Zprávy Ministerstva pro místní rozvoj sledují naplňování strategických cílů a indikátorů územního rozvoje s využitím Evropských fondů. Jak silným magnetismem v tomto směru disponují veřejné vysoké školy? Jsou nenahraditelné? Portál Vědavýzkum.cz se tentokrát zaměřil na specifické zprávy z Olomouckého, Libereckého, Královéhradeckého a Středočeského kraje.
Národní orgán pro koordinaci provádí evaluaci plnění cílů a socioekonomických přínosů Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) ve vztahu k územnímu rozvoji České republiky v programovém období 2014–2020. Na webových stránkách DotaceEU.cz jsou postupně zveřejňovány zprávy a analýzy o situaci v jednotlivých krajích.
V minulém díle jsme porovnávali dva kraje, které na základě svých diametrálně odlišných dispozic a kapacit sledují jiné priority: zatímco v Jihomoravském kraji je na pořadu dne další rozvoj již existující robustní infrastruktury a její napojení v mezinárodním kontextu, v Kraji Vysočina se vypořádávají s nízkým počtem veřejných výzkumných organizací a spíše pokládáním základů pro budoucí výzkumné a inovační projekty.
V dnešním, druhém díle se pokusíme rozlišit způsob nakládání s Evropskými fondy, zejména z operačního programu Věda, výzkum a vzdělávání, u dalších čtyř krajů. Jak si v tomto ohledu vedou ve Středočeském, Královéhradeckém, Libereckém a Olomouckém kraji?
Výzkum, vývoj a inovace v nadhledu
Na základě srovnání v přepočtu na jednoho obyvatele (mapa 1) i celkového čerpání v OP VVV (mapa 2) vidíme, že z uvedených regionů nejvyšší hustotu proplacených prostředků zaznamenali v Olomouckém kraji.
Mapa 1: Čerpání v OP VVV v přepočtu na jednoho obyvatele (zdroj: MS 2014+)
Nicméně zdaleka největší objem finančních zdrojů OP VVV dokázali alokovat v kraji Středočeském, tj. v regionu, kde nesídlí žádná veřejná vysoká škola univerzitního typu.
Mapa 2: Krajské čerpání v ESIF, OP VVV (zdroj: MS 2014+, data.gov.cz)
Kolik prostředků získali ve zbylých dvou krajích a jak jejich přičiněním realizovali krajské strategie? Čím se sledované kraje odlišují, a co je naopak v přístupu k Evropským fondům spojuje? Jaká místní specifika charakterizují vědecko-výzkumné, inovační či technologické prostředí?
Středočeský kraj těží ze zázemí vysokých škol
Ačkoli je středočeský prstenec nejlidnatějším českým krajem, v našem srovnání je tím nejzávislejším: drtivá většina vědecko-výzkumných a inovačních aktivit se odehrává ve větší či menší relaci k hlavnímu městu, z jehož blízkosti ale dokáže kraj těžit, zejména v oblasti čerpání z rozvojových Evropských fondů.
Je to kraj, jehož přirozené centrum se nachází za jeho hranicemi a lokální subcentra je nemohou suplovat. Podobně jako v kraji Vysočina, o němž jsme referovali v prvním díle, tu nenajdeme plnohodnotnou veřejnou univerzitu. To ve vztahu k našemu tématu ovšem bohatě kompenzuje přítomnost celé řady vědecko-výzkumných institucí: 8 ústavů AV ČR, jedné evropské výzkumné infrastruktury (ELI Beamlines) nebo detašovaných pracovišť pražských vysokých škol (ČVUT, ČZU, VŠCHT).
Přestože jde „jen“ o zázemí, anebo právě proto, je třetím nejúspěšnějším českým krajem z hlediska veřejných výdajů HDP na vědu a výzkum. S celkovým objemem 11 mld. korun a 8000 korunami na jednoho obyvatele mírně zaostává za Jihomoravským krajem. Dalším výrazným inhibitorem jsou soukromé subjekty, které čerpaly přes 6,5 mld. Kč, tedy více než polovinu ze středočeských operačních zdrojů na rozvoj výzkumu, vývoje a vzdělávání.
Kraji se díky Evropským fondům podařilo založit Středočeské inovační centrum a jeho pomocí spustit akcelerační projekty napomáhající propagaci a komercializaci místních výzkumných aktivit. Evropské projekty pomohly zvýšit počet výzkumných pracovníků v kraji o 158, podpořily 2224 výzkumných a akademických pracovníků (zhruba třetinu v ČR), a o 830 pracovníků více může pracovat v modernizovaných výzkumných infrastrukturách.
Vnitřní regionální disproporce jsou i v porovnání s ostatními kraji asi nejpalčivějším problémem středočeské distribuce prostředků na VaVaI. Zatímco na vnitřní periferii se usilovně pracuje na co nejtěsnějším propojení s pražskou infrastrukturou či propagaci technologických inkubací a výzkumných transferů, na vnější periferii bývá problémem spíše zachování alespoň nějakého dopravního spojení, občanské vybavenosti a komunálního života.
Krajské univerzity nestačí
Olomoucký, Liberecký a Královéhradecký kraj spojuje mimo jiné okolnost, že na jejich území, narozdíl od středních Čech, najdeme po jedné zavedené veřejné univerzitě a na ně navázaný výzkumný či technologický provoz.
