Evropské univerzity žádají návrat vědecké komunikace do rukou akademiků

Špatně fungující a dlouhodobě neudržitelný systém vědecké komunikace ohrožuje akademické hodnoty jako důvěryhodnost, integrita a rovný přístup k výsledkům vědy a výzkumu. Na tyto problémy upozorňuje Asociace evropských univerzit (European University Association, EUA) a navrhuje řešení. 

EUA vydala začátkem června dokument s názvem Reclaiming academic ownership of the scholarly communication system: Challenges and opportunities for universities, v němž popisuje současný stav systému vědecké komunikace, hlavní faktory, které jej ovlivňují, a zásadní výzvy, před nimiž akademická obec stojí. Uvádí však také příležitosti pro univerzity, jak sehrát klíčovou roli v transformaci tohoto systému a utváření lepší budoucnosti vědecké komunikace. Aktivní zapojení univerzit a dalších institucionálních partnerů je totiž klíčovým předpokladem pro spravedlivé vědecké publikování, které bude transparentní, cenově dostupné, udržitelné, a především pod kontrolou výzkumných komunit.

Faktory ovlivňující systém vědecké komunikace

Dokument uvádí několik faktorů, které ovlivňují systém vědecké komunikace. Prvním z nich je příliš konkurenční prostředí: vědci a instituce soupeří o zdroje, především finanční. Systém hodnocení vědy je založen na publikačních metrikách a „prestiži“ vydavatelů. Vědci jsou nuceni velmi často publikovat, což může mít vliv na kvalitu jejich výstupů; tlak na publikování u „prestižních“ vydavatelů navíc mnohdy znamená, že médium (časopis) je vnímán jako důležitější než obsah samotný.

Druhým faktorem je digitalizace a AI: klasické články dnes v systému vědecké komunikace doplňují další druhy výstupů, jako jsou datasety, kódy a metody. Digitální platformy (repozitáře, preprintové servery, sociální média a další) ovlivňují způsob šíření výsledků vědy a výzkumu a interakci vědců mezi sebou i s veřejností. Celý systém dnes také výrazně ovlivňuje umělá inteligence. 

Třetím faktorem jsou principy Open Access (OA) a Open Science (OS): za posledních dvacet let vzrostla podpora otevřeného přístupu a praktik otevřené vědy, včetně správy dat, občanské vědy, open source a otevřených vzdělávacích zdrojů. I tak však mnoho publikací zůstává za paywallem. Navíc se ukazuje, že převládající model „placení za publikování“ („pay to publish“) je nezamýšleným důsledkem tlaku na open access a nevede k udržitelné a spravedlivé vědecké komunikaci. Obsah přístupný v režimu open access mnohdy také není dobře využitelný, nakladatelé omezují strojovou čitelnost textů a dat, což brání využití plného potenciálu open access, mimo jiné také pro strojové učení.

S předchozím faktorem souvisí také faktor publikačního oligopolu: trh akademického publikování prošel výraznou konsolidací a ovládá ho pět největších komerčních vydavatelů, což vede k dalšímu růstu nákladů. Původní předpoklad, že princip otevřeného přístupu oslabí jejich vliv a sníží náklady, se nenaplnily. Naopak, transformační dohody jejich postavení spíše upevnily, aniž by vedly k cenově dostupnému otevřenému publikování.

Zároveň vznikají noví komerční vydavatelé specializovaní na zlatou cestu open access: Tři „nová“ komerční vydavatelství (Frontiers, Hindawi a MDPI) získala v posledních letech významný podíl na trhu. Nabízejí výjimečně rychlé recenzní řízení a nízkou míru odmítnutí, což na jednu stranu naplňuje požadavky současné kultury zastávající přístup „publikuj nebo zhyň“, na druhou stranu však vzbuzuje obavy ohledně kvality výsledných publikačních výstupů.

Problémem je také to, že klíčové údaje o vědě a výzkumu se ocitly v soukromých rukou. Univerzity jsou stále více závislé na několika málo soukromých technologických a analytických společnostech, které mají pod kontrolou vědecké databáze, citační metriky a další nástroje hodnocení vědy a výzkumu. Univerzity tak postupně ztrácí kontrolu nad svým duševním vlastnictvím, hodnocením svého výzkumu, a dokonce i nad rozhodovacími strukturami.

