Alexandra Kala: I skvělý výzkumník může chtít víc než publikace

Nedávno jste spoluzaložila fond Spinoffy. Jak vás napadlo založit investiční fond pro vědecké výsledky?

Vytvoření fondu byl jeden z bodů širší Reformy transferu znalostí, kterou připravoval tým bývalé ministryně Heleny Langšádlové včetně Jany Soukupové a Aleše Bělohradského. Plán na fond pro technologický transfer byl původně v režimu public-private financování. Po odvolání ministryně se naše pracovní skupina Druhé ekonomické transformace soustředila na to, aby připravovaný Zákon o vědě a výzkumu „nespadl pod stůl” a prošel sněmovnou. Nicméně myšlenku na investiční nástroj, který bude podporovat transfer v rané fázi, jsme společně s Janou a Alešem dále rozvíjeli, až vznikl privátní fond Spinoffy SICAV, s podporou mnoha velkých českých podnikatelů.

Můžete blíže popsat, jak se tato myšlenka zhmotnila?

V rámci přípravy Reformy transferu Jana s Alešem dělali terénní průzkum na univerzitách a ve výzkumných institucích, včetně jejich transferových center. Ukázalo se, že českému prostředí chybí finance pro fázi proof of concept i silnější podpora komercializace. Právě na tuto mezeru jsme se proto rozhodli reagovat.

A tak jsme ve třech, s pomocí investiční společnosti Amista a J&T Banky, založili plně regulovaný fond, který právě tuto mezeru zaplňuje. Ujala jsem se fundraisingu pro fond v první fázi a pak se soustředím na matchmaking – propojování projektů s průmyslovými a finančními partnery, protože mám zkušenosti se startupy a široké mezinárodní kontakty. Dlouho jsem žila ve Švýcarsku, vybudovala jsem dvě mezinárodní firmy a mimo jiné jsem členkou YPO  (Young Presidents’ Organization), která sdružuje čtyřicet tisíc CEO a majitelů firem z celého světa. Jsem člověk, který rozumí vědě a zároveň byznysu, a s Janou a Alešem se dobře doplňujeme. Postavili jsme deep tech inkubátor, který v Česku chyběl. Pokud mají výzkumníci zajímavou technologii a chtějí kolem ní vybudovat spin-off, pomůžeme jim nastavit podmínky transferu s mateřskou institucí, budeme první investoři a dodáme byznysovou expertizu.

Kolik peněz investujete? 

Během prvních šesti let chceme každý rok vybrat 6 až 10 projektů. Do každého z nich můžeme vstupovat primárně ve dvou fázích – ve fázi proof of concept částkou kolem 2,5 milionu korun a následně po spin-offu a založení společnosti až 7,5 milionu korun ve fázi pre-seed. Budeme však přísní na plnění stanovených KPIs (pozn. red. KPI je anglická zkratka pro Key Performance Indicator, tedy klíčové ukazatele výkonnosti, je často používána v byznysovém prostředí), protože k financím našich investorů cítím velký závazek. Nejde o anonymní prostředky, ale o peníze lidí, které osobně znám a kteří fondu důvěřují.

Po šesti letech budeme prostředky zhruba další čtyři roky zhodnocovat prostřednictvím prodeje menšinových podílů ve firmách. To je důležité zdůraznit – do projektů vždy vstupujeme jako menšinový investor, který kromě kapitálu přináší i naši práci a podporu. Cílem je samozřejmě vygenerovat zisk, i když tato raná fáze investic je riskantní a počítáme s tím, že část projektů úspěšná nebude.

Už se na vás výzkumníci obrací? 

Ano, obrací se na nás jak jednotliví výzkumníci, tak transferová centra. Už máme přes třicet projektů, které posuzujeme.

Je mezi nimi nějaký, který můžete zmínit?

Ano, před půl rokem jsme investovali do firmy PangeAI, kterou založili Marek Miltner a Johanna von der Leyen, kteří se potkali na Stanfordu. Startup bude pomocí umělé inteligence analyzovat mapová data – kde je jaká půda, voda, zdroje… To je důležité pro investory, když chtějí někde postavit třeba fabriku. PangeAI jim o měsíce zkrátí předinvestiční analýzu. 

Náš vstup do PangeAI je oproti ostatním projektům trochu netypický – investovali jsme ve fázi pre-seed, kdy už měla dvojice založenou společnost. U většiny projektů ale umíme vstupovat ještě dříve, už ve fázi proof of concept. Pokud se technologie potvrdí, pomáháme s přípravou spin-offu a až následně můžeme vstoupit i jako pre-seedový investor.

Nejdůležitější je chuť chtít 

Jak budete projekty vybírat? 

Každý může na webu vyplnit dotazník a přihlásit svůj projekt. Zaujme nás například to, když za sebou má původce prestižní grant, například ERC, ale rozhodně to není podmínka.

