Zeptej se vědce založily v roce 2021 tři vědkyně z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB) Kristýna Blažková, Adéla Šimková a Tereza Ormsby během covidové pandemie. „Společně jsme prožívaly určitou frustraci z různých internetových diskusí, kde se někteří debatující snažili zpochybňovat vědecká data. Po vlastní ose jsme se snažily v těchto diskusích uvádět věci na pravou míru. Kristýnu jednoho dne napadlo, jestli by to nešlo dělat systematicky,“ přibližuje Tereza Ormsby vznik Zeptej se vědce.

Přestože to žádná z nich nečekala, projekt nejen že přežil pandemii, ale neustále posiluje. „Ukázalo se, že se nám povedlo zaplnit mezeru ve veřejném prostoru. Už v zimě 2022 začalo být jasné, že lidé mají zájem ptát se i na úplně běžná témata o přírodě, výživě, zdraví, vesmíru apod., a že dokonce tato témata převažují. V tu chvíli jsem si začala říkat, že se nám něco povedlo,“ uvádí Tereza Ormsby, která nejdříve primárně odpovídala na dotazy.

S jejich zvyšujícím se množstvím ale postupně nabíraly první dobrovolníky z jiných oborů a Tereza se začala věnovat především tzv. správě dotazů, která zahrnuje evidenci dotazu, hledání odpovídačů a recenzentů. Dnes se Tereza věnuje hlavně koordinaci této agendy. Práce totiž stále narůstala, a tak se další dobrovolníci začali zapojovat nejen do odpovídání na dotazy, ale také do chodu celého projektu.

Nutnost profesionalizace

Dotazy pro vědce chodí především přes sociální sítě Instagram, Twitter/X a Facebook. Těm se věnuje Michal Kraus. „Na pomoc s chodem sociálních sítí jsem kývnul velmi brzy po svém zapojení do projektu v roce 2022, protože vytváření vědecko-popularizačního obsahu mě vždycky lákalo. Ze začátku to byl naprostý ‚punk‘. Dneska už máme celý tým na správu sociálních sítí a k tomu nám pomáhá šikovný grafik,“ popisuje Michal.

Práce se sociálními sítěmi podle něj přináší také nečekané momenty: „Nejvíce mě překvapilo, jaká témata lidi zajímají. A taky to, že pro mě vcelku nekonfliktní témata můžou vyvolat šílenou bouři. Třeba problematika nošení barefootové obuvi.“

Od založení projektu chodilo stále více dotazů. Když v roce 2023 dosáhly počty 60 dotazů měsíčně, odpovídací kapacity přestaly stačit. Ve chvíli, kdy dorazilo rekordních 90 dotazů za jeden měsíc, bylo nutné kapacitu oficiálně omezit přibližně na polovinu. Další dotazy mohou fanoušci pokládat zase následující měsíc. Nicméně ani na omezené množství práce už dobrovolnická práce nestačila: „S rozšiřováním projektu, nárůstem počtu zapojených lidí a položených dotazů jsme potřebovali nějak standardizovat náš postup odpovídání. Souběžně s tím začalo být nezbytné mít někoho, kdo bude vše koordinovat, oslovovat další odborníky a mít přehled, co všechno se v projektu děje. Chvíli jsme to zvládali na dobrovolné bázi, ale pak to příliš zasahovalo do našeho pracovního života – potřebovali jsme placenou posilu,“ vysvětluje zásadní rozhodnutí Adéla Šimková.

Tou první byla Karolína Jindrová, která je v celé organizaci jednou z mála „nevědců“. „Jako každý správný zvídavec jsem Zeptej se vědce sledovala, když v tom se objevila výzva, že je sháňka po editorech. Byla jsem zrovna na rodičovské dovolené s prvním synem, tak jsem se přihlásila. Jelikož jsem záhy zjistila, že se spolu se mnou připojilo několik editorů, kterým nesahám ani k podrážkám bot, ráda jsem jim tuhle roli přenechala. Uvědomila jsem si ale, že v projektu mohu použít spoustu svých dovedností z dřívějška – například lásku k organizování věcí a excelovým tabulkám. Od loňského dubna mám tedy v rámci placené pozice na starosti všelicos, co se týká tzv. správy dotazů – jejich evidenci, obepisování vědců-odpovídačů, popostrkování během procesu tvorby odpovědi, mailování tam a zpět a odesílání odpovědi tazatelům. To je nesmírně příjemné, protože člověk ví, že lze někomu udělat radost,“ dodává Karolína.

