V červnu letošního roku vyšla analýza, jež zkoumá rozdíly ve výzkumu a vývoji mezi takzvanými novými členskými státy (EU13), které vstoupily do EU po roce 2004, ve srovnání se zbylými státy EU. Byla zpracována panelem STOA při Evropském parlamentu (Panel for the Future of Science and Technology) za přispění expertů z Technologického centra AV ČR.
Rámcové programy Evropské unie pro výzkum a inovace jsou největšími programy mezinárodní spolupráce v oblasti výzkumu na světě, nicméně opakované zprávy poukazují na nedostatečnou výkonnost v rámcových programech ze strany členských států EU13. Nová analýza s názvem Exploring the performance gap in EU Framework Programmes between EU13 and EU15 Member States testuje soubor hypotéz rozdělených do pěti oblastí, mezi něž patří struktura systému VaVaI, vědecká úroveň výzkumných institucí a kvalita jimi překládaných návrhů výzkumných projektů, množství předložených návrhů, úroveň mezinárodní spolupráce a další faktory související s rámcovými programy. Slabá pozice většiny členských států EU13 v případě několika analyzovaných indikátorů ukazuje, že oblast výzkumu v členských státech EU13 vyžaduje další strukturální změny. Na zprávu navazují návrhy politik pro zmírnění rozdílů v inovační výkonnosti mezi oběma skupinami zemí.
Na vině jsou nedostatečně kvalitní návrhy i málo výzkumných sítí
Rámcové programy (RP) jsou víceleté finanční nástroje, prostřednictvím nichž Evropská unie podporuje výzkum, vývoj a inovace. Nabízejí jedinečnou příležitost pro mezinárodní spolupráci a sdílení znalostí. Úspěšnost členských států při podávání žádostí o granty a jejich účast na rámcových programech se již roky výrazně liší a nezdá se, že by se tento trend časem zmenšoval. Například v rámcovém programu Horizont 2020 mají země EU13 ve srovnání se zeměmi EU15 v podepsaných smlouvách výrazně méně koordinátorů projektů (5,1 % proti 87,6 %).
Nejvýznamnější důvody nízké výkonnosti členských států EU13 v rámcových programech lze shrnout takto: relativní slabost výzkumných a inovačních systémů v EU13 ve srovnání s EU15 spolu s nízkou úrovní výdajů na výzkum a dalšími strukturálními příčinami (hypotéza 1); relativní nedostatek vědecké excelence (hypotéza 2); nedostatek kvality předkládých návrhů (hypotéza 3); celkově menší tendence k zasílání návrhů (hypotéza 4); a nedostatek pevných mezinárodních výzkumných kontaktů a profesionálních sítí (hypotéza 6 a hypotéza 7). Problém účasti na RP je spojen také se specifickými nástroji RP (hypotéza 8).
Studie však nepotvrdila, že státy EU13 mají větší příležitosti k získání alternativního financování a ani to, že EU13 nemá dostatečný vliv jak na stanovení pracovních programů, tak na procesy hodnocení návrhů RP.
Základním úkolem zůstává posílení vazeb mezi akademií, aplikační sférou a vládou
Výsledky analyzovaných hypotéz je třeba vnímat opatrně. Ačkoli mnoho použitých indikátorů je přijímáno jako adekvátní analytické nástroje, reálný obrázek o situaci poskytují pouze částečně. Hypotézy se navíc nevztahují na všechny členské státy EU13 - pro některé byly potvrzeny, pro jiné zamítnuty. Celkově však poskytují vypovídající obrázek o různých podmínkách ve dvou analyzovaných oblastech u států EU13 a EU15.
Úroveň účasti členských států EU13 na úrovni RP zůstává nízká. Rovněž úroveň hrubých domácích výdajů na výzkum a vývoj v téměř všech členských státech EU13 zůstala nízká, což obecně naznačuje slabý politický závazek v oblasti výzkumu a vývoje. Slabá pozice většiny členských států EU13 v několika analyzovaných ukazatelích naznačuje, že oblast výzkumu v členských státech EU13 vyžaduje další strukturální změny a udržitelné reformy.
Výdaje na výzkum a vývoj v procentech HDP jsou vyšší v EU15 (2,2 %) než v EU13 (1,1 %), přičemž Maďarsko (1,35 %), Česko (1,79 %) a Slovinsko (1,86 %) se přiblížily průměrné úrovni EU28. Mezi EU13 je pak v rámci inovačního indexu jako silný inovátor klasifikováno pouze Estonsko. Deset členských států EU13 je klasifikováno jako mírní inovátoři, mezi nimi i Česko.
Zásadním krokem v inovačním procesu je komercializace výsledků výzkumu, přičemž podnikatelské prostředí v EU13 je většinou založeno na malých a středních podnicích, které mají omezené výzkumné kapacity a zdroje. Pro tyto malé podniky je obtížné dosáhnout konečného produktu bez systematické veřejné podpory. Kromě toho v některých členských státech EU13 existuje velký rozdíl mezi základním a aplikovaným výzkumem s malou ochotou užší spolupráce. Stručně řečeno, pro téměř všechny členské státy EU13 je posílení vazeb mezi akademií, aplikační sférou a vládou jednou z největších inovačních výzev, kterým musí čelit, pokud se má jejich postavení v budoucnu změnit.
Údaje v analýze byly získány z řady zdrojů - například European Innovation Scoreboard, databáze E-Corda, databáze Eurostatu a další databáze Evropské komise.
Celá analýza je dostupná zde.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
