Na Univerzitě Palackého v Olomouci se Jiří Danihlík celou svoji studijní i vědeckou kariéru věnuje včele medonosné. Jak se ke včelám dostal, jaká úskalí přináší jejich studium a jaký dopad budou mít letošní výkyvy počasí na populaci včely medonosné? Ptali jsme se v rozhovoru, který vznikl u příležitosti Světového dne včel, který připadá na 20. května.
V jednom rozhovoru jsem četla, že většina entomologů se ke svému oboru dostala tak, že děda měl včely. Je to i váš případ?
U včelařů to je také asi nejčastější případ, ale u mě to tak nebylo. Nikdo z rodiny do té doby nevčelařil. Na základní škole jsem začal chodit do včelařského kroužku ve Valašském Meziříčí, pak jsem si pořídil první oddělky, tedy mladá včelstva, to mi bylo 14 let. Měl jsem štěstí, že jsem z vesnice, z rodinného domu, takže bylo kde včely umístit. Začínal jsem se třemi včelstvy a dneska jich mám kolem šedesáti.
Na gymnáziu jsem dělal tzv. SOČku (Středoškolská odborná činnost, pozn. red.) ve výzkumném ústavu včelařském v nedalekém Zubří. Tam jsem jezdíval dva nebo tři roky, řešit jednak SOČku a pak i na brigády. Díky tomu jsem se seznámil s větším včelařením.
A když jsem se dostal na vysokou školu v Olomouci, vystudoval jsem biochemii a následně dostal nabídku zůstat na katedře a rozvíjet výzkumnou skupinu, která bude zaměřená na včely. Díky tomu, že máme skvělé podmínky a vedení nás podporuje, se podařilo vybudovat celkem velkou skupinu. Studium včel se postupně stalo populárním, máme větší zájem o závěrečné práce, než jsme schopni nabídnout.
Zabýváte se ve svém výzkumu jen včelou medonosnou?
Mně se líbí i samotářské včely, ale provádět s nimi výzkum z pohledu biochemika je problematické. To je pro ekologa, který je pozoruje v přírodě, počítá druhové zastoupení, sleduje výskyt v lokalitách. Z pohledu biochemie potřebujeme hodně materiálu, hodně včel na to, abychom něco změřili. Včela medonosná je pro nás ideální model.
Včely řepku potřebují
Jaké rostliny včely medonosné opylují, jak by měla vypadat krajina, aby měly ideální podmínky?
Včela medonosná je univerzální opylovač, takže čím pestřejší krajina, tím lépe. Na druhou stranu je pravda, že včelařství jako obor potřebuje i zemědělskou krajinu, která je významným zdrojem nektaru pro tvorbu medu, který zase potřebují zákazníci. Takže na jednu stranu se díváme trošku skrz prsty na řepková pole, na druhou stranu je řepka velmi významným zdrojem nektaru pro produkci medu.
Když se zaměříme na včelařství z pohledu ekologie, opylování plodin a diverzity, potřebujeme jak včelu medonosnou, tak samotářské včely – mimochodem včely samotářky byly vyhlášeny hmyzem roku 2024, což je jen důkaz toho, jak jsou důležité pro opylování a celý ekosystém. Pokud ale vezmeme v potaz i zemědělský sektor, ať už z pohledu produkce medu nebo ovoce, tak je včela medonosná nezbytná, protože samotářky by to množství, které potřebujeme opylovat, nestihly.
Chováte včely na ústavu?
Nabídky, abychom si sem umístili včely, byly, ale zatím jsem se tomu spíš bránil, protože přes týden na to nemám čas. Potřebuji si včely spravovat přes víkend, kdy jsem včelařem. Je pro mě logisticky výhodnější si vše připravit o víkendu doma a v neděli večer si přivézt do práce vzorky, dát je do inkubátoru a pak s nimi přes týden pracovat.
Má tenhle přístup nějaká úskalí, musíte například v publikacích dokazovat, že je chováte správně? Je to nějak kontrolované?
Včela není obratlovec, a to je výhoda. Například u myší je to mnohem složitější, legislativa je celkem striktní, ale u včel, stejně jako u jakéhokoliv jiného hmyzu, jejich wellfare nikdo nekontroluje. Včely dáme do inkubátoru, kde vydrží řádově několik dní nebo i týdnů. Můžeme jim dávat něco do potravy, můžeme je imunizovat apod. Sledujeme, co se stane se včelou jako organismem, ale také z nich odebíráme vzorky hemolymfy nebo tkání, které dále testujeme.
