Ladislav Janíček: Posílit technické vzdělávání je celospolečenskou prioritou

Možná začneme přímo u vás. Před nástupem do pozice rektora v únoru 2022 jste působil jako kvestor – máte pocit, že vám tato předchozí zkušenost přináší nějakou unikátní perspektivu?

Naprosto jednoznačně. Pozice kvestora pro mě byla jedinečnou praxí v oblasti managementu na vrcholové úrovni řízení vysoké školy. Kromě toho, že učím strategické řízení a zastávám názor, že pokud chci něco efektivně učit, musím to i dělat, umožnila mi tato praxe dopodrobna se seznámit s chodem univerzity a s každou její fakultou a součástí. Kvestorskou funkci jsem vykonával 8 let na Vysokém učení technickém a předtím také 12 let na Masarykově univerzitě. To mi umožnilo zcela jedinečné poznání dvou univerzit patřících do segmentu pětice největších vysokých škol v ČR. Měl jsem tak příležitost nabýt zkušenost i v jiném prostředí, srovnávat a vnímat odlišnosti. Je úžasné, jak odborný profil a étos vzniku obou těchto univerzit ovlivňuje jejich vnitřní kulturu a jak důležité je otevřít se, vnímat a přijímat tyto podněty při rozhodování.

Vždy jsem zůstával aktivním akademickým pracovníkem, a hlavně nikdy jsem nebyl zahleděn pouze do administrativy a ekonomiky. Snažil jsem se naslouchat, porozumět, pomáhat a hledat řešení, kde bylo třeba. Na tom jsem budoval důvěru fakult a součástí, jež mi možná přinesla určité preference v rektorské volbě. Díky tomu však znám potřeby našich fakult a součástí. Čtu jejich rozpočty nejen jako čísla. Vidím za nimi lidi, témata, která řeší a především potenciál, který mají. Proto si myslím, že jsem nyní v pozici rektora schopen rozhodovat o věcech v souvislostech, s pochopením podstaty a kontextu věcí a s empatií k potřebám našich akademických a výzkumných pracovníků, fakult a součástí. Ve finanční oblasti také nemusím čekat a spoléhat na to, až mi někdo vysvětlí, co jde a co nejde. Díky tomu se nenechám úplně tak ovlivňovat jednostranným pohledem či, jak se říká, „opíjet rohlíkem“.

Pozice kvestora, někdo říká druhá po rektorovi, byť to někdo může vnímat jinak, mě také naučila pokoře a potřebě ctít nadřízené, řád a hierarchii, ale také názory, se kterými člověk nemusí být vždy úplně v souladu, a následně pak hledat efektivní a bezpečná řešení. Především a v prvé řadě mě však naučila chovat úctu k lidem a přijímat rozhodnutí s vědomím jejich dopadu.

Co jsou vaše klíčové priority ve vedení školy?

VUT je čtvrtou největší univerzitou v ČR, a to jak počtem studentů, tak objemem finančních prostředků, které získáváme ze státního rozpočtu z účelových dotací nebo z hospodářské činnosti. Jsme technickou univerzitou, která nabízí úplný profil technického vzdělávání. Priorit, na kterých chceme pracovat, proto máme celou řadu. Patří mezi ně především podpora technického vzdělávání a v této souvislosti také užší spolupráce s nižšími stupni vzdělávání, rozvoj kvality výzkumu, internacionalizace a rovněž transfer znalostí a technologií.

Internacionalizace posiluje kvalitu a konkurenceschopnost

Pojďme tedy tyto priority rozebrat postupně. Co máte na mysli, když hovoříte o užší spolupráci s jinými stupni vzdělávání?

Je zásadní si uvědomit, že ČR je jednou z nejprůmyslovějších zemí v EU. Průmysl přispívá k hrubému domácímu produktu ze 38 %. Technické vzdělávání produkuje absolventy, kteří se v sektoru průmyslu uplatňují a ovlivňují tak jeho produktivitu, inovativnost a tím i jeho konkurenceschopnost. V tomto smyslu hraje ve společnosti technické vzdělání zcela klíčovou roli a mělo by se pro tak průmyslovou zemi, jako je ČR, stát prioritou. Technika ale nepatří zrovna mezi jednoduchá studia. V současnosti tak zaznamenáváme spíše úbytek zájmu o technické vzdělávání mezi mladými lidmi. A s tím musíme něco dělat.

