Constantinos Stathopoulos: Češi podceňují vlastní úspěchy i potenciál

„Před třemi lety jsme zjistili, že existují programy ERA Chair zaměřené na posílení výzkumných kapacit ve vědecky méně výkonných zemích,“ vysvětluje Lukáš Pacek, manažer projektu ERA Chair DRIFT-FOOD (akronym pro Advanced Technologies For High Quality, Safe and Sustainable Regional Food Production), jehož podporu se Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze podařilo získat v roce 2020. Zde díky němu nyní vzniká nové interdisciplinární Centrum excelence pokročilých potravinářských technologií zaměřené na kvalitní, bezpečnou a udržitelnou produkci potravin. „Oblast technologie potravin byla v našem případě pro program Era Chair ideální příležitostí. Tyto předměty totiž naše fakulta tradičně vyučuje. Chyběl nám ale špičkový výzkum, což jsme se rozhodli změnit,“ říká Lukáš Pacek.

Poté, co se ČZU hned na první pokus podařilo uspět v náročné soutěži, bylo klíčovým krokem rozhodnout, kdo celý prestižní program povede. Této role se po výběrovém řízení nakonec ujal Constantinos Stathopoulos.

Constantinos Stathopoulos (uprostřed) a tým autorů projektu DRIFT-FOOD

Jak jste se vlastně dostal k projektu ERA Chair na České zemědělské univerzitě?

Původem pocházím z Řecka, ale doktorát jsem získal ve Velké Británii. Od té doby pracuji v různých zemích světa – od Velké Británie a Irska, přes Jižní Koreu, Austrálii, Thajsko až po Spojené arabské emiráty. Česká republika je tak mojí osmou zemí, v níž budu působit.

Protože od začátku je moje kariérní dráha hodně mezinárodní, rozhodnutí přesunout se do České republiky bylo vlastně velmi snadné. Lákala mě hlavě nová výzva. Posledních 25 let jsem strávil výzkumem i výukou na zaběhnutých institucích. Prostřednictvím programu ERA Chair jsem ale měl na České zemědělské univerzitě v Praze příležitost vybudovat něco úplně nového. To byla skutečně příležitost, která se ve vědě příliš často neobjevuje, a rozhodně jsem si jí proto nechtěl nechat uniknout. Kvalitní univerzity mají totiž obvykle zavedené letité výzkumné programy, kde je již předem jasné, čím se budete zabývat. Tady máme velký prostor pro kreativitu a inovace.

Hrálo při vašem rozhodování nějakou roli to, že se budete přesouvat do České republiky?

Českou republiku jsem už předtím navštívil jako turista, takže jsem měl trochu představu o prostředí, do kterého jdu. Mou hlavní motivací ale v tomto směru byla právě unikátní příležitost, kterou nabízel program ERA Chair.

Co vás přimělo nakonec pozici v programu ERA Chair přijmout?

Během mého poslední výzkumného pobytu ve Spojených arabských emirátech jsem se setkal s kolegou, který získal doktorát v České republice a měl zde vynikající zkušenost. Proto když jsem dostal pozvání přijet do Prahy prohlédnout si zařízení a dostupnou infrastrukturu a také probrat možnosti projektu, rád jsem ho přijal. A musím přiznat, že ČZU na mě udělalo velmi dobrý dojem. Má totiž výborný základ proto, aby se zde vybudovalo regionální evropské centrum excelence. Velmi příznivě na mě také zapůsobila skutečnost, že univerzita jasně vyjádřila vysokou míru podpory tomuto výzkumnému zaměření. Vnímal jsem tak, že je tu veliký potenciál dosáhnout výborných výsledků a vybudovat něco nového.

Čeho se týká vaše výzkumné zaměření?

Posledních několik let se intenzivně zabývám tématem technologií alternativního využití odpadu z potravinářské výroby. V rámci svého výzkumu se snažím najít další využití pro odpad, který vzniká v potravinovém průmyslu tak, aby ho bylo znovu možné různými způsoby využít. Můj tým a já máme v tomto ohledu tři hlavní zájmy. Zaprvé se snažíme vymyslet a vyvinout technologie, které prostřednictvím zpracování odpadových částí mají potenciál obohatit konečný produkt. Tyto technologie pak také představují přidanou hodnotu pro průmyslový sektor, protože z odpadu získáváme produkty vhodné pro další zpracování. A do třetice je náš nejdůležitější cíl redukce množství vyprodukovaného odpadu. To totiž snižuje klimatické dopady potravinářského průmyslu.

