Rozvinuté země a velké technologické firmy vlastní drtivou většinu patentů v oblasti umělé inteligence. Té se využívá čím dál více, a to nejen v průmyslové výrobě. Rychlý vývoj v této oblasti ale může znamenat hrozbu pro méně rozvinuté státy, menší firmy, v krajním případě i pro některé demokratické principy.
Umělá inteligence nám již nyní pomáhá v mnoha oborech. Jak v rozhovoru zmiňuje Karel Rais, už v současné době nás obklopuje. Pokud nám ale pouze slouží, většina z nás si jí nevšimne. V budoucnu by podle všeho mohla hrát ještě mnohem zásadnější roli v životě každého – podle některých predikcí by mělo být zhruba do deseti let tvořeno až 15 % výrobků pomocí umělé inteligence. Výzkum v této oblasti se tedy stává čím dál důležitější a pro některé země se může stát významnou strategickou výhodou.
Výzkum umělé inteligence ovládá hrstka zemí
Podle statistik OECD, která zkoumala chování top 2 000 firem v oblasti výzkumu a vývoje mezi roky 2012 a 2014, vlastnily korporace sídlící v 7 zemích 93 % patentů týkajících se umělé inteligence. Nejvýraznější podíl měly japonské firmy, které ovládaly 33 % patentů v této oblasti. Následovala Jižní Korea (18 %) se Spojenými státy americkými (18 %). Méně než 10 % patentů zaregistrovaly organizace z Tchaj-wanu, Číny, Německa a Francie. Ty stejné země také vévodí v objemu prodeje průmyslových robotů. V roce 2016 pocházelo 74 % prodaných průmyslových robotů z Číny, Jižní Koreje, Japonska, Spojených států amerických nebo Německa.
Propast se zvětšuje, závislost stoupá
Vývoj digitalizace nezasáhne pouze vysoce rozvinuté země, ale také rozvíjející se či méně rozvinuté. A pro ty to může znamenat zvýšení závislosti na lídrech ve výzkumu umělé inteligence případně pouze na několika málo nejsilnějších korporacích. Současná konstelace napovídá, že by se nemuselo jednat pouze o „rozevírání nůžek“ mezi rozvíjejícími se a rozvinutými státy, ale především o všeobecnou vzrůstající závislost na několika málo organizacích.
Umělá inteligence jim totiž umožní větší produktivitu, tedy i větší zisky. Díky tomu si budou moci dovolit investovat do výzkumu umělé inteligence ještě více prostředků a získat ty nejlepší mozky v oboru. To jim umožní další, ještě výraznější posun. A celý proces se tak může dále opakovat. Rozšiřováním počtu zákazníků jim navíc do klína spadne další „jackpot“ v podobě několikanásobně většího množství dat, které budou mít k dispozici. V krajním případě pak může docházet k situacím, kdy menší a střední firmy nebudou moci konkurovat těmto korporacím a princip soutěživosti již nebude platit.
Chce to plán
Jak jsme se dozvěděli i na jedné z největších světových konferencí o umělé inteligenci HLAI 2018, která se letos konala v Praze, čím dál větší množství zemí tvoří a přijímá dlouhodobější strategie pro oblasti umělé inteligence. Většina strategií se ale soustředí především na to, jak podporovat výzkum umělé inteligence tak, aby právě daná země byla v určitém odvětví špičkou. A vzhledem k tomu, že strategie zatím schvalují opět převážně ty nejrozvinutější země, je na čase, aby se hrozby zmíněné výše začaly vážně řešit.
Například Yoshua Bengio, expert na hluboké učení, navrhuje boj proti monopolizaci ve výzkumu umělé inteligence koordinovat na mezinárodní úrovni. Zmiňuje také potřebu antimonopolních zákonů. Především je ale nutné, aby i ty státy, které by za současného nastavení v budoucnu z tohoto stavu profitovaly, projevily vůli tento problém vážně řešit.
Autor: Vědavýzkum.cz (NS)
Zdroj: UNESCO
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
