Kanada se připojí k Horizon Europe. Co to přinese a jaká jsou úskalí spolupráce?

Koncem listopadu se konal summit mezi Kanadou a Evropskou unií, který mimo jiné přinesl dlouho vyjednávanou asociační dohodu o připojení Kanady k programu Horizon Europe (HE). Kanada by se podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen měla k HE připojit v první polovině příštího roku.

Program, který financuje výzkum a inovace, operuje s rozpočtem přes 95 miliard eur, začal v roce 2021 a bude trvat do roku 2027. Je historicky největším programem na podporu vědy a inovací v EU vůbec. Peníze se do něj získávají od zemí, jež jsou v programu zapojené, nově tedy od příštího roku i od Kanady.

Dlouho vyjednávaná dohoda je považována za triumfální úspěch vzájemných vztahů: „Kanada se připojí k HE, momentálně největšímu programu týkajícího se výzkumu a inovací na světě,“ oznámil kanadský premiér Justin Trudeau na tiskové konferenci po skončení summitu. Ursula von der Leyen byla stejně nadšená, když řekla, že „dohoda podpoří vzájemné vztahy na poli vědy a umožní spojit nejlepší mozky a talenty z obou stan Atlantiku,“ a očekává „průlom v inovacích a transformační objevy, které vzniknou na základě připojení Kanady k evropskému projektu.“ Oba politici se pak shodli na tom, že dohoda nabízí platformu pro spolupráci na digitálních projektech, ve kterých Kanada vyniká, jako je AI, kybernetická bezpečnost, digitální identita a další. Stejně tak se shodli na vstoupení Kanady do tzv. Zelené aliance, která zaštiťuje společné snahy v oblastech klimatické změny, obnovitelných energií, ochrany životního prostředí, ztráty biodiverzity nebo bezpečnosti potravin. Kanada tak bude po Norsku a Japonsku třetí zemí z vnějšku EU, která do Zelené aliance vstoupí.

Přestože zatím nejsou známy detaily dohody, je už jasné, že jakmile bude podepsána, bude moci Kanada čerpat finance z tzv. druhého pilíře HE, který se zaměřuje právě na spolupráci napříč zeměmi a soustředí se na řešení globálních změn klimatu, energií, digitální ekonomie a zdraví. Rozpočet druhého pilíře je 53,5 miliard eur, přičemž většina těchto peněz proudí evropským výzkumníkům. Předpokládá se, že zapojení Kanady bude z počátku poměrně malé, hovoří se o zhruba 33 milionech eur, které by měly jít na podporu kanadského výzkumu v prvních letech. Kanada připojením k HE získá vedle finanční podpory svého výzkumu také přístup ke spolupráci se špičkovými vědci z EU a dalších 18 zemí, jež s HE spolupracují, jako je Izrael, Velká Británie, Nový Zéland, ale také například Turecko, Arménie, Ukrajina, Gruzie nebo Srbsko.

Program HE je obecně otevřen žádostem o granty z celého světa. Ty země, které se k němu připojí prostřednictvím asociační dohody, mají navíc možnost být součástí projektů, které jsou tzv. kolaborativní – účastní se jich více států. Navíc je na takové země potom pohlíženo jako na rovnocenné těm z EU, což zvyšuje šanci na získání grantu. Asociační dohoda je nejužší formou spolupráce, kterou EU v programu HE nabízí a účast těchto zemí je zaštítěna právě druhým pilířem.

Spolupráce mezi Evropu a Kanadou na vědeckém poli se datuje do roku 1996, kdy se obě strany dohodly na vědecké a technologické kooperaci, nicméně jednání o připojení k HE formou asociační dohody, která začala v roce 2018, je první formálně zakotvená forma spojenectví v oblasti vědy a inovací. V předcházejícím Horizonu 2020 se Kanada umístila na třetí příčce mezi tzv. třetími státy po USA a Číně se ziskem 391 grantů, do nichž se zapojilo 509 kanadských vědců, nicméně celkově získali „pouze“ 16,3 milionu eur na svůj výzkum v průběhu sedmi let, po něž program trval.