Klíčová fakta a čísla

• Globálně má systém vědecké komunikace hodnotu 28 miliard USD (2019) a stále roste.
• Výdaje na tzv. Article Processing Charges (APC) se od roku 2019 téměř ztrojnásobily a aktuálně dosahují 2,538 miliardy USD (2023). Jednotlivé APC se velmi liší, průměrně se pohybují kolem 2 500 USD za článek, ale mohou dosahovat až 9 500 EUR.
• Celosvětově bylo v letech 2015 až 2018 vyplaceno pěti největším komerčním akademickým vydavatelům (Elsevier, Sage, Springer Nature, Taylor & Francis a Wiley) za publikační poplatky 1,06 miliardy USD. Příjmy ze zlatého OA činily 612,5 milionu dolarů a publikování v hybridních OA časopisech vyneslo 448,3 milionu dolarů.
• Míra publikování v režimu open access se velmi liší podle regionů, nejvíce se takto publikuje v Jižní Americe (více než 68 % výstupů je dostupných v režimu OA). V Evropě je aktuálně open access cca 50 % vědeckých výstupů.
• Directory of Open Access Journals (DOAJ) aktuálně obsahuje asi 21 000 open access časopisů.
• Directory of Open Access Books (DOAB) aktuálně obsahuje více než 88 500 recenzovaných vědeckých publikací.
• Na světě existuje více než 5 000 repozitářů, z nichž více než 2 000 se nachází v Evropě. Značná část z nich sídlí na univerzitách. Roste také počet preprintových serverů, téměř 100 je již uvedeno v Directory of Open Access Preprint Repositories.

Před jakými výzvami dnes univerzity stojí

Obrovské množství vědeckých publikací vznikajících v důsledku kultury „publikuj nebo zhyň“ zkrátka není možné podrobit kvalitnímu recenznímu řízení. Následné stahování problematických článků podrývá důvěru společnosti ve vědu jako takovou.

Tradiční systém předplatného nahradilo placení za publikování (APC). Původním záměrem byla podpora otevřeného přístupu, ale ukazuje se, že tento systém spíše nahrává nekalým praktikám. Instituce a vědci z nízkopříjmových oblastí mají problémy poplatky platit a představa o vědě jako globálním veřejném statku tak musí ustupovat publikačnímu systému, který není ani spravedlivý, ani finančně udržitelný.

Nezávislost vědeckého procesu je přitom klíčová pro rozvoj poznání, inovací a společnosti jako celku. Rostoucí vliv komerčních vydavatelů na publikační služby a systémy hodnocení však tuto nezávislost ohrožuje, zejména kvůli dominanci metrik, které sami kontrolují. Tím se do hodnocení výzkumníků a institucí stále více vnášejí komerční zájmy, což podkopává autonomii univerzit.

Navzdory četným snahám o kontrolu těchto neúnosných výdajů globální náklady na publikování stále rostou. Tento trend je do značné míry způsoben nerovnováhou vyjednávacích sil mezi komerčními vydavateli a akademickými institucemi.

Transformační dohody s komerčními vydavateli měly snižovat náklady, ale stále častěji se objevují pochybnosti o jejich účinnosti. Přes veškerou snahu systém vědecké komunikace není ve stávající podobě finančně udržitelný a náklady dále rostou.

Objevilo se již několik nových modelů, které reagovaly jak na přístup „publikuj nebo zhyň“, tak i na nárůst požadavků na otevřené publikování. Komerční nakladatelé však dosud téměř všechny úspěšně přetavili v nové zdroje svých příjmů, čímž univerzitám znemožňují nalézt udržitelný model vědeckého publikování.

Reakce akademického sektoru

Diamantový otevřený přístup (Diamond Open Access)

Diamantový otevřený přístup zajišťuje bezplatný přístup k publikacím pro čtenáře i autory a spoléhá na otevřenou infrastrukturu podporovanou institucemi a grantovými agenturami. V Evropě ho zajišťují převážně univerzity a k jeho udržitelnosti je potřeba podpora vedoucích představitelů, donátorů i politiků. Na podporu tohoto spravedlivého a udržitelného modelu nedávno vznikla platforma European Diamond Capacity Hub a globálně ho od roku 2024 zastřešuje UNESCO prostřednictvím Global Alliance for Diamond Open Access.

Publish-Review-Curate (PRC)

Tento model se prosadil zejména v důsledku pandemie covid-19. Autoři sdílí své závěry ve formě preprintu a jejich kolegové je otevřeně recenzují. Záruky od vědecké komunity mohou podpořit následné publikování ve vědeckých časopisech. Model PRC odděluje tři tradiční funkce vědeckého publikování: zveřejnění, recenzní řízení a výběr. Zveřejnění vědeckých výsledků je tak rychlejší, více transparentní, a navíc podněcuje vědeckou diskusi. Recenzenti také mohou získat uznání za svůj přínos k hodnocení výzkumu.

Změny v hodnocení vědy a výzkumu

Aby mohly alternativní modely vědeckého publikování fungovat, musí se změnit současný způsob hodnocení vědy. Coalition for Advancing Research Assessment (CoARA) si klade za cíl reformovat hodnocení vědy a výzkumu tak, že bude uznávat a hodnotit různé vědecké výstupy, postupy a činnosti, které maximalizují kvalitu a dopad výzkumu. Prioritou je využívat kvalitativní hodnocení, nejlépe peer review, podporované odpovědným používáním kvantitativních ukazatelů.

