Důvěrné informace a know-how

Nicméně v souvislosti se smluvním jednáním existovala ochrana informací podle ustanovení § 271 obchodního zákoníku, kde se uvádí, že jestliže si strany při jednání o uzavření smlouvy navzájem poskytnou informace označené jako důvěrné, nesmí je strana, které byly tyto informace poskytnuty, prozradit třetí osobě ani je použít v rozporu s jejich účelem pro své potřeby, a to bez ohledu na to, zda dojde k uzavření smlouvy či nikoli. Do jisté míry by bylo možné analogicky použít pro vymezení tohoto pojmu definici obsaženou v zákoně o cenných papírech, kde se za důvěrné považují takové informace o hospodářské nebo finanční situaci společnosti, které dosud nebyly uveřejněny a jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu.

Nový občanský zákoník v tomto kontextu v ustanovení § 1730 odst. 2 uvádí, že získá-li strana při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu.

Obsah staré právní úpravy „důvěrných informací“ byl obecně hodnocen jako odlišný pojem od obchodního tajemství. Obsahově i právně se jedná o pojem slabší, nicméně takový být nemusí, protože může mít charakter obchodního tajemství za předpokladu, že naplňuje pojmové znaky obchodního tajemství ve smyslu ustanovení § 17 obchodního zákoníku.

Nový občanský zákoník v tomto smyslu zahrnuje pouze důvěrné údaje a sdělení o druhé straně, což způsobuje omezení dopadu tohoto ustanovení na praktické smlouvy. Zároveň omezuje také možnost, aby pod důvěrné údaje této povahy, i v případě volnějšího výkladu, spadaly též skutečnosti, které jinak tvoří obchodní tajemství.

Důvěrné informace ve vztahu zaměstnavatel a zaměstnanec

Pouze pro úplnost je vhodné na tomto místě zmínit, že pojem „důvěrné informace“ má své místo též v úpravě pracovněprávních vztahů ve vazbě zaměstnavatel a zaměstnanec. Zákoník práce (zákon č. 266/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) stanoví v souvislosti s právem zaměstnanců na informace v § 276 odst. 3 až 6, že „důvěrnou informací se rozumí informace, jejíž poskytnutí může ohrozit nebo poškodit činnost zaměstnavatele nebo porušit oprávněné zájmy zaměstnavatele nebo zaměstnanců. Za důvěrnou informaci se nepovažuje informace, kterou je zaměstnavatel povinen sdělit, projednat nebo zveřejnit podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu. Jestliže zaměstnavatel požaduje zachování mlčenlivosti o informacích, které byly poskytnuty jako důvěrné, mohou se zástupci zaměstnanců domáhat, aby soud určil, že informace byla za důvěrnou označena bez přiměřeného důvodu. Neposkytne-li zaměstnavatel informaci, mohou se zástupci zaměstnanců domáhat, aby soud rozhodl, že je zaměstnavatel povinen informaci poskytnout.“

Know-how

Úplné a přesné vymezení tohoto pojmu je zřejmě nemožné. Šíře uvedeného pojmu je podle výkladu různých autorů velmi rozdílná. Německá skupina Mezinárodní obchodní komory v roce 1958 například ve vztahu k tomuto pojmu uvádí, že jde o zákonem nechráněné vynálezecké výkony, výrobní postupy, konstrukce a ostatní, techniku obohacující výkony. Jiný zdroj uvádí, že pod tímto pojmem rozumíme souhrn speciálních znalostí a zkušeností v jakékoliv oblasti výrobní, zemědělské, obchodní a podobně, umožňující provést určitý konkrétní úkol rychle a s nejmenším vynaložením sil a energie. Mohou to být výrobní tajemství, receptury, formule, technické informace a dokumentace nutné k výrobě určitého výrobku nebo na využití některého technologického procesu nejvhodnějším způsobem. Jsou to výsledky pokusů, praxe a zkoušek, které umožňují tomu, kdo je získal, vyrábět nebo obchodně poskytovat něco, co by jinak buď vůbec poskytovat nemohl, nebo ne tak přesně a ekonomicky.