Má studium včel nějaká úskalí z pohledu modelového organismu jako takového? Máme například přečtený genom včel?
Genom je známý. Máme i databáze včelího transkriptomu a proteomu. Už je to jiné než před deseti lety, kdy přístup k takovým datům byl velice omezený, ale to platí pro včelu, stejně jako pro spoustu jiných organismů. Také odborných článků o včele medonosné jsou dneska už tisíce. Publikační boom kolem včely medonosné je obrovský.
Úskalím výzkumu včel je, že je to běh na dlouhou trať – máme dva tři měsíce v roce na to, abychom na včelstvu něco testovali. Když je potom z nějakého důvodu experiment potřeba zopakovat nebo něco doměřit, musíme počkat na další sezónu. Aspekt času je pro náš výzkum důležitý, proto jsme rádi, že jsme nyní získali první pětileté projekty od MŠMT a ministerstva zemědělství.
Studium včel je komplikované i z osobního pohledu, například plánování dovolených. Když skončí semestr, musím naběhnout ke včelám a léto trávím přípravou vzorků. Až se naplní mrazáky, začne podzimní semestr a jedeme na novo.
Zaměřujete se při studiu jednotlivých parametrů včel na to, zda se jedná o dělnice, trubce nebo královnu? Pozorujete rozdíly v jednotlivých kastách?
Z pohledu fyziologie tam rozdíly jsou, každá kasta žije trošku jiným životem. U dělnic máme jednak letní generaci, která se dožije cca 40 dnů, a pak je generace včel, která, když se vylíhne na konci podzimu, dožije se jara dalšího roku. To je důležité z pohledu střední Evropy, jelikož my stále máme v zimě zimu. Dívali jsme se například na rozdíly v imunitních reakcích u těchto generací. Když včelstvo napadne nějaký patogen v zimním období, odpovídá trošku jiným mechanismem než u letní populace.
A pak jsou rozdíly v dlouhověkosti. Včelí matka žije až pět let, ale její genom je víceméně stejný jako u dělnic. Obecně se teď u sociálního hmyzu hodně zkoumá, čím je ten rozdíl způsoben (o dlouhověkosti u termitů si můžete přečíst náš rozhovor zde).
Také se zjistilo, že trubci, kteří jsou ve včelstvu jenom přes léto, mají i jiné funkce, než pouze oplodnit matku. Díky moderním technologiím, jako jsou různé kamery nebo čipy se ukázalo, že i trubci se podílejí na chodu domácnosti, třeba zahřívají plod v době, kdy dělnice mají intenzivní službu. Takže nejsou v úlu úplně zbyteční, jak je to vykresleno ve Včelce Máje.
Řešit výživu včelstev mi dříve přišlo nedůležité, teď to potřebujeme i u nás
Čemu se konkrétně věnujete u vás na oddělení?
První větví našeho výzkumu je studium imunitního systému včel. Zajímá nás, jak, čím a na jak dlouhou dobu je imunitní systém včel aktivován. Prakticky včele něco píchneme nebo přidáme do potravy a díváme se, co se děje. To je sice základní výzkum, ale i jako včelaři tyto poznatky potřebujeme, abychom věděli, co patogeny se včelou vlastně dělají.
Dále se věnujeme výživě včel. Před deseti lety vyšla v Austrálii publikace, která se zabývala tím, jak včely správně živit, když nemají dostatek potravy. Tehdy jsem si ťukal na čelo, „chudáci Australané musí řešit takové problémy“, ale my se k tomu dostáváme postupně taky, protože máme období chladna, pak je zase období sucha, vedra…
Jaký dopad tedy může mít letošní počasí na včelstva?
Letos například ani nebyla zima, jaro začalo velice brzy. Nejprve všechno vykvetlo mnohem dřív než obvykle, třeba ta zmíněná řepka, která normálně dokvétá na konci května nebo ovocné stromy, které potom během nedávného období chladu na mnoha místech pomrzly. Ale ještě nekvete lípa a maliny, což je za normálních okolností další významný zdroj nektaru a pylu pro včely. Takže sám jsem zvědavý, co se bude dít v časovém okně mezi dvěma základními rostlinami.
Hlavní sezóna kvetení ovocných stromů je najednou pryč a my musíme přemýšlet, co včelám dát, když není dostatek pylu. Cukr, respektive nektar, umíme celkem pohodlně nahradit. Ale s proteinovou složkou, kterou tvoří v jejich potravě pyl, je problém. Umělý pyl, stejně jako umělou krev, ještě nikdo nevymyslel. Máme různé náhražky na bázi extraktů kvasinek, řas, sojové moučky a podobně. To jsou věci, které se testují už několik desetiletí, ale většina prací studuje, jestli se včelstvo rozvíjí hůř nebo líp, což je v podstatě pohled chovatele. Nás zajímá, co se děje na úrovni biochemie.
