Chris Impey: Psát knihu je skvělý způsob, jak se něco dozvědět

Proč si myslíte, že se lidé chtějí dozvědět informace o vesmíru?

Myslím, že na Zemi máme hodně problémů a myšlenkový pobyt mimo ni nám umožňuje na chvíli uniknout. Druhým důvodem je, že lidé jsou z povahy průzkumníci s touhou po dobrodružství a hodně věcí na Zemi jsme již prozkoumali. Sice je stále ještě co objevovat, ale čím víc toho o Zemi víme, tím více nás láká poznávat i další oblasti.

Chtěl byste se někdy podívat do vesmíru?

Ano, chtěl, ale jen v bezpečné vzdálenosti kolem Země. Určitě nechci zemřít na Marsu jako Elon Musk.

Jaká je Vaše vnitřní motivace poznávat zákoutí fyziky?

Když jsem fyziku studoval, tak jsem záhy zjistil, že je to něco jako droga. Líbí se mi její konzistence. Díky fyzice a jejím zákonům můžeme zkoumat malé objekty na úrovni atomů či DNA nebo se naopak dívat na velmi velké věci, třeba hvězdy ve vesmíru. Na astronomii mě baví možnost objevovat neočekávané. Samozřejmě, jako vědci bychom měli být nohama na zemi, ale nezřídka kdy se stane, že objevíme něco zcela nečekaného. Takže musíme mít pořád oči otevřené a být připraveni na všechno.

V některých případech se zas musíme smířit s tím, že nikdy nedostaneme konkrétní odpověď a hmatatelný důkaz vědeckých tvrzení a hypotéz.

To je pravda, ale ani tak nás nesmí opouštět touha po poznání. Je téměř nemožné najít čtyři miliardy let starou horninu a ukázat, že v té době už na Zemi byly mikroorganizmy. A přesto se stále snažíme skládat příběh o tom, jak a kdy život vznikl. Možná nikdy nebudeme s jistotou vědět, jak se z prvních prvků staly první buňky, ale to neznamená, že to byl nějaký zázrak, nebo že za tím stojí Bůh.

Co Vás přivedlo k astrofyzice?

Veliký podíl na tom měly knihy, například ty od Alberta Einsteina, který byl jedním z prvních popularizátorů fyziky. Napsal několik skvělých popularizačních knih o teorii relativity, což bylo v jeho době velmi neobvyklé. Stejně tak mě velmi oslovil George Gamow a jeho příběhy pana Tompkinse, které jsou velmi kreativní a chytlavé. Měl jsem také hodně rád science-fiction. Dnes už ji tolik nečtu, ale určitě mě to v začátcích velmi ovlivnilo.

Máte také naopak zkušenost s lidmi, které právě Vaše knihy či přednášky přivedly k zájmu o astrofyziku?

Jsem hodně v kontaktu s lidmi, kteří mají rádi astronomii a denně dostávám dopisy a emaily od mých čtenářů. Kromě toho, že učím na domovské univerzitě v Arizoně, tak také vedu čtyři veliké online semináře o astrofyzice. Je v nich zapsáno okolo 380 000 studentů ze všech možných koutů světa. Baví mě mezinárodní dosah těchto přednášek. A také to, že se neustále učím. Abych dokázal studentům dostatečně vysvětlit nějaké teorie a hypotézy, tak tomu musím nejprve sám dobře rozumět.

Ve Vaší nejnovější knize Worlds Without End, která zatím čeká na překlad do češtiny, se věnujete cestování vesmírem, exoplanetám nebo hledání nových vesmírů. Myslíte, že bychom měli pátrat po životě mimo Zemi?

Dříve nebo později to nastane, takže podle mě je na místě se spíše ptát, po čem bychom měli pátrat. Budeme potřebovat jinou strategii pátrání, pokud budeme hledat mikroorganismy, které by mohly být vcelku četné, nebo inteligentní formy života, které budou velmi vzácné.

Je vysoce nepravděpodobné, že forma života, kterou najdeme na jiné planetě, bude podobná tomu, co ve skutečnosti známe. Máme nějakou představu, jak by takový život mohl vypadat?

Nemáme. A možnost vzájemné komunikace je ještě větší neznámá. Nejsme se schopni domluvit ani se šimpanzi, se kterými máme společných 99 % naší DNA, takže si neumím představit naši komunikaci s organismy s jinou biologií.

Přesto už lidstvo udělalo několik pokusů kontaktovat mimozemské civilizace.

Lidé se několikrát pokusili vyslat do vesmíru nějaké zprávy, ale nejbližší příjemci jsou desítky až tisíce světelných let vzdálení, takže případné následky se naší generace s jistotou nedotknou. Nemyslím si, že by naše pokusy mluvit s vesmírem byly dobře promyšlené. Pokud signalizujeme do vesmíru, tak bychom měli signalizovat něco univerzálního, třeba matematiku nebo strukturu nějakých molekul. Posílat do vesmíru naši populární kulturu je zbytečné.