Jaké typy technologií se vám podobným způsobem podařilo vyvinout?

Například jedním z projektů, na kterém jsem pracoval v Austrálii, byla technologie zpracování pomerančové kůry, která zůstává po výrobě pomerančového džusu. Vyvinuli jsme tak technologii stabilního získávání antioxidantů ze zbytků kůry, která nám umožňuje těmito recyklovanými složkami obohatit různé typy potravin. Díky těmto technologiím se redukuje množství odpadu a zvyšuje se finanční návratnost výroby. Na podobných typech projektů jsem pracoval také v rámci výroby jablečného džusu nebo sezamového oleje.

Čeho chcete dosáhnout v rámci nového vědeckého programu na České zemědělské univerzitě v Praze?

Chci zde vytvořit ucelený výzkumný program zaměřený právě na pokročilé potravinářské technologie, zejména na regionální úrovni. Budování takového programu začíná od lidí. Začali jsme tím, že jsme připravili otevřená přijímací řízení na řadu nových pozic, protože máme zájem o vědce na všech úrovních a s různými typy odborného zaměření. Můj plán je poskytnout jednotlivým vědcům prostor, aby si během tří až čtyř let vytvořili malé výzkumné skupiny složené z juniorních vědců a doktorandů. Dobře si totiž uvědomuji, že když otevřeme dveře rozličným druhům technologií zpracování potravin a nebudeme se snažit příliš úzce specifikovat naše výzkumné zaměření, umožní nám to přilákat kvalitní juniorní vědce a doktorandy nejen z ČZU, ale i ze zahraničí. Během pěti let bychom tak chtěli zde na univerzitě začít produkovat novou generaci vědců se zaměřením na potravinářské technologie, kteří budou špičkově vzdělaní, a přitom budou působit v regionu. Nová generace vědců tak pomůže rozvíjet výzkum a vývoj v oblasti technologie potravin nejen na ČZU, ale i v celé České republice nebo ve střední Evropě. Rozvinout tuto oblast výzkumu na systematické úrovni je koneckonců původní vize celého projektu.

Jaká byla vaše zkušenost s příchodem do Česka? Pomohla vám domovská univerzita?

V tomto směru musím říct, že mě přístup ČZU velmi příjemně překvapil. Zdejší Welcome Centre i projektové oddělení fakulty pracuje opravdu výborně. Pomohli mi naprosto se vším, co jsem potřeboval. Od byrokracie, přes řešení bydlení či praktického každodenního života. Nevím, jestli je to výjimka nebo standard v ČR, ale je to opravdu výborná spolupráce. Často jsou to totiž ty základní věci, které nově příchozím vědcům velmi komplikují život. Jak si zřídit nové telefonní číslo, jak si nechat zavést internet, či jak vyřešit v dané zemi daně a různé další úřední povinnosti? To jsou věci, se kterými zahraniční vědci potřebuji poradit. V České republice všechno šlo s pomocí Welcome Centre naprosto hladce a s úsměvem.

Máte zkušenost s mnoha zeměmi z celého světa. Jak si ve srovnání stojí Česká republika?

V rámci mých zkušeností musím říct, že přesun do Česka byl vůbec možná nejsnadnější, jaký jsem kdy zažil. Pokud bych to měl srovnat s jinými zeměmi, tak česká zkušenost je opravdu výrazně lepší než třeba přesídlení do Spojených arabských emirátů, protože v Čechách platí, že když někdo řekne, že se něco vyřídí, tak se to skutečně vyřídí a obvykle ve smysluplném časovém horizontu. Tak to v Emirátech nefungovalo.

V Jižní Koreji jsou sice výkonnější, než jste vy Češi při řešení různých praktických otázek nebo administrativních povinností, ale zásadně horší je jazyková úroveň. V Koreji jsem musel mít první dva měsíce k dispozici překladatele v podstatě každý den, protože jsem nebyl schopen vyřídit v angličtině absolutně nic včetně nákupu jídla. To v Čechách určitě neplatí. V Praze se alespoň podle mé zkušenosti dá fungovat docela dobře.

Jediná věc, která by snad dala zlepšit, by byla výraznější elektronizace administrativních povinností. Bylo by výborné, kdyby alespoň část administrativních úkonů bylo možné vyřídit na dálku ještě před příchodem do země. Například abych mohl častěji využívat elektronický podpis.

