Jsou hybatelem ekonomického růstu, zdrojem inovací, technologického pokroku i nových pracovních míst. Současný český systém, nastavený hlavně pro tradiční podniky, jim však nesvědčí. Řeč je o startupech. Aktuální problémy, kterým čelí, i možná řešení mapuje nová analýza týmu odborníků Úřadu vlády, CzechInvestu, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a České startupové asociace.
Zmíněný dokument „Analýza podpory startupového prostředí v Česku“ vychází z kombinace akademické literatury, rešerší zahraniční praxe a dotazníkového šetření mezi 222 českými startupy, které se uskutečnilo na přelomu srpna a září tohoto roku. Jejím hlavním cílem je přitom zmapovat klíčové problémy, na což má navazovat příprava startupového zákona. Otázkou však zůstává, jak se bude další vývoj tohoto legislativního procesu odvíjet po nedávných volbách a během formování nové vlády a nového složení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Analýza přitom, jak je uvedeno ve statusu dokumentu, sama o sobě nepředstavuje návrh legislativních změn, ale slouží jako podklad pro následné hodnocení dopadů a nákladové efektivity jednotlivých opatření (tzv. Regulatory Impact Assessment – RIA)
Dokument pojímá startupy v širším smyslu – zahrnuje tedy i akademické spin-offy, které čelí obdobným bariérám jako komerční startupy. Zároveň však čelí i specifickým výzvám při převodu duševního vlastnictví z univerzit. I pro ně by měl chystaný startupový zákon potenciálně vytvořit stabilnější rámec.
Startupy jako ukazatel ekonomického růstu: jak si vede ČR v číslech
Analýza uvádí, že podpora startupů není jen dílčí oblastí hospodářské politiky, ale jedním z indikátorů technologické vyspělosti a inovační schopnosti země. Podobně i Draghiho zpráva o konkurenceschopnosti Evropské unie zdůrazňuje, že růst produktivity a strukturální transformace ekonomik závisí nejen na investicích, inovacích a technologickém rozvoji, ale také na dynamice firem – včetně startupů.
Evropská ekonomika přitom podle analýzy dlouhodobě zaostává za Spojenými státy, zejména v technologických sektorech. Z deseti největších světových firem podle tržní kapitalizace je podle šetření šest mladých amerických technologických společností – tedy bývalých startupů – založených po roce 1995, ale žádná z Evropy. Tento trend pak kopíruje podle analýzy i tuzemsko, kde většina velkých firem stále působí v tradičních odvětvích, zatímco startupová scéna zůstává početně i výkonově omezená.
Podle průzkumu platformy Dealroom, jejíž data analýza zmiňuje, aktuálně (v roce 2025) působí v ČR 1 826 startupů, jež získaly externí investici. V přepočtu na obyvatele jde o 167 startupů na milion obyvatel – tedy jak pod průměrem EU (201), tak i hluboko pod úrovní Spojených států (512). Přičemž Estonsko, které je často dáváno za příklad úspěšné digitální ekonomiky, má 843 startupů na milion obyvatel. Česká republika navíc podle analýzy nemá žádný startup, který by splňoval definici „inovativního startupu“ (tedy společnost založená po roce 2005, s patentem a valuací přes 100 milionů eur), zatímco Švédsko jich vykazuje 40, celá Evropa 979 a Spojené státy více než dvojnásobek – 2 725.
Data z průzkumu poukazují na problém
Výsledky výše zmíněného šetření, které se uskutečnilo v rámci analýzy za účasti 222 respondentů, potvrzují, že daňové zatížení představuje významnou bariéru pro 72 % respondentů. Nejčastěji zmiňovali zdanění práce společně s vysokými odvody, s čímž mají potíž především startupy v rané fázi. Druhou největší překážkou (64 %) je administrativa a regulace, zejména témata spojená s nedostatečnou digitalizací státní správy, složité účetnictví a reporting pro potřeby státu.