Projekty důkladně posuzujeme – máme advisory board složený z odborníků a profesorů. Sledujeme zralost technologie, typicky kolem Technology Readiness Level 3 až 4, řešíme, jak dobře lze chránit duševní vlastnictví a zda je řešení těžko okopírovatelné konkurencí. Stejně důležitý je pro nás tým – hledáme výzkumníky, kteří chtějí technologii opravdu posunout směrem k firmě.

Mnoho projektů samozřejmě odmítneme, pokud v nich nevidíme dostatečný technologický nebo tržní potenciál. U některých ale naopak dává smysl, aby ještě v režimu proof of concept prošly zákaznickou validací a cíleným dovývojem, s čímž pomůžeme.

Jak dlouho taková analýza trvá a co nastane poté, když projekt vyberete? 

Analýza zabere zhruba měsíc. Pokud si projekt vybereme, v případě proof of concept nastavujeme spolupráci s původcem i univerzitou, definujeme milníky a průběžně vyhodnocujeme pokrok. Vedle financování se díváme i na to, co týmu chybí – často pomáháme s cíleným matchmakingem a doplněním byznysových kompetencí.

S projekty budeme pracovat zhruba rok. V inkubační fázi s nimi hledáme silný „business case”, vedeme je přes intenzivní zákaznickou validaci a podle zpětné vazby z průmyslu směřujeme i další vývoj technologie. Po úspěšné fázi proof of concept se zakládá firma, do níž můžeme vstoupit jako pre-seedový investor a provést tým i další fází rozvoje.

Jsou čeští výzkumníci připraveni na tento byznysový přístup, na cíle a milníky? 

Je to individuální, ale absolutně klíčová je energie a „chuť chtít“. Ta tu je. Komercializace se posouvá – spin-off už není vnímán jako šedá zóna, ale jako úspěch. I špičkový výzkumník si může v určitém momentu říct, že chce víc než plat a publikace.

Jak bude vypadat finanční dohoda s výzkumníkem a univerzitou? 

Inspirujeme se zahraničím, univerzitou v Mnichově a ETH – univerzita má obvykle 5–10 %, fond kolem 10 % a většina zůstává výzkumnému týmu.

Jak se zrodil program TA ČR Chair 

S výzkumnými institucemi jste zkoušela spolupracovat už dřív a moc dobře jste dle svých slov nepochodila. Proč?

Před deseti lety byla spolupráce velmi složitá, zkoušela jsem se třeba spojit s jedním profesorem, abychom spolupracovali na vývoji bělicích zubních past a ten se mi spíš vysmál s nepochopením, proč by něco takového měl dělat. Tak jsme vybudovali značku SWISSDENT ve Švýcarsku ve spolupráci s doktorantem z ETH. Máme několik světových patentů a značka se prodává ve 40 zemích.

Před dvěma lety jsme si pak v rámci Druhé ekonomické transformace udělali mystery shopping v transferových kancelářích výzkumných organizací. Poptávali jsme jménem dvou velkých firem, Profimed a T-mobile, spolupráci. Reakce byla minimální, na deset emailů jsme dostali jednu odpověď. 

Situace se ale postupně zlepšuje. Problém je však často ve vnitřním nastavení v instituci a nedostatku byznysových zkušeností. Chceme tyto zkušenosti do Česka přinést, a proto se zrodila myšlenka Industrial chairs, neboli průmyslových křesel, kterou uchopila Technologická agentura ČR, která je otevřena změnám. Chtěli jsme podpořit český ekosystém příchodem špičkových vědců a manažerů se zkušeností se spoluprací s průmyslem. 

Jak budou pozice fungovat?

TA ČR pokryje 60 % veškerých personálních i výzkumných nákladů, zbytek zajistí instituce a průmyslový partner. Klíčová je skutečná spolupráce – část týmu bude působit i ve firmě. Konkrétní podmínky se ještě ladí, intenzivně se diskutuje především omezení návratu absolventů do svých institucí, tedy omezení tzv. inbreedingu. 

Přečtěte si také

Jak přilákat excelenci ze zahraničí? TA ČR cizeluje podmínky Industrial Chairs

Projekt Industrial Chairs Technologické agentury má ambici propojit byznys s akademickou sférou. Cílem výzvy je podmínkami přilákat špičkovou vědeckou excelenci ze zahraničí, zajistit systematické zapojení začínajících talentů a zefektivnit transfer výsledků.    

Máme v Česku dost firem, které chtějí s výzkumníky spolupracovat na opravdových inovacích?

Podobných dotačních projektů už tu bylo více a spolupráce pořád vázne. Zájem ze strany firem tu určitě je, ale mnohdy nevědí, s kým a jak navázat spolupráci, což se týká i renomovaných firem. Chybí jim orientace v akademickém prostředí, mají obavy z byrokracie. Tenhle program ale bude pro industriální partnery a instituce velmi vstřícný. 

