Luděk Berec: Chceme být regionálním hráčem a zároveň rozvíjet mezinárodní rozměr univerzity

Nedávno proběhlo vnitřní hodnocení Jihočeské univerzity mezinárodním panelem. Jak probíhalo a jaké z něj vyplývají závěry?

Letos poprvé si každá vysoká škola prošla hodnocením ve všech pěti modulech Metodiky 17+, přičemž mezinárodní panely hodnotily vysoké školy v modulech 3–5. Vzhledem k současné situaci se jednání našeho panelu uskutečnilo distančně a trvalo tři dny. První den jsme věnovali modulům 4 a 5 a hodnotila se univerzita jako celek, další dva dny pak panel jednal v rámci modulu 3 s jednotlivými fakultami. Závěry hodnocení k dispozici zatím nemáme, na evaluační zprávě se ještě pracuje.

Závěry panelu tedy ještě neznáme, jaký byl ale jeho cíl?

Dlouhou dobu panovala nejistota ohledně toho, proč vlastně toto hodnocení probíhá, a to i na straně samotného panelu. Jednání se sice účastnil zástupce ministerstva, do ničeho ale příliš nevstupoval, což byla podle našeho názoru přinejmenším v některých momentech jednání škoda. Je zřejmé, že výsledky hodnocení se promítnou do výše financí plynoucích do vědecké části rozpočtu vysokých škol (DKRVO). Pokud je mi známo, pravidla pro přidělování DKRVO pro léta 2021–2025 se teprve připravují. Hlavním cílem hodnocení v modulech 3–5 by podle mého názoru mělo být dát vysokým školám doporučení k tomu, jak se v oblasti vědy a výzkumu dál rozvíjet, reflektovat jejich současný stav a nastavené strategie v této oblasti. Na základě zkušeností z významných evropských univerzit může panel kriticky zhodnotit strategické plánování vysokých škol v oblasti vědy a výzkumu. Během jednání panelu jsme byli opakovaně dotazováni, jakou máme vizi, strategii, co chceme do budoucna. Právě toto by podle mě mělo být hlavním smyslem hodnocení v modulech 3–5, získat hlas zvenčí, který nám řekne svůj nezávislý názor a poskytne rady a doporučení pro možná zlepšení.

Jaké zatím máte na Jihočeské univerzitě zkušenosti s Metodikou 17+?

Jsem prorektorem od letošního dubna, takže podklady pro aktuální hodnocení připravoval ještě můj předchůdce, a připravil je velmi dobře. Vše se nyní děje za pochodu a neustále se objevuje něco nového. V modulech 1 i 2 si vedeme relativně dobře, během posledních let se posouváme do lepších čísel, zejména z hlediska kvality výsledků vědy a výzkumu, za což jsem velmi rád. Letošní hodnocení je z mého pohledu trochu neusazené, ale je to poprvé a současná situace tomu navíc přidává trochu na chaotičnosti. Osobně si z toho beru zejména to, že až se toto hodnocení bude za pět let opakovat, nastane ta správná chvíle ohlédnout se zpět a zhodnotit, jak jsme s aktuálními doporučeními panelu naložili. Pak bude teprve možné objektivněji posoudit relativní pozici jednotlivých vysokých škol v modulech 3–5.

Co by podle vás bylo dobré v hodnocení změnit?

Z diskuzí panelu se zástupcem ministerstva jsou znát rozpaky z toho, že například životaschopnost či společenskou relevanci univerzity mají členové panelu hodnotit kvantitativně. K tomu mám také výhrady. Z hlediska panelu se také často skloňovala otázka společenské relevance, nebyla jasná shoda v tom, co to vlastně je a jak ji systematicky hodnotit. Detailnější metodika v této otázce by jistě prospěla. Co se také opakovaně probíralo, byla otázka mezinárodního směřování versus regionálního zacílení univerzity. Toto téma je pro nás hodně zajímavé, protože jsme velmi heterogenní univerzita, a to jak oborově, tak zaměřením na typ výzkumu. Naší vizí je jak rozvíjet mezinárodní rozměr univerzity, tak být silným regionálním hráčem. V panelu však toto vyvolalo jisté rozpaky, viděl to spíše jako naši nerozhodnost a nezacílenost. My to ale jako rozpor nevidíme a chceme zvýraznit obě role, které jsou podle nás komplementární.

