V uplynulých zhruba pěti letech jsme se z médií dozvídali, že české veřejné vysoké školy jsou podfinancované a že se české univerzity ve světových žebříčcích nikdy nedostaly do první stovky, nejčastěji byly od 400. místa. Současně jsme byli seznamováni s masivními investicemi do výzkumných infrastruktur univerzit i s rostoucí podporou vzdělávací, výzkumné a vývojové činnosti českých vysokých škol a to s výrazným přispěním evropských strukturálních fondů (SF), především z operačních programů (OP) Vzdělávání pro konkurenceschopnost a Výzkum a vývoj pro inovace. V sektoru vysokých škol činily za roky 2008 až 2015 výdaje z prvního OP zhruba 32 mld. Kč a z druhého kolem 18 mld. Kč.
V analýze příjmů a výdajů českých veřejných vysokých škol (VVŠ) v letech 2011 až 2015 jsme vycházeli z veřejně dostupných dat, především z výročních zpráv o hospodaření jednotlivých vysokých škol a dále ze šetření Českého statistického úřadu. Pro mezinárodní srovnání jsme použili statistiky Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a Evropského statistického úřadu (Eurostat).
Analýza příjmů a výdajů českých veřejných vysokých škol:
Vlastimil Růžička je profesor v oboru fyzikální chemie a emeritní rektor VŠCHT Praha. V současné době pracuje v Technologickém centru Akademie věd, v Oddělení strategických studií. Je členem České společnosti chemického inženýrství a České společnosti chemické. Před příchodem do TC působil od roku 2010 ve Fyzikálním ústavu AV ČR jako zástupce ředitele a jako výkonný ředitel projektu ELI Beamlines – stavby největšího uživatelského výzkumného laserového centra na světě v Dolních Břežanech. Před tím pracoval na MŠMT ve funkci náměstka pro vědu a vysoké školy (2008-2010), kde se podílel mj. na přípravě reformy vysokého školství v ČR.
Vladimír Majer je absolvent VŠCHT, specialista v oboru chemické termodynamiky fluidních systémů. Po odchodu z Československa působil v letech 1986 - 2013 na univerzitách v USA a ve Francii. Od roku 2000 vedle vědecké práce zastával řídící funkce v Národním centru pro vědecký výzkum Francie (CNRS), a působil také pět let ve francouzské vědecké diplomacii v postsovětském prostoru. Zabývá se také otázkami vědní politiky, organizace veřejného výzkumu a mezinárodní spolupráce. Udržoval vždy těsné kontakty s vědeckou komunitou v ČR a v roce 2006 byl jmenován profesorem fyzikální chemie na návrh Vědecké rady VŠCHT Praha. Od roku 2014 působí na Technické univerzitě v Liberci a jako expert pro české vládní organizace a Evropskou komisi.
