Jednotný patent EU: Dosažení cíle po mnohaletém snažení

Dlouhá a strastiplná cesta k cíli

Za jeden z prvních reálně koncipovaných návrhů jednotného patentu pro Evropu lze považovat Lucemburskou úmluvu o patentu společenství, jež byla formulována souběžně, v první polovině 70. let, s Evropskou patentovou úmluvou. Na rozdíl od druhé zmíněné však Lucemburská úmluva nebyla ratifikována členskými státy a nevstoupila tak v platnost. Dalším klíčovým mezníkem ve vývoji byl přelom let 2012 a 2013. Nejdříve, v prosinci roku 2012, Evropský parlament a Rada EU podpořily tzv. patentový balíček. V této etapě evropské orgány přijaly dvě nařízení: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2012 a Nařízení Rady (EU) č. 1260/2012, jimiž se zformoval Jednotný evropský patent. V rámci Rady pro konkurenceschopnost pak byla dne 19. 2. 2013 podepsána Dohoda o jednotném patentovém soudu. Tu podepsalo 24 členských států Evropské unie včetně České republiky. Přestože se Evropská unie tímto přiblížila zavedení patentu s jednotným účinkem a vytvoření jednotného patentového soudnictví, samotné realizaci – tedy k tomu, aby jak zmíněný systém, tak soud nabyl účinnosti – však stálo v cestě několik administrativních překážek, v důsledku kterých bylo nutné přistoupit k řadě kompromisů.

Jedním z nich byl například jazykový spor, jenž se týkal odstoupení Itálie a Španělska na protest proti určení angličtiny, francouzštiny a němčiny jako jediných administrativních jazyků v jednotném patentovém systému. Další problém byl spojený s umístěním Jednotného patentového soudu, jenž by řešil patentové spory. Jednání o místě zabralo podstatný čas – nakonec se uvažovalo o decentralizované struktuře s oddělením v Paříži, pobočkou v Londýně, jež se měla zabývat biotechnologickými a farmaceutickými patenty, a pobočkou v Mnichově, která se měla cílit na technické patenty.

V neposlední řadě pak zahájení Jednotného patentu, jež bylo naplánováno na rok 2014, zpozdil nejen brexit, ale i dvě žaloby u německého ústavního soudu. Ty však byly nakonec zamítnuty. Německo ratifikovalo dohodu v září roku 2021, krátce poté se připojilo také Slovinsko. Ratifikace v roce 2022 ze strany Rakouska pak ukončila desetiletou patovou situaci a odstartovala přijímání soudců do Jednotného patentového soudu.

Jednotný patent pro (ne)celou Evropskou unii

Nový systém, díky kterému již není nutné registrovat patenty v jednotlivých zemích na národní úrovni, a jenž má vynálezcům usnadnit a zlevnit ochranu jejich vynálezů, aktuálně zahrnuje sedmnáct členských zemí, a to Belgii, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francii, Itálii, Litvu, Lotyšsko, Lucembursko, Maltu, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Švédsko. Dalších sedm zemí, mezi něž patří Česká republika, Irsko,  Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Řecko a Kypr, ratifikaci zatím odložilo. „Česká republika a Slovensko podepsaly příslušné přístupové smlouvy, ale otázku jejich ratifikace odložily až na dobu, kdy bude možné zodpovědněji odhadnout dopady přístupu na české a slovenské přihlašovatele. Polsko, Španělsko a Chorvatsko zatím nepodepsaly ani ty přístupové smlouvy a nově se k systému obrací zády také Maďarsko, ač přístupové smlouvy dříve podepsalo a mělo se také podílet na školení soudců Jednotného patentového soudu,“ upřesňuje Ivan Lukšíček z patentové kanceláře PatentEnter. Jednotný patent EU se dále netýká dalších evropských států, které jsou členy Evropské patentové úmluvy, ale nejsou členy EU, zejména pak Spojeného království a Švýcarska. 

Dosavadní systém udělování patentů, který byl nastaven před popsanou změnou, je centralizovaný –⁠ přihlášky posuzuje Evropský patentový úřad. Patenty však musely být následně registrovány a udržovány separátně v každé zemi. V tomto směru nastává úskalí: pravidla a požadavky na validaci se v Evropě liší a nepřímé náklady, jako jsou poplatky za validaci, jazykové překlady a úřední poplatky,⁠ se mohou rychle nahromadit. Nadto mohlo docházet k řadě paradoxů v následných sporech o patentová práva; na základě návrhu na zrušení mohl stejný patent například německý úřad nechat v platnosti, zatímco český jej zrušil.

Postupy, na základě kterých si jednotlivé evropské orgány vytvořily názor o platnosti, se tedy mohly lišit. Nově tedy bude moci majitel čerstvě uděleného evropského patentu požádat o zápis jednotného účinku pro výše uvedených sedmnáct zemí a vyhnout se tak v těchto zemích administrativně náročnějším validacím.

Další významný posun je pak spojen s Jednotným patentovým soudem, který sídlí v Lucembursku. Ten umožňuje vymáhat práva z Jednotného patentu EU v rámci jednoho řízení o porušení práv i přes hranice, a to u jednoho soudu. Budou u něj také probíhat zrušovací řízení v případě, že bude Jednotný patent EU napaden. Současně bude Evropský patentový úřad mezitím vyřizovat přihlášky a provozovat patentový rejstřík, který bude obsahovat informace o patentových licencích a převodech.