Na VUT se ale nechceme omezit jenom na to, abychom našimi marketingovými aktivitami ovlivňovali uchazeče se zájmem o techniku. Je třeba k tomu přistoupit mnohem systematičtěji. Jako vysoká škola považujeme za důležité působit především na regionální školství, na střední školy, dokonce i na ty základní, kde se rodí vztah a preference žáků a studentů k budoucímu studiu a povolání. Je třeba podpořit kvalitu výuky předmětů, jako jsou matematika, fyzika nebo chemie. Na úrovni Ministerstva školství je třeba uvážit vhodné reformy a ve spolupráci s kraji jako zřizovateli středních a základních škol je třeba jednat o podpoře spolupráce. Spolu s Jihomoravským krajem již máme plány na posílení spolupráce VUT se středními školami v oblasti technického vzdělávání třeba v jihomoravském regionu.

Další téma, které jste uvedl, je rozvoj kvality výzkumu. Co si pod tím představit?

To je téma pro všechny univerzity. Je to právě výzkum, který dělá z vysoké školy univerzitu. Výzkum na naší univerzitě z finančního hlediska tvoří 51 % našeho ročního rozpočtu. Ačkoliv jsme technická univerzita, kde by bylo možné očekávat dominanci aplikovaného výzkumu, tak aktuálně provedené oborové členění ukazuje na podíl základního a aplikovaného výzkumu překvapivě v poměru 56 ku 44 %. Podíl publikací v nejvyšším, tedy prvním a druhém kvartilu tvoří 70 %, z toho 41 % v kvartilu prvním, v němž se 13 % našich publikací nachází dokonce v prvním decilu.

Posilovat špičkový výzkum a dosahovat konkurenceschopné výsledky vedle kvalitního vzdělávání je přirozeně naším zásadním cílem, abychom byli schopni mezinárodní konkurence nejen v Evropské unii. Pozitivně hodnotím směřování státní politiky a podpory na excelenci výzkumu. Například v aktuální výzvě Špičkový výzkum v rámci OP JAK Ministerstvo školství očekává, že výzkumná pracoviště a týmy výzkumných organizací sestaví projekty, které povedou ke skutečně excelentním výsledkům konkurenceschopným na mezinárodní úrovni.

Jaká další témata v této oblasti rozvoje kvality výzkumu vnímáte jako klíčová?

Současně musím připomenout, že je na úrovni státu třeba věnovat úsilí k dokončení metodiky hodnocení výzkumu, známé jako Metodika 17+ a také posílit hodnocení výsledků aplikovaného výzkumu, protože nikoliv jen publikace, ale především aplikace umožní řešit aktuální společenská témata a potřeby, zejména energetickou situaci a další témata spojená například s udržitelností a kvalitou života, ochranou životního prostředí či politikou nazývanou Green Deal.

Kladu v tomto smyslu důraz na rozvoj spolupráce s českými vysokými školami. Do naší vědecké rady jsme pozvali zástupce největších univerzit v ČR, abychom sdíleli standardy habilitačních a profesorských řízení a kvalitního výzkumu s těmi nejlepšími v ČR. V červnu jsme se také stali členy české Asociace výzkumných univerzit. Aktuálně rozšiřujeme mezinárodní vědeckou radu, abychom měli mezinárodní referenční srovnání kvality výzkumu. Rozvíjíme strategická univerzitní partnerství. Jsme členy prestižní evropské sítě technických výzkumných univerzit CESAER. Rovněž jsme součástí mezinárodní univerzitní aliance EULiST, kde jsme společně například s Technickou univerzitou ve Vídni, se kterou usilujeme o rozvinutí užší akademické spolupráce. Vycházíme z toho, že objektivně žádná univerzita nemůže být špičková úplně ve všem. Kvalita výzkumu je postavena na týmech a stojí na lidech, kteří potřebují spolupracovat a mít na svou práci prostor a podmínky. Získali jsme cenu HR Award, která nás zavazuje k tomu, abychom rozvoji lidských zdrojů ve výzkumu věnovali adekvátní pozornost. Naším úkolem na úrovni vedení univerzity i fakult je proto odstraňovat institucionální a administrativní bariéry tak, aby naši akademičtí a výzkumní pracovníci takový prostor a podmínky měli.

