Česko je ve využívání umělé inteligence vysoce konkurenceschopné. Může světu nabídnout chytré nápady, flexibilní startupy a dynamické malé firmy, ale i blízkost vědy a byznysu a stále také dostupnost vysoce kvalifikovaných lidských zdrojů.
„V české startupové scéně vidím skvělý zápal a nápady, které zatím nebyly plně kapitalizovány,“ říká Matyáš Boháček, český badatel působící na Stanfordově univerzitě. Foto: Alice Heiman
Někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, přátelé! Minimálně od dob Járy Cimrmana víme, že i projekty, které se ukáží jako nerealizovatelné, nejsou nakonec k zahození, protože dokáží určit jiný směr bádání. Zažil to ostatně i Marek Rosa, česko-slovenský průkopník umělé inteligence. Společnost Good AI zakládal před deseti lety v době, kdy o umělé inteligenci diskutovali leda tak nadšenci sci-fi. Jeho původní cíl, výzkum a vývoj univerzální AI, se nakonec ukázal jako příliš vizionářský. Nadšení pro umělou inteligenci jednoho z prvních pionýrů tohoto oboru v Česku ale neopustilo. Good AI dnes využívá velké jazykové modely konkurence a buduje na nich chatbota obdařeného dlouhodobou pamětí a vlastního AI asistenta.
Příběh Good AI zároveň dobře ilustruje vývoj, kam se umělá inteligence za pouhou dekádu dostala. Původní produkt z dílny společnosti Marka Rosy, jednoduchá hra, kterou počítač neznal, ale za pochodu se ji proti soupeři učil hrát, z dnešního pohledu působí jako z dob počítačového pravěku. Ne, že by před deseti lety nebyla v tom, co tehdejší AI uměla, na výši. Využití a možnosti umělé inteligence se ale radikálně rozšířily a české firmy na to dokázaly pružně reagovat produkty a službami, které jsou výjimečné i ve světovém měřítku. Jen namátkou: díky AI máme učitele hudby (ArtMaster), robota, který si umí povídat (Mama AI), digitálního účetního (Digitoo) i hlídače jiné umělé inteligence, která škodí ostatním (Resistant AI).
Vyjádřit hodnotu českého trhu umělé inteligence je již složitější. Jde o sektor, který prostupuje téměř všemi obory, navíc tak rychle, že odhady tržní síly rychle zastarávají. Pokud ale vyjdeme z prognóz renomované společnosti Statista, pak obrat firem zabývajících se AI poroste letos v Evropě o 35 procent a do roku 2030 by měl dosáhnout 192 miliard eur. Měřeno podílem české ekonomiky na té unijní by to znamenalo, že český trh s AI by mohl do pěti let dosáhnout 100 miliard korun.
Možná ještě důležitější než čísla jsou ale trendy a konkurenční výhody. A v obou kategoriích si Česko vede výtečně. Úspěšný hospodářský sektor musí být především vidět, což o české AI určitě platí. Široká oborová platforma v podobě České asociace umělé inteligence vznikla teprve loni v září, dnes má ale již 180 členů a za sebou již desítky prezentací, workshopů a konferencí. Jak říká její ředitel Lukáš Benzl, asociace chce působit také osvětově a zdůrazňovat, že kromě nejznámějších výstupů AI, jako je systém ChatGPT, je tu i „stará“ umělá inteligence v podobě strojového nebo hlubokého učení, která firmám dokáže ušetřit čas i peníze. „Spolupracujeme s European AI Forum a řekl bych, že třeba společně s Chorvaty nebo Rakušany patříme k aktivnějším zemím. Češi mají obecně o technologii AI velký zájem, pořádáme řadu školení pro manažery. Taková poptávka po novinkách a informacích není ani v řadě zemí západní Evropy,“ myslí si Lukáš Benzl.
Čekání na nové impulzy
Možná trochu paradoxně je to právě lidský faktor, který hraje v umělé inteligenci ústřední roli. Ve své podstatě totiž není AI nic jiného, než práce s relevantními a strukturovanými daty, které si stroj zpracovává „po svém“. Česko má přitom ve světě vědeckých i firemních kapacit, které vymýšlejí, co se s daty vše dá podniknout, již nyní velmi dobré renomé. Svědčí o tom i příběhy řady badatelů a podnikavců, kteří mají zkušenosti jak z domova, tak ze zahraničí.
