Otázkou, kolik by výzkumníci dostali, kdyby vlády financovaly výzkum plošně a bez veřejných soutěží, se zabývá nejnovější studie Krista Vaesena z Eindhoven University of Technology a Joela Katzava z The University of Queensland.
Jedna z alternativních možností, jak financovat výzkum na státní úrovni, je rozdělovat prostředky plošně mezi všechny kvalifikované výzkumníky. Takový přístup ale přináší i značné překážky – kromě jiného i obavy ze zásadního ředění prostředků. Studie se na příkladu Nizozemí, Spojených států a Spojeného království snaží odhadnout, kolik by výzkumníci dostali z vládních zdrojů, které jsou doposud distribuovány prostřednictvím vypisovaných veřejných soutěží.
Studie rozděluje disciplíny mezi ty s nízkými, středními a vysokými náklady. V takto rozdělených oborech se autoři následně snažili určit, kolik by si při zachování stejného počtu zaměstnaných doktorandů a postdoků, mohli výzkumníci dovolit v oblasti výdajů na cestování a vybavení. Podle výsledků studie by si v Nizozemí a Spojených státech zachovali značně vysoký rozpočet, v případě Spojeného království by výzkumníkům zůstal rozpočet spíše průměrný. Studie proto dospívá k závěru, že obavy z přílišného ředění zdrojů jsou liché. Ba naopak – na místo krajně soutěživých způsobů financování, které podporují jen několik nejlepších, doporučují autoři studie více rovnostářské přístupy k financování výzkumu a vývoje.
Celou studii můžete nalézt zde.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
Zdroj: PLOS ONE (Vaesen, Katzav 2017)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
