Další díl ze série článků iniciovaných Česko-izraelskou obchodní komorou (ČISOK), který má za cíl zmapovat probíhající spolupráci mezi českými a izraelskými subjekty v oblasti businessu, vědecké kooperace a aplikovaného výzkumu, je věnovaný Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR v Praze. Pozvání k rozhovoru přijal Martin Fusek, zástupce ředitele ÚOCHB pro strategický rozvoj.
Letní škola věnovaná objevům léčiv se stala často zmiňovaným projektem úspěšné oboustranné spolupráce mezi ČR a Izraelem. Jaký je její příběh?
Letní škola začala před osmi lety jako český projekt, který pořádáme dohromady s VŠCHT. Jeden z počátečních běhů navštívila Irit Sagi z Weizmannova institutu věd, která navrhla, abychom další ročníky pořádali společně. V roce 2017 jsme tak mohli přivítat první izraelské účastníky „Prague-Weizmann Summer School on Drug Discovery“ v Praze. V roce 2018 jsme naopak my cestovali na Weizmann do Rechovotu. Otevření se zúčastnil i pan velvyslanec Stropnický, čímž se potvrdila opravdu vysoká úroveň nejen vzájemných vztahů, ale i projektu jako takového.
Těší mě, že se nám daří sehnat přednášející ze špičkových vědeckých pracovišť i světových firem. Je důležité, aby studenti měli přehled jak o základní vědě, tak následně i o komerčním vývoji léků ve firmách. V roce 2019 jsme měli opět pořadatelství na starosti v Praze, celkově se zúčastnilo již 150 studentů z mnoha zemí, více než polovinu tvořili zahraniční zájemci. Pamatuji si, že na jeden ročník přicestoval Etiopan studující v Japonsku, který přijel do Prahy cestou na konferenci do Itálie. V roce 2020 překazila již připravený běh pandemie a byl zrušen.
Izraelci jsou ovšem velmi akční co se týče spolupráce na dálku a pořádání akcí ve virtuálním prostoru.
Ano, domluvili jsme se, že ročník 2021 proběhne on-line. Pořádat ho bude Weizmannův institut a je plánovaný na 24.10.2021. Ačkoliv všichni doufáme, že v říjnu se již bude moci cestovat, problémem zůstává včasné zajištění kapacity špičkových řečníků z USA, Švýcarska a dalších zemí. Na hodinovou přednášku špičkoví odborníci kapacitu najdou, ale zajišťovat si cestování v této nejisté době by pro ně bylo nemožné. On-line formát nám navíc poskytne výhodu podstatně rozšířit kapacitu účastníků. Z vlastní zkušenosti vím, že dříve naše odborné akce mohlo navštívit 50 účastníků prezenčně, v on-line formě najednou můžeme rozšířit kapacitu na 200-300 účastníků.
Vrátím se k programu a koncepci Letní školy. Zmínil jste důraz na špičkové řečníky nejen z řad akademických pracovníků, ale i ze zástupců firem. Právě v komercializaci Izraelci vynikají. Jak je možné komercializaci více podpořit v České republice?
Můj názor je, že ústavy Akademie věd by měly dělat co nejkvalitnější základní vědecký výzkum. Výsledky výzkumu by měly odpovídat naší poloze a historii. Myslím si, že za posledních deset let se kvalita vědecké práce velmi zlepšila. A právě kvalitní věda bude přinášet objevy, které budou v přeneseném smyslu sloužit lidem. Objev nové planety asi ke komercializaci nebude možné využít. Naopak v oborech, které mají blíže konkrétnímu využití, jako biologie, chemie, molekulární biologie či mikrobiologie, by komercializace měla být automatickým procesem, jak z objevu udělat vynález, který dovolí jeho další rozvoj. A rád sleduji, že se komercializaci daří i v humanitních oborech. Beru to i tak, že instituce má do jisté míry etickou povinnost či imperativ, aby se postarala o objevy, které by mohly zlepšit lidský život. A zde je potřeba určitá podpora, dotyčný vědec sám celý proces komercializace nezvládne.
Oba působíme v Radě pro komercializaci Univerzity Karlovy. Kromě kvalitní vědy je potřeba ke komercializaci vytvořit i další podmínky. Například zlepšit její vnímání ze strany akademické sféry, je to tak?
Když mluvím o komercializaci, tak rád používám historické paralely. Vezměme si středověkou alchymii, lidé zkoumali věci za jistým účelem. Newton byl velkým teoretickým fyzikem a popsal fyzikální zákony, ale zároveň byl ministrem královské mincovny a zavedl matematickou definici nové měny. Používal tedy svoje matematické schopnosti i k „nevědeckým“ účelům. Další příměr je o Galileo Galileim, který byl nejen fenomenálním astronomem a mimo jiné zdokonalil dalekohled, ale zároveň vymyslel i kuličkové pero. Postupem času se však věda do jisté míry rozdělila na vědu na univerzitách a vědu ve firmách. A léta socialismu k tomuto rozdělení vědy přispěla.
Jsem optimista a ze svého působení ve vedení národní platformy Transfera vidím, že se komercializace v České republice posouvá kupředu a rozvíjí. Podívejme se na úspěchy dceřiné společnosti Univerzity Karlovy CUIP. Díky výzkumu podpořeného programem TAČR Gama vznikla během půlroku úspěšná firma. A úspěšné příklady mohu uvést i z dalších univerzit z celé České republiky.
Na druhou stranu, pro menší ústavy může být opravdu problém vyčlenit cca 3 miliony korun tak, aby mohla kancelář transferu technologií efektivně fungovat.
Častým mýtem je pojetí, že komercializace je o financích. Jde i o zpřístupňování výsledků výzkumu širší veřejnosti.
