Lucie Studená právě sepsala svůj výzkum na Imperial College London do doktorské práce. Ve Velké Británii strávila celé vysokoškolské studium. Zapojila se i do mnoha neakademických aktivit, které britské univerzity nabízejí. Nyní stojí před otázkou, kterou řeší nejeden doktorand na konci studia: Kam dál? Lucie pro náš portál popisuje, jak se stala vědkyní a kam by se měla její cesta ubírat nyní.
Lucie Studená zkoumá, jak přimět kvasinky a sinice, aby spolupracovaly a vytvářely léčiva a další užitečné látky. Sinice dokáže to, co kvasinka ne a naopak. Sinice ve směsné kultuře zajišťuje fotosyntézu, přičemž kvasinky jsou odbornice na velkoprodukci složitějších molekul, třeba seskviterpenoidů, které se dají použít při léčbě rakoviny nebo neurodegenerativních onemocnění.
„Ještě na gymnáziu mě paní učitelka přemluvila, ať zkusím biologickou olympiádu. Potom jsem zjistila, že ten, kdo vyhraje, se dostane na soustředění pro vítěze. Naprosto mě to nadchlo. Nevím, jestli bych se znovu do něčeho dokázala takhle zakousnout. Vyhrála jsem. Díky tomu jsem byla obklopena spoustou inspirativních lidí a podnětů. Například jsem se dostala v rámci tříměsíčního výměnného pobytu na střední školu do Velké Británie nebo jsem dělala středoškolský projekt v laboratoři bioinformatika Jana Pačese,“ vysvětluje Lucie svoje první krůčky v biologických vědách a seznamování se s Velkou Británií. V roce 2014 získala cenu Česká hlavička a dostala se do prvního ročníku na University of Cambridge.
Musela jsem přesvědčit i sama sebe
Univerzitu si Lucie nevybrala podle honosného jména, ale podle nabízených oborů a systému tutorů, kteří se věnují a pomáhají studentům osobně v malých skupinkách. „Největší překážkou pro mě tehdy byla nedůvěřivost rodiny. Musela jsem všechny přesvědčit, že má smysl vyjet do zahraničí a platit tak vysoké školné, na které jsem si musela půjčit. Zadlužit se kvůli vysokoškolskému studiu je ve Velké Británii mimochodem naprosto běžné. Bylo nutné přesvědčit i sama sebe, ale věděla jsem, že kdybych do toho nešla, litovala bych,“ popisuje Lucie svoje pocity před začátkem studia.
Doktorát chtěla dělat také ve Velké Británii, i když už tehdy visel ve vzduchu brexit. V roce 2018 se Lucie dostala na doktorský program na Imperial College London (ICL) ještě za starých podmínek platících pro EU. Lucie v době brexitu už splňovala status usedlíka, takže v tomto ohledu omezení nepocítila. „Mnozí mí přátelé mi závidí, že mám občanství v EU a mnoho z nich s brexitem nesouhlasí. Hodně mě také zasáhlo, co se ve Velké Británii dělo během pandemie, odnášelo to mé psychické zdraví. Poznala jsem do hloubky některé rozdíly mezi českou a britskou kulturou. Obě strany měly vyhraněné a občas opačné názory, přičemž já jsem věci neviděla tak černobíle a nezapadala jsem.“
Péči o duševní zdraví univerzity berou vážně
Před nástupem na doktorát dostala Lucie práci na kolejích ICL. Byla zodpovědná za organizaci různých studentských akcí, za bezpečnost během noci a za péči o psychické zdraví prváků. „Duševní zdraví byl důvod, proč jsem tu práci chtěla dělat. Měli jsme kurz psychologické pomoci, pro studenty jsme představovali první kontakt. To znamená, že studenty jsme často spojili s odborníky a dále se s nimi potkávali a sledovali situaci. Někdy jsme stačili na zvládnutí problému my,“ líčí Lucie. Na ICL mají studenti i doktorandi navíc k dispozici tutory na akademické a neakademické záležitosti. Instituce zároveň pořádá kurzy péče o duševní zdraví pro dobrovolníky z řad zaměstnanců a Ph.D. studentů. Ti pak nosí zelené klíčenky, aby bylo poznat, že jsou k dispozici. Nezanedbatelnou roli v péči o duševní zdraví hrají také velmi podporované studentské kluby, profesionální konzultace a třeba i meditační centrum. „I přes tyto snahy má ICL stále problémy v otázkách duševního zdraví. Důvodem může být neorganizovanost výuky, náročnost nebo fakt, že univerzita podřizuje některé věci finančním zájmům,“ doplňuje Lucie.