S celkovým čerpáním z Evropských fondů ve výši 4,1 mld. korun (6454 korun na jednoho obyvatele) disponoval nejširším portfoliem v oblasti výzkumu, vývoje a inovací Olomoucký kraj, který byl v tomto ohledu šestým nejvíce podpořeným českým krajem. Zejména díky aktivitám Univerzity Palackého v Olomouci k více než dvěma tisícům výzkumníků jich v kraji přibylo 128, přičemž bylo ustaveno na 80 lokálních spoluprací mezi výzkumnými organizacemi a podniky.
S přihlédnutím k výrazně nižšímu počtu obyvatel pak srovnatelné hodnoty vykazuje Liberecký kraj, a to zejména v čerpání na jednoho obyvatele ve výši 6662 korun. Slabým místem se při srovnání let 2014 a 2019 ukázal 4% pokles celkového počtu výzkumných či akademických pracovníků, který na druhou stranu zmírnily aktivity soukromé sféry, jež z Evropských fondů odčerpala zhruba 70 % finančních prostředků.
Paradoxní dynamiku zaznamenal Královéhradecký kraj. I přes nízké hodnoty v čerpání (2,4 mld. korun) a přepočtu na jednoho obyvatele (4363 korun) zde nad očekávání dobře pomohly evropské projekty zvýšit, jinak relativně nízký, počet výzkumných pracovníků o 25 %. Pozitivním jevem bylo také zapojení soukromých podniků do 107 výzkumných iniciativ.
Tabulka: Srovnání Olomouckého, Libereckého a Královéhradeckého kraje v čerpání Evropských fondů v tematickém cíli Výzkum, vývoj a inovace v letech 2014–2020
Více než porovnání naměřených dat je pro pochopení situace v krajích možná přínosnější to, jakým způsobem hodnotitelé interpretují regionální specifika.
V Olomouckém kraji hraje dosud nezastupitelnou úlohu univerzita, která v regionu udržuje poměrně širokou vědecko-výzkumnou komunitu nejen díky své tradici, ale spíše modernizaci výzkumné infrastruktury a vzniku několika nových výzkumných center. Nikoli náhodou tak postupně narůstá podíl soukromého sektoru. I přes tyto úspěchy se stále nedaří naplňovat strategické cíle a indikátory pro vědu, výzkum a inovace optimálním tempem.
V Libereckém kraji byl deficit v oblasti VaVaI pociťován spíše v nedostatečné míře čerpání finančních prostředků, která byla způsobena jednak nižšími výzkumnými kapacitami (Evropské fondy zde vygenerovaly pouhé 1 % z celorepublikového počtu nových výzkumných pozic), jednak relativně malou účastí soukromých subjektů v evropských výzkumných projektech. To může být dáno i historickou vazbou regionu na zpracovatelský a automobilový průmysl či nadprůměrným podílem technicky orientovaných specialistů. Jako alarmující se pak ve sledovaném období jeví absence výzkumného partnerství veřejného a soukromého sektoru.
Pro situaci v Královéhradeckém kraji byla z hlediska využití výzkumných příležitostí ESIF určující nižší aktivita krajské univerzity, která se odráží v podpoře pouhých 7 stávajících výzkumníků (oproti očekávaným 174). V celkovém úhrnu tak z 2,4 mld. korun dokázaly přes 80 % zdrojů vytěžit soukromé výzkumné iniciativy. Bolavým místem byl nekoordinovaný postup akademické a firemní sféry, který vedl inovační podniky k tomu, aby hledaly výzkumné organizace spíše za hranicemi kraje.
Závěrem: O příčinách krajských nerovností
České kraje vykazují ve schopnosti absorbovat a implementovat vědecko-výzkumné a inovační aktivity zřetelné nerovnosti a diference. Z našeho dosavadního srovnání šesti krajů vyplývá silná míra centralizace kolem zemských metropolí – Brna a Prahy, které vedle ekonomické stability, bohatého akademického prostředí, výzkumných infrastruktur či technologických a výrobních řetězců navíc ještě disponují svým zázemím: Jihomoravským, resp. Středočeským krajem.
Demografické, historické či strukturní atributy ostatních krajů nejsou dostatečným vysvětlením toho, proč zaostávají v intenzitě čerpání fondů, které jsou určeny právě k rozvoji regionů, jež se nemohou opřít o stejné výhody jako metropole. Zprávy Ministerstva pro místní rozvoj naznačují, že hlavním důvodem bude kombinace omezeného počtu institucí, které mohou o prostředky z Evropských fondů v kraji zažádat, a nízká či pomalá úroveň zapojení lokálních komerčních subjektů do aktivit veřejného výzkumu.
Pokud je jednou z vládních priorit účinně podpořit rozvoj společnosti vědění, zvyšovat konkurenceschopnost a zaměstnanost v oborech s vyšší přidanou hodnotou ve všech českých luzích a hájích, zjednodušeně řečeno – jde-li skutečně o to vypořádat se s regionálními nerovnostmi, ne o jejich nivelizaci, potom řada zjištění a pasáží ministerské analýzy může posloužit jako východisko pro přesnější kalibraci nástrojů podpory v rámci tematického cíle Výzkum, vývoj a inovace v novém programovém období.
Autor: Vědavyzkum.cz (MP)
Zdroj: DotaceEU.cz
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
