Cestování se stalo nedílnou součástí akademické práce. Ať už jde o stáže, konference či pravidelná setkání mezinárodních týmů, vědu již lze bez cestování dělat jen obtížně. V době klimatické krize se však hledají nové, šetrnější způsoby – v oblibě jsou například virtuální konference.
Mnoho univerzit a dalších institucí v posledních několika letech vyhlásilo stav ekologické pohotovosti a stále častěji se diskutuje o ekologických důsledcích, které má samotná vědecká činnost. V době sílící klimatické krize, kdy sami vědci volají po opatřeních, která by pomohla změnit zhoršující se trend, se tak nevyhnutelně stále častěji mluví i o klimatických dopadech současné akademické kultury.
Jedním z hlavních témat je v tomto směru cestování, zejména využívání letecké dopravy. Současná věda je mezinárodní – její neoddělitelnou součástí je cestování na zahraniční vědecké konference, setkávání mezinárodních výzkumných skupin, stejně jako zahraniční stáže či pobyty. Je přitom zajímavé, že aktuální studie z roku 2018, kterou provedli badatelé na University of British Columbia, neprokázala souvislost mezi cestováním a akademickými úspěchy. Autoři studie ostatně považují své závěry za relativně kontra-intuitivní – nabízelo by se totiž vysvětlení, že vědci, kteří častěji cestují, navazují intenzivnější mezinárodní spolupráci, a v důsledku tak dělají lepší vědu. Není tomu tak.
Tato studie například dále ukázala, že minimálně 10 % všech cest na zkoumané univerzitě by bylo možné snadno zredukovat. Tento fenomén se přitom týká všech vědců, jak si všímají autoři studie. Dokonce ani výzkumníci, kteří se zabývají ekologií a klimatickou změnou, na tom nejsou lépe. Cestují stejně jako všichni ostatní, a i jejich cesty jsou podobně nadbytečné.
Jak omezit vědecké létání?
Nové možnosti řešení ekologický dopadů akademického cestování nastínil na prestižním blogu London School of Economics Jürgen Gerhards, německý profesor sociologie, který působí na Freie Universität Berlin. „Nikdo neříká, že globalizace vědy je špatná věc a bylo by bláhové si myslet, že by tuto tendenci bylo možné snadno zvrátit. Snižování počtu letů, které akademici absolvují, je nicméně potřebné a zvládnutelné. A že by tím vědecký rozvoj utrpěl je značně nepravděpodobné“ píše Gerhards ve svém blogu.
V zásadě navrhuje čtyři možné typy opatření, které by mohly zmírnění ekologických dopadů vědy napomoci. Za prvé je to podle něj zmenšení počtu členů vědeckých rad, zejména těch mezinárodních alespoň o třetinu. To by nejenom zmenšilo množství produkovaných emisí, ale ušetřilo by to čas akademikům, kteří by se tak spíše mohli věnovat výzkumu či výuce. Dále radí soustředit se na rozvoj technologií, softwaru a postupů, které umožní lépe organizovat virtuální videokonference. To by mohlo uspořit také prostředky ze smršťujících se univerzitních rozpočtů.
Další variantou jsou podle Gerhardse kompenzační platby. Ty by měly přispívat na aktivity, které naopak pomůžou redukovat produkci oxidu uhličitého. Kromě toho také Gerhards navrhuje, aby univerzity zveřejňovaly, kolik letů jejich výzkumníci během roku udělali. Uveřejnění těchto údajů a vzájemné srovnávání mezi institucemi v době, kdy je zejména pro mladé lidi klima a ekologie důležité téma, podle něj povede ke snaze omezit nadbytečné lety.
Budoucnost vědeckých konferencí?
Jednou z možností, se kterou stále více pořadatelů experimentuje, jsou virtuální video-konference. Ty obvykle pracují se sdílením přednášek a panelů prostřednictvím streamovaného přenosu a diskuzních fór, na nichž mohou účastníci reagovat na přednášku či se zapojit do dialogu s ostatními. Takové virtuální konference můžou mít kromě nižších ekologických dopadů řadu výhod – jsou přístupné badatelům a zájemcům, kteří nemají prostředky na to, aby na prestižní konferenci dorazili fyzicky. To se týká například vědců z chudších regionů či badatelů na juniorních pozicích. Videokonference jsou také snadněji dostupné pro rodiče s dětmi. Kromě toho také otevírají dveře i jinému než čistě akademickému publiku. Jsou tak přístupnější zájemcům z jiných oborů nebo zaujaté veřejnosti.
Má to však i své stinné stránky. Organizátoři konference se musí rozhodnout, jak moc chtějí videopřenos otevřít veřejnosti. Na internetu dostupná vystoupení se mohou stát terčem vulgarit, nenávistné kritiky nebo manipulací či vytržení z kontextu.
Pochopitelně největší výhradou vůči virtuálním konferencím je nedostatek fyzického kontaktu mezi jednotlivými účastníky, a především chybějící neformální rozměr konference, který umožní navazovat klíčové profesionální vztahy. Aktuální zkušenosti z německé konference European Biological Rhythms Society, ke které organizátoři přizvali psychology, aby testovali, jakým způsobem se navazují a prohlubují vztahy, však ukazují, že spokojenost účastníků s videokonferencí je daleko větší, než se předpokládalo. Je tak docela možné, že virtuální konference se budou ve vědě pořádat stále častěji.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
Zdroj: Nature, LSE (1, 2, 3), Huffington Post, PLOS Computational Biology, Journal of Cleaner Production
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