Doktorát je vědecká práce na plný úvazek, je tak i ohodnocen
„Nejprve jsem se bála, že Londýn bude oproti Cambridge drahý, uspěchaný, velký a špinavý. Na univerzitě jsem si našla studentské kluby a aktivity a zjistila jsem, že je život v Londýně vlastně skvělý. Nicméně například ubytování může být velmi drahé a za nájemné za garsonku můžete zaplatit skoro celý plat. To se dá vyřešit sdílenými byty. Myslím ale, že doktorandi mají ve Velké Británii lepší finanční ohodnocení než v Česku, i když jde o trochu složitější systém. Doktorand získává místo na univerzitě a peníze odděleně,“ vysvětluje Lucie s tím, že finance lze získat od různých poskytovatelů jako třeba research councils, spolupracujících firem, nadací nebo zahraničních fondů. „Já jsem byla primárně placena z Engineering and Physical Sciences Research Council, který vypisuje programy mimo jiné i ve spolupráci s průmyslovými partnery. S financemi mi tedy pomáhali a zároveň mě mentorovali lidé z biotechnologického startupu. Sama teď zvažuju, že bych pro nějaký startup pracovala.“
ICL podle Lucie všeobecně spolupráci s firmami a vznik startupů nebo spin-offů podporuje. Na ICL je i dost programů, kde se člověk může spojit s dalšími lidmi, kteří o založení startupu uvažují. Existují i různé kurzy od vyvinutí nápadu do finálního produktu a o rozjezdech a úskalích byznysu. ICL má kromě jiných fakult i business school, proto vzniká často spojení studenta byznysu právě s někým z technického oboru, což má velký potenciál.
Úspěch vědce záleží až moc na štěstí
Lucie také zmiňuje, že je z vědeckého prostředí už poměrně vyčerpaná. Vysvětluje, že akademickou práci bere mnoho lidí svým způsobem jako poslání. Tomu, že mají v práci velkou volnost, jsou ochotni obětovat hodně jiných svobod. Akademické prostředí je velmi ambiciózní. Žádné množství snahy a investovaného času není dostatečně velké pro úspěch.
Ten mnohdy záleží na štěstí nebo známostech. „I když strávím mnoho neplacených hodin a víkendů nad výzkumem, nezaručuje mi to, že budu mít dobré výsledky pro publikaci. O designu experimentu přemýšlím i na dovolené, ale někdy to jednoduše nevyjde. Vždycky mě to zasáhne. Nechtěla jsem jen získat doktorát, chtěla jsem být úspěšnou vědkyní, ale stále více mi dochází, že dosažení pomyslného stropu je o náhodě. Sice se mi zatím ve vědě dařilo, ale není mi to sympatické. Navíc s tím často souvisí špatný poměr práce a osobního života. Mě láká i mnoho jiných věcí než jen práce,“ přibližuje svoji filozofii Lucie.
Lucie je navíc zklamaná ze způsobu, jak se na akademii alokují zdroje. Laboranti jsou mnohem dražší než Ph.D. studenti a srovnatelně nákladní s o dost zkušenějším postdokem. „Doktorandi dostávají často podřadné a rutinní práce jako například mytí nádobí nebo přípravu materiálů. To je práce pro laboranta, ale když si to Ph.D. student dělá sám, je to mnohem levnější. Na rutinních úkolech strávím tak 70 % svého času. Mohla bych se věnovat kvalifikovanější a zajímavější práci.“
Analýza dat z obytné dodávky
Nyní se Lucie rozhoduje co dál. Ráda by po obhájení Ph.D. titulu pracovala v oblasti datové vědy a programování, ideálně pro biotechnologický obor. Láká ji totiž nomádský život v dodávce s možností vzdálené práce s hlavní základnou v Česku. Už nyní ví, že to bude mimo akademickou půdu. „Syntetická biologie se v Česku dělá zřídka. To jsem dlouho vnímala jako omezení. Akademie věd v této oblasti nedosahuje zahraničních kvalit. Máme tady mnoho talentovaných lidí, ale česká věda je podfinancovaná a podle mého názoru i špatně organizovaná. Samozřejmě i v zahraničí jsou podobné problémy. Ráda bych proto zkusila pracovat mimo akademickou sféru. Vím, že je mnohdy základní výzkum pilířem pro budoucí aplikace. Já chci ale vyvíjet něco, co se bude už za pár let používat. Docela by mě lákal design experimentů, analýza dat v oblasti biotechnologií a návrat do bioinformatiky. Zajímal by mě i technický konzulting nebo analýza dat pro firmy ve zdravotnictví. Nejdůležitější pro mě však je, že firma má poslání, které pomáhá lidem nebo přírodě.“
Zdroj: Vědavýzkum.cz (ED)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
