V rámci série rozhovorů s prorektory pro oblast vědy a výzkumu jsme tentokrát zavítali na Vysokou školu báňskou - Technickou univerzitu Ostrava. Jaké má škola zkušenosti s probíhajícím hodnocením výzkumných organizací? Jaké jsou strategické záměry nebo jakých úspěchů se podařilo v poslední době dosáhnout? Zeptali jsme se Jany Kukutschové, prorektorky pro vědu, výzkum a zahraniční vztahy.
Jaký byl uplynulý rok pro Technickou univerzitu v Ostravě?
Z důvodu uzavření univerzity a omezeného provozu od března do prázdnin byla do jisté míry věda na naší univerzitě utlumená. Dost kolegů bylo ovlivněno přechodem do online školství a zavřením školek, kdy se oni sami museli věnovat vzdělávání svých dětí na základních a středních školách. Paradoxně ale i přesto šla u nás publikační činnost nahoru. Když se budeme bavit o časopisech před dvěma lety a o rozdílu v prvním decilu, nárůst je o 100 procent. Dá se říct, že většina kolegů pochopila, co se po nich chce, i v návaznosti na Metodiku 17+, takže zaznamenáváme kvalitativní posun.
V roce 2020 si každá vysoká škola poprvé prošla hodnocením ve všech pěti modulech Metodiky 17+. Jaké vyplývají z hodnocení závěry pro vaši univerzitu?
Musíme přidat v mezinárodní spolupráci a v účasti na různých soutěžích. Zejména v kategorii ocenění neměly všechny hodnocené jednotky dostatek výstupů. I když s projekty na tom nejsme úplně nejhůře, za poslední dva roky jsme získali 17 projektů z programu Horizon 2020, které jsou momentálně v realizaci. To nás řadí mezi prvních pět nejúspěšnějších univerzit. Také co se týče spolupráce s průmyslem, na tom výzkum v našem případě není vůbec špatně.
Trošku jsme však narazili u genderové vyrovnanosti. O tom jsme diskutovali, jestli by genderová vyrovnanost měla platit i na technických univerzitách, protože si myslíme, že například právě u Fakulty elektrotechniky a informatiky lze přirozeně očekávat, že na ní bude působit více mužů než žen. To se týká třeba i Fakulty strojní, i když s ní to není nejhorší, tam nějaké ženy jsou. Jako technická univerzita jsme tedy dostali výtku v tom, že jsme genderově nevyvážení, to bylo trochu úsměvné.
Jak u vás probíhalo hodnocení v modulech 3–5, které se konalo formou mezinárodního panelu?
Někdy to nebylo jednoduché, protože hodnocené období za roky 2014–2018 je do jisté míry už dávná historie. Dost se toho u nás od té doby změnilo. I v souvislosti s tím, že třeba na některých fakultách se vyměnilo celé vedení. Někteří děkani tam nastoupili úplně nově a pracně se dostávali k některým informacím. Některé informace pro nás tedy nebylo snadné dohledat, proto jsme vykazovali opravdu zlomek toho, co máme teď, i z hlediska strategického nastavení některých procesů.
Když bych se podívala na začátek procesu evaluace, bylo mnohdy těžké komunikovat se zástupci hodnocených jednotek. Oni totiž někdy nedokázali pochopit, že to zadání je dané a že si ho nemohou přizpůsobovat svým potřebám tak, že by si mohli vykázat třeba více užitých vzorů a patentů. Některé položky zkrátka byly počtem omezené. Takže v tom jsme někdy zápasili, ale nakonec jsme se tím prokousali. Ještě jsme v průběhu sebeevaluace, a to myslím ani nebylo v zadání, v podstatě přepočítali dané ukazatele na úvazky (FTE, full-time equivalent), protože jinak bychom dodávali údaje pro různě velké fakulty.
Co bylo podle vás hlavním přínosem účasti mezinárodních hodnotitelů?