Vy jste se zabývali i řasou chlorellou z pohledu výživy včel. Jednu dobu to byl docela velký boom, všichni jedli chlorellu. Jak dopadlo testování na včelách?
Já jsem se nápadu krmit včely řasami nejdříve strašně smál. Ale na konci se ukázalo, že to včelám celkem prospívá. Chlorella funguje podobně jako pyl – podpoří včelstvo v jarním rozvoji, a zároveň může fungovat jako náhrada pylové výživy – pomáhá v produkci zásobních proteinů na zimu.
Podařilo se nám v extraktech z chlorelly nalézt látky, které mají antibakteriální charakter. Zjistili jsme, že některé dokážou inhibovat například bakterii moru včelího plodu, což je závažné onemocnění, které poškozuje včelí larvy. Včely krmí plod jednak mateří kašičkou, ale také pylem – pokud pyl nemají, tak přidají ke kašičce tu řasu, což může larvám pomoci, pokud jsou vystaveny nějakému infekčnímu tlaku.
Zároveň je skvělé, že když toho těm včelám dáte víc, než dokážou spotřebovat, tak vidíte, kde chlorellu skladují, protože ty buňky jsou zelené. Můžete tak sledovat, jak látky putují včelstvem a kde je včely ukládají, což se dřív dělalo pomocí radioizotopů. Z tohoto pohledu je to bezpečná volba jak pro včely, tak pro vědce.
Úhyny budou vždy, jen příčiny se mění
Čemu se ještě, vedle imunity a výživy, věnujete?
Máme také veterinární diagnostiku. Momentálně se snažíme pomoci včelařům s hnilobou včelího plodu, což je bakteriální onemocnění napadající larvy, které se následně rozpadnou. Z toho vzniká vysoce infekční kašovitá hmota. Nemoc se potom šíří jako domino. Onemocní jedna, dvě larvičky a pokud to včely nezvládnou vyčistit, propukne nákaza. A tím, jak včely nemůžete zavřít do úlu, tak se šíří po celém regionu.
Před pár lety, když se u nás toto onemocnění vyskytlo, jsme se s kolegou z veterinárního ústavu v Olomouci zaměřili na vývoj diagnostiky pomocí PCR. Aktuálně běží projekt se včelaři z Libereckého a Moravskoslezského kraje, kde provádíme plošný screening pomocí této metody, a Výzkumným ústavem včelařským. Snažíme se dohledat potenciální ohniska výskytu – včelaři nám pošlou vzorky, my je otestujeme, a když vyjdou pozitivně, tak tam přijedou veterináři, kteří udělají klinickou – úřední prohlídku na stanovišti.
Monitorujeme také úhyny včelstev.
Tím se zabývá mezinárodní projekt Coloss, (psali jsme o něm také zde), u nás běží od roku 2014 a vy jste jeho koordinátorem. Když jsem se dívala do vašich statistik, tak ročně úhyny včelstev oscilují kolem 15–20 %, co má na ně největší vliv?
Předně, úhyny budou vždycky, nikdy nepřežije zimu 100 % včelstev. Důvodů je několik. V některých případech včelaři podcení prevenci nebo kontrolu. To se děje často po letech, kdy je relativní klid. Například letos nejsou úhyny tak velké jako loni (12,2 vs 16,5 % – podrobnější data z letošního monitoringu mohou čtenáři již teď nalézt na www.coloss.cz). Včelaři potom na špatné roky zapomenou a nepřipraví se. Snažíme se je proto edukovat na přednáškách a vzdělávacími aktivitami, které pořádáme.
Významným faktorem je také počasí, jak už jsme zmínili. Například na podzim často dochází k rozvoji trávicích problémů včelstev. Je těžké vybalancovat, co jsme opravdu schopni, jako včelaři, ovlivnit. Někdy s tím člověk nic neudělá, je to zásah vyšší moci.
Ale když se podíváte do starší literatury, zjistíte, že úhyny byly vždy, jen spektrum příčin bylo jiné. Právě proto si myslím, že je dobré tvořit databázi. Ocení ji nejenom včelaři, ale i ekologové, tvůrci krajiny a podobně.
Co vám data z Colossu ještě ukazují?