Na rozdíl od úspěšných ekosystémů ve Státech či ve Švýcarsku a Skandinávii tu vázne komunikace mezi akademickým a byznysovým světem a také chybí nastavení procesů, třeba v oblasti duševního vlastnictví. S tím chceme jako Druhá ekonomická transformace pomoci. 

Změna společnosti, která má cíle a milníky   

Jak vůbec vznikla myšlenka Druhé ekonomické transformace? 

Vznikla v úzkém kruhu vizionářských podnikatelů, jako je Martin Vohánka, Tomáš Salomon, Martin Wichterle a Radek Špicar. Chceme posunout českou ekonomiku směrem k inovacím a finálním výrobkům s českou značkou. Vycházíme z přesvědčení, že změnu je třeba prosazovat zdola jako společenské téma. Nechceme se politicky profilovat, komunikujeme napříč spektrem. Každá vláda má své slabé a silné stránky. Pozitivně vnímáme například zavádění KPI včetně termínů v aktuální hospodářské strategii, to vidíme poprvé a je to důležité. 

Jak fungujete prakticky?

Podnikatelé dávají prostředky do společného poolu, ze kterého financujeme tým, interní seniorní  tým připravuje rozsáhlé datové analýzy a podle nich pak navrhujeme opatření. I proto jsme přišli s programem průmyslových křesel, protože jsme ze zahraničních příkladů viděli, jak to pomohlo změnit ekosystém, podpořit růst spin-offů. 

A máte stanoven nějaký cíl, při kterém si řeknete: ekonomická transformace proběhla, můžeme se rozpustit? 

Nemáme finální cíl, ale postupné milníky. Zákon o výzkumu, který se už podařil, program Chairs, do budoucna například vznik virtuálního AI institutu, po kterém volá věda i průmysl (naším vzorem je platforma AI Sweden), nebo legislativní regulace pro nasazení inovací v praxi, tzv. sandboxy. Ale také chytrou imigraci, zjednodušení vízového procesu pro studenty, systém stipendií nebo reformu penzijních fondů, která by přinesla kapitál i do české vědy… 

Podnikání od píky až po světově proslulou zubní pastu

Jak jste se dostala k podnikání?

Začala jsem velmi brzy, už ve 21 letech jsem založila firmu Profimed. Po střední škole jsem nešla na vysokou, protože všichni kolem mě studovali ekonomku a to mě nelákalo. Začala jsem pracovat a vlastně náhodou jsem se dostala k pomůckám ústní hygieny, které tehdy v Česku nebyly. Začala jsem dovážet ze Švýcarska a Švédska zubní a mezizubní kartáčky a další produkty. Byla jsem ale podnikavá už od dětství.

Jak vznikla vaše inovativní zubní pasta, díky které jste se dostala i k výzkumu? 

Spolu s manželem, česko-švýcarským zubním lékařem, jsme chtěli vyvinout šetrnou bělicí pastu. Nejdříve jsme chtěli zkusit vývoj v Česku, ale jak jsem řekla, setkali jsme se s nezájmem. Václav první formuli připravil v laboratoři lékárny v Curychu vedle manželovy zubní ordinace. Recepturu jsme patentovali a v roce 2005 ji začali prodávat s vlastním brandem Swissdent.

Další inovace a patenty jsme pak již vymýšleli s výzkumníkem z ETH. Spolupráce s ním sice nebyla jednoduchá, ale vzniklo několik patentů. To byl samozřejmě velmi náročný a drahý proces, a proto jsme potřebovali investory a zředili náš podíl na třetinu. Stálo to však za to, pasta je velmi úspěšná, prodává se ve čtyřiceti zemích světa a zakoupíte ji například i na palubě letecké společnosti Swiss. 

Svým příběhem ilustruji, že vím, co znamená vytvořit inovativní produkt od píky, řešit duševní vlastnictví, patentovou ochranu,  vstup investorů a především úspěšnou komercializaci.

Mohu proto pomoci novým nápadům nejen kapitálem, ale především zkušenostmi.

Co byste vzkázala českým vědcům?

Vím, že vaše situace je komplikovaná. Současný systém založený na grantech není jednoduchý, peněz navíc ubývá. To ale může představovat i nové příležitosti. Buďte otevřeni změnám a přemýšlejte o svém výzkumu z pohledu helikoptéry. Jak by váš výzkum mohl pomoci českým firmám i vaší instituci se posunout na evropskou špičku.

A vědcům v zahraničí bych vzkázala: zvažte návrat. Životní kvalita v Česku je velmi vysoká a potřebujeme tady vaše zkušenosti i perspektivu. 

Alexandra Kala je česká podnikatelka a filantropka, zakladatelka a spolumajitelka firem Profimed a Swissdent, investičního fondu Spinoffy a nadačního fondu Žárovky.  Získala ocenění TOP Podnikatelka v rámci ocenění TOP Ženy Česka, které pořádají Hospodářské noviny.