Nerovnováha mezi počtem zapojených výzkumníků a penězi, které z programu obdrželi, vedlo právě ke změně statutu Kanady ze „třetí strany“ na plnohodnotného účastníka programu, což povede ke zvýšení množství prostředků, které budou moci na kanadský výzkum putovat. Doposud se Kanada zapojovala například prostřednictvím svých univerzit, které nabízely místa pro talentované výzkumníky a studenty skrze výměnný program Marie Sklodowska Curie Actions nebo Evropská komise prostřednictvím běžných grantů pomáhala financovat například projekty, které by nemohly vzniknout na evropské půdě, jako byly databáze Canadian Arctic research nebo databáze kanadské DNA.

Přestože vyjednávání o připojení Kanady k evropskému výzkumnému projektu trvalo déle, než někteří lidé hlavně na evropské straně očekávali, je vyjednávání Evropské komise se zeměmi mimo EU o spolupráci v oblasti vědy a výzkumu další ze série úspěchů. HE se letos v září konečně povedlo uzavřít asociační dohodu s Velkou Británií, která po brexitu přestala být součástí evropských výzkumných projektů, přičemž vyjednávání trvalo několik let. Poslední dobrou zprávou bylo zahájení vyjednávání se Švýcarskem. Dále se uvažuje o zapojení Jižní Koreji a Japonska.

Rozšiřování HE o třetí země se stalo jednou z priorit Evropské komise především kvůli geopolitické situaci. Dřívější optimistické heslo HE – otevřeni světu – se tak změnilo na pragmatičtější – otevřeni, jak jen to je možné, a tak blízko, jak je nezbytné – což odráží hlavně obavu politiků ze sdílení citlivých dat a technologií. EU se tak stala, kvůli válce na Ukrajině, ruským sankcím a obavám z úniku technologií do Číny, více ostražitá ve výběru svých mezinárodních partnerů, a to i přesto, že jsou si představitelé Evropské komise vědomi, že přílišná uzavřenost může brzdit vědecký pokrok.

Problémy se zapojením třetích států?

Čím více třetích států se však zapojí do HE, tím více se ukazuje fakt, že nastavování pravidel celého programu leží jen na státech EU a Evropské komisi, včetně kontroly nad celým projektem. To může do budoucna způsobovat politické tenze. Spolupracující státy mohou sice být součástí komisí, jež se podílejí na návrzích výzkumných programů, ale neúčastní se žádných rozhodovacích procesů. Podle zdroje Science Business právě obavu z toho, že připojené třetí země sice přispívají nemalými financemi do rozpočtu, ale nemají nad nimi žádnou kontrolu, akcentuje japonská vláda, jež zahájila jednání o vstupu do HE. Stejnou tenzi může tato situace způsobit například ve Velké Británii, která byla zvyklá, jako členská země EU, na větší pravomoci. Naopak například v Izraeli nebo Švýcarsku, zemích, jež jsou zvyklé na svůj status spolupracující země již z předchozích programů, se politické neshody nepředpokládají.

Problémy může způsobit také fakt, že jsou podobné programy vedeny myšlenkou Evropa na prvním místě, tedy mají vést ke zvýšení konkurenceschopnosti Evropy vedle Spojených států a Číny v současném překotně se vyvíjejícím světě. Pokud se tedy Evropa snaží o vývoj strategických technologií a inovací, je těžké si do toho nechat mluvit od jiných států mimo EU. Příkladem byl návrh Komise na vyřazení Velké Británie, Švýcarska a Izraele z citlivých hovorů týkajících se jádra a vesmíru.

Podle zdroje Science Business, z diplomatického prostředí, je však problém spíše politický než praktický. Země, které mají uzavřenou asociační dohodu již delší dobu, jako je Izrael nebo Švýcarsko, si již našly cesty, jak rozhodování evropských států ovlivňovat prostřednictvím lobbingu. To stejné teď podle něj čeká Kanadu a Nový Zéland. Jediná výjimka je právě vyloučení spolupracujících zemí z tzv. citlivých témat, kdy jsou do diskuse připuštěny pouze státy EU; takových témat je však v celkovém počtu žádostí minimum.