Tím se dostáváme právě i k tématu internacionalizace. Čeho byste v této oblasti chtěli dosáhnout?

Jsme spádovou technickou univerzitou nejen pro Českou republiku, ale také pro Slovensko a tradičně také pro řadu dalších zemí ze střední a východní Evropy. Kromě Slovenska významná většina našich studentů pochází ze slovansky mluvicích zemí v našem sousedství. Aktuálně máme celkem 16 joint-degree a double-diploma programů, byť po COVIDu zůstalo aktivních pouze šest. Internacionalizace je pro nás zcela pochopitelně zásadní téma. Postupně se po COVIDu znovu rozvinuly mobility studentů a vyučujících. Usilujeme o významnou podporu možnosti studia v anglických programech a řešení uznávání vykonaných zkoušek. S velkým očekáváním spojujeme aktuální evropskou iniciativu zavedení tzv. microcredentials, které snad oživí poněkud vyčerpaný koncept ECTS.

Kromě toho vytváříme podmínky pro posílení získávání zahraničních akademických a výzkumných pracovníků či tzv. postdocs neboli early stage researchers. Máme vynikající zkušenosti s přínosem hned několika personálních akvizic, které se podařilo v minulosti získat včetně prestižních ERC grantů. Máme významný podíl na projektech z evropských rámcových programů H2020, kde máme 13% podíl mezi českými vysokými školami. Úspěšně jsme vstoupili i do nového rámce Horizon Europe se 113 podanými projekty v roce 2022. Kvalitní výzkum a internacionalizace jsou tak úzce propojená témata.

Výzvou pro výzkumné organizace v ČR je umět oceňovat duševní vlastnictví

Posledním tématem ve vašich plánech pro VUT je transfer znalostí a technologií. Co v této oblasti plánujete?

V transferu znalostí a technologií na VUT v Brně vnímám obrovský potenciál. Musíme se však naučit tento potenciál více aktivizovat a umět ho „prodat“. Nejde však jen o peníze, jako veřejná instituce významně usilujeme také o jeho přínos. Prostřednictvím transferu know-how prokazujeme relevanci našich výzkumných a vývojových činností k potřebám společnosti.

Hodně jsme v oblasti transferu znalostí již udělali, například pro přímou podporu podnikání formou zakládání spin-off či start-up firem – máme významně inovovanou vnitřní normu, která podstatně zjednodušuje proces jejich zakládání. Motivuje k tomu jednotlivé fakulty i tím, že efekty jim dominantně zůstávají. Abychom podpořili rozvoj podnikatelského ekosystému na VUT, ustavili jsme rovněž nově pozici prorektora pro transfer znalostí. Chtěl bych však dodat, že výdělek z prodejů a podílů je zatím nejen u nás, ale i na ostatních univerzitách v ČR poměrně malý ve vztahu k celkovému rozpočtu.

Jaké další cíle tedy transfer znalostí a technologií podle vás naplňuje?

I když jistě usilujeme o vyšší zhodnocení našeho know-how, dalším přínosem transferu znalostí je jeho prospěch pro společnost. Energetická krize, udržitelnost života, ochrana životního prostředí, Green Deal, to vše vyžaduje technická řešení jako aplikace výzkumu. Kromě toho aplikovaný výzkum a vývoj spolu s inovativním podnikáním patří z hlediska kvality přidané hodnoty k nejhodnotnějším příspěvkům ke konkurenceschopnosti našeho národního hospodářství. Právě v tomto vidím vyšší princip, kterým může technická univerzita přispět ve své tzv. třetí roli k rozvoji a uspokojování potřeb společnosti.