Proč to tedy děláme?

Abychom přiměli veřejnost se zajímat o vesmír a nadchnuli je. Pokud bychom vysílali složité rovnice, tak bychom nikoho neoslovili. Určitě o těchto pokusech nemůžeme mluvit jako o vědě. Je to jako posílání lahví se vzkazem po moři.

Nejtěžší je otevřít první bílou stránku

O vesmíru jste napsal několik knih. V čem je jejich psaní jiné než psaní odborného článku nebo grantové žádosti?

Rozdíl je jenom v počtu slov. Nejtěžší je otevřít si první bílou stránku a začít psát. A vydržet, protože napsat knihu vyžaduje velikou sebedisciplínu. Musíte psát každý den bez ohledu na to, co se děje a smířit se s tím, že většinu z toho, co napíšete, zase smažete, než se dostanete k finální verzi.

Takže když píšete knihu, tak se zavřete a soustředíte se několik měsíců pouze na ni?

Takový luxus bohužel nemám, protože k tomu mám ještě spousta dalších vědeckých a pedagogických povinností. Poslední knihu jsem psal 18 měsíců a pravidelně jsem vstával v 5 hodin ráno a hodinu až dvě jsem psal. Padlo na to také několik víkendů a občas jsem si vyčlenil několik dní v kuse, kdy jsem pouze psal. Žádné výmluvy, že se vám nechce nebo nemáte čas. Když píšete knihu, tak ji prostě musíte napsat.

Kde berete náměty na Vaše knihy?

Hledám témata, která mi připadají zajímavá. Psát knihu je totiž skvělý způsob, jak se o něčem novém hodně dozvědět. Na druhou stranu ale musím také brát v potaz požadavky nakladatelů. Jsou témata, která jsou pro ně atraktivní i témata, která je vlastně vůbec nezajímají.

Vaše odborné články jsou plné grafů a matematických rovnic. Na popularizaci astrofyziky je těžké to, že musíte vynechat všechnu tuto tvrdou vědu a omezit se na jednoduchý slovník a představitelné skutečnosti. Jak na to?

Důležité je vybrat si jednu myšlenku a hledat způsob, jak ji co nejlépe předat. Hodně rád používám analogie a metafory, které mohou pomoci přiblížit konkrétní principy a abstraktní myšlenky a vyprávím příběhy.

Jak nám mohou příběhy pomoci vysvětlit vědu?

Lidé, kteří se vědě nevěnují, si často myslí, že je jenom o ohromném množství faktů, které nejprve sbíráte a pak je sepíšete do odborného článku. Věda je ve skutečnosti velmi dynamická. S narůstajícím počtem znalostí se vyvíjí naše úvahy a hypotézy, lidé přicházejí a odcházejí nebo děláme chyby. Vědu dělají lidé a ti mají nějaké pocity a emoce, které se v našem poznání také odrážejí. Jako vědci se pohybujeme na samotné hranici poznání. Takže je jasné, že si někdy nebudeme jistí a budeme dělat špatné závěry. Studovat to, co už známe, by byla nuda.

O čem bude Vaše další kniha?

Pokud se mi podaří přesvědčit mého nakladatele, tak půjde o postapokalyptický průvodce vesmírem. Takže trochu science-fiction. Hlavní hrdina spolu s několika dalšími lidmi přežije apokalypsu a uvědomí si, že jediný způsob jak přežít je, že se bude zajímat o svět kolem sebe. Takže začne objevovat vesmír a jeho základní principy a krok po kroku jej prozkoumávat.

Máte nějaký vědecký sen?

Ještě než půjdu do důchodu, tak bych si rád užil nový teleskop, který stavíme v Chile. Umožní nám pozorovat velmi mladý vesmír a dobu, kdy černé díry a galaxie byly velmi odlišné od těch dnešních. Již několik let se věnuji studiu černých děr a otázky, které mě zajímají, se týkají raného vesmíru, takže doufám, že bych mohl dostat nějaké odpovědi. A samozřejmě mě také velmi zajímá astrobiologie.

 

Autorka: Vědavýzkum.cz (TM)

Foto: AFO

---

Chris Impey

Kosmolog a profesor astronomie na University of Arizona. Je autorem populárně-naučných knih, které vychází z astronomie, včetně studia vzdálených galaxií, velkoškálové struktury vesmíru či hledání exoplanet a mimozemské inteligence. Přednášel pro inženýry z NASA i buddhistické mnichy v Indii. V roce 2023 získal na festivalu populárně naučných filmů Academia Film Olomouc (AFO) cenu za přínos v popularizaci vědy.