Stručná historie Rady pro výzkum, vývoj a inovace

Letos oslaví Rada pro výzkum, vývoj a inovace (dále jen Rada nebo RVVI) 30 let svého fungování. RVVI tak nejenže oplývá bohatou historií, která odráží proměny české vědy, ale disponuje také poměrně širokými pravomocemi při směrování vědní politiky a nastavení finančních i dalších podmínek pro fungování českého výzkumu, vývoje a inovací. Vedle statusu, úkolů a kompetencí mohou být klíčem k pochopení smyslu RVVI také reflexe některých bývalých členů, které jsme v této souvislosti oslovili.

RVVI ve zkratce

Rada pro výzkum, vývoj a inovace je odborným poradním orgánem vlády České republiky, který v dané oblasti připravuje a spoluurčuje národní strategii, zajišťuje a kontroluje její naplňování. Je zřízena zákonem č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků, ve znění pozdějších předpisů.

Organizační struktura Rady není složitá: řízení je svěřeno předsednictvu se třemi místopředsednickými posty v čele s předsedou, který je členem vlády – tak jako současná předsedkyně Rady Helena Langšádlová, ministryně pro vědu, výzkum a inovace.

O svou zkušenost „insidera“ se s námi podělil Petr Dvořák, místopředseda RVVI z let 2016–2020: „Rada má v oblasti výzkumu obrovské kompetence a odpovědnost, téměř jako malé odborné ministerstvo. Avšak na rozdíl od ministerstva se o každé řešené záležitosti, včetně těch velmi malých a praktických, hlasuje. To je na jednu stranu výborné a demokratické, ale na druhou stranu z toho plyne zvýšená citlivost na personální složení.“

Sedmnáct volených členů a členek Rady se pro čtyřleté funkční období zavazuje nejen k aktivní účasti na zasedáních a panelech či k práci v komisích, ale rovněž k předkládání vlastních iniciativ. Členství je podmíněno v prvé řadě expertízou v oblasti základního a aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací při, pokud možno, vyrovnaném zastoupení žen a mužů. Jak ale ještě uvidíme, členství není vyhrazeno pouze zástupcům akademické sféry.

Vedle celé řady významných českých vědců a vědkyň najdeme mezi bývalými členy Rady i klíčové osobnosti politického vývoje samostatné České republiky. Prvním předsedou se stal někdejší senátor, velvyslanec a primátor Prahy, Jan Koukal (pozn.: pražským primátorem byl rovněž druhý předseda Rady Igor Němec). Stejný post zastával také Josef Syka, dlouholetý předseda Grantové agentury; v roce 1998 jím byl krátce Jan Sokol, filozof a tehdejší ministr školství, mládeže a tělovýchovy, kterého vystřídal ministr financí a místopředseda vlády Pavel Mertlík. Po Pavlu Rychetském, který se následně ujal předsednictví Ústavního soudu ČR, figurovali v čele Rady Petr Mareš, Martin Jahn (ve svých 34 letech nejmladší jmenovaný předseda Rady), Jiří Havel a další.

„Mravenčí“ práci dále zajišťuje sekretariát Rady, který spadá pod Úřad vlády ČR. A jak na dobu svého působení v pozici místopředsedy RVVI vzpomíná Martin Potůček, sekretariát „byl s ohledem na rozsah spravovaných agend nepočetný a jeho výkon mimořádný,“ navíc jeho členové často byli „faktickými tvůrci politik“.

Silný „impakt“ a široké kompetence

To, že je RVVI klíčovým orgánem vlády ve věci české vědy a technologického rozvoje, souvisí zejména s přípravou Národní politiky výzkumu a inovací a příslušné legislativy. Rada předkládá návrhy a novely zákonů (např. č. 130/2002 Sb. nebo č. 110/2009 Sb.), účastní se jejich projednávání, podává stanoviska a doporučení k ministerským programům i zadávacím dokumentacím pro veřejné soutěže a granty. Středobodem této činnosti je návrh celkové výše výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj, včetně naplnění jeho kapitol napříč rezorty. Problematiku výzkumu, vývoje a inovací Rada konzultuje mimo jiné s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Akademií věd ČR, Grantovou agenturou ČR a Technologickou agenturu ČR. V otázce inovací či transferu znalostí a technologií je důležitým partnerem také Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Do gesce RVVI dále spadá průběžné hodnocení národních výzkumných subjektů (zejména dle Metodiky hodnocení 2017+) i celková analýza a komunikace mezinárodních výsledků a vnitřních trendů českého výzkumu, vývoje a inovací. Nejen při udílení cen Česká hlava přitom monitoruje segment vysokého školství, ústavů Akademie věd ČR a výzkumných organizací.