To, co vidím jako velkou konkurenční výhodu naší univerzity v oblasti transferu, je to, že už v 90. letech jsme jako univerzita spolupracovali na budování prvního technologického parku v ČR (pozn. redakce: Technologický park Brno), kde dnes vlastníme sice jednu, ale symbolickou, prémiovou akcii. Stáli jsme u založení Jihomoravského inovačního centra. Přímo v našem areálu stojí dva podnikatelské inkubátory, kde se inkubují firmy ve svých začátcích. Máme 12% majetkovou účast v dalším vědeckotechnickém parku, který také stojí v našem areálu. Tyto parky, resp. podnikatelské subjekty v nich, vytvářejí pracovní příležitosti či možnosti praxí i pro naše absolventy a studenty a umožňují podporovat podnikavost a podnikatelské ambice u mladých lidí. Spolu s Jihomoravským krajem jsme také založili v našich prostorách i takzvaný kreativní inkubátor pro rozvoj kreativního podnikání, designu a jiných oblastí.

U tématu transferu bych se ještě na okamžik zastavil. Hodně se hovoří o tom, že transferové aktivity mohou pomoci stabilizovat příjem univerzit. Je podle vás realistické, aby transfer znalostí a technologií během následujících 20 let začal skutečně významněji doplňovat rozpočet univerzit?

V České republice jsme navzdory 30 letům snahy o hledání optimálního modelu transferu stále někde na začátku. Já osobně si pamatuji pět vln transferových iniciativ podporovaných různými dotacemi. Žádnou z nich se však nepodařilo v konečném důsledku dotáhnout k očekávaným efektům. Moje odpověď je tedy spíše ne. Avšak nevzdáváme to. Hledáme a zkoušíme teď nový model postavený na motivačních pobídkách s jasným definovaním podmínek a omezení, založený na posilování důvěry v podnikání na univerzitě spojeném s maximálním zjednodušením formálních procedur, třeba při zakládání spin-off a start-up firem.

Zde nepochybně využiji předchozí zkušenosti kvestora k tomu, abychom nepřekročili hranice plynoucí například z nezbytnosti vyhnout se veřejné podpoře, a dokázali tak být průmyslu a aplikační sféře efektivním a spolehlivým partnerem.

Jak to tedy vypadá na VUT v Brně konkrétně?

Za minulý rok jsme z transferových příjmů získali celkem něco přes 200 milionů korun. Transfer tak činí asi 4,5 % našich celkových výnosů. Drtivou většinu z toho tvoří smluvní výzkum, který je však výzkumem konkrétních řešení na objednávku z průmyslu. Dílem se na transferu znalostí podílí také znalecká činnost a celoživotní vzdělávání.

Potřebujeme však významně posílit transfer vlastního výzkumu a vývoje v rámci tzv. účinné spolupráce, respektive nehospodářského transferu postaveného na prodeji licencí, patentů a jiných forem technických řešení, které jsou výsledkem projektů spolupráce s aplikační sférou, jakož i na výnosech z majetkových podílů a prodejů spin-off a start-up firem. Potenciál vidím rovněž v posílení celoživotního vzdělávání jako určité příliš nevnímané formy transferu. Kupříkladu Univerzita kontinuálního vzdělávání v nedaleké rakouské Kremži je založená výhradně na odborném celoživotním vzdělávání, které dává „druhou šanci“ lidem, kteří už jednu školu vystudovali a nyní si potřebují prohloubit nebo rozšířit svoje vzdělání. Jsem přesvědčen, že celoživotní vzdělávání bude mít s dynamicky měnícím se trhem práce stále důležitější roli.

Co aktuálně vnímáte jako největší výzvu v této oblasti?

Velkou výzvou pro rozvoj transferu je potřeba naučit se adekvátně oceňovat dosažené výsledky, které jsou jako know-how naším duševním vlastnictvím. V rámci výzkumu a obecně tvůrčí činnosti vznikají obvykle naprosto unikátní výsledky, které lze jen těžko ocenit srovnáním, protože na trhu nic srovnatelného není. Nelze je ani ocenit podle vložených nákladů, protože pokud bychom do toho započítali náklady, které představuje dotace z grantu, který dal takovému výsledku vzniknout, nemáme šanci takový výsledek prodat. Obvykle se totiž nejedná o výsledek určený k hromadnému prodeji, do kterého by se náklady rozpustily. Ani stanovení reprodukční ceny nemusí být vždy dobrým mechanismem pro určení konkurenceschopné prodejní ceny. Často jsou proto obchodované výsledky výzkumu a vývoje podhodnoceny. Proto u nás aktuálně vytváříme metodiku, která by měla být návodem pro adekvátní spravedlivé a konkurenceschopné ocenění obchodovaných výsledků. To je zcela klíčové pro to, abychom výnosy z transferu znalostí konsolidovali.

