Společné výzkumné středisko Evropské komise (JRC) nedávno zveřejnilo zprávu, v níž se zabývá efektivitou dvou hlavních nástrojů podpory inovací – Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) a rámcového programu Horizont 2020 ve vztahu k zemím s nižší inovační výkonností.
Je zřejmé, že nové členské státy Evropské unie (tzv. EU13) spíše těží z prostředků alokovaných v rámci ESIF, zatímco vyšší účast v rámcovém programu pro ně stále představuje velkou výzvu. Aktuální informace o české účasti v Horizontu 2020 nedávno publikovalo Technologické centrum AV ČR, na jaře tohoto roku také přineslo podrobnější analýzu.
Zpráva JRC konstatuje, že země EU13 zaostávají v intenzitě výzkumu a vývoje (podíl výdajů na HDP), jejich výzkumný systém je méně internacionalizován a většina výzkumu a vývoje je prováděna ve veřejných institucích, spíše než v podnikatelském sektoru. Pro Česko může být potěšující, že dle autorů zprávy jsou výjimkou z tohoto stavu především Slovinsko a právě Česká republika. O aktuálních národních datech ČSÚ, která tomu nasvědčují, jsme psali například zde.
Oba nástroje – strukturální fondy a rámcové programy – by se měly svým působením vzájemně doplňovat. Cílem ESIF je podporovat méně rozvinuté země se slabými inovačními ekosystémy do té doby, než se budou schopny více zapojit do rámcových programů na podporu výzkumu, a to především podporou internacionalizace veřejného výzkumu a podporou inovací v podnikatelské sféře. Vybudovaná „excelence“ se má dále uplatňovat a posilovat v rámci soutěží v Horizontu 2020. Podle autorů zprávy však v některých rozvíjejících se zemích tento efekt selhává, a to například kvůli neexistenci dlouhodobého plánování nebo nedostatečné podpůrné infrastruktuře. Problémem jsou také ne vždy kompatibilní pravidla a administrativní postupy uplatňované pro ESIF a pro Horizont 2020.
Autoři identifikovali značné regionální rozdíly ve výkonnosti v Horizontu 2020 a ESIF a to jak uvnitř jednotlivých států, tak především napříč státy. Zahrneme-li do analýzy všechny státy Evropské unie, pak největší národní rozdíly ve výkonnosti jednotlivých regionů v programu Horizont 2020 vykazují Španělsko, Belgie a Itálie. V rámci podpory výzkumu a vývoje ze strukturálních fondů jsou pak největší regionální rozdíly v Polsku, Portugalsku a Maďarsku.
V rámci analýzy napříč jednotlivými státy autoři prozkoumali 200 evropských regionů z hlediska jejich intenzity výzkumu a vývoje a účastí v Horizontu 2020 a ESIF. Tyto regiony následně rozdělili do tří výkonnostních skupin – lagging regions, transition regions a better-performing regions. První skupinu tvoří regiony s nízkou intenzitou VaV (pod 1 % HDP) a nízkou mírou podpory a koncentrují se zejména ve státech EU13 a některých státech jižní Evropy. Regiony ve druhé kategorii dosahují nižších výsledků v Horizontu 2020 než by odpovídalo jejich intenzitě VaV. Právě na tyto regiony by se podle zprávy měla soustředit evropská politika, protože u nich lze dosáhnout výrazného zlepšení v krátké době. Třetí skupina regionů vydává významnou částku na VaV v poměru ke svému HDP a tomu odpovídá vyšší výkon v evropských soutěžích. Především první dvě skupiny tak musejí podle studie zajistit, aby prostředky z ESIF směřovaly k podpoře inovační výkonnosti.
Postavení českých regionů je z hlediska této klasifikace poměrně jednoznačné. V kategorii nejméně rozvinutých se nachází jen region Severozápad (Ústecký + Karlovarský kraj), mezi tzv. better-performing regiony patří naopak pouze hlavní město Praha. Zbývající kraje spadají podle analýzy do druhé kategorie s vysokým potenciálem ke zvýšení své inovační kapacity.
Autor: Vědavýzkum.cz (JS)
Zdroj: Evropská komise
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