„Výsledky průzkumu jednoznačně ukazují oblasti, kde startupisté vnímají brzdy a překážky pro své podnikání, a zároveň i ty, kde české prostředí naopak funguje dobře. Máme tak na širokém vzorku respondentů potvrzeno, na co se s novou vládou zaměřit, abychom kvalitu českého startupového prostředí dostali z evropských spodních pater mezi ty nejlepší státy. Dalším krokem je pojmenovat tato hlavní témata v Programovém prohlášení vlády a mezitím připravovat detaily možných řešení. S partnery už pracujeme na tom, aby nová vlády mohla změny začít zavádět co nejrychleji,” uvedl Martin Jiránek, předseda České startupové asociace.
Komplexní problém rozvoje tvoří mimo jiné legislativa spojená s pracovně-právní agendou a nedostatkem kvalifikovaných specialistů, kterou takto vnímá 61 % respondentů. Jde například o právní nejistotu při spolupráci s osobami samostatně výdělečně činnými, komplikované a zdlouhavé vyřizování víz pro zahraniční pracovníky a nedostatek kvalifikované síly mimo Prahu a Brno. Jako další překážku startupisté označili přístup ke kapitálu (59 %), kde uváděli finančně slabší VC ekosystém v České republice, nízký rizikový apetit českých investorů nebo násobně nižší investice v různých vývojových fázích startupů, v porovnání se situací v zemích, jako jsou USA, Velká Británie nebo Německo.
Významná část českých startupů proto uvažuje o přesunu svého sídla do zahraničí, nebo to už udělala. Téměř 6 % se už přesunulo a téměř 25 % startupů to vážně zvažuje. Dalších 42 % respondentů je této možnosti otevřeno. Jen zhruba čtvrtina startupů (28 %) uvádí, že chce mít základnu i nadále v Česku. Primárními motivy pro přesun je daňové zatížení, nemožnost efektivního využití ESOPů a nedůvěra zahraničních investorů v český právní rámec.
„To, že startupy otevřeně pojmenovaly bariéry svého rozvoje, vnímáme jako příležitost, nikoli problém. Potvrdily tím naše dosavadní předpoklady o oblastech, ve kterých české inovační prostředí potřebuje změny. Díky těmto datům můžeme společně s partnery z ekosystému systematicky odstraňovat překážky brzdící růst inovací a přibližovat podmínky v Česku standardům nejvyspělejších evropských ekonomik.
Zjištění, že třetina startupů zvažuje přesun do zahraničí, je jasným signálem nutnosti modernizovat daňový i právní rámec. Důkazem, že změny jsou možné, je nedávné schválení zaměstnaneckých akciových programů. Na tento úspěch chceme navázat odstraněním dalších bariér prostřednictvím startupového zákona, který nabídne moderní a konkurenceschopné podmínky pro rozvoj inovací v Česku,“ dodala Markéta Přenosilová, Startup Europe Ambassador z agentury CzechInvest.
Analýza dokládá omezený přístup českých startupů ke kapitálu i financování také na základě dalších dat platformy Dealroom. Podle nich dosáhly investice rizikového kapitálu (venture capital – VC) v ČR v roce 2024 pouze 274 milionů USD, zatímco ve Švédsku 2,7 miliardy a ve Spojených státech 193 miliard USD. V přepočtu na obyvatele činí objem VC investic v Česku 25 USD, ve Švédsku 255 USD, v Německu 98 USD a ve Spojených státech 193 USD. Tato data potvrzují, že český startupový ekosystém zůstává podfinancovaný, roztříštěný a málo mezinárodně propojený.
Slabší startupové prostředí v ČR souvisí i s relativně nízkým podílem firem působících v inovativních odvětvích. Mezi největšími investory do výzkumu a vývoje v EU dominují společnosti z Německa, Francie a Nizozemska, zatímco Česká republika mezi nimi chybí. Na tyto nedostatky reaguje i Hospodářská strategie České republiky z roku 2024, která si jako jeden z hlavních cílů stanovuje vytváření příznivého prostředí pro rozvoj startupů.