Jak si Jihočeská univerzita vede v celonárodním srovnání?

Z hlediska modulu 1 jsme o něco lepší než řada regionálních univerzit a jsme lehce nad celostátním průměrem všech vysokých škol a výzkumných organizací. V tomto modulu nás táhnou zejména výsledky humanitních oborů. V modulu 2 si celostátně stojíme podobně. Zajímavé je, že zde nás naopak táhnou spíše obory přírodovědné. Vzhledem k charakteru univerzity rozvíjející jak přírodovědné, tak humanitní obory toto rozkročení a dvojí tažení vnímám velmi pozitivně.

Vnímáte, že se Jihočeská univerzita v hodnocení zlepšuje s postupem času?

To se jednou větou těžko hodnotí, ale ano. Na fakultách, které na tom byly dříve hůře, je vidět pokrok. Z hlediska počtu publikací sice můžeme pozorovat určitou stagnaci, ale jak už jsem zmínil, pozorujeme zvýšení kvality. Posun je také vidět z hlediska počtu získaných projektů či akreditací doktorského studia. U fakult, které se zaměřují spíše na aplikovaný výzkum, je zase vidět zvyšující se úspěšnost v projektech TA ČR, také se jim více daří svůj výzkum patentovat a licencovat. U fakult, které se zaměřují na základní výzkum, pak vnímám zvyšující se kvalitu tohoto výzkumu. Počet projektů je sice stále zhruba stejný, ale jde o projekty prestižnější. A to je mnohem důležitější.

Už jste trochu nakousl otázku spolupráce s průmyslovými partnery. Jak si v tomto jako univerzita stojíte?

Na univerzitní úrovni velmi dobře funguje Kancelář transferu technologií, která řídí veškerý transfer. Na fakultách pak operují tzv. technologičtí skauti, kteří vyhledávají možnosti transferu, sledují vědecké výsledky, radí se samotným procesem transferu, zprostředkovávají kontakt na Kancelář transferu technologií. Kancelář také školí zaměstnance univerzity v problematice ochrany duševního vlastnictví. Nedávno jsme revidovali procesní postup pro komercializaci výsledků. Máme tak srozumitelný návod k tomu, aby každý zaměstnanec univerzity, který má něco zajímavého s potenciálem aplikace či komercializace, věděl, na koho se obrátit a jak a s kým v tomto dále postupovat. O správu samotných výsledků se pak stará Kancelář transferu technologií.

Vnímáte nějaké slabiny v procesu transferu technologií a znalostí?

Nemyslím si, že máme slabiny v samotném procesu, ale celkově bychom v transferu mohli být lepší, aplikovaný výzkum dále podporovat a získávat více partnerů z komerční sféry. Je to pro nás výzva do budoucna. Od fakulty k fakultě je to různé. Například Přírodovědecká fakulta je zaměřená zejména na základní výzkum, přesto v poslední době měla pár nápadů a potenciálně aplikovatelných výsledků. Naopak zemědělská fakulta se silně zaměřuje na aplikovaný výzkum. Výsledky našeho aplikovaného výzkumu mají nyní spíše lokální dopad, a asi jako všichni bychom si přáli mít jednou něco velkého.

Již dlouhou dobu spolupracujete s Biologickým centrem AV ČR. Co vám tato spolupráce přináší a jaké mát plány do budoucna?