Měl jste před příchodem do Čech nějaké obavy či negativní očekávání?

Nevím, jestli bych to nazval negativním očekáváním, ale jednou z věcí, kterou jsem si musel dobře promyslet, bylo platové ohodnocení. V zemích, kde jsem působil v předchozích letech, jsem totiž měl relativně vysoký příjem i v mezinárodním srovnání. Přesun do Čech tak pro mě znamenal určité finanční omezení, a to i přesto, že na úrovni ČR mám opravdu velmi slušný plat. Myslím, že toto je velké téma zejména pro seniorní vědce, kteří přemýšlí nad tím, že by přišli do Česka, protože mezinárodní standardy jsou stále vyšší.

Kromě toho šlo spíš o standardní obavy, které má člověk vždy, když se chystá žít a pracovat v jiné zemi. Jak se budu dorozumívat? Zvládnu život v dané zemi jen s komunikací v angličtině? Totéž se týká specifického pracoviště nebo instituce: zdali mi pomohou při přesidlování do nové země, jestli budou schopni a ochotni komunikovat v angličtině, jestli si budeme rozumět na úrovni profesních aspirací? Ale to jsou všechno otázky, které nejsou nijak specifické pro konkrétní zemi.

Jaké jsou vaše zkušenosti s působením na samotné univerzitě? Ať už se to týká jazykové vybavenosti, spolupráce s kolegy nebo byrokracie…?

Uvnitř univerzity je úroveň angličtiny v zásadě dobrá. Člověk si musí uvědomit, že to není univerzita, kde je angličtina hlavním vzdělávacím jazykem. To by pak prostředí samozřejmě vypadalo jinak. Na to, že Česká republika není anglofonní země a Česká zemědělská univerzita není primárně anglofonní univerzita, je úroveň angličtiny v zásadě bezproblémová. Drtivá většina se anglicky dorozumí dobře, většina dokonce na velmi vysoké úrovni. Zatím jsem se na univerzitě setkal jenom s několika lidmi, se kterými jsem se nedokázal anglicky domluvit bez prostředníka.

V oblasti administrativy jsem se také nesetkal s ničím překvapivým. Je jasné, že při řešení vybavení nebo nových investic musíme zvládnout větší množství papírování. To je ale všude stejné. Není možné využívat prostředky z mnohamilionového evropského projektu, aniž bychom neprošli určitým množstvím administrativních řízení. Jak ale říkám, to je naprosto normální všude na světě. Všude musíte prokázat zodpovědné hospodaření s prostředky. To je součást života vědce a velkých evropských projektů. S tím se prostě musíte vyrovnat.

Jaké závěry po zkušenosti v Čechách děláte ohledně české vědy?

Obecně bych řekl, že česká věda má solidní pověst. Děláte zde spolehlivý výzkum. To je základ. Je pravda, že zde možná existují některé strukturální překážky, které brání být české vědě na světové úrovni, ale na druhou stranu si můžete být vždy jistí, že čeští vědci ví, co dělají, a jejich data a výzkumné výsledky dávají smysl. Nikdy tak nemusíte pochybovat o jejich kvalitě. České univerzity provádí standardní, kvalitní vědu.

Někdy se mi v tomto ohledu zdá, že Češi se poněkud podceňují. V jistém smyslu jsou skeptičtí k vlastním možnostem, úspěchům i potenciálu. Kdybyste byli Britové nebo Italové, tak byste se hlasitě chlubili i těmi nejmenšími úspěchy. Místo toho Češi pořád opakují, že nedosahují té nejexcelentnější, globální úrovně. Je to problém sebevědomí. Nevím, proč tomu tak je, ale rozhodně to okolo sebe pozoruji.

Děkujeme za rozhovor!

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Constantinos Stathopoulos v průběhu své bohaté vědecké kariéry působil na zahraničních pracovištích ve Velké Británii, Irsku, Thajsku, Austrálii, Jižní Koreji a Spojených arabských emirátech. V posledních deseti letech se věnuje zejména možnostem využití vedlejších produktů z primární i sekundární potravinářské produkce. Dr. Stathopoulos je autorem či spoluautorem více než stovky publikací ve vědeckých časopisech a svou práci prezentoval na 60 mezinárodních konferencích. Byl mu udělen titul „fellow expert“ na Institute of Food Science and Technology ve Velké Británii. Na University of Canberra obdržel titul “adjunct professor” a je také členem redakčních rad několika mezinárodních recenzovaných časopisů.