Vidíte potenciál pro rozvoj například v zakládání spin-off firem? O těch se v poslední době hojně diskutuje.

Určitě ano, ale univerzity se musí naučit jednak pracovat s majetkovou účastí a také ošetřit rizika související s investicemi do podnikání. To je pro vysoké školy velmi obtížné, neboť jako veřejné instituce nedisponujeme obecně rizikovým kapitálem, tj. finančními zdroji pro investice, které se nemusí podařit, s čímž je v podnikání třeba počítat. Je to především legitimita takových rizikových investic, která je pro veřejnou instituci problematická. Druhým aspektem je nedostatečná disponibilita zdrojů peněz oprávněně použitelných pro takové investice. A konečně je třeba brát ohled i na omezení plynoucí z regulace veřejné podpory, kterou může být kromě finančních investic i případné využívání kapacit, přístrojů a zařízení pořízených z veřejných dotací.

Nicméně i přesto existují dobré příklady, kde se nám povedlo nevídané. Například v loňském roce jsme prodali jeden náš spin-off podnik, který jsme zakládali jako dvoumilionovou akciovou společnost s univerzitním podílem ve výši 4 %, tedy s počátečním vkladem ve výši pouhých 80 tisíc korun a loni jsme jej prodali za 250násobek jeho hodnoty. A schyluje se k dalšímu takovému obchodu. To považuji jednoznačně za obrovský úspěch především proto, že to může motivovat podnikavé výzkumníky i studenty k zakládání inovačních firem.

Je třeba říci, že na vysokých školách v Evropě není transfer ekonomicky zrovna nosnou součástí jejich financování. Samozřejmě existují úspěšná centra, třeba na univerzitě v Amsterdamu, ale ani tam transfer netvoří nijak dominantní složku rozpočtu. Jako technická univerzita máme k transferu jednoznačně blízko. Transfer vlastně umožňuje generovat finanční prostředky s nejmenším omezením z hlediska legitimity jejich použití, které jsou takzvaně volné a mohou sloužit i k přiměřeně rizikovým investicím. Takové prostředky potřebujeme rovněž ke spolufinancování projektů, které není možné z důvodu pravidel veřejné podpory plně financovat z veřejných finančních prostředků a které jsou svým vyhlášením vlastně pro transfer znalostí nejpřirozenějším zdrojem výsledků, které lze posléze opět transferovat. I proto je záměr posílit transfer znalostí na VUT přirozenou součástí plánování strategického rozvoje naší univerzity.

Vysoké školy si musí zachovat svou nezávislost a autonomii

Chci otevřít ještě jedno téma. Aktuálně se projednává novela vysokoškolského zákona – co vnímáte jako zásadní, aby se v této novele objevilo?

Předně nejde jen o novelu vysokoškolského zákona. V souběhu se projednává i novela zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací – zákon č. 130/2002 Sb. a další. Myslím, že ta možná úplně nejdůležitější věc je, aby si vysoké školy jako instituce udržely svou nezávislost a autonomii. Jedná se o samosprávné instituce zřízené samostatným zákonem. Nesmí se stát, aby se z vysokých škol staly organizační složky státu a byly tak podrobeny ještě větším omezením plynoucím ze státní byrokracie.

