Webinář: Duševní zdraví v akademické sféře

Termín konání: 9. května 2023 od 19 hodin, platforma ZOOM 

Registrace zde.

Panelistky

Tereza Růžičková je psycholožka a výzkumnice v oblasti duševního zdraví. Vystudovala Experimentální psychologii na Univerzitě v Oxfordu, kde také nedávno dokončila doktorát. Její výzkum se zaměřoval na vývoj efektivních způsobů léčby deprese, které lze snadno šířit po celém světě. O tématech z psychiatrie a neurovědy vyučuje jak na Oxfordu, tak na Masarykově univerzitě v České republice. Tereza je spoluzakladatelkou neziskové organizace Nevypusť duši, která zvyšuje povědomí veřejnosti o duševním zdraví. Je ve výcviku kognitivně-behaviorální terapie a pracuje jako terapeutka v Institutu Moderní láska. Ve volném čase ráda tancuje a cvičí jógu.

Alena Ptáčková působí jako koučka, facilitátorka, konzultantka a lektorka. Vystudovala ekonomii na Univerzitě Karlově v Praze a poté působila skoro 18 let jako analytička a auditorka ve státní správě. Získala tak cenné zkušenosti při spolupráci s mnoha lidmi různých povah a odborného zaměření i schopnost vyjednávat v náročných situacích. Od roku 2015 působí na volné noze v oblasti soft skills. Alena věří v sílu přirozeného potenciálu ukrytého v každém člověku i v jeho schopnost naplno jej využít – v běžném a profesním životě i ve sportu. Vede své klienty k posílení jejich odolnosti tak, aby dokázali naplno využít své přirozené schopnosti, dosáhli svých životních i profesních cílů, lépe čelili životním i profesním výzvám a zlepšili své vztahy s okolím. Alena je absolventkou certifikovaného koučovacího výcviku a autorkou programu „KOUČ pro každý den“. Ve své koučovací praxi dodržuje Standardy a Etický kodex Mezinárodní federace koučů.

Hien Rozsívalová je buněčná bioložka a v současnosti dokončuje doktorské studium v Kolíně nad Rýnem v Německu. Stejně jako mnoho dalších doktorandů, i pro ni byla cesta k získání doktorátu náročná. Mezi časté pasti, do kterých doktorandi upadají, patří pohlcení vlastním projektem. Toto může vést k interpretaci pracovních neúspěchů jako osobních selhání, což může vyvolat mj. dlouhodobé úzkostné stavy. Hien toto u sebe neuměla rozpoznat, protože „každý to má přeci těžké“. Jen díky psychoterapii se naučila pojmenovat své skutečné problémy a začít je řešit. Klíčovým poznáním pro ni bylo, že neúspěch v jejím PhD projektu znamená pouze neúspěch v tomto projektu, nikoliv to, že jako osoba selhává. Nyní sdílí svůj příběh v naději, že to pomůže někomu dalšímu.

Zdroj: Czexpats in Science