Nejdříve bylo ale třeba sehnat na placené pozice finance. Tady zakladatelkám pomohl Nadační fond IOCB Tech působící při jejich domovském ÚOCHB, který projektu nabídl první finanční dar. „Vedle podpory vědy a přenosu vědeckých poznatků do praxe patří mezi naše hlavní témata i posilování povědomí veřejnosti o vědě a jejích přínosech. Proto hledáme různé popularizační aktivity, které takovou podporu potřebují. Projekt Zeptej se vědce do toho dobře zapadá. Sdružuje desítky dobrovolníků, kteří nejen přinášejí nejnovější vědecké poznatky v oblastech, které jejich tazatele zajímají, ale především na těchto konkrétních případech přibližují způsob, jakým věda pracuje, což je nesmírně cenné,“ vysvětluje Dušan Brinzanik, ředitel Nadačního fondu IOCB Tech, důvod, proč se rozhodli projekt podpořit.

Aby ale bylo možné finanční podporu přijmout, musel se celý projekt formalizovat, a tak zakladatelky založily neziskovou organizaci – Institut pro komunikaci vědy, jehož hlavní aktivitou je sice momentálně Zeptej se vědce, ale plány jsou větší: „Tento projekt bude nejspíše i nadále ‚vlajkovou lodí’, ale náš institut by měl být platformou, kde mohou aktivity tohoto typu bujet – ať už v návaznosti na Zeptej se vědce, nebo úplně mimoběžně. Takže pokud toto čtete, máte svůj pěkný nápad, ale nevíte, jak začít, napište nám – třeba vám pomůžeme to nakopnout,“ dodává Adéla Šimková. Vedle financí získaných z NF IOCB Tech se snaží vědci shánět i další finanční podporu, aby mohl projekt dále růst.

Vstříc laické veřejnosti

Základ fungování však stále spočívá především na dobrovolnické bázi. Od začátku se do projektu zapojilo přes 300 vědců, kteří již zodpověděli na téměř 900 dotazů nebo recenzovali odpovědi některého svého kolegy. Projekt má heslo: Neexistují hloupé otázky, a právě možnost položit jakýkoliv dotaz a dostat na něj místo posměchu kvalifikovanou odpověď, je na něm, podle mnoha jeho fanoušků, unikátní.

Zpracování každé otázky podléhá poměrně přísným interním pravidlům, která se postupem času vycizelovala a jejichž cílem je zaručit co nejlépe vědecky podloženou odpověď. Každou informaci tak musí její pisatel citovat; následuje recenze dalším vědcem z oboru a na závěr se na text podívá někdo z editorského týmu. I forma a struktura odpovědí postupně dostala řád s cílem vytvořit text nejen vědecky podložený, ale také atraktivní pro laickou veřejnost.

Srozumitelnost odpovědí je potom jeden z pilířů fungování. „Myslím, že pandemie nám ukázala, jak je důležité, aby se vědecké poznatky kvalifikovaně a srozumitelně komunikovaly směrem k veřejnosti. Moc bych si přála, aby náš projekt pomohl bourat zdi mezi sociálními skupinami a přispěl ke stmelení společnosti,“ zmiňuje svůj neskromný cíl Tereza Ormsby. „Pro úplného laika je téměř nemožné rozlišit, které informace stojí na pevných základech a co jsou pouhé domněnky. Vědci jsou ale na toto trénovaní, a proto jsme s tím chtěli pomoci všem, kdo o to stojí,“ doplňuje ji Adéla Šimková.