Zjistili jsme, že je důležité našim zaměstnancům připomínat a ukazovat, že komunikace v angličtině je přirozenou součástí práce. S tím souviselo i odesílání podkladů v anglickém jazyce, takže to určitě hodnotím jako přínosné. Paralelně s hodnocením jsme procházeli mezinárodní evaluací ze strany Evropské univerzitní asociace (EUA), takže jsme naše děkany a vedení fakult „nakopli“ k tomu, aby byli schopni komunikovat v angličtině. Tam se navíc ukázalo, že musíme víc tlačit na akademiky. U výzkumníků, kteří mají mezinárodní projekty, v tom až tak problém nebývá. Je to vlastně dáno Gaussovým rozdělením: vždycky bude znatelná část těch, kteří angličtinu úplně neovládají. My chceme ale víc tlačit na to, ať na ni lidé dbají, protože je součástí gramotnosti.
Když jsme u nedostatků v hodnocení, vidíte nějaká další místa ke zlepšení?
Ty chyby, na které jsme během evaluačního procesu přišli, byly jakési dětské nemoci toho hodnocení. Byl to první běh, takže některé věci by potřebovaly dopilovat, třeba již výše zmiňované hodnocení jednotek z pohledu výkonu v přepočtu na úvazky. Máme totiž například malé hodnocené jednotky, které ale zase mají poměrně vysoký výkon v přepočtu na úvazky. Když tedy docházelo k hodnocení, tak se nad tím hodnotitelé pozastavovali a ptali se, jak je to možné. Ale poté, co jsme jim některé údaje doplnili, museli svůj pohled opravdu výrazně změnit.
Vysoké školy v březnu finalizovaly své nové strategické záměry na období 2021+. Jaké jsou hlavní strategické plány vaší univerzity?
Určitě chceme být uznávaným pracovištěm orientovaného výzkumu. Víme, že základní výzkum není naší hlavní parketou. Dále se chceme zaměřit na změnu vnímaní značky, protože jako univerzita býváme často spojováni s tím, že se profilujeme hlavně na hornictví a podobné obory, přitom to není tak úplně pravda. Poté bychom také rádi stabilizovali počet studentů. Nejde nám o to, abychom jejich počet navyšovali, ale aby se jejich počet ustálil a my s nimi mohli dále pracovat. S tím souvisí právě ta výměna značky, to jde ruku v ruce. Soustředit se chceme také na uplatnění našich absolventů. Jejich nezaměstnanost je relativně nízká, pod 1,5 procenta. Mnozí naši studenti tak mají zaměstnání ještě předtím, než dokončí studium. Inženýrů je zde nedostatek a průmysl je lačný po absolventech. Dále chceme být také inkubátorem pro nadějné pracovníky, v rámci toho budujeme doktorskou školu. Chceme tedy pracovat i s talentovanými doktorandy, abychom zvyšovali kvalitu doktorského studia. Těch cílů je mnoho.
Jaké máte zkušenosti s transferem technologií, přenosem poznatků a obecně třetí rolí univerzity?
Máme přímo centrum podpory inovací. Pravidelně organizujeme Green Light, což je přehlídka různých inovací pro nadějné studenty. Máme také kariérní centrum, které pořádá i různé kurzy v rámci ochrany duševního vlastnictví, takže se i v tomto ohledu snažíme se studenty pracovat. Samozřejmě jsou tyto služby nabízeny zaměstnancům v rámci uplatnění všech typů aplikovaného výzkumu. Snažíme se o systematickou podporu.
A co se týče té třetí role?
Předloni jsme obdrželi cenu za společenskou relevanci. Snažíme se působit v rámci různých aktivit, ať už jde o vzdělávací aktivity zaměřené na různé enviromentální problémy nebo univerzitu třetího věku. Také jsme založili univerzitní muzeum, které je virtuální. Jsou v něm všechny informace o různých uměleckých dílech, které máme v kampusu ve vazbě na průmysl. Různé plastiky jsme nakoupili již dříve, například z Vítkovických budov, které byly určeny na demolici. Zakoupili jsme je, opravili a umístili do kampusu. Na to se právě také snažíme dbát, aby to na naší univerzitě nebylo jen o vzdělávání a o vědě a výzkumu.