Podle jiných autorů může být know-how chápáno jako odborná znalost, poznatek, zkušenost, zručnost a schopnost získaná jako výsledek výzkumu, vývoje, pokusů, zkoušek, provozu a praxe (například ve výrobě, vědě, technice, obchodě, ekonomice, financování, personalistice, sociologii, právu, pedagogice, ekologii a podobně), která má určitou hodnotu, využívá se nebo je možno ji využít, je přístupná jen omezenému okruhu odborníků, nebyla zveřejněná a není chráněná příslušným ochranným dokumentem (například patentem, průmyslovým vzorem, užitným vzorem a podobně).

Know-how nezahrnuje jen výkresy, projekty, návody, pracovní a výrobní postupy, různé zprávy, rozbory, expertízy a podobné písemné záznamy, ale i všechny výrobní, provozní a jiné poznatky, zkušenosti, znalosti, zručnosti a schopnosti jakéhokoliv druhu bez ohledu na to, zda se zachytily písemně (know-how v písemné formě), anebo vyplývají z poznatků, znalostí, zkušeností, zručností a schopností odborných pracovníků (know-how bez písemné formy) a odevzdají se přímo odběrateli, například osobně při zaškolení a podobně (takzvané show-how).

V praxi se nyní často užívá definice tohoto pojmu uvedená v takzvaných blokových výjimkách Evropské unie týkajících se know-how, které jsou v českém právním řádu promítnuty Vyhláškou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. 199/2001. Pro účely nařízení je know-how charakterizováno jako soubor technických informací, které jsou tajné, podstatné a vhodnou formou identifikovatelné.

Pojem "tajné" znamená, že know-how, jako soubor nebo v přesném složení a seřazení jednotlivých částí, není všeobecně známé nebo snadno dostupné, takže část jeho hodnoty spočívá v náskoku, který uživatel licence získá, když je mu know-how zprostředkováno. Neznamená to ovšem, že jednotlivé části know-how by měly být zcela neznámé a nedosažitelné mimo obchod prodejce licence.

„Podstatné“ znamená, že know-how zahrnuje informace, které jsou důležité pro celý výrobní proces nebo podstatnou část, nebo výrobek nebo službu, nebo pro jejich vývoj, a vylučuje informace, které jsou nedůležité. Know-how musí být tedy užitečné, to je, že lze logicky očekávat, že datem uzavření dohody se zlepší soutěžní postavení uživatele licence například tím, že mu pomůže při vstupu na nový trh nebo mu poskytne výhody v soutěži s jinými výrobci nebo těmi, kdo poskytují služby, kteří nemají přístup k licenčnímu tajnému know-how či jinému srovnatelnému tajnému know-how.

„Identifikovatelné“ znamená, že know-how je popsáno nebo zaznamenáno takovým způsobem, že je možné ověřit, zda splňuje požadavky tajnosti a podstatnosti a zajišťuje uživateli licence, že není nezákonně omezován ve využívání své vlastní technologie. Aby bylo identifikovatelné, může být know-how stanoveno buď v licenční dohodě, nebo ve zvláštním dokumentu nebo zaznamenáno jakoukoli jinou vhodnou formou nejpozději při převodu know-how či hned poté za předpokladu, že zvláštní dokument nebo jiný záznam je k dispozici, je-li třeba.

Jiné pokusy o vymezení tohoto pojmu zdůrazňují například to, že jde o praktické poznatky, které plynou ze znalostí, zkušeností a testování majitele. Nebo se zdůrazňují či upřednostňují poznatky technologické či informační povahy a předpoklady pro zvládnutí hospodářské činnosti, případně expertní znalosti, které jsou nezbytné k dosažení žádoucích výsledků a nejsou běžně k dispozici.

Jedná se o poznatky mající svůj technologický, ekonomický a právní obsah, odlišitelné od znalostí obvyklé „pracovní síly“. Mohou to být nezřejmé koncepty, formuláře, software, technické informace, ale i řada naprosto jiných poznatků velmi heterogenního charakteru, které však vždy zajišťují alespoň potenciální konkurenční výhodu na trhu pro jejich majitele.

Karel Čada

Text je zkráceným výňatkem z publikace CHRÁNIT / NECHRÁNIT, to je otázka.