Vědci jsou často veřejností vnímáni jako ušlechtilí, vzdělaní lidé, kteří by nezpůsobili mezilidské nebo politické konflikty. Ačkoliv by mnoho vědců mohlo být vzorem vznešenosti, chování některých je naopak značně v rozporu s těmito ideály. Během minulých let vyplynulo jak v Evropě, tak v USA na povrch několik skandálů, které poukázaly na problém šikany na akademických pracovištích.
Materiálový inženýr v oblasti nanotechnologií Morteza Mahmoudi působící na univerzitě v Michiganu si začal během studia na prestižních univerzitách všímat šikany. Protože šikana na akademickém pracovišti je mnohdy zamlčovaný problém, začal na Wake Forest University ve spolupráci s Sherry Moss projekt, v rámci kterého lze anonymně o šikaně informovat v internetovém průzkumu. Cílem tohoto šetření je pomoci zastavit šikanu ve vědě.
Šikanovanému vědci se v práci nedaří
Koncem tohoto října se v Global Education Network objevil anonymní článek o šikaně. Kariéra autora začala jako sen všech vědců. Po získání doktorátu obdržel prestižní grant a svůj výzkum publikoval v jednom článku za druhém. Tuto strmou kariéru však přerušilo obvinění z plagiátorství od bývalého kolegy. Jednalo se o spornou pasáž o délce dvě a půl věty v již dříve kontrolovaných publikacích. Po přešetření etickou komisí se vše uzavřelo, autor napsal omluvu žalobci a jeho doktorský titul byl znovu potvrzen. Konec?
Slibná kariéra onoho autora zažila poměrně velký náraz. Žalobce začal šířit dokumenty o obvinění mezi další kolegy, mimo jiné i vydavatele, grantové agentury a tisk. Spolupráce se začaly vytrácet. Kdykoliv byl na světě nový autorův článek, strhla se na sociálních sítích vlna nevole podivující se nad faktem, že takový plagiátor ještě publikuje. Situace se nakonec uklidnila, ale autor musel projít nelehkými třemi lety šikany z nejrůznějších stran. I když autor zůstal v akademické sféře, tato zkušenost jej poznamenala, jeho práce je pro něj teď náročnější.
Nadřízený, který šikanuje mladší vědce
Ale šikana v akademickém prostředí může mít i jinou podobu. Někdy se může jednat o agresívního šéfa, který zastrašuje, ponižuje nebo uráží své podřízené. To byl i případ z roku 2018, kdy Nazneen Rahman, významná genetička v anglickém Institute of Cancer Research, musela odejít ze své pozice. Na pětačtyřicet současných i minulých zaměstnanců ji obvinilo ze šikanování a biomedicínská nadace Wellcome Trust zrušila její financování v hodnotě 3,5 milionu liber.
Alison Antes, psycholožka z Center for Clinical and Research Ethics, definuje šikanu jako zlomyslné zacházení, křik, urážky nebo zastrašování. Může se objevit i v podobě šíření nepravdivých pomluv, systematického znemožňování práce či neposkytnutí nezbytných informací. Nadřízení mohou být panovační, požadují extrémní pracovní nasazení nebo trvají na nesmyslných termínech. V takových případech se podle Antes podaří odhalit jenom zlomek případů a některé jsou velmi diskutabilní. Například když školitel zadá doktorandovi spoustu úkolů, které předtím nedělal, a vše chce dodat ve velmi těsném termínu. Doktorand je pak ve stresu, dokonce nespí. Považujeme i toto za šikanu? Odpověď není jednoznačná.
O šikaně se zatím nemluví
O tom, jak je šikana na pracovišti rozšířená, nemáme momentálně žádná ucelená data. Oběti se o tom zdráhají mluvit, protože se obávají, že by mohlo dojít k odvetě, ztrátě práce, víza nebo dalšímu pronásledování. A data se opravdu liší. Například podle české studie z roku 2013 bylo 0,7 % univerzitních zaměstnanců šikanováno s týdenní četností. Institut Maxe Plancka udává ve své studii z roku 2019 podíl 10 %.
Podle Mahmoudiho instituce většinou nemají žádné předpisy pro prevenci šikany na pracovištích. Mnoho případů obtěžování na vysokých školách se točí okolo diskriminace, etnické příslušnosti, pohlaví nebo náboženství. Zatím se ale nikdo nezaměřuje na zneužití moci osobami, které mají vyšší akademickou pozici.
Ohroženou skupinou jsou vědci-cizinci
Velmi zranitelnou skupinou jsou mezinárodní studenti nebo postdoktorandi. Například ve Spojených státech je více než polovina postdoků z jiné země. Takový člověk přišel do země s vízem, často bez rodiny a přátel. Je plně závislý na výplatě a nemůže si dovolit o ni přijít, zvláště pokud musí živit třeba partnera s dítětem. Mahmoudi dokonce zaznamenal několik případů, kdy vědci o svých zkušenostech hovořili a museli odejít. Zatímco člověk, který je sužoval, zůstal.
Jak z toho ven?
Pokud máte pocit například, že si vás váš nadřízený nebo kolega vybral jako terč šikany, jednou z možností je mluvit o tom s ostatními kolegy. Můžete mluvit i s někým z oddělení lidských zdrojů nebo etické komise. Ale mnoho lidí, kteří tímto procesem prošli, říkají, že kvůli tomu zažívali otřesy v profesním i osobním životě. A toho se mnoho lidí obává. Pokud je obvinění venku, není lehké posoudit, který názor je ten pravý.
Akademické pracoviště se zdráhá obvinit prestižní vědce
Mahmoudi také poznamenává, že instituce nejsou samy o sobě motivovány, aby šikanu řešily. Pokud se jedná o výjimečného vědce, který přináší spoustu peněz, jejich zaměstnavatel se zdráhá je za jejich chování potrestat, nebo snad dokonce propustit.
Možným řešením je zavést jednotnou politiku. Lidem, kteří byli shledáni vinnými ze šikany, by se neměly udělovat granty. V roce 2018 zavedl takovou politiku právě anglický Wellcome Trust.
Vypadá to, že v tomto ohledu čeká akademické prostředí velká práce. Takový proces se dá přirovnat nastavování pravidel v usvědčování ze sexuálního obtěžování, která se nedávno na mnoha akademických pracovištích zaváděla. Univerzální kodex o zásadách boje proti šikaně by měl být dostupný na každém pracovišti. Měl by jasně vysvětlovat postup a orgány, které se jí zabývají. Hlášení o šikaně by měla být důkladně prošetřena a zúčastněné strany by měly být ochráněny a tyto zásady by se měly dodržovat až do konečného verdiktu, aby nezničily nevinnému člověku kariéru.
Autor: Vědavýzkum.cz (ED)
Zdroj: ScienceMag.org, Nature (1, 2), The Guardian (1, 2)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