Z hlediska dalších aktivit spustili kolegové ze superpočítačového centra IT4Innovations například monitoring kapacity očkovacích center. Další věc, o které se mimo náš kraj moc neví, je, že když v březnu vypukla pandemie a na trhu nebyla dezinfekce, tak Technická univerzita Ostrava během týdne namíchala sedm tisíc litrů dezinfekce. Ta se pak rozvážela do nemocnic, domovů pro seniory, dětských domovů a tak podobně.
Jak rozvíjíte spolupráci s evropskými zeměmi? Je vaším cílem lákat vědce či doktorandy ze zahraničí i jiných měst Česka?
My jsme vstoupili do konsorcia EURECA, kde jsou technicky zaměřené univerzity například z Norska, Španělska nebo Nizozemí. Máme zřízený i International Contact Point, které poskytuje celkovou péči přijíždějícím zahraničním studentům. Je zajímavé, že v rámci Times Higher Education jsme rozjeli jakousi branding campaign, na základě které zaznamenáváme zvýšený zájem zahraničních studentů o studium u nás. V předchozích letech jsme měli kolem dvou tisíc zahraničních studentů.
Jinak si myslím, že těch 17 zahraničních projektů Horizon je taktéž náznakem toho, že mezinárodní spolupráce u nás běží. Ještě máme například v rámci našeho centra projektové podpory vybudovanou službu, která zajišťuje podporu v podávání mezinárodních projektů. Máme tým projektových manažerů, kteří se přímo zaměřují na Horizon, a když má někdo z akademiků nebo výzkumníků možnost přidat se do mezinárodního konsorcia na nějaký podobný projekt, tak mu poskytují veškerou administrativní podporu a know-how. Nyní máme dva projekty Horizon, ve kterých jsme koordinátory, což je taky vizitka. Teď se nám podařilo získat Horizon i na podporu akce Noc vědců.
Technická univerzita v Ostravě má na sebe navázáno poměrně hodně výzkumných center, například národní superpočítačové centrum. Jak se jim daří naplňovat cíle a očekávání, které jste si při jejich vzniku předsevzali?
Například právě IT4Innovations je u nás tahounem výzkumu, jak v rámci mezinárodních projektů, tak i publikačních výstupů. Právě IT4Innovations bylo hodnoceno jako nejlepší jednotka v rámci hodnocení mezinárodním evaluačním panelem. Od 1. ledna letošního roku jsme navíc udělali takový strategický tah, kdy jsme sloučili čtyři centra v jedno, a tak vzniklo velké Centrum energetických a enviromentálních technologií. Toto centrum má aktuálně přibližně 250 úvazků. Tím jsme změnili strukturu na 7+2, takže máme sedm fakult a dva velké ústavy.
Máte vůbec jako prorektorka čas na vlastní vědu a akademickou činnost?
Naštěstí se mi to jakžtakž daří díky kolegům, se kterými jsem v neustálém kontaktu a také díky týmu a kolegům, na něž občas můžu delegovat některé úkoly. Sem tam se tedy můžu věnovat nějaké publikační činnosti, do laboratoře se ale nedostanu, s tím jsem se smířila. Nicméně vnímám to jako stěžejní osobní úkol, udržet si kontakt se svým oborem a nenechat si ujet vlak.
Děkujeme za rozhovor!
Za portál Vědavýzkum.cz se ptala Barbara Kytková
Jana Kukutschová
Od roku 2018 je prorektorkou pro vědu a výzkum na Vysoké škole báňské − Technické univerzitě Ostrava (VŠB-TUO). V témže roce se stala také profesorkou, a to v oboru materiálových věd, se svým týmem se věnuje výzkumu vlivu emisí z brzdění automobilů na životní prostředí a lidský organismus.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
