Vysoké učení technické v Brně tvoří kromě studentů a akademiků také technicko-hospodářští zaměstnanci a zaměstnankyně, jejichž práce drží univerzitu v chodu. Série V zákulisí VUT představuje neakademické pracovnice, které svou kariéru spojily s brněnskou technikou. Zdeňka Pavlačková vede Odbor výzkumu a vývoje, který funguje především jako servisní středisko pro výzkumníky. Vedle semknutého týmu ji v práci motivuje vědomí, že na VUT pomáhá vytvářet podmínky pro kvalitní vědu.
Jak byste práci Odboru výzkumu a vývoje VUT popsala někomu zvenčí?
Název odboru by mohl evokovat, že my sami děláme výzkum, ale náš tým se věnuje podpoře výzkumu. Lepší název by tedy byl Odbor podpory výzkumu. Jsme vlastně takové servisní centrum pro vědce. Hlídáme například, aby byly splněny zákonné povinnosti při vykazování výsledků nebo všechny administrativní požadavky při habilitačních a profesorských řízeních.
Je něco, co by nás mohlo na vaší agendě překvapit?
Ačkoli je to hodně o administrativě, práce má i tvůrčí rozměr. V rámci hodnocení vědy se zaměřujeme na tvorbu metodik, výběr vhodných metrik a indikátorů a sledování světových trendů ve výzkumu. To se odráží i ve stanovování metodiky přerozdělení institucionální podpory mezi fakulty. Jedná se o cca 600 milionů ročně, takže je to vždy ožehavé téma. Kromě toho se věnujeme například organizaci studentské grantové soutěže na podporu projektů specifického výzkumu, podpoře Vědecké rady VUT (VR) nebo dalším tématům, která neustále přibývají.
Na to, že jste na odboru jen čtyři, je vaše agenda velmi široká.
Je toho hodně, takže musíme být velmi efektivní. Agenda za mého působení nesmírně nabobtnala. Téměř všechno, co se dříve dělalo ve třech, teď zastane kolegyně Marika Pošvářová, zatímco Kristýna Kalmárová, Jana Kačerová a já se zaměřujeme na agendu, která v mezičase přibyla. Je to zejména analytická činnost, vykazování výsledků do RIV, interní evaluace tvůrčí činnosti, spolupráce s Mezinárodní vědeckou radou (ISAB), zpracování návrhů na nominace či ocenění, práce v různých pracovních skupinách aliancí EULiST a CESAER či aktivity v oblasti iniciativy pro reformu hodnocení vědy (CoARA).
Čemu se jako vedoucí odboru věnujete vy osobně?
Ve spolupráci s prorektorem Weiterem, pod kterého náš odbor spadá, se zaměřuji především na koncepční témata – nastavení systému zajišťování kvality výzkumu, jehož součástí je i systém hodnocení vědy. Dále navrhuji projekty, které se budou na našem odboru v následujících letech realizovat. Sem patří například nastavení podpory strategických výzkumných oblastí, nastavení managementu a sdílení výzkumných přístrojů či organizace mini-konferencí.
Váš odbor je pro univerzitu zásadní, ale není až tolik vidět. Co vás v práci motivuje?
Jsem ráda, že mám skvělý a semknutý tým, který funguje i mimo práci. Všechny čtyři jsme typy osobností, které motivuje něco posouvat a dělat věci správně. A myslím, že si všechny uvědomujeme, že my jsme to servisní středisko pro fakulty a vysokoškolské ústavy, že my jsme tu pro ně, že to není naopak. Dalším motivačním faktorem je samotný směr univerzity, který nám z hlediska vědy a výzkumu dává smysl.
Když se řekne věda a výzkum na VUT, co se vám vybaví jako první?
Pod spojením věda a výzkum na VUT se mi nevybaví jeden obor, ale rozsáhlá paleta, kdy jasně vidím, že univerzita vyniká ve spoustě oblastí. Jako první si člověk samozřejmě vybaví techniku, to naše téčko, ale jsme velmi úspěšní i ve spoustě přírodovědných nebo také společenskovědních oborů. Nesmíme zapomínat ani na umění – náš odbor částečně řeší a analyzuje i třeba Registr uměleckých výstupů (RUV), ve kterém jsme mimořádně úspěšní.
Jak vnímáte habilitační nebo profesorská řízení, která jsou pro vědce klíčovými kariérními momenty?
Našeho odboru se týká především mravenčí administrativní práce – komunikace s referentkami z fakult, pokračování v papírování a zpracovávání dokumentů. Intenzivnější kontakt je u kandidátů a kandidátek na profesory, kteří musí absolvovat přednášku na jednání VR. Tam sedím jako tajemnice a mohu se tak seznámit s aktuálními vědeckými poznatky i oblastmi, kterým se naši lidé věnují, což je super. Fascinuje mě, jak je spousta z nich do oboru zapálená, jak jim svítí oči, když prezentují svou práci. Zároveň je vidět, že řízení neberou na lehkou váhu a k procesu chovají úctu.