Objevují se také snahy o podporu neziskových otevřených informačních systémů zaměřených na monitorování a hodnocení vědy a výzkumu. Významným příkladem je zveřejnění deklarace Barcelona Declaration on Open Research Information z roku 2024, jejímž cílem je zajistit, aby informace o výzkumu zůstaly otevřené, transparentní a řízené komunitou, nikoliv kontrolované komerčními subjekty. Univerzity, donátory a politiky vyzývá k podpoře nekomerční infrastruktury, přijetí standardů otevřených metadat a odmítnutí privatizace vědeckých metrik a systémů hodnocení výzkumu.

Příležitost pro univerzity

Většina problémů současného systému vědeckého publikování vychází ze způsobu hodnocení akademických pracovníků. Je nutné reformovat systém hodnocení, oprostit se od závislosti na komerčních vědeckých časopisech s vysokým impakt faktorem a souvisejících metrikách. Univerzity by měly rozšířit kritéria hodnocení svých akademických pracovníků a zohlednit také výuku, inovace, vedení, podporu otevřené vědy a společenský dosah.

Předpokladem robustního, udržitelného a interoperabilního ekosystému vědecké komunikace je, že každá univerzita bude dbát o své výzkumné příspěvky a výstupy v rámci institucionální nebo sdílené infrastruktury a služeb (např. repozitáře, publikační platformy a systémy CRIS). Rozvoj institucionálních kapacit bude pravděpodobně vyžadovat přerozdělení zdrojů a spolupráci mezi institucemi.

Univerzity musí spolupracovat a koordinovat postup s dalšími univerzitami, výzkumnými organizacemi a donátory, stejně jako s organizacemi výzkumných pracovníků a vědeckými společnostmi: problémy současné vědecké komunikace jsou systémové a žádná instituce je nevyřeší sama. Spolupráce a koordinace umožní získat podporu, formulovat a realizovat politiky a využívat sdílené či „horizontální“ služby a infrastruktury.

Je třeba kriticky zhodnotit výdaje na komerční publikační a informační produkty a služby: vzhledem k tomu, že se postupně objevují a konsolidují nové neziskové alternativy, měly by univerzity pravidelně vyhodnocovat své výdaje na komerční produkty a služby, včetně nákladů na publikování v časopisech a přístup k výzkumným databázím. Transparentnost a efektivita co se týče nákladů umožní přijímat informovaná rozhodnutí, podporovat inovace a investovat do institucionálních nakladatelství a infrastruktury. Kdykoli je to možné, nezisková řešení by měla být první volbou.

Musíme také podporovat a propagovat zachování autorských práv (rights retention): zachování autorských práv je zásadní pro to, aby akademická komunita znovu získala vědeckou komunikaci do svého vlastnictví. Univerzity by se měly aktivně zasazovat o legislativní reformy, které umožní výzkumným pracovníkům zachovat si svá práva a volně sdílet svůj výzkum. Měly by také vzdělávat a informovat své vyučující a výzkumné pracovníky o významu zachování práv a poskytovat jim právní podporu.

V neposlední řadě musíme zapojit výzkumnou komunitu: předpokladem spravedlivější a udržitelnější vědecké komunikace je zapojení akademické obce. Univerzity by měly šířit povědomí o systémových problémech v oblasti vědeckého publikování a vytvářet prostor pro dialog, reflexi a spolurozhodování o tom, jak je řešit na institucionální úrovni.

Role univerzitních nakladatelství

V celé Evropě postupně nabývá na síle debata o udržitelnosti stávajícího systému vědecké komunikace. Díky iniciativám, jako například Plan S, již panuje shoda, že by měly být výsledky vědy a výzkumu financované z veřejných zdrojů, dostupné v režimu otevřeného přístupu. Open access je však dnes založen na placení vysokých částek za APC a ovládán několika málo velkými komerčními vydavateli. To je finančně neúnosné, netransparentní a nespravedlivé – zejména vůči vědcům a institucím s omezeným rozpočtem.

Asociace evropských univerzit se se svojí zprávou, již shrnuje tento článek, postavila po bok dalších evropských i globálních institucí, které vyzývají ke změně systému, vrácení kontroly nad vědeckou komunikací zpět akademické komunitě a obrácení pozornosti k institucionálním vydavatelům. Ti totiž naplňují potřeby vědců (nikoli akcionářů), jejich činnost je zaměřena na naplnění jejich poslání (nikoli generování zisku) a důraz kladou na kvalitu, inkluzivitu, dostupnost a udržitelnost.

Autorka: Martina Dvořáková 

Autorka pracuje jako redaktorka nakladatelství Munipress Masarykovy univerzity, poslední část textu pod čarou vyjadřuje stanovisko autorky, nikoli EUA.