Zkušenosti ve „velkém“ světě sbírá Matyáš Boháček, který na Stanfordově univerzitě v Kalifornii působí v týmu profesora Hanyho Farida, kde se specializuje na boj proti falešným videím (deep fake), které umělou inteligenci zneužívají. A právě syntéza řeči a zpracování přirozeného jazyka jsou podle mladého badatele oblastmi, kde by Česko mohlo na poli umělé inteligence vyniknout. Jak připomíná, vědecká komunita je teď ve fázi, kdy čeká na nové myšlenky, které by svět AI posunuly o kus dál. Velkou šanci k takovému postrčení kupředu mají podle něj třeba evoluční AI nebo přesně zacílené systémy. A v právě takových přístupech by česká umělá inteligence měla šanci prorazit. „Česko má příležitost nabídnout unikátní vizi pro AI, která by k dalšímu rozvoji nepřistupovala pouze po krocích či metodou škálování zdrojů, jak je tomu dnes zvykem v USA a západní Evropě,“ vysvětluje Matyáš Boháček.
Zmiňuje ještě jeden faktor, který Česku hraje do karet. Vývoj v sektoru AI je velmi rychlý a k „překlápění“ výsledků základního výzkumu do praxe je třeba mít odpovídající nástroje. Matyáš Boháček je u nás vidí v podobě mladých dynamických firem. „Naši startupovou scénu je třeba vypíchnout, zvlášť v Praze a Brně. Vidím v ní skvělý zápal a nápady, které zatím nebyly plně kapitalizovány, a tak bude hodně záležet na rychlosti vývoje,“ dodává český badatel působící na Stanfordu.
Špičkové vzdělání zdarma
Sbírat zkušenosti do světa se vydal také Vít Růžička, absolvent ČVUT a v současnosti doktorand Oxfordské univerzity, kde se věnuje strojovému učení a jeho aplikaci v nejrůznějších vědeckých odvětvích. Je součástí týmu, který vymýšlí palubní AI pro satelity v rámci programu Evropské kosmické agentury (ESA), jiný výzkum v rámci NASA se zase zaměřuje na detekci uniklého metanu z ropných polí pomocí takzvaných hyperspektrálních družic. „Jsou to nové oblasti výzkumu, zatím stále v rozvoji a myslím si tedy, že by zde česká akademická obec zabývající se umělou inteligencí mohla pomoci,“ říká. Jak sám dodává, se začleněním mezi vědeckou elitu na Oxfordu problém neměl: právě díky špičkové kvalitě výuky na ČVUT. „S úrovní, která se u nás učí, je možno prosadit se i venku ve světě. Cením si také toho, že mnoho našich univerzit je pro studenty zadarmo a nemusí se tedy zadlužit pro pouhé získání titulu. Také pevně doufám, že naše akademická sféra bude dosti atraktivní pro to, aby se studenti zase chtěli vrátit domů,“ dodává Vít Růžička.
O tom, že pro takové návraty je Česko dobrá adresa, svědčí několik úspěšných příběhů, kteří tito navrátilci se svými týmy napsali. Zřejmě tím nejznámějším je Tomáš Mikolov, který v USA pracoval v oboru strojového překladu pro Microsoft, Google i Facebook. Respektovaný vědec a vývojář, který posunul vývoj umělé inteligence, dnes vede vlastní tým na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) při ČVUT v Praze (více v rozhovoru s ním na Export.cz). Mezi navrátilce patří také jeho kolega Josef Šivic, který sbíral zkušenosti na Oxfordu, Massachusetts Institute of Technology v USA a více než deset let také na Národním výzkumném institutu informatiky (Inria) v Paříži. Se svým týmem na ČVUT Josef Šivic loni získal evropský ERC Advanced Grant na vývoj nové generace neuronových sítí. Chytré hlavy, které zkušenosti ze zahraničí zúročují v Česku, najdeme ale i v byznysu. Třeba Filip Dvořák, který v Americe pracoval pro velké technologické firmy, předloni v Praze založil startup Filuta AI, který se zaměřuje na zefektivňování procesů ve firmách i veřejné správě.