Zásadním tématem aktuální novely zákona o vysokých školách je reforma financování doktorského studia. Tuto změnu je třeba jednoznačně podpořit. Je třeba upravit výši stipendia a rovněž stanovit pravidla výkonu pedagogické praxe. Je však současně potřebné se zamyslet nad finanční udržitelností pro vysoké školy. Počet doktorandů je mimo jiné významným měřítkem „výzkumnosti“ vysoké školy. Doktorští studenti představují potenciální nástupce ve výzkumných a akademických pozicích. Musíme vytvořit podmínky k tomu, aby doktorand či doktorandka nebyli přetěžováni činnostmi, které s jejich doktorským studiem úplně nesouvisí, a zajistit jim důstojné finanční podmínky k tomu, aby se mohli věnovat studiu. To, co novela sice neřeší, ale je tématem k zamyšlení, je pak tzv. „inbreeding“ a otázka, jak posílit apel na „migraci“ Ph.D. studentů na jinou školu než je ta, kde ukončili předchozí stupně vzdělání.

A jak vnímáte další plánované změny?

Pokud jde o český zákon, je třeba si uvědomit, že od roku 2005 se v podstatě nezměnila ta část zákona, která se týká hospodaření vysokých škol, tedy § 18–20. V téhle oblasti je řada přežitků, jako třeba Fond účelově určených prostředků. Ten je třeba podle mého názoru zrušit úplně. Umíme si už poradit jinak.

Ať už v zákoně samém či doprovodných vyhláškách a metodických normách je třeba dořešit nastavení hospodaření vysokých škol ve vztahu k DPH. Z těch koncepčnějších témat je pak možná potřeba podrobit diskusi a případně odstranit některá nastavení, která omezují efektivnější hospodaření a pružnější zhodnocování finančních prostředků vysokých škol.

Pokud jde o úvahy kolem řízení vysokých škol, je třeba postupovat velmi obezřetně, abychom se vyvarovali vystavení vysokých škol přílišnému vlivu vnějších zájmů. Nechci tvrdit, že by se neměly dělat žádné změny, ale je třeba postupovat tak, aby nedošlo k oslabení samosprávné kompetence vysokých škol v ČR a jejich nezávislosti. Hlavně by vše mělo být předem důsledně diskutováno s reprezentacemi vysokých škol, byť tyto diskuze, pokud se povedou, mohou být nesporně velmi názorově vypjaté a náročné.

Za sebe mohu říci, že mám dobrou zkušenost se spoluprací s akademickým senátem jako dominantním samosprávným orgánem. Myslím si, že pokud s ním pracuje rektor otevřeně a transparentně, tak se mu tento přístup vrací v podobě důvěry. Sám k akademickému senátu důvěru chovám a mám pocit, že oni mi tuto důvěru zase vrací. Zastávám názor, že na veřejné vysoké škole přece není nic tajného. Vše musí být transparentní a srozumitelné a je třeba vše dostatečně a včas komunikovat. Touto zásadou se snažím řídit a myslím, že se snad nemýlím, když řeknu, že si s naším senátem vzájemně rozumíme a věříme. Chovám velkou důvěru i ke studentské části akademické obce a vážím si zájmu studentů podílet se na utváření obrazu univerzity, jejich nasazení, vděčnosti a respektu k dohodnutým pravidlům.

Děkujeme za rozhovor!

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Ladislav Janíček

je letecký inženýr, manažer a vysokoškolský pedagog, od února 2022 rektor Vysokého učení technického v Brně. V letech 2014 až 2022 byl kvestorem VUT v Brně, předtím působil jako kvestor a prorektor pro ekonomiku Masarykovy univerzity. Přes 30 let vyučuje na Leteckém ústavu Fakulty strojního inženýrství VUT, přednáší také na Právnické fakultě MUNI. Za svého profesního působení přímo řídil výstavbu Univerzitního kampusu v Brně – Bohunicích (MUNI) s rozpočtem přes 6 mld. Kč či dostavbu Středoevropského technologického centra CEITEC VUT. Spolu se zahraničními partnery se podílel na vybudování mezinárodního akreditovaného vzdělávacího systému pro evropské letecké právo a evropské letecké předpisy, koordinoval a řídil implementaci multinárodního programu na vybudování sítě distančního vzdělávání ve 13 zemích střední a východní Evropy a také řídil a koordinoval validační proces a zajištění systému řízení kvality při přenosu a poskytování mezinárodních kvalifikačních programů, např. MBA, M.Sc., MPA, LL.M. Je členem správních rad Nadace Leoše Janáčka či Českého antarktického fondu a členem několika vědeckých rad na univerzitách v ČR a SR.