Vědci s dotazy stráví často opravdu velké množství času: „Někdy je odpověď za hodinu sepsaná, jindy to jsou i týdny. Je to tím, že někdy na dotaz není úplně jednoduché odpovědět, provádím pak obsáhlejší rešerši. Nejvíce času jsem zatím strávila odpovídáním na dotaz o důkazech o kulatosti Země. Pracovala jsem na něm více než půl roku a velmi mě překvapilo, že je vůbec takové dokazování potřeba. Ale žijeme v zajímavé době, kdy konspirační teorie a dezinformace mají svůj prostor, a je potřeba věci uvádět na pravou míru,“ popisuje svoje zkušenosti Eliška Mikysková.

Odměna pro dobrovolníky

Cílem zakladatelek je, aby každý dobrovolník, který pro Zeptej se vědce obětuje svůj volný čas, odcházel s pocitem, že to mělo smysl. Je to jeden z důvodů, proč se snaží o co nejefektivnější chod celého projektu. „To, že se texty skrze náš dosah dostanou k hodně lidem, podporuje pocit efektivně investovaného času autorů. To byl také důvod, proč máme placené posily – jako výraz úcty ke všem dobrovolníkům. Placená provozní část projektu zajišťuje, aby z veškeré dobrovolnické práce bylo co nejvíce ‚muziky‘," vysvětluje Adéla Šimková.

Co si ale z práce pro Zeptej se vědce odnáší vědci – dobrovolníci – že jim stojí za to trávit například několik hodin tvorbou kvalifikované odpovědi?

„Intenzita zapojení vědců do projektu je svobodná, často se angažují přerušovaně podle svých možností – na nikom neleží příliš velký díl odpovědnosti, což s sebou nese jakousi lehkost,“ uvádí výhody práce v Zeptej se vědce Adéla Šimková.

Zmíněná flexibilita přivedla k projektu spoustu vědkyň během mateřské nebo rodičovské dovolené. Zeptej se vědce jim poskytlo vítané intelektuální rozptýlení a také možnost naučit se některé měkké dovednosti, které mohou zúročit při své následné kariéře. Zároveň si mohly časovou zátěž dávkovat podle aktuálních často měnících se možností.

Navíc, takto široce rozkročený projekt nabízí spoustu prostoru, kde si každý postupně může najít svou parketu. A zdá se, že díky nově nabytým zkušenostem roste nová generace popularizátorů vědy, jelikož, jak říká Adéla Šimková: „Zeptej se vědce pomáhá snižovat bariéru pro ty, kteří do komunikace s veřejností měli chuť, ale nevěděli, jak na to.“

„Díky Zeptej se vědce jsem zjistil například to, že vědu je třeba komunikovat empaticky. Jen tak se dá získat důvěryhodnost u širšího publika. Jsem totiž od přírody horká hlava, a jakmile se mnou někdo nesouhlasil, těžko jsem hledal motivaci se s tím člověkem dál bavit,“ uvádí Michal Kraus.

„Naučila jsem se být víc tolerantní v týmové práci a také se při zpracovávání odpovědí sama přiučím nové poznatky. Díky zapojení v editačním týmu můžu ‚uspokojovat‘ svoji oblibu v úpravách textů,“ říká Kristýna Kantnerová, která v projektu zkusila několik rolí – vedle odpovědí na dotazy z oboru chemie a meteorologie se také nějakou dobu věnovala správě sociálních sítí, aby zakotvila jako „vrchní editor“.

Také Eliška Mikysková vystřídala několik rolí. Začínala odpovídat a recenzovat dotazy z oborů geologie, geochemie, fyziky a astrofyziky. Postupně se stala členem organizačního týmu jako seniorní editorka a je také předsedkyní správní rady Institutu pro komunikaci vědy. „Díky Zeptej se vědce systematicky získávám zkušenosti s komunikováním vědy. To mi pomáhá také při psaní odborných článků nebo přednášení na konferenci. Všímám si, že si nejen mnohem více rozmýšlím, co kde řeknu nebo napíšu, ale jsem si také čím dál jistější ve svém projevu.“