Nad rámec národní politiky se členové Rady podílejí na přípravě a implementaci evropských iniciativ, jako je například Evropský výzkumný prostor. A zároveň by měli reagovat „na změny mezinárodního ekonomického, bezpečnostního a vědeckého provozu,“ jak akcentuje Arnošt Marks, místopředseda Rady z let 2014–2018.

„Byla dítkem roku 1989“

Tímto výrazem přibližuje historické okolnosti vzniku Rady její někdejší místopředseda Martin Potůček. Pokud se ohlédneme k institucionálním kořenům dnešní RVVI, její předchůdkyně, Rada vlády České republiky pro vědeckou činnost a vývoj technologií, byla zřízena zákonem České národní rady č. 300/1992 Sb., podle kterého museli většinu z jejích 15 členů tvořit zástupci vědecké a technologické činnosti při rovnoměrném oborovém zastoupení.

Funkce Rady byla již v počátcích především poradní, a to zejména v oblasti legislativy a financování základního výzkumu, přičemž potřeby aplikovaného výzkumu stály spíše na periferii zájmu. Rada vládě předkládala návrh zásad rozdělení účelových finančních prostředků státního rozpočtu a jejich rozčlenění v jednotlivých rezortech. Kromě toho také posuzovala rozpočet a priority Grantové agentury.

Podle Martina Potůčka bylo založení Rady výrazem dobové potřeby samosprávného a „specifického útvaru připomínajícího ministerstvo pro vědu.“ Obratem však dodává, že její činnost se v následujících letech „odehrávala v poměrně křehké, byť nutné koexistenci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.“

Prohlubování politické dimenze

Sepětí s vládou bylo posíleno o tři roky později nejen úpravou názvu (Rada vlády ČR pro výzkum a vývoj), ale především tím, že předseda Rady musel být nově členem vlády. Skutečnost, která dokresluje nárůst politického rozměru Rady a také společenského významu veřejných investic v oblasti VVI.

Zásadním mezníkem v historii RVVI je zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), konkrétně § 5a, ve kterém je Radě přiznána role přímého navrhovatele celkových výdajů na výzkum a vývoj v jednotlivých kapitolách státního rozpočtu.

Současně s tím byla zrušena také podmínka nadpoloviční většiny zástupců výzkumu. Byla to ale také doba vzniku Technologické agentury ČR, což podle Martina Potůčka přineslo „potřebnou institucionální inovaci, která posílila aplikovaný výzkum. Ten byl v tehdejším způsobu financování popelkou.“

Vnitřní a vnější „tlaky“

Tato tendence vyvrcholila podle Martina Potůčka v roce 2004 za vlády Stanislava Grosse, kdy došlo ke zrušení autonomního způsobu ustavování členů Rady a „jeho nahrazení nominací seshora, pouhým usnesením vlády,“ což vedlo k tomu, „že ve složení Rady a následně i ve financování výzkumu a vývoje převládla průmyslová lobby.“ Tento průmyslový obrat podle Potůčka ilustrují tehdejší zásahy do rozpočtu Technologické agentury, kdy se stovky milionů vyčleněné na posílení aplikovaného výzkumu v sociálních vědách „jako mávnutím kouzelného proutku ocitly v kolonce podpory průmyslového výzkumu a vývoje navíc. Na relevantní společenská témata pak zbyly jen ‚drobky‘ pár desítek milionů.“

Podle Petra Dvořáka, který ještě donedávna zastával funkci místopředsedy RVVI, by zprůhlednění systému financování českého výzkumu, vývoje a inovací napomohlo zavedení „financování podle oborových skupin,“ které se mu za jeho působení v předsednictvu nepodařilo prosadit. „Bylo by tak jasné,“ argumentuje Dvořák, „kolik peněz se napříč systémem a mimo mandatorní výdaje dává na technické obory, kolik na humanitní a společenskovědní, kolik na medicínské obory atd.“

Na jinou kontroverzní okolnost upozorňuje Miroslav Janeček, místopředseda Rady z let 1998–2009, totiž že RVVI „je složena převážně ze zástupců konzumentů veřejné podpory v této oblasti.“ Jinými slovy, že členové vládní rady mohou figurovat v institucích, které od ní přijímají podporu. Proti této praxi staví finskou obdobu české Rady, „která je složena z ministerského předsedy, relevantních ministrů a představitelů finské akademie věd a agentury TEKES (která byla tak trošku vzorem naší TA ČR), odborů a dalších. Takový orgán je schopen sledovat strategické zájmy státu a doporučovat vládě příslušná opatření.“

Konec éry ministerských předsedů?