Další otázky může vzbuzovat odlišná kultura sdílení dat, pravidel open science či diverzity ve vědě. Přestože jsou, jak Kanada, tak Japonsko, ve vědě dlouhodobě excelentní, v těchto parametrech za Evropou zaostávají.

Velkou neznámou je také případné připojení Japonska, jehož ekonomika je dvakrát větší než ta německá. Japonsko by tak jistě přispívalo nemalé peníze a nedostalo by oplátkou nad nimi žádnou kontrolu. V tomto ohledu se odborníci shodují, že by bylo lepší vymyslet speciálně pro Japonskou jinou formu bilaterální spolupráce, jelikož pro HE to může být příliš velký oříšek. Příkladem spolupráce mimo HE může být již letos dohodnuté sdílení superpočítačů mezi Evropou a Japonskem.

Co může Kanada nabídnout?

O Kanadě se hovoří jako o velmoci vědy, startupů a AI. Pochází odsud telefony BlackBerry, ale také 14 laureátů Nobelových cen, například za objev insulinu. Kanada je jednou ze zemí s nejvyššími výdaji na výzkum a vývoj v poměru k HDP – do vědy tak plyne dokonce dvojnásobek financí v přepočtu na HDP oproti USA. Kanadské univerzity se dlouhodobě drží na předních místech v žebříčcích univerzit. Letos například v šanghajském řebříčku ARWU byla University of Toronto na 24. místě, University of British Columbia na 44. místě a McGill University se umístila na 70. příčce. Do první stovky se dostaly další dvě instituce. V první stovce se ve všech přírodovědných oborech se umístily kanadské vysoké školy také v šanghajském žebříčku podle oborů GRAS. V geografii, ekologii, veřejném zdraví, medicínských technologiích, farmacii a telekomunikacích se některá z kanadských univerzit umístila dokonce v první desítce.

Kanadská vláda se zaměřuje především na financování a rozvoj v oblasti kvantových, vodíkových, obranných a zelených technologií, genomiky nebo AI. V žebříčku Global Innovation Index letos Kanada obhájila 15. místo. A v Kanadě je také velká podpora duševního vlastnictví výzkumníků, což vede k celé řadě úspěšných spin-off firem.

Z přibližování kanadské vědy k té evropské může těžit také Česko. Již bylo například podepsané memorandum o spolupráci mezi brněnským výzkumným centrem CEITEC a University of Waterloo, kde vznikly například zmíněné telefony BlackBerry. Spolupráce by se měla týkat oblasti nanotechnologií.

Jelikož je většina výzkumu v Kanadě financována ze soukromých peněz, nabízí se také spolupráce mezi tuzemskými a kanadskými firmami. Kanada například rozvíjí svůj kosmický průmysl a zde se dá navázat užší spolupráce například s českou firmou Advacam (radiační technologie) nebo brněnskou S.A.B. Aerospace (zařízení pro vypouštění družic do vesmíru). Kanada je navíc také spolupracující zemí Evropské kosmické agentury ESA.

Kanada také nabízí tzv. startupová víza pro mladé firmy nebo zajímavý inovační ekosystém pro větší subjekty. Na konci listopadu se do Kanady vypravila česká mise odborníků, vědců a firem vedená Ministerstvem průmyslu a obchodu, která měla za cíl prozkoumat možnosti spolupráce v odvětví AI, jemuž se v Kanadě výjimečně daří. Pochází odtud totiž spoustu odborníků na neuronové sítě a strojové učení a Kanada do této oblasti investuje velké prostředky. Ty již přinášejí ovoce ve formě patentů, kterých letos získala 248, což je 57% nárůst oproti loňskému roku a má nejvíce žen v oboru AI na světě. České univerzity a firmy nemají v tomto oboru vůbec špatné jméno a jedná se tak rozhodně o perspektivní odvětví pro navázání spolupráce.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (VL)

Zdroj: Evropská komise, Šanghajský žebříček, Science Business, Export.cz