Jak jste se k oblasti vědy a výzkumu vlastně dostala?
Původně jsem na MENDELU dělala doktorát v programu Aplikovaná a krajinná ekologie. Akademický život mě bavil, ale kvůli krizi nebyla možnost na univerzitě pokračovat. Posunula jsem se tehdy do oblasti dotačního managementu v rámci tématu životního prostředí a rozvoje venkova, odkud jsem se dostala na centrálu CEITECu. Právě tam jsem se začala věnovat analytice a agendě vědy a výzkumu. Moje cesta dále vedla na Rektorát VUT, kde už jsem zůstala.
Na které projekty jste za dobu svého působení na VUT nejvíce hrdá?
Určitě bych vyzdvihla založení Mezinárodní vědecké rady VUT (ISAB) v roce 2023. Vážím si toho, že tato platforma vznikla a dnes už funguje i na bázi, řekla bych, profesionálního přátelství. Když všichni ti extrémně zkušení odborníci, mezi kterými je třeba i bývalá rektorka TU Wien, bývalý prorektor ETH Zurich či bývalý provost Tamperské univerzity, přijedou, tak mám pocit, že vítáme staré známé. Jejich zpětná vazba je moc cenná – všechny rady samozřejmě není možné v našem prostředí okamžitě implementovat, ale je to velmi přínosné.
Se založením ISAB se pojila i koordinace vnitřní evaluace univerzity. Jak ji zpětně hodnotíte?
Interní hodnocení v roce 2024 bylo přípravou na loňskou národní evaluaci VUT a stojí za ním obrovské množství práce – jak na rektorátě, tak na fakultách. Hodnotily se jednotlivé ústavy a příprava zahrnovala zpracovávání spousty dat a informací, realizaci seminářů a intenzivní komunikaci s fakultami. Dále také proces nominace a koordinace zhruba padesáti evaluátorů, u kterých se muselo prověřit, jestli nemají střet zájmů. Někteří účast museli odmítnout, takže se hledalo a prověřovalo znovu. K tomu navíc aktualizace webových stránek, event management, cateringy, hotel, doprovodný program nebo třeba řešení dopravy, kdy se nám jeden evaluátor neustále ztrácel… prostě všechno, na co si člověk vzpomene, když se organizuje takto velká akce.
Máte ráda systém a plánování, nebo je vám bližší kreativní chaos?
Víc asi to první, i když už jsem se rozloučila s tím, že bych dovedla všechno naplánovat a pak to tak i stoprocentně bylo. Často se vše mění za pochodu. Je nicméně určitě dobré mít plán – já mám vždycky takové organizační schéma a dělám si myšlenkové mapy. Jsem takový ten organizační typ, který chce vše dotáhnout do posledního puntíku. Takže chaos mám na stole, ale v práci si myslím, že ani ne.
Jak nejraději trávíte čas mimo práci?
S přítelem a se syny hodně cestujeme, máme tři psy a kocoura a taky jsem nadšená zahradnice. Tím si vlastně vynahrazuji to, že nepůsobím ve svém původním oboru, tedy ekologii. Mám ráda ekologické zemědělství a pěstování. K tomu jsem místostarostkou v malé obci, kde řeším menší environmentální projekty. Líbí se mi, že hned vidím dopad naší práce, například při vysázení aleje nebo obnově křížku.
Technickou univerzitu můžeme vnímat jako mužské prostředí. Jak to cítíte ze své pozice?
Akademický svět pro ženy podle mě není ideální prostředí – především u starší generace na některých fakultách cítím, že je technika hodně maskulinní. I v zahraničí vidím, že na vyšších pozicích je mužů vždy víc. Těším se, až to tak nebude a vnímám, že už teď máme i u nás skvělé vzory žen vědkyň, na první dobrou mě napadají Andrea Konečná, Lucy Vojtová nebo Dinara Sobola, které jsou skvělé a inspirativní vědkyně.
V administrativě na rektorátu mužské prostředí tolik nevnímám, je to tu celkem vyrovnané, i když zrovna teď máme ve vedení jedinou paní prorektorku, která to podle mě nemá v čistě mužském prostředí jednoduché. Těším se také, až budeme mít nějaké děkanky.
Co byste poradila mladým ženám, které přemýšlí o podobných profesních cestách?
Možná, aby to nebraly tak vážně. Ženy chtějí většinou vše udělat poctivě, na 120 %. Studijní prospěch a ocenění jasně dokazují, že pokud je v kolektivu 50 % doktorandek a 50 % doktorandů, dívky jsou na tom lépe. Takže to, že je na vyšších vědeckých a manažerských pozicích více mužů, určitě není tím, že by ženy byly méně schopné. Je to spíš tím, že nemají tak vysoké sebevědomí a samozřejmě také tím, že i doma chtějí vše dělat správně.
Autorka: Tereza Walsbergerová
Foto: Václav Koníček
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vysoké učení technické v Brně
