V rámci série rozhovorů s prorektory pro oblast vědy a výzkumu jsme tentokrát zavítali na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Jaké má škola zkušenosti s probíhajícím hodnocením výzkumných organizací? Jaký je strategický záměr nebo jakých úspěchů se podařilo v poslední době dosáhnout? Zeptali jsme se Dalibora Vojtěcha, prorektora pro vědu a výzkum.
Jak byste z hlediska vědy hodnotili pro Vaši školu rok 2020?
Byl to rok velmi složitý, a to nejen z hlediska vědy. Na druhou stranu jsme si ale našli cesty, jak své povinnosti a závazky splnit a obtíže spojené hlavně s pandemií překonat. Proběhlo první hodnocení mezinárodním panelem, i když na dálku, což není ideální. Během minulého roku bylo také vytvořeno nové dislokované pracoviště v Čížkovicích, které organizačně spadá pod Technopark Kralupy nad Vltavou VŠCHT v Praze. Je to pracoviště, kde funguje unikátní zařízení, poloprovozní rotační vysokoteplotní pec, pro speciální materiálové, cementářské a metalurgické technologie.
Další aktivity v oblasti vědy a výzkumu byly zaměřeny na vytvoření nového projektového centra VŠCHT Praha. Tímto centrem se posílí administrativní podpora při podávání a řešení vědecko-výzkumných projektů.
V roce 2020 si každá vysoká škola poprvé prošla hodnocením ve všech pěti modulech Metodiky 17+: Jak si vaše univerzita vede v celonárodním srovnání?
Byli jsme hodnoceni známkou A. Škola hojně produkuje kvalitní publikace, články jsou v horních kvartilech a decilech. Také máme kvalitní výstupy aplikovaného výzkumu a vývoje ve spolupráci s průmyslem. Jsme tedy mezi pěti nejlepšími vysokými školami v České republice.
To koresponduje i s různými mezinárodními žebříčky, kde se pravidelně umisťujeme na prvních místech mezi prestižními univerzitami u nás. Jsme rádi, že jsme pozici obhájili i v hodnocení M17+, nicméně nechceme usnout na vavřínech a v dalších letech budeme hodně pracovat, abychom si kvalitu udrželi.
Jak probíhalo hodnocení v panelech 3-5? Co bylo hlavním přínosem Mezinárodního evaluačního panelu (MEP)?
Náš pohled na univerzitu je samozřejmě trochu zkreslený, protože v ní žijeme a pracujeme. Proto je pohled zvenčí vždycky dobrý. Mohu to přiblížit i na tom, jak mnozí z nás přistupujeme ke svým doktorandům. Doporučujeme jim, aby si nechali svoji práci číst někým mimo obor. To přináší svěží pohled a zjistí se, zda je text srozumitelný i pro laika. Není dobré zakuklit se jen ve svém oboru. A stejné je to i s vedením univerzity. V řadě věcí je dobré se poradit s někým „odjinud“.
Jestli to dobře chápu, je pro vás důležité se otevřít i mimo obor, respektive Českou republiku. Přemýšlíte nad tím, že byste měli i „svůj interní“ mezinárodní panel?
Tímto směrem půjdeme a některé členy MEP požádáme, aby působili v mezinárodním poradním orgánu školy i do budoucna. Budou připomínkovat změny, které provedeme třeba v reakci na mezinárodní evaluaci. Výhoda bude v tom, že už o nás budou něco vědět a budou lépe posuzovat naše rozhodnutí.
Co u vás MEP vyzdvihnul?
Evaluace probíhala ve všech rovinách. Mluvilo se s doktorandy, s mladými i se seniorními vědeckými pracovníky. Oceňovali entuziazmus a nadšení do vědecké práce. Panel hodnotil jednoznačně pozitivně mezinárodní rozsah školy. Také chválili aktivitu v oblasti projektů. A je pravda, že VŠCHT jich má mnoho. Jedná se o české projekty, tedy GAČR, TAČR, a ve spolupráci s ministerstvy průmyslu a obchodu, zdravotnictví, zemědělství a kultury. Také řešíme mezinárodní projekty, tedy Horizon, ERC. Máme týmy, které například projekty Horizon řeší již tradičně. Nicméně se to, podle mého názoru, ještě může zlepšit.