Malé velké Česko
V případě vědy a výzkumu v oboru umělé inteligence navíc pozici Česka mohou podpořit i jiné faktory, které se samotným oborem na první pohled nesouvisejí. A tím je pracovní prostředí a kvalita života. Právě to byly důvody, které kdysi do Prahy přivedly Rakušana Stefana Ratschana, jenž dnes v Ústavu informatiky Akademie věd ČR vede oddělení umělé inteligence. V rámci svého primárního výzkumu se tu zabývá oblastí zvanou automatické uvažování (automated reasoning), která se snaží objasnit, co vše počítač může umět a jak při tom „myslí“.
Jak sám říká, Praze dal nakonec přednost z vícera důvodů: „Ke svému výzkumu potřebuji papír, tužku a počítač. A to můžu mít skoro kdekoliv.“ Totéž ale neplatí už o stálém místu, v Akademii věd navíc díky angličtině nenarazil na žádné jazykové bariéry, na plno se od počátku mohl zapojit do všech činností v ústavu. Panují tu navíc dobré mezilidské vztahy. „A v mém případě hrála roli i Praha. Je to velké město, kde jsem chtěl žít a pracovat, přitom má ale výbornou hromadnou dopravu a letecké spojení se světem,“ vypráví Stefan Ratschan. „A také bych řekl, že výhodou může být i určitý drive, který tu vidím. Když pracujete na Stanfordu, hned vás vidí celý svět, z Česka se musíte probojovat, nic nemáte předem dané,“ dodává rakouský informatik.
Jak zdůrazňuje, ve vědě žádná národnost nehraje roli. Neexistence národních hranic nemusí ale platit v byznysu, což si lze vyložit i jako bonus pro velmi pestrou českou scénu firem podnikajících v oboru umělé inteligence. Ta totiž může sáhnout po špičkách, které produkují zdejší akademická pracoviště. V AI je to z veřejných škol zmíněné ČVUT, Matematicko-fyzikální fakulta UK, v Brně pak VUT nebo Masarykova univerzita. Univerzitní vzdělání v umělé inteligenci drží krok se světovou elitou, pro firmy je ale tato vysoce kvalifikovaná pracovní síla přeci jen dostupnější. „Horní tři procenta absolventů v oboru AI nebo matematice jsou srovnatelná s tím, co mohou nabídnout špičkové americké univerzity. S tím rozdílem, že tam by po nich startup sáhnout nemohl, protože by měl problémy je adekvátně zaplatit,“ říká Filip Dvořák, spoluzakladatel Filuta AI.
Zákon o AI je konkurenční výhoda
Nápady, blízkost výzkumu a byznysu, vzkvétající startupová scéna, ale i mzdové náklady. Tím vším může česká AI scéna konkurovat ve světě. Nakonec je tu ale ještě jeden faktor, který trh s českou umělou inteligencí posouvá v globálním pohledu výše. A tím je EU. Na první pohled by se mohlo zdát, že podobně, jako v řadě jiných technologických oblastí, má Unie proti světu velké manko. Z hlediska investic je situace jasná: Spojené státy v roce 2022 do rozvoje oboru investovaly 47 miliard USD, třiapůlkrát více než druhá Čína. Jenže Evropa s téměř deseti miliardami dolarů druhé místo slušně dotahuje a několikanásobně přečísluje další globální hráče, kteří pronikají na trh s umělou inteligencí: třeba Izrael, Indii nebo Jižní Koreu.
Sčítání investic členských zemí EU je přitom zcela na místě. Unie letos v květnu definitivně schválila jednotný zákon o umělé inteligenci, vůbec první svého druhu na světě, který bude platit pro společný trh. Lze tak očekávat, že jednotná pravidla pro vyhodnocování rizik pozici EU posílí, a to i z investičního pohledu.
Těžit by z toho mohlo i Česko, které ostatně během svého předsednictví v EU zákon o AI výrazně posunulo dopředu. Být relativně malým členským státem s přehlednou strukturou veřejné správy je podle Lukáše Benzla i v tomto případě výhodou. „Pojďme se profilovat jako země přátelská a otevřená vůči umělé inteligenci, která nový zákon rychle a kvalitně adoptuje. Vývoj běží rychle dopředu a být na čele ve zvládání unijní legislativy může pozici Česka ještě upevnit,“ dodává šéf České asociace AI.
Autor: Blahoslav Hruška
Článek vyšel na serveru o moderní ekonomické diplomacii Export.cz při Ministerstvu zahraničních věcí ČR.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR
