Téměř 200 účastníků měla letošní Prague-Weizmann Summer School in Drug Discovery and Development, která se konala v Izraeli. Co studentům přináší a jaké zde získávají praktické zkušenosti? A co může Česko v oblasti výzkumu, vývoje a inovací odkoukat od Izraele? Zeptali jsme se zakladatele letní školy a ředitele IOCB Tech, Martina Fuska.
Jaká je historie Prague-Weizmann Summer School in Drug Discovery and Development a co vedlo k jejímu založení?
Letní škola má za sebou již devět ročníků. Původně se jednalo o komorní akci pro 30 studentů, ale od začátku jsme stáli o organizaci mezinárodní školy, která zájemce seznámí s náročným, dlouhým a nákladným procesem vzniku nových léků. Zpočátku to bylo založeno na spolupráci mezi Ústavem organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB) a Vysokou školou chemicko-technologickou Praha (VŠCHT). Chtěli jsme prohloubit spolupráci mezi oběma institucemi, která dává smysl jak vědecký, tak pedagogický. Vývoj nových léčiv je nemyslitelný bez komerční sféry. A proto jsme jako řečníky začali zvát odborníky z velkých farmaceutických firem. Nakonec vznikla skutečně škola, která komplexně informuje o problematice hledání nových léčiv, ale i o jejich vývoji včetně náročného schvalovacího procesu.
To, že škola byla opravdu kvalitní, zaujalo i zástupce prestižního Weizmann Institute of Science (WIS) z izraelského Rehovotu a od roku 2018 školu organizujeme ve spolupráci ÚOCHB, VŠCHT, WIS. Akce každý rok střídá místo konání – jednou jsou to Dejvice, pak zase Rehovot. Letošní ročník proběhl v Izraeli a měli jsme téměř 200 účastníků.
Co nejcennějšího si účastníci z letní školy odnášejí?
Řekl bych, že zejména rozhled. Se studenty (většinou se jedná o doktorandy a postdoktorandy) projdeme celou cestu vzniku nového léku takříkajíc od A do Z. Tedy od objevu nového mechanismu ovlivnění nějaké nemoci – vlastně od nápadu až po krabičku v lékárně.
Celý proces je dlouhý, nákladný a propojuje mnoho disciplín jak vědeckých, tak administrativních a legislativních. Vše trvá zhruba 10 až 15 let, přičemž náklady se pohybují v závislosti na konkrétním léku kolem miliardy amerických dolarů (USD). Ale to je jakýsi průměr a náklady se silně liší podle indikace, pro kterou je lék určen. Nižší náklady mohou být u léků, které se použijí krátkodobě (třeba některá onkologická léčiva), zatímco například náklady na vývoj vakcín jsou mnohamiliardové. Letní škola dá účastníkům ucelený vhled a navíc, pevně věřím, že i inspiraci. Přednáší nám kapacity z různých oborů, které mohou mladé studenty významně ovlivnit v jejich budoucí práci.
Načerpají studenti a studentky v rámci letní školy i nějaké „soft skills”? Jaké jsou podle Vás ty nejdůležitější, které by si mladý vědec či vědkyně měli osvojit?
Tzv. měkké dovednosti jsou podle mého názoru velmi důležité. Svět se neustále mění a to platí i o kompetencích vědců. Pokud vědec chce vést svoji skupinu, už nestačí být špičkovým odborníkem, ale musí být i personalistou, ekonomem, psychologem.
Další oblastí je potom samotná komercionalizace výsledků vědecké práce. Mnohokráte zmiňovaná popularizace či prezentace vědecko-výzkumných nápadů je jen špičkou ledovce. Dnes se například velmi diskutuje o umělé inteligenci a nikdo nemůže přesně říct, kam se to s ní bude ubírat. Vědec si proto musí neustále udržovat přehled o tom, co se děje, jaké jsou trendy, učit se novým věcem, včetně soft-skills potřebných v dané době. V rámci školy organizujeme workshopy na tato témata a studenti si je pochvalují.
Jedním z cílů letní školy je lépe připravit studenty a studentky na nástrahy, které se pojí s vývojem nových léčiv. Co je podle Vás v tomto směru největší překážkou a jde o problémy, které lze nějakým způsobem smysluplně vyřešit buď na národní nebo evropské úrovni?
Těžko říct, zda jde o nástrahy či výzvy. Vývoj léčiv je čím dál tím náročnější a složitější. Rozvíjí se poznání, jsme schopni zpracovávat velmi rychle obrovské množství dat, máme nové možnosti, lepší nástroje. Jinými slovy si troufáme na věci, na které bychom si ještě před pár lety rozhodně netroufli.
V hledáčku jsou teď například komplikované otázky autoimunitních onemocnění, pochopitelně rakovina, některá vzácná onemocnění, metabolický syndrom a mnoho dalších indikací. Velký rozmach nyní zažívají přístupy genových terapií. Vše je ale také dražší. V akademickém či vědecko-výzkumném prostředí lze lék vyvíjet jen do určitého stupně. Pak už musí nastoupit komerční prostředí se svým kapitálem a možnostmi – tedy farmaceutické firmy. A tady pozorujeme ústup v aktivitě evropských společností a přesun jejich aktivit do USA, ale i do Číny a Asie obecně. Celkově je alarmující, jak se Evropa zbavuje vývojových a výrobních kapacit (a to nejen v oblasti léčiv) pod tlakem ekonomických, ale i ideologicko-byrokratických kroků.
Letní školu pořádá ÚOCHB AV ČR a VŠCHT Praha ve spolupráci s izraelským Weizmann Institute of Science. Pokud se podíváme na izraelskou vědu obecněji, čím se v této oblasti může inspirovat Česko?
Zjednodušeně například počtem nobelistů. Počet obyvatel máme podobný, ale ve skóre na Nobelovky výrazně prohráváme, prakticky o řád (1 skutečně český nositel za vědu a 9 izraelských za vědeckou práci). Opačně je tomu v počtu vysokých škol, tam zase vedeme my – 26 veřejných a 32 soukromých versus 9 veřejných a jedna soukromá v Izraeli. Abychom byli ale poctiví, v Izraeli kromě toho funguje systém college škol (vyšší odborné), které udělují především bakalářské tituly, ale nevěnují se vědě. Toto jednoduché srovnání ukazuje na hluboký rozdíl v kvalitě a efektivitě.
Ještě lépe je vidět rozdíl v počtu získaných prestižních grantů. Izrael může žádat o vědecké granty financované EU, a když to zjednoduším, tak samotný Weizmann Institute of Science byl a je držitelem více EU grantů než celá česká věda. Izrael je také mimořádně úspěšný v transferu technologií, čili převodů vědecko-výzkumných poznatků do praxe. Mnoho izraelských studentů zakládá spin-off firmy už na vysoké škole, u nás je počet zakládaných spin-offů obecně velmi nízký; a to nejen v porovnání s Izraelem, ale i dalšími státy, jako jsou nám podobné Rakousko, Holandsko či Belgie. Česká vláda má podporu transferu jako jednu ze svých priorit, tak se snad situace také trochu zlepší.
Co byste poradil mladým vědcům a vědkyním na začátku kariéry?
Vyučte se instalatérem, svářečem nebo elektrikářem (směje se). Ale vážně – pokud to studenti s vědou myslí doopravdy a nejdou studovat jen kvůli diplomu, pak je naprosto klíčové, aby si vybírali ty nejlepší školitele a vedoucí. Nespokojit se jen tak s někým. Je důležité učit se od nejlepších. Zároveň je zásadní nezůstávat na jedné instituci a ani v jedné zemi; rozhlédnout se kolem, načerpat inspiraci i z jiných pracovišť. A především mít chuť se vědě skutečně naplno věnovat, byť to může přinášet různé komplikace. Stojí to ale za to.
Zdroj: Vědavýzkum.cz (JT)
Martin Fusek se léta věnuje problematice transferu technologií v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Během své vědecké kariéry pracoval čtyři roky jako postdoktorand v USA a Německu. Řadu let se zabýval základním výzkumem, v roce 1995 přešel do komerční sféry. Od roku 2007 je na ÚOCHB zodpovědný za transfer technologií a od roku 2012 také zástupcem ředitele pro strategický rozvoj, od roku 2009 je ředitelem IOCB TECH, dceřiné společnosti Ústavu organické chemie a biochemie.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