Statistiky uvádí, že americké univerzity kryjí své rozpočty z výnosů komercializace v řádu cca 3% v průměru. Nikde na světě to tedy není zásadní částí příjmu a peníze by tedy neměly být ani hlavním motivem. Důležité je, aby se objevy dostaly k lidem, ať již ve formě léku, softwaru či robota. A jsou oblasti, kde je nutné brát v úvahu i etická hlediska. Například tzv. „orphan drugs“, neboli léky pro malou populaci lidí, musí být podporovány dalšími institucemi, protože výrobní firma není schopna sama nést náklady.
Co konkrétně Vás na spolupráci s Izraelem inspiruje?
Jednoznačně „chutzpe“ přístup. Nebrat ne jako odpověď. Je známé, že v Izraeli studenti mohou nesouhlasit se svými učiteli a otevřeně diskutovat. Schopnost práce s informacemi. Místo klasického přístupu „to nejde“ se zamýšlet nad tím, jak by to šlo. U nás bohužel často vítězí forma nad obsahem. Byrokratické zpracování je důležité, ale pak už nikoho nezajímá, že projekt ničemu neslouží. Když chce dotyčný v Čechách dělat něco jiným způsobem, hned mu ostatní začnou přisuzovat nekalé úmysly. V Izraeli či v USA to naopak ocení. Pokud něco zkusím a ono to nevyjde, tak to zkusím jinak. U nás je neúspěch stigma.
A pak jsou nepřenositelné zkušenosti, které velmi zásadním způsobem mladé Izraelce a Izraelky formují, jako například povinná vojenská služba v armádě.
Všimla jsem si, že základním jazykem ÚOCHB je angličtina. Napadá mne otázka, jak moc tato skutečnost ovlivňuje skutečně globální povahu Vaší instituce. Použiji paralelu s izraelským startupovým prostředím, kde všichni o svých projektech rovněž přemýšlí v globálním měřítku a od začátku mají dokumenty v angličtině.
To je zajímavý pohled. My jsme to takto nekoncipovali. Vedení ústavu se prostě snaží zvyšovat mezinárodní charakter a angličtina je k tomu vhodným nástrojem. V současné době u nás pracuje více než čtvrtina lidí, kteří mají jinou národnost než českou. Máme tady kolegy ze Slovenska, z Ukrajiny, Španělska, Itálie, Německa a dalších zemí. A to na různých pozicích – od studentů až po vedoucí skupin. Předseda Rady instituce je Němec.
Pokud se snažíme něco prodat, tak rovněž přemýšlíme v globálním měřítku. A vědci? Ti soutěží a porovnávají se s těmi nejlepšími vědci na světě, ať už jsou kdekoliv. Věda není národní. Věda sama o sobě je globální. Z hlediska aplikované vědy, která přináší produkty, tak v našem případě léčiv připadá v úvahu opět globální měřítko, protože vhodná firma pro spolupráci v Čechách není. Zentiva se soustředí na generika. Ale snad se situace změní, protože i Zentiva nyní klade důraz na inovace a spolupráci s akademickou sférou, jako je například projekt PARC.
Dalším faktorem, který je zásadní pro rozvoj instituce, je práce s nastupující generací. V business terminologii bychom to nazvali „talent managementem a plánováním nástupnictví“. Jak konkrétně pracujete se studenty?
Počet studentů v naší instituci je poměrně velký, ročně jich máme kolem 200 z celkového přepočtu cca 700 FTE pracovníků. Nejméně máme studentů bakalářského studia, 20-30 studentů je z magisterského programu a kolem 160 studentů pracuje na PhD. Pro PhD studenty pořádáme nástupní třídenní „boot camp“, věnovaný vstupním odborným přednáškám, ale i společenským setkáním. Tedy pokud zrovna studenti nenastupují v době pandemie. Dále organizujeme každý měsíc PhD Science Club, kde studenti referují o své práci svým kolegům. Každý student by měl během studia takovouto přednášku připravit a být připraven na odbornou diskuzi s kolegy. Máme sál s kapacitou 100 míst a vždy je naplněn. PhD studenti mají svoji komunitu, kde si vyměňují svoje zkušenosti. A měli jsme i další projekty, bohužel s covidem teď ustoupily.
Po příchodu ředitele Zdeňka Hostomského v roce 2012 jste se stal jeho zástupcem zodpovědným za strategický rozvoj. Jaké priority jste definovali pro další rozvoj přední renomované instituce?
Definovali jsme tři priority: špičková věda, mezinárodní charakter instituce a zaměření na studenty. Projekty, které jsem zmínil v našem rozhovoru, Mezinárodní letní škola o pokrocích ve vývoji léčiv, boot camp či PhD klub, představují konkrétní výstupy, jak se nám daří během posledních devíti let strategii naplnit. Tento rozhovor je vlastně takovou inventurou, jak jsme uspěli.
Autorka: Linda Štucbartová
Zdroj: ČISOK
První článek ze série se věnoval spolupráci mezi Českem a Izraelem, druhý nás zavedl do Plzně, kde spolupráce s Izraelem vedla k podání patentové přihlášky ve Velké Británii.
Martin Fusek
Martin Fusek se léta věnuje problematice transferu technologií v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Během své vědecké kariéry pracoval čtyři roky jako postdoktorand v USA a Německu. Řadu let se zabýval základním výzkumem, v roce 1995 přešel do komerční sféry. Od roku 2007 je na ÚOCHB zodpovědný za transfer technologií a od roku 2012 také zástupcem ředitele pro strategický rozvoj, od roku 2009 je ředitelem IOCB TECH, dceřiné společnosti Ústavu organické chemie a biochemie.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Linda Štucbartová
