadatelů, kteří ve svých projektech citovali jeden či více vědeckých článků vydaných v preprintovém režimu.
Preprinty jsou přitom podle velmi široké definice ARC takové vědecké manuskripty, které jsou podané do některého z vědeckých časopisů, ale ještě neprošly recenzním řízením. ARC už dříve zakázala jakékoliv preprintové texty zahrnout mezi vydané publikace v profesních životopisech žadatelů. V září 2020 však vydala nové pravidlo, závazné pro další kola vědeckých soutěží, podle kterého by žadatelé neměli „zahrnovat ani odkazovat“ na preprinty „v jakékoliv části projektu“, a to i přesto že musí jednoznačně prokázat, že jejich projekt dokáže naplnit dané cíle a výstupy v žádaném čase. Podle zástupců ARC bylo toto nové pravidlo dostatečně komunikováno prostřednictvím univerzit a webinářů při spuštění nového kola grantových soutěží. Vědci ale argumentují, že změna pravidel nebyla jasně napsána v instrukcích pro žadatele. Právě to, jestli ARC dostatečně informovala o změnách v pravidlech, se ukazuje jako hlavní jádro sporu mezi organizací a vědeckou komunitou.
Časopis Nature v této kauze kontaktoval 7 výzkumníků ze skupiny oněch 23 odmítnutých žadatelů a všichni z nich potvrdili, že jejich projekty ARC zamítla právě na základě toho, že odkazovaly na preprintové články. Podle dalších zpráv 14 z 23 odmítnutých potvrdilo jako důvod odmítnutí citace preprintovaých článek. Některé z nich přitom odkazovaly jen na technickou dokumentaci uloženou na preprintových serverech, která se jinak v oficiální publikaci v recenzovaném časopise nezveřejňuje.
Australská vědecká komunita tak srpové rozhodnutí ARC ostře kritizuje. Na sociální sítí Twitter jej vědci komentují jako „krátkozraké“, „naprosto směšné“, „staromódní“ nebo dokonce „kruté“. Rozhodnutí diskvalifikovat projekty, které odkazují na preprintové texty je kontroverznější, protože pandemie viru Covid-19 přinesla v roce 2020 bezprecedentní narůst počtu vědeckých článků zpřístupněných v tomto režimu. Částečně mimo jiné proto, že nebyl čas čekat i na někdy dlouhé měsíce trvající proces recenzního řízení ve standardních vědeckých časopisech. Rozhodnutí zakázat preprinty tak do značné míry limituje možnost vědců a výzkumníků ve svých projektech reflektovat nejnovější odborné poznatky. Podle kritiků je to zcela v protikladu vůči současným trendům v oblasti publikačních pravidel.
Celá kauza vyvolává o to více emocí, protože do dvou prestižních grantových schémat, které ARC vyhlašuje, je možné se hlásit jen dvakrát (v případě schématu Discovery Early Career Researcher Awards) či třikrát (ve schématu Future Fellowships). Grant v jednom z těchto schémat má potenciál zásadně změnit kariéru vítězných žadatelů. Jak proto upozornila na Twitteru řada vědců, rozhodnutí ARC tak může mít pro kariéru vědce zcela katastrofální následky. Podle řady reakcí je situace hluboce demoralizující zvláště pro mladé výzkumníky, kteří do grantové přihlášky vložili měsíce úsilí.
Jeden z odmítnutých žadatelů dokonce tvrdí, že pro něj rozhodnutí znamená konec kariéry, protože na získání grantu záviselo setrvání na jeho pozici na univerzitě. Protože nemůže podat přihlášku potřetí, znamená to vzhledem k jeho oboru změnit kariéru nebo odejít z Austrálie. Všech sedm odmítnutých žadatelů, které oslovil Nature, sice plánují se proti rozhodnutí odvolat, ale nepředpokládají, že by jejich stížnosti bylo vyhověno.
„I kdyby to bylo jasně popsáno v dokumentaci a spravedlivě vymáháno, pořád by šlo o příšerné pravidlo,“ říká jeden z žadatelů, který prestižní grant ARC obdržel v předchozích letech a chce zůstat anonymní. Zcela totiž podle něj ignoruje aktuální trendy ve zveřejňování výzkumných výsledků. Citování preprintových článků je totiž zcela běžnou praxí, kterou schvalují poskytovatelé v Kanadě, Německu, Španělsku nebo Dánsku. Také Evropská výzkumná rada (ERC) povoluje jejich citování.
Nárůst preprintů během pandemie
Preprinty jsou totiž v některých oborech hojně využívané. Například fyzici, astronomové nebo matematici sdílí své vědecké články na serveru arXiv už skoro tři dekády. Preprinty se postupně stávají běžnou součástí například i oborů, jako je ekologie nebo sociální vědy. Jejich užívání v biomedicínských vědách v roce 2020 navíc exponenciálně stouplo kvůli tomu, jak se vědci z celého světa snažili co nejrychleji sdílet výsledky svého výzkumu viru Covid-19. Pro představu – v roce 2020 se Covid-19 věnovalo 4 % všech vydaných článků na světě, z nichž 17 – 30 % bylo vydáno jako preprint. Jenom v roce 2020 to tedy znamená přibližně 30 tisíc vědeckých článků.
Enormní nárůst preprintových článků během pandemie samozřejmě poukázal i na zásadní slabá místa tohoto režimu publikování. Recenzní řízení je funkčním nástrojem, jak zajistit, aby vydané vědecké výsledky alespoň do určité míry dosahovaly požadovaných standardů vědecké práce. Hlavní preprintové servery zaměřené na biologické a biomedicínské obory, bioRxiv a medRxiv, však vždy upozorňují, že se jedná pouze o předběžné výsledky, které neprošly standardním recenzním řízením, a že by na jejich základě nemělo docházet ke změnám v klinické praxi nebo léčebných postupech. To přitom však ne vždy zabrání tomu, aby se prostřednictvím preprintů nešířily neúplné, falešné či falzifikované informace.
Jak ale ukazují některé studie, které se zaměřily na analýzu citací některých kontroverzních článků o pandemii Covid-19, ani recenzní řízení a vydání článku v renomovaném časopise nefunguje stoprocentně. Když proto v červnu 2020 došlo ke stažení dvou rozsáhlých studií pacientů s Covid-19 v prestižních časopisech, nezanedbatelné množství vědců tyto stažené studie dále citovaly ve svých článcích. Podle odborníků je jedním z důvodů i to, že vědci ani editoři pečlivě nekontrolují seznam citací. Množství autorů tak jednoduše přebírá seznam relevantních prací jeden od druhého, aniž by všechny použité materiály znali do hloubky. Další problém je i to, že ani samotné časopisy často dostatečně jasně neoznačují stažené články nebo neohlašují jejich stažení.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