Co bylo naopak cílem kritiky MEP?
Vytýkali nám nerovnocenné zastoupení obou pohlaví ve vedoucích rolích univerzity. Otázka genderu se na západních univerzitách často řeší. Myslím, že u nás je to stále ještě problém na mnoha vysokých školách, ale i v jiných sektorech. Panelisté také neskrývali překvapení, že mnoho doktorandů neobhájí svoje studium v řádném termínu, tedy po čtyřech letech. Někteří dokonce nedokončí vůbec. Na západních univerzitách je „graduation rate“ mnohem vyšší. Nicméně zjišťuji, že to je problém na většině technických škol u nás. Důvod, který k tomu významně přispívá, je nízké finanční ohodnocení doktorandů.
Vysoké školy nyní finalizují své nové strategické záměry na období 2021+. Jaké jsou hlavní strategické plány vaší univerzity?
V našem strategickém plánu máme mnoho bodů. Já bych rád mluvil o záležitostech týkajících se vědy a výzkumu. Máme tři stěžejní plány. Jedna velká kapitola je zlepšení doktorského studia. Dalším důležitým bodem je rozvoj přístrojového vybavení a hledání nových prostor. I když je na tom naše škola poměrně dobře, několik let nazpět bylo spousta projektů z operačních programů, které se Praze vyhnuly. Proto pořád ještě trochu v přístrojovém zázemí zaostáváme za některými mimopražskými centry. Z toho vyplývá, že nyní intenzivně pracujeme na prostorovém růstu školy. V tuto chvíli již máme nové prostory v pražských Holešovicích. Budujeme rovněž excelentní laboratoře pro naše nejúspěšnější vědce, například držitele projektů ERC.
A dalším důležitým bodem strategického záměru je internacionalizace. Máme špičkové pracovníky, kteří mají kontakty po celém světě, a panuje tam čilá mobilita. Naše škola má k dnešnímu dni 20 procent zahraničních studentů. To jsou výborné výsledky, ale pořád ještě existují bílá místa, kde máme co dohánět. Například stále ještě nemáme všechny univerzitní dokumenty v anglickém jazyce. To by pomohlo v lepší srozumitelnosti školy pro lidi ze zahraničí.
Mate plán, jak zlepšit doktorské studium, eventuálně „graduation rate“?
Plánů máme spoustu. Univerzita chce do budoucna více zaštiťovat seberozvíjející dovednosti doktorandů. Osobně jsem přesvědčen, že není možné, aby si takové kurzy platili ze stipendia. Zvýšíme také nabídku jazykových kurzů. Od roku 2006 je zavedený předmět Effective Scientific Writing, který je pro doktorandy velmi přínosný. Podpoříme výjezdy doktorandů do zahraničí. Můj názor je ten, že studenti by měli, alespoň na nějaký čas, vyjet do zahraničí. Samozřejmě pokud to jejich situace dovoluje. Je velice přínosné vidět pohled zvenku a nabrat zkušenosti. Ale hlavně musíme doktorandy podporovat finančně. Máme nějaké nástroje, jak jim přilepšit v podobě projektů, ale to není dlouhodobé a stabilní řešení.
Co si myslíte o pedagogické činnosti doktorandů?
Je pravda, že na některých západních univerzitách doktorandi neučí. Naproti tomu na VŠCHT je výuka tradiční součást studia. Někdy se stává, že studenti učí třeba tři dny v týdnu a pak nemají čas na svoji práci. To je špatně. Nicméně si stojíme za výukou například oborových laboratoří v rozumné míře.
Na mnoha zahraničních univerzitách jsou povinnou součástí výuky předměty na rozvoj takzvaných soft skills. Je pro vás tento směr vzdělávání důležitý?
My už máme v rámci akreditovaných doktorských programů přímo doporučeno, aby se studenti dobrovolně v těchto směrech vzdělávali. Například Ústav ekonomiky a managementu pořádá kurzy managementu či transferu technologií. Karierní centrum nabízí předměty zaměřené na přechod do praxe a komunikační předměty. Personální oddělení dělají školení v oblasti personalistiky. V mojí gesci je školení ohledně psaní mezinárodních projektů, třeba Horizon Europe. Máme také projekt DocEnhance, kde je VŠCHT jedním z řešitelů a kde jde právě o zlepšení soft skills doktorandů.