Nízký počet startupů se přímo promítá do výkonnosti ekonomiky. Podle analýzy připadalo v roce 2023 na ČR 47 patentů na milion obyvatel, zatímco evropský průměr činil 245 a v USA dokonce 1 799.
Příčiny slabého rozvoje startupového prostředí v ČR: Neefektivní právní rámec a složitá státní správa
Analýza identifikuje pět oblastí, v nichž přetrvávají bariéry zhoršující podmínky pro startupy v Česku.
V oblasti Právo a stát narážejí mladé firmy na komplikovaný a málo flexibilní právní rámec. Nejčastěji zmiňovanými překážkami jsou právní nejistota při spolupráci s OSVČ (riziko tzv. švarcsystému), vysoké zdanění práce a dosavadní absence legislativy pro zaměstnanecké akciové programy (ESOP), tento problém by však měl od roku 2026 odpadnout, neboť byla schválena novela upravující ESOP.
Další problém spočívá v roztříštěnosti podpůrných služeb mezi resorty a nízké míře digitalizace státní správy, což startupům komplikuje plnění zákonných povinností a zvyšuje jejich transakční náklady.
Druhou významnou oblastí jsou Finance. Český startupový ekosystém trpí omezeným přístupem k externímu financování a nízkou aktivitou investorů. Podle analýzy je aktivita andělských investorů malá, trh pre-seed a seed fondů nerozvinutý a institucionální investoři (banky, pojišťovny či penzijní fondy) se do rizikového kapitálu zapojují jen minimálně.
Výzkum rovněž ukázal, že 43 % českých startupů s valuací nad 50 milionů USD přesouvá sídlo do zahraničí, nejčastěji kvůli příznivějším podmínkám pro financování a inovace.
Nastavení lepších podmínek pro startupy brzdí také nedostatečný technologický transfer i společenské postoje
Ve třetí oblasti, označené jako Mezinárodní kontext, analýza poukazuje na slabé napojení ČR na jednotný evropský trh a neflexibilní vízovou politiku, které omezují přístup k zahraničním odborníkům a komplikují mezinárodní expanzi.
Podle Evropské aliance pro startupové národy (ESNA) ČR splňuje pouze 38 % tzv. startupových standardů, zatímco například Španělsko dosahuje 91 %. Přestože Španělsko podle vyjádření Ivo Denemarka, ředitele Divize startupů a venture investic agentury CzechInvest, pro TN.cz: „nebývá tradičně spojováno s vysokou mírou technologické podnikavosti, dokázalo díky zlepšení legislativního rámce výrazně zvýšit počet startupů a přilákat investory i ze zahraničí“.
Analýza dále upozorňuje na bariéry v oblasti Vzdělávání a výzkumu. Ačkoli české univerzity dosahují v rámci střední Evropy dobré úrovně, jejich postavení ve světových žebříčcích zůstává podprůměrné (např. Karlova univerzita 242. místo, ČVUT 313.). Chybí efektivní systém přenosu znalostí mezi akademickou a podnikatelskou sférou, a také dostatečná podpora komercializace výzkumu a podnikavosti ve vzdělávání. Analýza proto doporučuje zkoumat strukturální překážky bránící spolupráci mezi výzkumnými institucemi a startupovým sektorem.
V poslední oblasti, nazvané Kultura a společnost, se analýza zaměřuje na společenské vnímání podnikání. Podle dat Flash Eurobarometru (2012) vnímá 46 % Čechů podnikatele jako ty, kteří „zneužívají cizí práci“. Tento podíl je nižší než průměr EU (57 %), ale vyšší než v USA (31 %).
Analýza tak upozorňuje na to, že vnímání podnikání a neochota přijímat riziko představují spíše latentní než primární bariéru, která však v souhrnu oslabuje dynamiku inovačního prostředí.
Cesty ke zlepšení: od ESOP po startupová víza
Analýza ve své druhé části přechází od popisu problémů k návrhu intervencí, které by měly posílit růst a mezinárodní konkurenceschopnost českého startupového prostředí. Navrhovaná opatření spadají do tří kategorií – legislativní, daňové a institucionální – a vycházejí z kombinace empirických dat i zahraničních zkušeností.
