Zakončení seriálu o nejnovější edici Statistické ročenky České republiky se zaměřuje na to, zda se rostoucí výdaje podniků na výzkum a vývoj projevují vyšší přidanou hodnotou či převratností jejich produkce. Jakého významu v tomto dokumentu nabývá pojem inovace a jaký obraz o české vědě a výzkumu podává?
Jak už jsme naznačili v předchozích dílech této minisérie (díly první, druhý, třetí, čtvrtý) na téma Statistické ročenky České republiky 2022, také poslední část 23. kapitoly s názvem Věda, výzkum a inovace se nese v důrazu na technické obory a podnikatelský sektor. V sadě šetření č. 15–26, tedy ve více než třetině prezentovaných výsledků, převládají vybrané kategorie klasifikace ekonomických odvětví (CZ-NACE) či produktově a technologicky orientovaných odvětví zpracovatelského průmyslu.
Podniky se posouvají vpřed – pomaleji jejich produkty?
Ročenka podává poměrně plastický obraz o rozsahu a efektivitě aplikovaného výzkumu či transferu znalostí a technologií, ať už jde o velikost, zaměření a tržby podniků. Nemapuje však škálu nekomerčních vědeckých aktivit zvláště z okruhu humanitních a sociálních věd.
Toto potlačení má i své metodologické a strukturální důvody. O nich ostatně svědčí již metodické vysvětlivky k 23. kapitole, kde je inovace v souladu s mezinárodními standardy definována jako „zavedení produktu (výrobku či služby) nebo podnikového procesu“.
Vytkneme-li výše uvedené poznámky před závorku, můžeme se zaměřit na to, co nová Ročenka prozrazuje o progresivních tendencích v českém podnikatelském ekosystému. Nutno podotknout, že tato problematika je z velké části prezentována na půdorysu období let 2018–2020 či k roku 2020.
Dozvídáme se, že inovační potenciál vykazuje již 56,9 % podniků působících v České republice, tj. o 10,1 procentního bodu více, než v období 2016–2018. Zlepšení bylo obecně zaznamenáno jak u produktových inovací, tak u těch procesních, marketingových a organizačních, přičemž s rostoucí velikostí podniku stoupá jejich podíl: od 52,4 % u malých přes 66,6 % u středních až po 83,3 % u velkých podniků s více než 250 zaměstnanci, zejména těch pod zahraniční kontrolou.
Osvědčenými lídry v zavádění inovací jsou podniky v informačních a komunikačních odvětvích (77,2 %) následované finančními (64,9 %) a velkoobchodními (61,4 %). Nadprůměrnou inovativnost přisuzují výsledky rovněž oblasti „profesní, vědecké a technické činnosti“ (61,3 %), u které – stejně jako u všech sledovaných oborů – zřetelně zaostává míra produktových inovací (38,9 %) za procesními (57,3 %), které zahrnují širokou škálu aktivit od poskytování služeb, designu, komunikace až po administrativu.
Zatímco od roku 2010 sledujeme kontinuální zvyšování výdajů podniků na výzkum a vývoj, v posledním období došlo k bezprecedentnímu nárůstu v celkovém objemu nákladů, které podniky vydaly na inovace: oproti 150 mld. Kč k roku 2018 bylo v roce 2020 vykázáno přes 266 mld. Kč.
Skokový nárůst se odráží ve všech dílčích typech nákladů: ať už jde o vnitropodnikové náklady nebo nákupy zařízení, služeb a jiné vědeckovýzkumné expertízy, jako jsou patenty, licence či užitné vzory. Nepřekvapí ani to, že nejvíce za inovace „utrácely“ velké podniky.
Silnou disproporci lze vysledovat v kategorii nákupu služeb v oblasti vědy a výzkumu, kdy oproti podnikům v zahraničním vlastnictví tuzemské zaplatily sedmkrát méně; malé a střední pak dvacet čtyřikrát, respektive desetkrát méně než velké podniky. Z hlediska odvětví celkový objem nákladů logicky „táhne“ zpracovatelský průmysl s téměř 90 mld. Kč za pořízené stroje, zařízení a software.
Ryze produktově orientované šetření č. 19 porovnává tržby podniků za inovace v kontextu trhu, nebo alespoň v rámci vlastní produkce s těmi za nezměněné či pouze obměněné produkty. Ačkoli celkové tržby po celou druhou dekádu stoupaly, bylo to především díky prodeji nezměněných produktů (téměř 4 biliony Kč k roku 2020).
Jako znepokojivé se může jevit zjištění, že tržby za převratné inovace, které prorazí na trhu, od roku 2014 stagnují. A oproti roku 2018 dokonce o 42 mld. Kč klesly. Tento obraz mírně vylepšuje fakt, že tržby za vlastní inovované produkty se v Česku proti roku 2018 zvedly o 161 mld. Kč.
Ubývá patentů a příjmů z nových licencí
Poslední části kapitoly Věda, výzkum a inovace jsou věnovány aspektům zhodnocování duševního vlastnictví. Stranou necháme ukazatele o kondici high-tech odvětví ve zpracovatelském průmyslu.
V nejdelším horizontu, v rozmezí let 2000–2021, jsou sledovány počty udělených patentů v České republice včetně validovaných evropských patentů. Jejich plynulý vzestup, procházející napříč oběma dekádami k více než 8000 patentům v roce 2019, se zastavil a začal snižovat. V roce 2020 klesl na necelých 7500 a rok 2021 přinesl jen 6781 patentů. Signifikantní pokles postihuje všechny sledované kategorie jak z pohledu zahraničních, tak domácích přihlašovatelů – z nich nejvýrazněji ústavy Akademie věd ČR.
Stabilnější vývoj vykazuje výše přijatých poplatků ze stávajících patentových licencí. Zatímco ve vysokoškolském sektoru se tyto příjmy meziročně téměř nezměnily a ve vládním mírně klesly, v podnikatelském sektoru se propadly o výrazných 40 % (oproti roku 2015 dokonce o 75 %). Z celkového pohledu je pak markantní úbytek příjmů z nových licencí: ze 73 mil. Kč v roce 2018 se ztenčily až na 6 mil. Kč v letech 2020 a 2021.
Krátce se ještě zastavme u pozitivních výsledků výzkumných a vývojových aktivit (výzkum na zakázku, finanční transfery, prodej patentů aj.) v oblasti high-tech služeb. Ty v roce 2020 zaznamenaly navýšení přidané hodnoty o necelé 3 mld. Kč. Zároveň zde vzrostl počet podniků, tržeb i zaměstnaných osob. Ke značnému oživení došlo rovněž ve vývozu tohoto typu služeb, meziročně o více než 6 mld. Kč.
Závěrem: Podnikové inovace v zajetých kolejích?
Přestože inovujících podniků v Česku výrazně přibývá stejně jako výzkumníků, které zaměstnávají, můžeme v tomto sektoru konstatovat určité vnitřní napětí. Je patrné ve chvíli, kdy uvedeme růst výdajů na výzkum a vývoj spolu s náklady na inovace do vztahu se stagnací tržeb za skutečně inovativní produkty či převratné technologie.
O tom, jestli se českým podnikům nedaří inovace efektivně přenášet do výroby nebo je implementují spíše v osvědčených postupech nebo jim v tom brání jiné překážky, můžeme na základě údajů Statistické ročenky pouze spekulovat. Co je naopak zjevné, je nedostatečné zastoupení základního výzkumu i humanitních a sociálních věd v klasifikaci inovativních odvětví.
Autor: Vědavýzkum.cz (MP)
Zdroj: Český statistický úřad
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