Tereza Ormsby k výhodám působení v Zeptej se vědce dodává, že díky nově navázaným kontaktům vznikly zajímavé vědecké spolupráce a několika lidem pomohly kontakty nebo nabyté zkušenosti najít si práci. Takovým příkladem je Barbora Šmídová: „Zkušenosti, které jsem v komunikaci vědy nasbírala díky Zeptej se vědce, mi pomohly získat pozici v PR týmu ve společnosti SÚRAO (Správa úložišť radioaktivních odpadů).“

Přijedeme za vámi

Projekt začal mít velice rychle také další aktivity, které vycházejí právě z toho, jaká oblast popularizace vědy jednotlivé členy baví. Největší „vedlejší aktivitou“ jsou živá vystoupení vědců pod hlavičkou Zeptej se vědce! live.

Příkladem je několik velkých debat konaných na půdě Akademie věd, jako je Týden mozku, Týden Akademie věd ČR nebo Veletrh vědy. Na těchto debatách vědce od minulého roku moderuje Lenka Vrtišková Nejezchlebová z Deníku N, která má s rozhovory s vědci velké zkušenosti. „Z oslovení k moderování debat jsem měla velkou radost. Je vidět, jak se schopnosti debatujících časem posouvají. Všichni rychle pochopili, že je to celé trochu hra, snaží se být vtipní, struční, otázky si přizpůsobit. I mezi sebou na sebe vědci a vědkyně skvěle reagují,“ popisuje Lenka Vrtišková Nejezchlebová.

Projekt tak začal přirozeně fungovat jako zásobárna kontaktů na kompetentní, ale neokoukané odborníky, které baví popularizace. Vědce si čím dál častěji zvou například základní a střední školy, které chtějí poutavou formou přiblížit svým žákům a studentům nějaké aktuální téma z výuky. Besedy s jedním nebo více vědci se konají také v různých hvězdárnách, knihovnách nebo centrech pro mládež.

I tato oblast dostala od března svoji placenou koordinátorku, kterou se stala již výše zmíněná Barbora Šmídová. Ta se nejdříve věnovala editování textů, správě sociálních sítí a plánování živých akcí. Jak ale akce přibývaly, začala se soustředit primárně na ně. „Velmi příjemně mě překvapilo nadšení vědců a to, jak moc živé akce dobíjí baterky. Občas se sice projeví, že jsme pořád dobrovolníci, takže sem tam někdo nečekaně vypadne, což je pak nemilé překvapení, ale i s tím se učíme pracovat.“

Plány do budoucna

Všichni oslovení se shodují, že nejvíce je na projektu baví nadšení a angažovanost ostatních vědců a vědkyň, kteří do projektu neváhají investovat svůj čas a vědomosti. „Mile mě překvapili vědkyně a vědci tzv. vyšších šarží – profesorky, docenti, vedoucí kateder... Píšu jim nevyžádané maily, prosím je o práci na několik hodin za ‚děkuji’ a oni ochotně pomáhají poodhalovat taje svého oboru internetové veřejnosti,“ uvádí Karolína Jindrová.

Stejně potěšující jsou pozitivní reakce a zájem veřejnosti. S tím souvisí skutečnost, že odborníci ze Zeptej se vědce bývají čím dál častěji zvaní do médií. A právě na rozšíření kompetencí svých vědců a vědkyň v oblasti komunikace vědy prostřednictvím různých workshopů chce nyní trio zakladatelek soustředit další získané finance. „Je to také jedna z cest, jak se odměnit našim dobrovolníkům,“ vysvětluje Adéla Šimková.

Zdá se, že růst a potenciál Zeptej se vědce je obrovský a že ve veřejnosti je hlad po neokoukaných vědeckých tvářích a ověřených informacích. „Jedním z našich úkolů do blízké budoucnosti je najít funkční a udržitelný model fungování. Chceme také rozšiřovat naši cílovou skupinu – jak směrem k mladým lidem, tak k seniorům, ale také k lidem, které věda tolik nezajímá. Svoji roli vidíme hlavně v rozvoji potenciálu projektu, který by bylo škoda nechat ležet ladem,“ popisují na závěr plány pro další rok fungování Adéla Šimková a Tereza Ormbsy.

Autorka: Vendula Lužná (Vědavýzkum.cz)