Po těch letech už víme, že vzorce úhynů v různých krajích nebo lokalitách České republiky jsou jiné. Člověk by si řekl, že Česko je malá zemička, ale přesto jsou v rámci republiky rozdíly.
Včelařství se vyvíjí, používají se jiné způsoby ošetřování včelstev. To je opravdu inspirativní pro další výzkum, protože se najednou používají přípravky s novými účinnými látkami, které tvrdí, že fungují. Ale když se podívám na ta data, prostě to nevidím. Případně se ukáže, že daný postup může být i rizikový.
Před pár lety byla takovou inspirací pro výzkum kyselina šťavelová, která se začala používat k ošetřování včel, ale nám se v laboratoři ukázalo, že naopak může mít negativní vliv na fyziologii včely medonosné.
Takže z dat, která získáme, se dá dostat i k základnímu výzkumu. Zjistíte, co se děje v terénu, a pak se v laboratoři díváte cíleně na jeden izolovaný parametr.
Kolik včelařů je nyní do projektu zapojeno?
Začínali jsme s pětistovkou, tento rok jsme získali data od 2974 chovatelů. Letos se k nám připojil Český svaz včelařů, který nám pomohl s propagací, a tím se nám zdvojnásobil počet respondentů oproti minulému roku, což je skvělé, protože máme daleko silnější data. U nás je zaregistrovaných asi 60 000 včelařů, máme tedy pokryto asi pět procent z nich. Z toho už se dají spolehlivě vyvozovat závěry.
Hlavně je pro nás důležité, že se včelaři zapojují dobrovolně. Můžete mít statistiku, která je povinně vyžádaná, ale pro mě jako pro vědce to ztrácí význam, protože když budete muset, tak tam něco napíšete, aby byl tazatel spokojen. Ale mě zajímá, co reálně vidíte. To, že máte čas a ochotu se nad tím zamyslet, pro mě znamená, že jsou data spolehlivá.
Máte pokrytou celou republiku?
Obecně zavčelení krajiny u nás kopíruje demografickou křivku. Ostravsko nebo střední Čechy jsou více zavčelené, protože jsou taky více zalidněné. Šumava je méně pokrytá, protože tam žije méně lidí.
Díky dílčímu projektu Colossu – BeeClim – který byl financovaný z norských fondů, vznikl Atlas včelaření v době klimatické změny, kde je uvedena i hustota včelaření v České republice. To je důležité pro chovatelskou praxi – když hledám nové stanoviště, kde bych mohl chovat včely, zajímá mě hustota zavčelení. Čím více jedinců na jednom místě, tím horší potravní dostupnost, tím spíše se šíří choroby. Každý se tak na našich stránkách může podívat, kde je vhodné včelařit.
Jak to, že jsou u nás včely tak populární? Já jsem někde četla, že na světě máme nejvíc včelstev na hlavu.
Historicky nevím, ale je pravda, co říkáte, počet včelařů v naší populaci je poměrně vysoký, je to oblíbený koníček. Na Slovensku i v Rakousku je to podobné.
Když jsem začínal včelařit, tak se říkalo, že včelaři postupně vymírají. Na to jsem se tehdy taky trochu nachytal. Chtěl jsem zachránit včely. Pak jsem pochopil, že to není potřeba. Když se podíváme na statistiku, tak kromě propadu v devadesátých letech jsou počty včelstev plus-minus podobné, stejně tak počty včelařů.
Projekt Coloss celé ty roky funguje bez přímé projektové podpory. Co vás u toho drží?
Je pravda, že to děláme hlavně s kolegou Honzou Brusem z geoinformatiky jako koníček po večerech. Potřebovali bychom zaplatit profesionální statistiky, protože v datech je tolik informací, které by bylo třeba vyhodnotit a my si na to už netroufáme. Ale nemůžeme s tím teď přestat – máme super databázi, která se každý rok rozrůstá a zraje jako víno.
Autorka: Vendula Lužná (Vědavýzkum.cz)
Jiří Danihlík vystudoval biochemii na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde nyní vede výzkumnou skupinu zabývající se včelou medonosnou. Vedle toho je sám aktivním včelařem. Svoje poznatky z laboratoře se tak snaží přenášet do praxe. Je koordinátorem projektu Coloss, který u nás monitoruje úhyny včelstev. Vedle včelaření ho baví turistika, zahradničení a výlety do přírody. S manželkou a dvěma dětmi žije nedaleko Olomouce, včelstva má na několika stanovištích na Valašsku. Pochází z Krhové u Valašského Meziříčí.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