Jak se vám daří spolupráce s aplikační sférou?
Oblast spolupráce s aplikační sférou, s firmami a průmyslem, je pro nás tradiční. To funguje skvěle už od založení VŠCHT. Spolupráce je na bázi vědecko-výzkumných projektů v oblasti aplikovaného výzkumu. Druhou linkou spolupráce je smluvní výzkum. Obojí je tady poměrně bohaté a počty projektů narůstají. Uvidíme, jak to bude nyní, protože stát omezoval peníze kvůli Covid-19.
A co oblast transferu technologií na VŠCHT?
Máme oddělení transferu technologií. Tam se řeší patenty, licenční podmínky, smlouvy o spolupráci s podniky po skončení vědecko-výzkumných projektů. Funguje to dobře, ale je tam poměrně málo lidí.
Specifickým tématem z hlediska transferu jsou spin-off společnosti. Jak je na tom VŠCHT?
To je pro nás zatím trochu něco nového a mezinárodní panel nám to také vytýkal. Nicméně letos a minulý rok jsme se i v této oblasti posunuli. Vím asi o čtyřech spin-offech, které by mohly být v blízké době založeny. Kolegyně na oddělení transferu ve spolupráci s našimi výzkumníky se tím intenzivně zabývají.
Vidíte v transferu nějaké překážky?
Možná v očekávání. Spousta vědců má takovou představu, že mají vynález a pak vše jede jako po drátkách. Ale tak to není. Mezi vlastním výsledkem a jeho uvedením na trh je dlouhá cesta, známá pod termínem „Dead Valley“. To mimo jiné představuje často zdlouhavý proces hledání investora nebo partnera, který zafinancuje průmyslový vývoj. Není to tak jednoduché. Část výsledků projektů se proto ani neuchytí, což přináší rozčarování.
Jak u vás probíhá rozhodování o výsledcích vhodných ke komercializaci?
O podpoře výsledků aplikovaného výzkumu, například podpoře mezinárodních patentových přihlášek, licenčních smluv a dalších, nerozhoduje pouze vedení školy. Máme k tomu na VŠCHT poradní orgán, kde jsou ekonomové, vědci působící v praxi, kolegové zabývající se dlouhodobě smluvním výzkumem, jsou tam i bývalí ředitelé průmyslových podniků, naši absolventi. Řešíme, jaká bude strategie komercializace výsledků, vytipováváme perspektivní výsledky aplikovaného výzkumu a vývoje.
VŠCHT nedávno vydala skripta Spolupráce a technologický transfer v oblasti chemie a biochemie. Jak se ještě snažíte se motivovat a vzdělávat původce, aby co nejčastěji ohlašovali vznik výsledku s myšlenkou na komercionalizaci?
Za prvé chceme, aby se naši transferoví pracovníci vzdělávali. Jsou v tomto směru velmi aktivní a zúčastňují se domácích i zahraničních vzdělávacích akcí. Kurzy technologického transferu pro zaměstnance a studenty jsou rovněž zmíněny ve strategickém záměru univerzity. Na Ústavu ekonomiky a managementu VŠCHT jsou kolegové, kteří se transferem dlouhodobě zabývají a spolupracují se zaměstnanci našeho transferového centra. Také jsme měli operační projekt Transfer. Projektu se zúčastnili zaměstnanci, kteří se zabývají aplikovaným výzkumem napříč všemi fakultami. Jednalo se o semináře a školení ohledně komercializace výsledků výzkumu. Část takto vyškolených lidí využíváme v naší transferové poradní komisi. Ale připravují se i další kurzy směrem k doktorandům a pro další zaměstnance.
Děkujeme za rozhovor.
Za Vědavýzkum.cz se ptala Eva Doležalová.
Foto: Aleš Král
Dalibor Vojtěch
je specialista na kovové materiály a fyzikální metalurgii. Zabývá se lehkými slitinami pro letecký a automobilový průmysl, slitinami pro medicinální využití, 3D tiskem kovů. Od roku 2020 je ve funkci prorektora pro vědu a výzkum. Od roku 2009 vede Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství na Fakultě chemické technologie. Profesorem pro obor metalurgie byl jmenován v roce 2012.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