S Biologickým centrem AV ČR úzce spolupracuje především Přírodovědecká fakulta, a to doslova od nepaměti. Tato fakulta totiž vznikla z aktivity zaměstnanců tehdejších ústavů Akademie věd v Českých Budějovicích. Dalo by se tak skoro říct, že je Přírodovědecká fakulta dítětem Biologického centra. Není to jen spolupráce dvou institucí, obě instituce jsou doslova srostlé. Zaměstnanci centra učí na univerzitě, lidé z univerzity se podílejí na projektech Biologického centra a naopak, doktorandi mají v centru své školitele. Neodvedu si představit, že by tato spolupráce měla skončit, je tu obrovská synergie, pomoc materiální i myšlenková je veliká. Z trochou nadsázky jde o jeden organismus.

Spolupracujete také s dalšími ústavy Akademie věd?

Ano, s ústavy Akademie věd spolupracují i další fakulty. Filozofická fakulta například spolupracuje s Historickým ústavem, Fakulta rybářství a ochrany vod spolupracuje s Biotechnologickým ústavem, Přírodovědecká fakulta spolupracuje dále například s Botanickým ústavem. Nyní pracujeme na vytvoření školy doktorských studií, kde jedním ze základních kamenů bude právě spolupráce s Akademií věd při výchově doktorandů. Velmi si vážíme, že s námi do toho Akademie věd chce jít, a věříme, že projekt dále zvýší kvalitu doktorského studia na naší univerzitě.

Jako univerzita ale nespolupracujete jen s českými ústavy, ale fungujete i přeshraničně.

Přeshraniční spolupráce je u nás významná, spolupracujeme v přírodovědných i humanitních oborech, existuje řada společných projektů např. v programu Interreg. Výrazná je bezpochyby spolupráce kolem Národního parku Šumava a přilehlých oblastí Rakouska a Německa, například kůrovec nezná hranice. Spolupracujeme také s vysokými školami v Horním Rakousku a Bavorsku. Podíleli jsme se například na projektu na virtuální rekonstrukci osídlení v bavorsko-českém pohraničí či na projektu, jehož cílem je umožnit setkávání české a bavorské mládeže a zpracovávat témata z česko-německé historie na místech, kde se odehrála. 

Vy sám jste vědec, matematický biolog, máte vůbec ve své nové pozici čas se vědě věnovat? Jak se vám daří skloubit roli prorektora a vědce?

Stíhat vše, co bych chtěl, opravdu není jednoduché. Nedávno jsem se také stal členem skupiny BISOP, jejímž cílem je modelování probíhající epidemie COVID-19 a prezentace výsledků tohoto modelování veřejné sféře. Práce v BISOP mi zabírá téměř veškerý další čas. V rámci této činnosti se mi však již podařilo připravit jeden vědecký článek a budeme připravovat další, takže to má pozitivní dopady i na moji vědeckou kariéru. Navíc bych rád takto získané zkušenosti předával dál i studentům, které učím či které vedu v kvalifikačních pracích z oblasti matematické biologie. Kromě toho se s kolegy snažím pracovat také na jiných tématech a snažím se také dále fungovat jako recenzent či oponent vědeckých nebo kvalifikačních prací. Není snadné vše skloubit, ale tak to má pravděpodobně většina z nás.

Děkujeme za rozhovor!

 

Za portál Vědavýzkum.cz se ptala Sabina Ali.

Foto: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

---

Luděk Berec

Od dubna 2020 je prorektorem pro vědu a výzkum na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Vystudoval obor Matematické inženýrství na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, kde získal ve stejném oboru také doktorát. Habilitoval se na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Působí na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Vyučuje matematickou analýzu a matematickou biologii, věnuje se matematickému modelování v ekologii, epidemiologii a evoluční biologii. Kromě toho je také členem skupiny BISOP, která vyvíjí matematické modely šíření epidemie COVID-19 a dopady možných scénářů boje proti ní. Baví ho vše kolem piva a rád lepí papírové modely.