Z hlediska legislativy je klíčovým krokem vytvoření jasného rámce pro zaměstnanecké akciové programy (ESOP). Analýza, která vznikla před schválením novely upravující zaměstnanecké akcie, upozorňuje, že Česko jako jedna z mála zemí EU dosud neměla jejich daňovou ani právní úpravu, což startupům znemožňovalo efektivně motivovat klíčové zaměstnance. V zemích, které tyto programy zavedly – například v Estonsku nebo ve Velké Británii – se ESOP stal jedním z pilířů technologického růstu a nástrojem, který pomáhá udržet talenty i v raných fázích rozvoje firem. Podle autorů by podobná legislativní změna v Česku přinesla výrazné zjednodušení mzdové struktury, posílila atraktivitu mladých firem a mohla by zároveň přispět k návratu českých podnikatelů.
Ve druhé kategorii se dokument zaměřuje na daňové úlevy a pobídky. Ty se podle empirických studií ukazují jako jeden z nejúčinnějších způsobů, jak stimulovat soukromé investice do výzkumu, vývoje a rizikového kapitálu. V českém prostředí by mohly být využity především v kombinaci s již existujícími nástroji, například daňovým odpočtem na výzkum a vývoj, jehož uplatnění je však v současnosti administrativně náročné a právně nejisté. Analýza proto doporučuje jeho zpřehlednění a rozšíření o možnost daňového zvýhodnění investic do startupů, což by mohlo motivovat jak podniky, tak jednotlivé andělské investory.
Pomoci mohou například i penzijní fondy a regulační sandboxy
Třetí klíčovou oblastí jsou institucionální nástroje – tedy formy podpory, které mají zefektivnit fungování inovačního ekosystému jako celku. Mezi ně patří především grantové a úvěrové programy na podporu inovací, jejichž dopad na růst zaměstnanosti a patentovou aktivitu potvrzuje řada empirických výzkumů. Analýza upozorňuje, že české startupy mají k těmto nástrojům omezený přístup, a doporučuje posílit zejména rané fáze financování prostřednictvím nových fondů se státní účastí. Ty by měly doplnit trh v segmentech, kde soukromý kapitál zatím chybí, a zároveň napomoci efektivnějšímu využívání evropských prostředků z programů jako InvestEU či EIC Accelerator.
Součástí institucionálních návrhů je i otevření prostoru pro zapojení penzijních fondů a dalších institucionálních investorů do oblasti rizikového kapitálu. Podle analýzy by tento krok mohl pomoci diverzifikovat investiční portfolia a přinést do inovačního systému stabilnější zdroje kapitálu. Podle analýzy zkušenosti z některých západoevropských zemí ukazují, že zapojení dlouhodobých investičních fondů přispívá ke zvýšení objemu prostředků dostupných pro technologické projekty, přestože empirická data o přímém vlivu na inovační výkonnost zatím nejsou jednoznačná.
V neposlední řadě se analýza věnuje i moderním nástrojům, jako jsou regulační sandboxy – tedy experimentální prostředí, v nichž mohou firmy testovat nové produkty a technologie bez plné regulační zátěže. Inspirací je především britský model, v jehož rámci měly zapojené startupy v průměru o 15 % více přilákaného kapitálu a o 50 % vyšší pravděpodobnost získat investici. Tento přístup se podle autorů osvědčil zejména v odvětvích s vysokým regulačním tlakem, jako je fintech, energetika či AI.
Souhrnně tak analýza konstatuje, že nejvyšší potenciál pro zlepšení českého startupového ekosystému mají opatření kombinující právní jistotu, daňovou předvídatelnost a přístup k ranému financování. Tedy právě ta, která snižují riziko a současně zvyšují motivaci investovat do inovací. Naopak u experimentálních nástrojů, jako jsou sandboxy nebo inkubátory, jejich dopad na dlouhodobý ekonomický růst zatím nelze jednoznačně vyhodnotit.
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