Jistota starého systému

Ačkoliv Jednotný patentový soud otevírá řadu možností, jak bránit a vymáhat svá práva, majitelé evropských patentů budou mít dočasně – aktuálně plánováno na sedm let – možnost po udělení patentu upřednostnit starý systém dle vlastních preferencí. Případně lze naopak použít v souvislosti s nezúčastněnými státy Jednotného patentu EU, jako je například Španělsko či aktuálně ČR, kombinaci jak nového, tak starého režimu: uplatnit Jednotný patent EU v zúčastněných státech a u nezúčastněných států se řídit starým systémem.

Výše zmíněné datum 1. 6. 2023 pak bylo zlomové i pro existující patenty udržované v zúčastněných zemích – ty se totiž automaticky podřídí Jednotnému patentovému soudu. U existujících i nově udělovaných patentů se lze vymanit z vlivu nové jurisdikce prostřednictvím tzv. opt-outu. Tento proces bude možné použít i v následujících sedmi letech s jedinou výjimkou, a to v momentě, že by bylo v daném případě již zahájeno řízení před Jednotným patentovým soudem.

Důvodů, proč vlastník patentu zažádá o opt-out, může být několik. Vlastníci patentu se mohou spoléhat na přísloví: „Lepší ďábel, kterého znáš.“ Kolem Jednotného patentového soudu totiž panují obavy, že vzhledem k doposud nulové rozhodovací praxi mohou být verdikty tohoto nově ustanoveného soudu nevyzpytatelné. Lze tak raději zvolit jistotu známého starého systému.

„Bude trvat poměrně dlouho a zapotřebí bude určitý počet případů, než lidé získají představu o tom, jak systém funguje, a budou s ním tak moci být zcela spokojeni,“ potvrzuje Morag Macdonaldová, partnerka v oblasti duševního vlastnictví v evropské advokátní kanceláři Bird & Bird.

Kromě podstatně vyšších nákladů při vedení sporu před Jednotným patentovým soudem je dalším důvodem opt-outu a zvolení starého systému fakt, že jedním rozhodnutím je možné například přijít o patentovou ochranu na celém území spadajícím pod sdružení zúčastněných států. „Společnosti působící ve farmaceutické sféře, kde jednotlivé patenty chrání velmi vysoké zisky, jsou nervózní z povahy Jednotného evropského patentu ve stylu ‚všechna vejce v jednom košíku', takže pro ně tato cesta pravděpodobně není vhodná. Pro strojírenské a technologické podniky, kde je obvykle výše odškodnění dostupná v každé konkrétní zemi nižší (pro každý konkrétní patent), je však výhodou agregace všech těchto dostupných odškodnění do jediné žaloby namísto nutnosti vést více vnitrostátních soudních řízení, což pro ně činí Jednotný evropský patent a Jednotný patentový soud atraktivnějšími,“ uvádí Dave Croston, partner a patentový zástupce evropské firmy Withers & Rogers, která se zabývá duševním vlastnictvím, jenž tímto prohlášením upozorňuje i na rozdíly v jednotlivých odvětvích v problematice Jednotného patentu EU.

Další změny ve znamení komplikací

Evropská komise dále dne 27. dubna 2023 navrhla soubor dalších opatření za účelem zlepšení dalších aspektů právního rámce pro patentování, tzv. patentový balíček. Ta mají doplnit systém Jednotného patentu EU. V této souvislosti se mj. projednávala i nová pravidla týkající se tzv. standard essential patents (SEP). Jedná se o ty patenty, jež jsou nezbytné pro implementaci určitého technologického standardu. Zároveň jsou drženy společnostmi, které se na vytvoření daného standardu podílely a poskytují práva na licencování technologie ostatním, kteří chtějí daný standard implementovat. SEP tak mají zvláštní význam. Držitelé těchto patentů jsou totiž obvykle povinni poskytnout licenci ostatním za „férových, spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních“ (FRAND) podmínek. Majitelé SEP by tak neměli zneužívat svou silnou pozici a měli by licencovat své patenty ostatním za rozumné a spravedlivé podmínky.

Plány v tomto právním rámci počítají mimo jiné s ústřední úlohou Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a zřízením „kompetenčního centra“.

Záhy se po návrhu Evropské komise začala objevovat výrazná kritika. V souvislosti s uveřejněnými pravidly pro SEP by změny podle některých komentářů znamenaly, že správa patentů, které jsou zásadní pro zajištění toho, aby společnosti mohly poskytovat licence na jejich používání, by byla předána úřadu, jenž s patenty a normami nemá předchozí zkušenosti.

Nejvýrazněji se dne 31. května 2023 proti návrhu Evropské komise na obnovu SEP ohradilo Evropské sdružení výzkumných a technologických organizací (EARTO). Podle této organizace by navrhované nařízení poškodilo evropský inovační systém, navíc je příliš dalekosáhlé a rušivé. Dále podle kritiky navrhované nařízení výrazně zvýší náklady majitelů duševního vlastnictví na účast v procesech technické normalizace a udělování licencí k SEP. To by odradilo aktéry výzkumu, vývoje a inovací, jako jsou univerzity a RTOs (Research and Technology Organisations), od účasti v tomto procesu.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JM)

Zdroj: Evropská unie (1, 2, 3 , 4, 5), Unified Patent Court, Science Business (1, 2, 3, 4), EORTO