V listopadu roku 2006 stanul poprvé v čele Rady úřadující ministerský předseda Mirek Topolánek, který v tomto postu setrval až do pádu své vlády, kdy byl vystřídán, nejen v čele Rady, Janem Fischerem, za kterého se stabilizovalo složení Rady na zástupce vlády, MŠMT, vysokých škol, výzkumných institucí, Akademie věd ČR a Svazu průmyslu a dopravy ČR. Po ustavení nové vlády v roce 2010 se ujal předsednictví Petr Nečas, aby poté s Jiřím Rusnokem skončila první éra předsedů vlád v čele Rady.

Jejich nástupcem se v letech 2014–2017 stal místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, za jehož funkčního období se začala diskutovat potřeba zřízení ministerstva pro vědu, výzkum a inovace. Tyto snahy byly následně přerušeny za úřadování Andreje Babiše, dosud posledního předsedy vlády v čele Rady.

V porovnání s posledními dekádami se „objemy, které plynou do celé soustavy VVI, zmnohonásobily a aktivity rozrůznily,“ konstatuje Arnošt Marks. „Otázky, rozhodnutí, doporučení, zájmy a úkoly, které by měla plnit RVVI tedy významně narostly a rozrůznily se a budou expandovat dále. Rada tak řeší mnoho věcných praktických problémů, které se týkají celého výzkumného prostoru v ČR,“ pokračuje někdejší místopředseda Rady. A pokud má dle jeho názoru „spíše žalostně malý aparát, často nemá šanci rozlišovat strategické priority a úkoly a problémy provozu.“

Nová RVVI: s ministryní v čele

Dosud posledním milníkem v proměnách RVVI je leden 2022, kdy byla současná ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová jmenována její předsedkyní. Současně s volbou osmi nových členů v září 2022, o čemž jsme nedávno psali, tak Radě nadchází další etapa jejího vývoje. Kromě historicky podmíněných či notoricky českých výzev, se kterými se úspěšně i neúspěšně potýkali její bývalí členové, logicky přicházejí i nové příležitosti.

Podle Miroslava Janečka k nim patří i otázka koncepčního prosazování dlouhodobého strategického záměru českého výzkumu, vývoje a inovací. „Pokud už české politické elity nějakou strategii nechají vypracovat, pak dokument zapadá prachem dříve, než se stačí naplnit jeho první odstavec,“ varuje Janeček před osudem některých vládních dokumentů z minulosti.

„Čas od času se zvedají vlny nářků,“ doplňuje Petr Dvořák, „že málo podporujeme mladé, že je náš výzkum příliš fragmentovaný, že nedokážeme přitáhnout špičkové vědce z ciziny; vždy se usilovně přemýšlí, jak na to, ale pokud nepadne zásadní a na politice nezávislé rozhodnutí, jací vlastně chceme být, vše končí bez efektu. Myslím, že země jako Izrael, Švýcarsko, nebo dokonce i Čína, taková rozhodnutí udělaly.“

Autor: Vědavýzkum.cz (MP)

Foto: Úřad vlády ČR

Petr Dvořák je někdejší prorektor pro výzkum nebo také přednosta Biologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, v letech 2014–2020 člen a od roku 2016 místopředseda RVVI, dnes zasedá ve Vědecké radě AV ČR.

Miroslav Janeček je bývalý člen předsednictva Technologické agentury ČR a Asociace výzkumných organizací, členem RVVI byl v letech 1998–2009 a po čtyři roky také jejím místopředsedou, dnes působí jako konzultant v oblasti VVI.

Arnošt Marks zastával post ředitele výzkumného centra CEITEC či náměstka pro řízení Sekce pro vědu, výzkum a inovace na Úřadu vlády ČR, členství a místopředsednictví v RVVI vykonával v letech 2014–2018, byl také proděkanem pro tvůrčí činnost na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU.

Martin Potůček je bývalý prezident mezinárodní organizace NISPAcee, mezi roky 1999 a 2004 vykonával post 1. místopředsedy RVVI, později zasedal v jejích komisích pro společenské a humanitní vědy, dnes vyučuje veřejnou a sociální politiku na katedře veřejné a sociální politiky při FSV UK.